7 C 152/2024

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Klementovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce, Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované, IČO IČO žalované Adresa žalované o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba, kterou žalobce požadoval určit, že je vlastníkem těchto nemovitostí: - pozemků parcelních čísel Anonymizováno zapsaných v katastru nemovitostí na Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa, u právnická osoba Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, - pozemku parcelní číslo hodnota zapsaného v katastru nemovitostí na Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa, u právnická osoba pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, - pozemků parcelních čísel Anonymizováno Anonymizováno zapsaných v katastru nemovitostí na Anonymizováno pro obec a katastrální území adresa, u právnická osoba pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, - pozemku parcelní číslo 257/1 zapsaného v katastru nemovitostí na Anonymizováno pro obec adresa a katastrální území adresa, u právnická osoba pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 697 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí uvedených pod body 9 a 24 žaloby, a to pozemků parcelních čísel Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno zapsaných v katastru nemovitostí na Anonymizováno, pozemku parcelní číslo hodnota zapsaného v katastru nemovitostí na Anonymizováno, pozemků parcelních čísel Anonymizováno zapsaných v katastru nemovitostí na Anonymizováno, všechny pozemky zapsané pro obec a katastrální území adresa, u právnická osoba pro adresa zapsaného v katastru nemovitostí na LV 68 pro obec adresa, katastrální území adresa u právnická osoba pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa. Žalobce v žalobě nejprve nezmínil naléhavý právní zájem, na písemnou výzvu soudu sdělil, že naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že se nemůže jiným způsobem nežli podáním této žaloby domáhat svého zápisu jako vlastníka do katastru nemovitostí. Žalobce popsal, že přípisem ze dne 27. 12. 2023 vyzval žalovanou k provedení zápisu vlastnického práva ve svůj prospěch k níže označeným nemovitostem a současně podal příslušným katastrálním úřadům žádosti o zápis svého vlastnického práva. Podání žaloby odůvodňuje snahou předejít uplynutí lhůty končící dne 31. 12. 2023, po jejímž marném uplynutí by mohly být předmětné nemovitosti považovány za opuštěné a jako takové by přešly ze zákona do vlastnictví žalované Anonymizováno. Z údajů katastru nemovitostí vyplývá, že jako vlastníci či spoluvlastníci jsou u předmětných nemovitostí evidovány osoby, které žalobce označuje za své právní předchůdce, avšak tyto osoby nejsou v evidenci dostatečně určité. Žalobce se proto jako jejich právní nástupce domáhá určení a následného zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí. Svůj nárok žalobce odvozuje od majetkových poměrů svých předků židovského původu, jimž nemovitosti náležely. Tvrdí, že vlastnické vztahy byly přerušeny v důsledku historických událostí, zejména v období let 1938–1945, kdy byla převážná část těchto osob usmrcena nebo nucena opustit území tehdejšího Československa, a dále v důsledku historických událostí zejména po roce 1948, kdy nemovitý majetek předchůdců byl bez jejich souhlasu a proti jejich vůli odebrán. Tyto okolnosti podle žalobce znemožnily nejen původním vlastníkům, ale i jejich právním nástupcům domoci se ochrany jejich práv. Žalobce dále uvádí, že průběžně zajišťuje další listinné podklady k prokázání svých tvrzení a navrhuje dodatečné projednání dědictví po svých právních předchůdcích. Současně zdůrazňuje, že uplatněním svých nároků sleduje nejen majetkové vypořádání, ale i pietní aspekt ve vztahu k památce svých předků. Žalobce se domáhá určení vlastnického práva po svých předcích k nemovitostem, které jsou zapsané v katastru nemovitostí: na Anonymizováno. hodnota pro obec a katastrální území adresa, kde jako vlastník byla uvedena jméno FO (Anonymizováno) s podílem 1/4 k pozemkům parc. č. Anonymizováno, na LV č. hodnota pro obec a katastrální území adresa, kde jako vlastník byla uvedena jméno FO se spoluvlastnickým podílem 5/8 k pozemku parc. č. hodnota, na LV č. hodnota pro obec a katastrální území adresa, kde jako vlastník byla uvedena jméno FO k pozemkům parc. č. hodnota, Anonymizováno a dále na LV č. hodnota pro obec adresa, katastrální území adresa, kde jako spoluvlastníci byli uvedeni jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, jméno FO a jméno FO (každý podíl 1/7, u jméno FO uvedená adresa Anonymizováno, u ostatních adresa neznámá), a to k pozemku parc. č. Anonymizováno, vše u právnická osoba pro Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Vylíčila, že nárok žalobce v celém rozsahu neuznává, neboť podle jejího názoru žalobce nesplňuje základní předpoklady pro úspěch určovací žaloby dle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, když žalobce především neprokázal existenci aktivní věcné legitimace ani naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Zdůraznila, že žalobce netvrdí ani nijak neprokazuje, že by byl skutečným dědicem a právním nástupcem osob, od nichž své nároky odvozuje. Podle žalované může otázku právního nástupnictví a okruhu dědiců závazně řešit výlučně soud v řízení o dědictví prostřednictvím soudního komisaře, přičemž žalobce nedoložil žádné pravomocné rozhodnutí o dědictví, které by představovalo jeho nabývací titul k předmětným nemovitostem. Žalovaná je přesvědčena, že žalobce se podanou určovací žalobou snaží obejít řádné dědické řízení a domoci se určení vlastnického práva bez existence odpovídajícího právního titulu, přičemž takový postup považuje za nepřípustný. Současně žalovaná namítá, že žalobce neprokázal existenci naléhavého právního zájmu, neboť z jeho tvrzení podle jejího názoru nevyplývá, že by bez požadovaného určení bylo jeho právo ohroženo či že by jeho právní postavení bylo nejisté ve smyslu ustálené judikatury, a že pouhá snaha domoci se vlastnického práva bez splnění zákonných podmínek takový naléhavý právní zájem nezakládá. Dále žalovaná uvádí, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem bylo po dlouhá desetiletí evidováno na jméno FO, jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, jméno FO a jméno FO a teprve ke dni 2. 1. 2024 bylo na základě § 1045 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 65 odst. 9 katastrálního zákona zapsáno ve prospěch Anonymizováno. Pokud jde o pasivní legitimaci, žalovaná ji původně částečně zpochybnila s poukazem na to, že příslušnost hospodařit s některými dotčenými nemovitostmi měl právnická osoba, nicméně následně soudu doplnila, že ohledně u zdejšího soudu projednávaných nemovitostí již žalovaná svou pasivní legitimaci nenamítá, neboť došlo k převedení oprávnění hospodařit s těmito nemovitostmi na žalovanou, pasivní legitimaci pak žalovaná dále namítá pouze ve vztahu k pozemku Anonymizováno Anonymizováno) ohledně podílu Anonymizováno (jméno FO).

3. Zástupce žalobce se k jednání soudu dne 2. 6. 2026 nedostavil, proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Zástupce žalobce požádal o odročení jednání, zároveň z jednání omluvil sebe i žalobce. Žádost o odročení nebyla blíže specifikována, proto soud danou žádost nepovažoval za důvodnou ani včasnou, když v žádosti nebyly uvedeny žádné důvody, které by svědčily o existenci překážky bránící účasti u jednání. Účastníci byli navíc k jednání předvoláni téměř dva měsíce předem, daná žádost přitom přišla v odpoledních hodinách den před jednáním nařízeným na 8:00 hodin s tím, že soud se s danou žádostí seznámil až v ranních hodinách před nařízeným jednáním. Podstatné však je, že soud určuje procesní postup, nikoliv účastník řízení, a to ani tím, že trvá na svém návrhu na přerušení řízení.

4. Žalobce navrhl soudu přerušení řízení z důvodu dodatečného projednání dědictví a z důvodu složitosti obstarávání listin k prokazování aktivní a pasivní legitimace, soud však jeho návrhu nevyhověl, a to usnesením ze dne 2. 6. 2026, č. j. 7 C 152/2024-301.

5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

6. K datu 29. 12. 2023 náleželo vlastnické právo k pozemkům na Anonymizováno o podílu ¼ jméno FO, (výpisy z KN ohledně Anonymizováno). K datu 29. 12. 2023 náleželo vlastnické právo k pozemkům na Anonymizováno o podílu Anonymizováno jméno FO (výpis z KN ohledně Anonymizováno). K datu 29. 12. 2023 náleželo vlastnické právo k pozemkům na LV Anonymizováno jméno FO (výpis z KN ohledně LV Anonymizováno). K datu 29. 12. 2023 náleželo vlastnické právo k pozemkům na LV Anonymizováno po Anonymizováno Anonymizováno 7 jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, jméno FO a jméno FO (výpis z KN ohledně LV Anonymizováno). Vlastnické právo ke všem uvedeným pozemkům o uvedených podílech ke dni 20. 12. 2024 náleželo České republice (výpisy z KN čl. Anonymizováno). právnická osoba předal právnická osoba zápisem o předání majetku a o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu oprávnění hospodařit s majetkem státu ohledně všech předmětných nemovitostí, kde byl původně oprávněn hospodařit s majetkem právě právnická osoba (zápis). Ke dni 20. 1. 2026 již byl Jméno žalované oprávněn jednat za Anonymizováno ohledně všech pozemků, které byly předmětem žaloby u zdejšího soudu (výpisy čl. 268 p.v., 269 p.v., 270 p.v. a 271 p.v.). Dále pak ke dni 29. 12. 2023 náleželo vlastnické právo k pozemkům na LV Anonymizováno o podílu 1/14 jméno FO s tím, že tomuto vlastnické právo náleží dosud (výpisy z KN ohledně Anonymizováno). Žalobce zaslal žalované výzvu k provedení zápisu vlastnického práva ve prospěch žalobce (výzva).

7. Z provedeného dokazování soud za situace, kdy žalobce neuvedl rozhodná skutková tvrzení a nepředložil k nim odpovídající důkazní návrhy, nemohl učinit závěr o skutkovém stavu v rozsahu tvrzeného nároku, když bylo prokázáno toliko to, že ke dni 29. 12. 2023 náleželo vlastnické právo jméno FO, a to k pozemkům evidovaným na listu vlastnictví č. hodnota v rozsahu Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, na listu vlastnictví č. hodnota v rozsahu 5/8 a na listu vlastnictví č. hodnota v plném rozsahu, a dále že ke dni 29. 12. 2023 náleželo vlastnické právo k pozemkům evidovaným na listu vlastnictví č. hodnota v rozsahu po 1/7 jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, jméno FO a jméno FO, přičemž tyto podíly následně přešly na Anonymizováno. Podíl o velikosti 1/14 k pozemkům na listu vlastnictví č. hodnota náležel a dosud náleží jméno FO. Vlastnické právo k uvedeným nemovitostem o uvedených podílech náleželo již ke dni 20. 12. 2024 České republice, přičemž příslušnost hospodařit s částí dotčených nemovitostí byla následně převedena ze právnická osoba na Jméno žalované, který byl ke dni 20. 1. 2026 oprávněn jednat za Českou republiku ve vztahu ke všem nemovitostem, jež jsou předmětem tohoto řízení. Žalobce adresoval žalované výzvu k zápisu vlastnického práva v jeho prospěch.

8. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazů účastnickým výslechem žalobce, výpisy příbuzenského vztahu s jméno FO, jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, včetně dalších ve spise založených a žalobcem nespecifikovaných listin. Ohledně výslechu žalobce pak žalobce ani soudu na výzvu nesdělil, k jakému skutkovému tvrzení jej navrhuje, co se pak týče výpisů příbuzenských vztahů rovněž nebyly žalobcem specifikovány, byť žalobce byl k jejich specifikaci u prvého jednání vyzván.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Podle § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Dle § 101 odst. 1 o. s. ř. platí, že k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení a dle písm. b) téhož ustanovení rovněž plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

12. V tomto řízení, tedy řízení sporném, pro které platí zásada dispoziční (řízení lze zahájit pouze na základě návrhu procesní strany) a projednací (soud přihlíží pouze k tomu, co mu sporné procesní strany přednesly a k těm důkazům, které mu o svých tvrzeních nabídly, přičemž za výsledek sporu, tedy úspěch anebo neúspěch ve věci, nese odpovědnost účastník řízení) je věcí účastníků řízení, aby řádně tvrdili rozhodné skutečnosti a označili k prokázání svých tvrzení důkazy. K tomu, aby pak účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Dále z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007 plyne, že: “Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze pak učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení“.

13. Soud uvádí, že při jednání hodlal žalobce široce poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť šlo o skutečnosti významné pro posouzení naléhavého právního zájmu i věcné legitimace. Žalobce měl zejména tvrdit a prokázat, zda ve vztahu k tvrzeným právním předchůdcům uplatnil restituční nárok či zda mu bylo přiznáno dědické právo v dědickém řízení, dále pak okolnosti právního nástupnictví, tedy původní vlastnictví tvrzených právních předchůdců, způsob pozbytí jejich vlastnického práva a právní důvod přechodu na žalobce, včetně dědické, příbuzenské posloupnosti a rozsahu nabytí. Žalobce tak v těchto výše uvedených otázkách neunesl břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdal možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

14. Soud v dané věci došel k závěru, že nebyl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť určovací žaloba nemůže sloužit jako prostředek k nahrazení či obcházení řízení o dědictví, které představuje zvláštní zákonný postup pro zjištění okruhu dědiců a přechodu majetku po zůstaviteli. Jak vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3049/2021: „Nelze totiž obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě podle § 80 o. s. ř. uplatňující, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví a v řízení o dědictví dosud neprojednané, neboť touto deklarací soudu by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví, což je nepřípustné“. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004: „Ani jediný dědic se totiž nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 o. s. ř. určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně ní mu nebylo potvrzeno nabytí vlastnictví“. Naléhavý právní zájem není dán ani z toho důvodu, že požadovaným určením by nedošlo k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce. I v případě vyhovění žalobě by nebylo postaveno najisto, zda a v jakém rozsahu žalobce nabyl vlastnické právo po tvrzených právních předchůdcích, neboť otázka právního nástupnictví může být závazně řešena toliko v řízení o dědictví. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že žalobce svůj nárok odvozuje od tvrzených historických majetkových křivd, neboť ani v těchto případech nelze rezignovat na požadavek alespoň základního skutkového vymezení tvrzeného právního nároku a jeho právního titulu.

15. Soud zároveň dodává, že nebyla ve věci shledána aktivní legitimace žalobce. Žalobce řádně netvrdil ani neprokázal, že by byl právním nástupcem osob, od nichž své tvrzené vlastnické právo odvozuje, netvrdil příbuzenské poměry, ani se nevypořádal s tím, z čeho dovozuje, že právě on je jediným právním nástupcem. Žalobce nepředložil žádné pravomocné rozhodnutí o dědictví ani konkrétně neoznačil jinou listinu způsobilou osvědčit přechod vlastnického práva. Za této situace nelze dospět k závěru, že by žalobce byl nositelem tvrzeného práva, a proto mu nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání určovací žaloby. Pokud jde o podíl na pozemku o velikosti 1/14 zapsaný na listu vlastnictví č. hodnota ve prospěch jméno FO, není Anonymizováno Anonymizováno ve vztahu k tomuto podílu pasivně věcně legitimována, neboť jméno FO byl a nadále je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník.

16. Je nutno zdůraznit, že soud žalobce vyzýval k odstranění vad žaloby, rovněž i ohledně návrhu na přerušení řízení a poučoval jej o nedostatcích těchto podání, přičemž reakce žalobce byla buď žádná, nebo pouze velmi stručná. Rovněž je nepřípustné, aby žalobce pouze předložil celou řadu listin bez vztahu k jednotlivým tvrzením (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2017/2011). Soud zástupce žalobce u jednání dne 18. 7. 2025 vyzval, aby nahlédl do spisu a soudu ve lhůtě do 30. 9. 2025 sdělil konkrétní důkazy, které jsou relevantní k daným projednávaným pozemkům, když ve spise se nacházejí i listiny k jiným osobám a pozemkům, zástupce žalobce následně studoval spis osm minut a pořídil si jako kopii spisový přehled, přičemž do 30. 9. 2025, ani do posledního jednání pak žalobce ničeho soudu nesdělil. Soud tak proto opětovně hodlal žalobce při jednání dne 2. 6. 2026 poučit, aby své důkazní návrhy konkretizoval, tedy aby označil, které jednotlivé listiny navrhuje k provedení jako důkazy, k jakým konkrétním tvrzením se tyto listiny vztahují a jaká rozhodná skutková zjištění z nich mají být soudem učiněna. Ačkoliv soud přistupuje k otázce osudu židovských občanů s náležitou pokorou, tato skutečnost nemůže nic změnit na tom, že předmětná žaloba postrádala dostatečná skutková tvrzení, která nebyla doplněna, včetně označení relevantních důkazů.

17. S ohledem na skutečnost, že ve věci není dán naléhavý právní zájem, nebyla zjištěna aktivní legitimace žalobce, není dána pasivní legitimace žalované ve vztahu k podílu na pozemku o velikosti Anonymizováno na LV Anonymizováno, jehož vlastníkem je nadále jméno FO a s ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud žalobu zamítl, přičemž zároveň dodává, že i v případě, že by byl naléhavý právní zájem shledán, v dané věci nebylo možno učinit odpovídající závěr o skutkovém stavu, soud by tak nemohl skutkový stav ani následně právně hodnotit.

18. O náhradě nákladů soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení za pět úkonů nezastoupeného účastníka po 450 Kč (vyjádření, 2x příprava k jednání, účast u jednání soudu dne 18. 7. 2025 a dne 2. 6. 2026), když soud se zcela ztotožnil se závěrem Nejvyššího soudu vyjádřeném v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, ze kterého plyne, že: „Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem“. Dále pak žalované náleží náhrada cestovních výdajů v souladu s vyhláškou č. 475/2024 Sb., za použití osobního automobilu k jednání soudu dne 18. 7. 2025 na trase adresa a zpět ve výši 1 181 Kč (základní náhrada 162*5,80) + (spotřeba 4,3*1,62*34,70) a v souladu s vyhláškou č. 573/2025 Sb., ve znění změny 78/2026 Sb., účinné od 1. 6. 2026, za použití osobního automobilu k jednání soudu dne 2. 6. 2026 na trase adresa a zpět ve výši 1 266 Kč (základní náhrada 162*5,90) + (spotřeba 4,3*1,62*44,50). Celkem je tak žalobce povinen žalované uhradit na nákladech řízení částku 4 697 Kč.

19. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce tří dnů. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozhodnutím, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.