7 C 115/2012

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Hanou Stuchlíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 141.941 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa].

III. České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 207.500 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že původní název firmy žalobce byl [právnická osoba], změnu názvu firmy pak schválila valná hromada této společnosti dne 12. 4. 2012 a dne 30. 4. 2012 byla do obchodního rejstříku zaznamenána tato změna ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s. Zároveň se změnou názvu firmy byli valnou hromadou odvoláni a zvoleni noví členové představenstva a dozorčí rady. Následně došlo ke kontrole účetnictví, při které bylo zjištěno, že v roce 2009 a 2010 zaslala společnost [právnická osoba] bez právního důvodu na účet žalovaného finanční prostředky, které do doby podání žaloby nebyly vráceny. Z výpisů bankovního účtu společnosti [právnická osoba] vyplývá, že společnost uhradila dne 19. 10. 2009 na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalovaného částku 100.000 Kč, dne 22. 10. 2009 uhradila na stejný účet 7.500 Kč a dne 1. 10. 2010 uhradila na stejný účet žalovaného dalších 100.000 Kč Tyto částky byly na účet žalovaného zaslány bez právního důvodu. Žalobce proto vyzval žalovaného dopisem z 15. 5. 2012 k vrácení tohoto plnění, žalovaný však této žádosti nevyhověl.

2. Žalovaný s podaným návrhem nesouhlasil, uvedl, že částky, které na svůj účet obdržel, souvisely s pronájmem nebytových prostor z budovy nacházející se na parc. [číslo] zastavěná plocha, která se nachází v [obec] a která je ve vlastnictví žalovaného. V září 2009 se na žalovaného obrátil pan [jméno] [příjmení], [datum narození], který byl v době, kdy byl sjednán nájem těchto prostor, předsedou představenstva žalobce, a sjednal s ním smlouvu o nájmu shora uvedených nebytových prostor a bylo dohodnuto roční nájemné ve výši 100.000 Kč s tím, že příslušná platba měla být hrazena vždy předem. Pan [příjmení] [příjmení] si příslušné prostory prohlédl a následně na účet žalovaného zaslal částku 100.000 Kč. Žalovaný mu také proto předal klíče od příslušných prostor. Žalobce užíval tyto nebytové prostory po dobu dvou let. Z tohoto důvodu žalovaný nemohl tyto prostory pronajmout jiným osobám, přesto že o ně měly zájem. Po uplynutí dvou let žalobce nebytové prostory vyklidil a žalovanému od nich vrátil klíče. Na straně žalovaného se tedy nejedná o bezdůvodné obohacení, ale jednalo se o dohodnutý nájem ve shora uvedených prostorách 3. Žalobce se původně domáhal vydání bezdůvodného obohacení v hodnotě 207.500 Kč, v průběhu řízení vzal žalobu ohledně částky 107.500 Kč zpět.

4. Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 23. 4. 2014, č. j. 7C 115/2012-103, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 6. 2014, č. j. 7C 115/2012-106, zamítl žalobu o zaplacení 100.000 Kč (výrok I), zastavil řízení ohledně částky 107.500 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný nebyl o uvedenou částku na úkor žalobce obohacen. Žalobce totiž uzavřel s žalovaným ústní smlouvu, na jejímž základě si pronajal nebytové prostory v objektu žalovaného. Částka 100.000 Kč odpovídá nájemnému, na kterém se účastníci dohodli. Částka byla označena jako nájemné i v příkaze k bezhotovostnímu převodu na účet žalovaného. Odpovídá tedy sjednanému nájemnému a vzhledem k tomu, že nájem byl konzumován, nelze ji považovat za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

5. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 5. 2015 č.j. 20 Co 50/2015-157 potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud měl za potvrzené, že žalobce užíval nebytové prostory v objektu žalovaného. Fotografie údajně vlastních prázdných skladovacích prostor neprokazují, že žalovaný neužíval prostory žalovaného, stejně jako skutečnost, že pronájem nebyl veden v účetnictví žalobce a nepřisvědčil ani námitce, že soud prvního stupně přičetl jednání o nájmu, které vedl [jméno] [příjmení], přímo žalobci. Žádná společnost nemůže jednat sama a vždy za ni jedná určitá fyzická osoba. Za oprávněnou neměl ani výhradu, že soud prvního stupně sám započetl vzájemné pohledávky účastníků, aniž by projev vůle k započtení některý z nich učinil, neboť je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Dohodnuté nájemné také lze považovat za tržní, tj. odpovídající obvyklému nájmu, a jeho výši nebylo potřeba zvláště zkoumat. Soud uzavřel, že žalobce uzavřel s žalovaným neplatnou smlouvu o nájmu nebytových prostor, na jejímž základě tyto prostory fakticky užíval a za toto užívání poskytl finanční plnění odpovídající nájemnému obvyklému v místě a čase. Žalovaný se proto bezdůvodně neobohatil o částku, kterou mu žalobce za užívání nebytových prostor poskytl.

6. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 11. 2017 č.j. 28 Cdo 5622/2015-177 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud sice potvrdil závěry odvolacího soudu o tom, že žalobce uzavřel s žalovaným neplatnou nájemní smlouvu ohledně nebytových prostor, na jejímž základě žalobce nebytové prostory užíval a zaplatil za ně žalovanému celkem 207.500 Kč jako nájemné, neztotožnil se však s úvahou týkající se výše bezdůvodného obohacení získaného bezesmluvním užíváním cizí nemovitosti. Za nesprávný označil závěr, že výše bezdůvodného obohacení je rovna nájemnému dohodnutému v neplatné nájemní smlouvě. Uvedl, že výše bezdůvodného obohacení se v tomto případě musí rovnat obvyklému nájemnému vynakládanému za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek. Nelze vyloučit, že obvyklé nájemné se rovnalo nájemnému dohodnutému, z dohodnutého nájemného však na obvyklé nájemné usuzovat nelze. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy bude třeba v dalším řízení zkoumat výši obvyklého nájemného v daném místě a čase.

7. Krajský soud v Hradci Králové poté usnesením ze dne 22. 5. 2018 č.j. 20 Co 50/2015-211 zrušil rozsudek Okresního soud v Havlíčkově Brodě ze dne 23. 4. 2014, č.j. 7 C 115/2012-103, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 6. 2014, č. j. 7C 115/2012-106, neboť soud prvního stupně se otázkou velikosti žalobcem užívané plochy nebytových prostor vůbec nezaobíral a neučinil ohledně ní žádné skutkové zjištění, zůstane-li tato skutková otázka mezi účastníky sporná, bude třeba k tvrzení žalovaného, že žalobce užíval plochu o velikosti 300 m2, provést dokazování, stejně tak bude třeba provést dokazování stran výše obvyklého nájemného za takto užívanou plochu.

8. Podáním ze dne 2. 7. 2020, doručeným soudu dne 3. 7. 2020, oznámil žalobce soudu, že dne 29. 6. 2020 uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě žalobce postoupil pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba], [IČO], a navrhl proto, aby soud připustil, aby na jeho místo do řízení vstoupil uvedený nabyvatel práva.

9. Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 16. 10. 2020 č. j. 7 C 115/2012-340, procesní nástupnictví nepřipustil, neboť dospěl k závěru, že podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s přiměřenou jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o.s.ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 2021 č.j. 21 Co 137/2021-402.

10. Z provedeného dokazování po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové v oddílu B, vložka [číslo], že zápisem z 3. 11. 1997 byla zapsána obchodní firma [právnická osoba], tento název byl vymazán 30. 4. 2012 a k tomuto datu byla nově vepsána stejná firma s názvem [právnická osoba], předsedou představenstva této společnosti byl od 18. 8. 2008 do 30. 4. 2012 [jméno] [příjmení], [datum narození], -) z výpisu z účtu č. [bankovní účet] [právnická osoba] firmy [právnická osoba], bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla dne 1. 10. 2010 provedena platba na účet [celé jméno žalovaného] č. [bankovní účet] s poznámkou NÁJEM; dále dne 22. 10. 2009 byla provedena platba ve prospěch účtu [celé jméno žalovaného] č. [bankovní účet] ve výši 7.500 Kč a dne 19. 10. 2009 byla provedena platba ve prospěch [celé jméno žalovaného] č. účtu [bankovní účet] ve výši 100.000 Kč, -) z dopisu právního zástupce z 15. 5. 2012, že tehdejší právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, které mu mělo vzniknout tím, že omylem na jeho účet byly připsány platby z 19. 10. 2009 ve výši 100.000 Kč, z 22. 10. 2009 ve výši 7.500 Kč a z 1. 10. 2010 ve výši 100.000 Kč; stejnou výzvu opakoval žalobce svým dopisem z 29. 8. 2012, -) z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet], že na tento účet došly mimo jiné platby z účtu [právnická osoba] [bankovní účet], a to dne 19. 10. 2009 ve výši 100.000 Kč, dne 22. 10. 2009 ve výši 7.500 Kč a dne 1. 10. 2010 ve výši 100.000 Kč s tím, že u této platby je poznámka NÁJEM, -) z výpisu z katastru nemovitostí, že žalobce má k dispozici a ve vlastnictví řadu objektů v kat. území [obec], -) z oznámení představenstva společnosti [právnická osoba], že tato společnost svolala na 12. 4. 2012 valnou hromadu, kde pod bodem 7 byly projednány změny v orgánech společnosti, -) z notářského zápisu valné hromady společnosti [právnická osoba], který sepsal notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], že z představenstva společnosti byl mimo jiné odvolán [jméno] [příjmení], [datum narození] (srov. bod 7), -) ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], že počátkem roku 2010 kupoval náhradní díly na auta a při této příležitosti navštívil prodejnu [anonymizována dvě slova] v [obec], v [anonymizováno] ulici, kde se informoval na možnost pronájmu prostor v této budově a bylo mu řečeno, že tyto prostory vlastní pan [celé jméno žalovaného], kterého osobně neznal, ale že tyto již užívá pan [příjmení], resp. firma [právnická osoba], o tyto prostory měl zájem, jednalo se o cca o 300 - 350 m2, později tyto prostory s panem [celé jméno žalovaného] procházel, zjistil, že zde jsou skutečně uskladněny náhradní díly na auta, které byly v originálních krabicích s označením Peugeot, -) ze svědeckých výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že byli asi v roce 2009 požádáni žalovaným, aby mu vyklidili prostory v objektu, kde byl bývalý [anonymizováno], bylo to v areálu bývalého [anonymizováno], při vyklízení budovy zjistili, že se zde nachází prostor, který byl rozdělen dřevěnými příčkami, jeden prostor neměli vyklízet a žalovaný jim řekl, tuto část objektu užívá pan [příjmení], viděli, že v tomto prostoru jsou uskladněny krabice s náhradními díly a na krabicích byl název značky Peugeot, -) ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], že je zaměstnaná u firmy [anonymizováno] HB v [obec], že ví o tom, že poblíž jejich firmy má ve svém vlastnictví nebytové prostory žalovaný a věděla, že tyto prostory také pronajímá, v současné době tyto prostory užívá jejich firma, v letech 2009 - 2010 ale tyto prostory pronajímal žalovaný panu [příjmení], ví to proto, že jejich firma měla o přízemí budovy zájem, ale zjistili, že tyto prostory žalovaný pronajal panu [příjmení], pan [příjmení] tak užíval prostory hned vedle prostor, které užívala jejich firma; pan [příjmení] tyto prostory užíval i v roce 2010. -) ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], že jejich [právnická osoba] se počátkem ledna 2010 stěhovala do prostor, které byly ve vlastnictví žalovaného, byly to prostory bývalého [anonymizováno], jejich firma měla zájem si pronajmout celé přízemí tohoto areálu, ale zjistili, že část těchto prostor užívá pan [příjmení], proto si pronajali jen zbývající část přízemí a prvé patro budovy; že budova měla přízemí a dvě patra, jejich firma nejdřív užívala přízemí, poté první a druhé patro, budova měla obdélníkový tvar, s ní sousedil zastřešený průjezd, část, kterou měl užívat pan [příjmení], měla odhadem tak 20 x 10 metrů, byla oddělena od ostatních částí přízemí; co se týče technického stavu budovy, myslí, že vytápění tam nějaké bylo, elektřina také, ale budova se nevytápěla, zda tam byla zavedena voda, neví, žádné zázemí pro personál tam nebylo, myslí, že budova byla v horším technickém stavu, opticky budova vypadala v havarijním stavu; že část, kterou měl užívat pan [příjmení], byla od ostatních částí oddělena, měla samostatný vchod, ale zda ji využíval jen pan [příjmení], či to byl sdílený nájem, nedokáže určit; -) ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], že byl vedoucím skladu [příjmení] [příjmení] v letech 2009 - 2010 a měl na starosti sklady této firmy a osobně přebíral dodané náhradní díly, zboží se přiváželo na jejich centrální sklad, který byl v jejich areálu, že nevěděl o tom, že by jejich firma používala mimo centrální sklad ještě další skladové prostory, na skladě měli jen menší náhradní díly, větší jako např. blatníky, nárazníky objednávali až dle potřeby opravy toho kterého auta, -) ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], že pracovala jako účetní pro [právnická osoba] [příjmení], připravovala podklady pro příkazy k platbám, realizaci těchto plateb pro firmu zajišťoval jen pan [příjmení], který prováděl autorizaci účetních dokladů za celou společnost, příkazy připravovala podle přijatých faktur, někdy příkazy vyhotovovala i na základě smluv s partnery firmy [příjmení] [příjmení]; nepamatuje si, že by v letech 2009 - 2010 dal pan [příjmení] pokyn k vyhotovení příkazů na platby ve prospěch žalovaného, příkazy k platbám v těchto letech připravovala jen ona a pan [příjmení], ale do místnosti, kde se příkazy připravovaly, měli přístup i další zaměstnanci, -) ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], že je částečným akcionářem žalobce, že pokud jde o žalovaného, dříve spolu měli obchodní vztahy, popřel, že by v letech 2009 - 2010 měla jejich společnost pronajaty od žalovaného nějaké nebytové prostory, žádné prostory od něho neměla jeho společnost pronajaty ani v době pozdější, ani v době předchozí; potvrdil, že v rozhodné době v letech 2009 - 2010 měl za žalobce právo autorizace, tj. autorizoval příkazy k platbám nejen za žalobce, ale za celkem 5 společností, realizoval připravené podklady, popřípadě si příkazy vytvářel sám, příkazy podával vždy za určité období, občas se stávalo, že do příslušného sumáře příkazů byly vloženy nesprávné údaje a platby došly na nesprávné místo; v rozhodné době, tedy v letech 2009 - 2010 byl jednatelem ve společnosti restaurace [právnická osoba], kde spoluvlastníkem byl žalovaný, i za tuto společnost autorizoval platby; že pokud jde o vlastní příkaz, který autorizoval, na takovémto příkazu bylo uvedeno, z kterého účtu má být platba provedena a na jaký účet a v jaké výši má být realizována, kontrolní odpovědnost za provedení plateb spočívala na něm, je možné, že u platby žalovanému došlo k záměně plateb; -) ze stanovení ceny (tržního posudku), že Realitní kancelář [jméno] [příjmení] určila na základně objednávky žalovaného obecnou cenu nájmu předmětných nemovitostí ve výši 450 až 500 Kč/m2/rok, -) ze znaleckého posudku předloženého žalovaným zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (tento posudek však neobsahuje doložku dle § 127a o.s.ř., proto jej soud hodnotil jako listinný důkaz), že obvyklou cenu nájmu skladových prostor znalec určil ve výši 620 Kč/m2/rok a příjezdu ve výši 220 Kč/m2/rok, -) ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], že je manželkou žalovaného; že pan [příjmení] užíval prostor v přízemí předmětné budovy o velikosti asi cca 200 m2, který užíval jen pan [příjmení], nešlo o sdílený nájem, prostor byl uzavřený a oddělený od zbývající části budovy; že budova vytápěna nebyla, topení tam žádné nebylo, elektřina tam byla zavedená, zda tam byla zavedená voda, neví; že šlo jen o skladovací prostor, žádné další zázemí tam nebylo, k budově náležela parkovací místa, myslí, že tam žádné vyhrazené místo pro pana [příjmení] nebylo, že tyto parkovací místo využívali všichni nájemci budovy, ale stoprocentně si jistá není; že budova byla ve stavu schopném užívání, ale stav odpovídal tomu, že byla postavena zhruba v roce 1930; že předmětné prostory byly užívány na základě ústní dohody, neví, proč neuzavřeli písemnou smlouvu, v předmětné budově jsou i jiné prostory, které jsou pronajímány, tyto jsou pronajímány na základě písemných smluv, -) z nájemní smlouvy ze dne 27. 1. 2014, že žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli nájemní smlouvu, jíž byly [právnická osoba] s.r.o. pronajaty prostory sloužící k podnikání nacházející se v přízemí domu [adresa] o podlahové ploše přibližně 200m2 a dále prostory sloužící k podnikání nacházející se ve třetí nadzemním podlaží domu bez čp/če o podlahové ploše přibližně 280m2 za roční nájemné ve výši 200.000 Kč, -) ze znaleckého posudku a z výpovědi znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně], že stanovila místně obvyklé nájemné za předmětné pozemky ve výši 102.200 Kč/m2/rok, tedy jednotkové nájemné ve výši 511 Kč/m2/rok; že při zpracování znaleckého posudku vycházela ze zadání soudu, přičemž toto zadání znělo tak, že má určit obvyklou cenu nájemného za nebytový prostor, kdy se jednalo o skladovací prostory v přízemí nemovitosti, jednalo se o uzavřený a oddělený prostor od zbývající části budovy o rozloze asi 200 m2, přičemž nešlo o sdílený nájem, budova vytápěna nebyla, do budovy byla zavedena elektřina, jednalo se jen o skladovací prostor, žádné další zázemí tu nebylo, k budově náležela parkovací místa, avšak žádné vyhrazené parkovací místo pro uživatele předmětného prostoru nebylo, přičemž budova byla ve stavu schopném užívání, ale stav odpovídal tomu, že byla postavena zhruba v roce 1930, dále vyzvala strany, jestli chtějí stav budovy nějak doplnit, přičemž žalovaný k této výzvě neměl žádné připomínky a ze strany žalobce jí přišlo vyjádření, kde odkazoval na výslech pana [příjmení], který uvedl, že budova byla v havarijním stavu, proto i ověřovala na stavebním úřadě, jestli budova náhodou nebyla již zbourána v roce 2010, ke kterému měla nájem stanovit, na stavebním úřadě však žádný demoliční výměr nebyl, a údaj, kdy byla budova zbourána, znalkyně nedohledala; že skutečnost, že budova byla postavena již v roce 1930 a byla v havarijním stavu je ve znaleckém posudku zohledněno, a to koeficientem K 3; že i kdyby byla pronajímaná plocha jen 183 m2 výše jednotkového nájemného 511 Kč/m2/rok, by i při této pronajímané ploše odpovídala, jednotkové nájemné by se mohlo lišit v případě pronájmu daleko vyšší plochy např. více než 500 m2, kdy by se zde daly uskladnit větší věci; že stanovené nájemné je jen čisté nájemné, není tam zohledněna spotřeba energií, jen bylo zohledněno, že do budovy je elektřina zavedena.

11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným neplatnou nájemní smlouvu ohledně nebytových prostor, na jejímž základě žalobce nebytové prostory užíval a zaplatil za ně žalovanému celkem 207.500 Kč jako nájemné (což plyne z výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení] a z výpisů z účtů; a jak již bylo podrobně zdůvodněno v rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 23. 4. 2014 č.j. 7 C 115/2012-103, v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2015 č.j. 20 Co 50/2015-157, i v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2017 č.j. 28 Cdo 5622/2015-177, v nichž se soudy vypořádaly se všemi námitkami žalobce, přičemž soud se s těmito odůvodněními plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje), že se jednalo o skladovací prostor uzavřený a oddělený od zbývající části budovy, o rozloze cca 200 m2, přičemž nešlo o sdílený nájem, šlo jen o skladovací prostor, žádné další zázemí tam nebylo, k budově náležela parkovací místa, avšak žádné vyhrazené parkovací místo pro uživatele předmětného prostoru nebylo, parkovací místa využívali všichni nájemci budovy, budova vytápěna nebyla, do budovy byla zavedena elektřina, budova byla ve stavu schopném užívání, ale stav odpovídal tomu, že byla postavena zhruba v roce 1930 (jak vyplynulo z výpovědi jak svědkyně [jméno] [příjmení], tak i svědka [jméno] [příjmení], kdy svědkyně [příjmení] je manželkou žalovaného a má tak přehled o technickém stavu těchto prostor, stejně tak o jejich velikosti, a svědek [příjmení] si od žalovaného pronajímal zbylé prostory v nemovitosti, v době, kdy je měl pronajaty i žalobce, přičemž výpověď svědka [příjmení] s výpovědí svědkyně [příjmení] plně koresponduje a soud tak nemá žádného důvodu jim nevěřit; svědek [jméno] [příjmení] dokonce vypověděl, že prostory měly velikost až 300 m2, nicméně jeho výpověď zůstala ve vztahu k ploše předmětných prostor osamocená a tento svědek si předmětné prostory jen prohlížel z důvodu svého zájmu o jejich pronájem a z této návštěvy nemusel mít tak přesnou představu o jejich velikosti jako svědkové výše, proto soud vycházel z velikosti pronajaté plochy 200 m2) a že výše obvyklého nájemného za tyto prostory byla 102.200 Kč za rok, tedy 511 Kč/m2/rok (jak plyne ze znaleckého posudku vypracovaného znalkyní [příjmení] [celé jméno znalkyně] i z její výpovědi). Soud ve věci sice provedl i další důkazy, ovšem ty se ve světle důkazů shora uvedených a s ohledem na právní hodnocení věci projevily jako nadbytečně provedené, a proto k nim soud dále nepřihlížel. Soud nedoplňoval dokazování o nájemní smlouvou se společností [právnická osoba], předávacím protokolem s touto společností, daňovým přiznáním a výkazy z roku 2002 a 2010 této společnosti a úplným výpisem z obchodního rejstříků této společnosti, neboť tyto důkazy považoval za nadbytečné.

12. Protože ke vzniku práva na vydání bezdůvodného obohacení mělo dojít před 1. 1. 2014, řídí se práva a povinnosti účastníků zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ obč. zák.“ (srov. hlavu II. – ustanovení přechodná a závěrečná – díl 1, oddíl 1, § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.).

13. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

14. Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval otázkou určení obvyklého nájemného pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení získaného bezesmluvním užíváním cizí nemovitosti a ve své konstantní judikatuře dovozuje, že peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek, zpravidla právě formou nájmu, který by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1332/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2606/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1155/2015).

15. V posuzovaném případě, již po rozhodnutí dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017 č. j. 28 Cdo 5622/2015-177, který potvrdil závěry soudu o tom, že žalobce uzavřel s žalovaným neplatnou nájemní smlouvu ohledně nebytových prostor, na jejímž základě žalobce nebytové prostory užíval a zaplatil za ně žalovanému celkem 207.500 Kč jako nájemné, neztotožnil se však s úvahou týkající se výše bezdůvodného obohacení získaného bezesmluvním užíváním cizí nemovitosti) zůstala v této věci sporná jen výše bezdůvodného obohacení, proto soud doplnil dokazování (o výslechy navržených svědků a o zpracování znaleckého posudku), z něhož zjistil, jak velikost užívané plochy žalobcem, tak i její technický stav a nechal v těchto zjištěných intencích zpracovat znalecký posudek k určení výše obvyklého nájmu, přičemž z tohoto posudku i z výpovědi znalkyně, která se vypořádala s dotazy právního zástupce žalobce, vyplynula výše obvyklého nájmu 102.200 Kč za rok (511 Kč/m2/rok), tedy ve vyšší než žalované částce a žalovanému tedy žádné bezdůvodné obohacení na úkor žalobce nevzniklo, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V souvislosti se zpracováním znaleckého posudku a s výslechem znalkyně, sice vznikly náklady soudu, avšak vzhledem k tomu, že žalobce, který byl ve věci neúspěšný, byl zcela osvobozen od placení soudních poplatků, náhrada nákladů státu tak nepřísluší.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalovaného představovaly náklady vynaložené žalovaným za předchozí průběh řízení ve výši 59.227 Kč (řízení před soudem prvního stupně) a 12.826 Kč (řízení před odvolacím soudem, obojí přiznáno v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2015, č.j. 20 Co 50/2015-157), dále pak náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb po rozhodnutí věci dovolacím soudem (dále jen„ advokátní tarif“), tj. odměna za 8 úkonů právní pomoci po 5.100 Kč (§ 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu – a to 5 x účast u soudního jednání u soudu a 3 x písemné podání), dále právnímu zástupci náleží 8 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrada za ztrátu času v počtu 30 půlhodin, tj. 30 x 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Dále právnímu zástupci náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 7.013 Kč (1.322 + 1.322 + 1.372 + 1.442 + 1.555), když osobním automobilem se spotřebou 7,3 l /100 km bylo ujeto vždy 210 km (účast na jednáních), a to 2 x při ceně benzinu dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 30,10 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 4,10 Kč za každý 1 km jízdy (srov. § 1 vyhlášky č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad), dále jednou při ceně benzinu dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 32 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 4,20 Kč za každý 1 km jízdy (srov. § 1 vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad), jednou při ceně benzinu dle vyhlášky č. 375/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 33,80 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 4,40 Kč za každý 1 km jízdy (srov. § 1 vyhlášky č. 375/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad), a jednou při ceně benzinu dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 37,10 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 4,70 Kč za každý 1 km jízdy (srov. § 1 vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad). Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 11.175 Kč. Dále žalovanému náleží náhrada výdajů, které vynaložil, a to 1.800 Kč za znalecký posudek [anonymizována dvě slova], 700 Kč za odborné vyjádření [anonymizováno]. [příjmení] a 3.000 Kč jako zálohu na znalecký posudek zpracovaný [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] Náklady řízení v celkové výši 141.941 Kč je žalobce povinen nahradit žalovanému k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) a to do tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud ve věci neshledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř., aby žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal a to ani za situace, kdy je žalobce osvobozen od soudních poplatků, a to zejména s ohledem na postoj žalobce k celému řízení, kdy nelze přehlédnout, že se žalobce pokusil i o zneužití práva a postoupil žalovanou pohledávku třetí straně, a to právě z toho důvodu, aby se pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení stala nevymahatelnou, dále se žalobce nechal osvobodit od soudních poplatků a ustanovit si právního zástupce s odůvodněním své špatné ekonomické situace, přesto tři měsíce po tomto rozhodnutí udělil plnou moc jinému advokátu, což nesvědčí o jeho špatné ekonomické situaci apod., a to vše za situace, kdy již Nejvyšší soud v rozsudku se ze dne 29. 11. 2017 č. j. 28 Cdo 5622/2015-177 potvrdil závěry soudu o tom, že žalobce uzavřel s žalovaným neplatnou nájemní smlouvu ohledně nebytových prostor, na jejímž základě žalobce nebytové prostory užíval a zaplatil za ně žalovanému celkem 207.500 Kč jako nájemné, neztotožnil se však s úvahou týkající se výše bezdůvodného obohacení získaného bezesmluvním užíváním cizí nemovitosti, a zůstala tak sporná jen výše bezdůvodného obohacení, s ohledem na chování žalobce v průběhu celého řízení tak dle soudu nelze ve věci aplikovat § 150 o.s.ř.