7 C 108/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Klementovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 567,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dále předchůdkyně) s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla dne 10. 1. 2024 částku 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal předchůdkyni vrátit. Předchůdkyně přitom žalovanému poskytla daný úvěr prostřednictvím svých webových stránek Anonymizováno, kam se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů a následně odeslala návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko podpis, předchůdkyně s návrhem souhlasila a svůj souhlas sdělila žalovanému prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž v upomínce ze dne 24. 4. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání bylo žalovanému řádně doručeno na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že dne 10. 1. 2024 předchůdkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu, na základě které, se předchůdkyně v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému 30 000 Kč v podobě spotřebitelského bezúčelového úvěru a žalovaný se jí je zavázal vrátit. Roční úroková sazba činila 457,50 %.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně se seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně uzavřela smlouvu se společností Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba., IČO IČO, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky předchůdkyně za žalovaným na tuto společnost.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně se seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost Anonymizováno právnická osoba., IČO IČO, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

8. Z potvrzení transakce soud zjistil, že dne 10. 1. 2024 byla z účtu právnická osoba. pod VS var. symbol na účet č. č. účtu poukázána částka 30 000 Kč.

9. Ze zprávy banky soud zjistil, že majitelem účtu č. č. účtu byl žalovaný, přičemž na tento účet byla v lednu 2024 poukázána částka 30 000 Kč (VS shodný jako číslo smlouvy).

10. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že předchůdkyně žalovanému dopisem ze dne 2. 6. 2025 oznámila, že pohledávka ze shora specifikované smlouvy byla postoupena.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2025 včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky 12. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 10. 1. 2024 předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému 30 00 Kč v podobě spotřebitelského bezúčelového úvěru a žalovaný se jí je zavázal vrátit. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 %. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný na smlouvu neplnil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:

14. Mezi předchůdkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od předchůdkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu však posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného proběhlo ze strany předchůdkyně žalobkyně nedostatečně, když proběhlo pouze lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, BRKI a NRKI. Žalobkyně přitom nepředložila žádné listiny, které by svědčily o dalším zkoumání majetkových poměrů žalovaného v době před uzavřením smlouvy - např. výpisy z bankovního účtu či mzdové listy, doklady o výdajích či pracovní smlouvu. Předchůdkyně tak po lustraci z veřejně dostupných databází a internetových stránek nemohla učinit kvalifikovaný závěr o tom, zda je žalovaný schopen řádně splnit svoje povinnosti ze smlouvy. I Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 3. 2022, č. j 27 Co 18/2022 konstatoval, že „pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.“ Zároveň soud dodává, že ověřování v databázích je zcela nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, rovněž ani nemůže zcela nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele.

22. Předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná.

23. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak částka 30 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že tato částka byla ve prospěch žalovaného vyplacena a z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný ničeho na poskytnuté prostředky nevrátil, je žalovaný povinen vrátit celou poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku, a to žalobkyni, neboť smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že jí předmětná pohledávka byla postoupena.

24. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně sice tvrdila, že byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, avšak řádně neprokázala, že by úvěruschopnost byla posouzena tak, jak je žádáno, kdy bylo nezbytné, aby předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr až po řádném ověření a zjištění jeho úvěruschopnosti a nespolehla se tak na pouhé ničím nepodložené lustrace, zároveň toto ani soudu nedoložila s tím, že i tak samotné lustrum v registrech není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostatečné. Žalobkyně tak v této otázce neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že úvěruschopnost zkoumala tak, aby to odpovídalo předpokladům stanoveným zákonem a judikaturou soudů.

25. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 30 000 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 30 000 Kč a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ohledně zákonného úroku z prodlení, kdy vyšel ze závěru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že: „Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“.

26. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o. s. ř. s tím, že ke dni vyhlášení tohoto rozsudku byla žalobkyně procesně úspěšná co do 76 % a procesně neúspěšná co do 24 %, žalobkyni tak náleží právo na náhradu 52 % nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 1 200 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) po 400 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, §14b odst. 1) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a/). Náhrada 21 % DPH advokáta byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 315 Kč. Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů 1 567,80 Kč (52 % z částky 3 015 Kč). Náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit advokátovi (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost odůvodnění nákladů na právní zastoupení soud dodává, že žalobkyně u zdejšího soudu podává takovéto žaloby opakovaně, přičemž se jedná o návrhy podávané na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech (obsahují skutkově obdobná tvrzení jako v jiných věcech vedených zdejším soudem a nevybočují z mezí ustáleného vzoru), kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

28. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce tří dnů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozhodnutím, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuci.