7 C 160/2024

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Klementovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného toho času neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení 82 523,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 034 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 2. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje co do požadavku na zaplacení částky 49 489,83 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 241,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 245,30 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15,90 % ročně z částky 52 749,24 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení.

III. Ustanovená opatrovnice žalovaného , Jméno opatrovnice, , sídlem , Adresa opatrovnice, , má právo na odměnu za zastupování žalovaného v tomto řízení a na náhradu hotových výdajů, které jí budou vyplaceny z rozpočtových prostředků České republiky – Okresního soudu v Havlíčkově Brodě s tím, že o přesné výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení odměnu ustanovené opatrovnice žalovaného v rozsahu 34,6 % k rukám České republiky – na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, a to do tří dnů poté, co rozhodnutí o výši odměny ustanovené opatrovnice nabude právní moci.

V. Česká republika nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení žalovaného ustanovenou opatrovnicí v rozsahu 65,4 %.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 523,83 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., (dále jen „banka“), a žalovaným byla dne 11. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky, sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč převodem na jeho běžný účet, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 824 Kč s tím, že každá splátka zahrnovala vedle splátky úvěru též splátku úroku z úvěru ve výši 15,9 % ročně. Žalovaný byl též povinen hradit bance poplatky spojené se zasíláním upomínek a výzev stanovených v sazebníku. Smluvní strany si ujednaly, že v případě svého prodlení je žalovaný povinen platit úrok z prodlení nejen z jistiny, ale rovněž i z včas sjednaných úroků. Dále si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,01 % denně z dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení, a to až do úplného splacení. Prodlení s jakoukoli platbou na dobu přesahující 14 dnů představuje porušení všeobecných obchodních podmínek a banka tak mohla prohlásit zbývající částku úvěru včetně příslušenství, vyčíslenou ke dni uvedenému v prohlášení, za splatnou, přičemž žalovaný byl povinen tuto dlužnou částku uhradit do 15 dnů od doručení prohlášení. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, banka využila svého práva, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Žalovaný však pohledávku banky nevyrovnal. Pohledávka byla bankou postoupena na společnost , právnická osoba, ., a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023, následně byla tato pohledávka s účinností ke dni 1. 3. 2024 postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne. Za dobu od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném zaplacení jistiny z úvěru ve výši 52 749,24 Kč, poplatků ve výši 2 000 Kč, smluvní úrok ke dni 1. 8. 2023 ve výši 12 530,06 Kč, smluvní pokutu ve výši 15 244,53 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ke dni 1. 8. 2023 ve výši 7 241,65 Kč, smluvní úroky ve výši 15,90 % ročně z jistiny úvěru od 2. 8. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 11,50% ročně z částky 67 279,30 Kč, sestávající se z jistiny úvěru ve výši 52 749,24 Kč, splatného smluvního úroku ke dni 1. 8. 2023 ve výši 12 530,06 Kč, poplatků ve výši 2 000 Kč, od dne 2. 8. 2023 do zaplacení. Žalobkyně poté po výzvě soudu vzala svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 49 489,83 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 241,65 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 245,30 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úroku 15,90 % ročně z částky 52 749,24 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení. Dále pak požadovala zaplacení částky 33 034 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od 2. 8. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, když se jedná pouze o nezaplacenou jistinu a zákonný úrok z prodlení z ní. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil 41 966 Kč.

2. Opatrovnice žalovaného ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že s nárokem nesouhlasí, navrhla zamítnutí žaloby. V úvěrové smlouvě si účastníci sjednali, že žalovaný bude bance hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 1 824 Kč, přičemž dle úvěrových podmínek bude-li v prodlení s jakoukoliv platbou déle než 14 dní, měla banka právo prohlásit celý úvěr za splatný. Z přehledu o zaplacených platbách, který žalobkyně popsala ve vyjádření ze dne 22. 4. 2025 vyplývá, že žalovaný včas neuhradil splátku v únoru 2020, dále v nejméně v období duben a květen 2020, v září 2020, v únoru 2021 a od srpna 2021 přestal splátky hradit zcela. Již tedy v únoru 2020 byl žalovaný v prodlení s placením splátek a banka tedy mohla celou nesplacenou část úvěru prohlásit za splatnou, učinila tak až 10.6.2022. Promlčecí lhůta běží od okamžiku, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Protože banka mohla své právo vykonat již v únoru 2020 (resp. za včas neuhrazenou splátku za únor 2020), tedy mohla prohlásit nesplacenou část úvěru za splatnou, musí promlčecí lhůta běžet již od tohoto okamžiku a z tohoto důvodu namítla promlčení veškerých nároků žalobkyně. Již tedy dne 16. 3. 2020 mohla banka celou zbývající část úvěru prohlásit za splatnou, promlčecí lhůta tak uběhla dne 16. 3. 2023. Dále namítla, že žalovaný nebyl řádně vyrozuměn o postoupení pohledávky na věřitele , právnická osoba, ., neboť vyrozumění bylo odesláno na adresu trvalého pobytu žalovaného v Mongolsku, a nikoliv na korespondenční adresu žalovaného (, adresa, ), která byla uvedená v úvěrové smlouvě, postupitel měl povinnost dlužníka vyrozumět na poslední známé adrese dlužníka. Z tohoto důvodu namítla, že žalobkyně není v tomto sporu aktivně legitimována. Nakonec namítala, že banka nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy s odbornou péčí měla posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Banka se podrobně nezabývala výdaji žalovaného a nezkoumala, zda je schopen splátky řádně splácet. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 22. 4. 2025 tvrdila, že totožnost žalovaného byla ověřena povolením k pobytu žalovaného, avšak ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byl jako doklad uveden pas. Předmětná smlouva je tedy neplatná z důvodu nedostatečného vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného.

3. V dané věci jde o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Mongolska. V souladu s čl. 37 vyhlášky č. 106/1978 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech je k projednání a rozhodnutí věci dána pravomoc českých soudů a věc se podle čl. 36 této vyhlášky řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, tedy v této věci českým právním řádem.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:- z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru a z akceptace návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru - FÉR Půjčka ve výši 75 000 Kč s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou 15,90 % p. a., kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v počtu 60 po 1 824 Kč splatných včetně dohodnutých poplatků za služby poskytnuté bankou a takto se zavázal vrátit celkem částku 109 431 Kč. Dále si smluvní strany ujednaly, že pro případ, že se úvěrovaný dostane do prodlení se zaplacením jakéhokoli dluhu vůči bance vyplývající z této smlouvy nebo jakéhokoli jiného dluhu vůči bance, přičemž tento dluh neuhradí ani ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy byl bankou k úhradě vyzván, může banka prohlásit nesplacenou část úvěru včetně příslušenství za splatnou a úvěrovaný je povinen dlužnou částku uhradit ve lhůtě stanovené v písemném oznámení, jinak do 30 dnů od doručení oznámení;- z prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou soud zjistil, že banka vystavila na jméno žalovaného prohlášení, že porušuje podmínky úvěrové smlouvy s tím, že úvěr prohlašuje za splatný ke dni 25. 6. 2022;- z výpisu z účtu soud zjistil, že na vrub byla ve prospěch žalovaného poskytnuta částka 75 000 Kč, a to dne 11. 11. 2019, dále je tohoto účtu patrno, že žalovaný na svůj dluh splácel;- z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2023 soud zjistil, že banka na jméno žalovaného vystavila oznámení o postoupení pohledávky na společnost , právnická osoba, .;- z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 17. 4. 2024 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni;- z výpisu z účtu žalovaného, z pracovní smlouvy, z protokolu o prověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného;- ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 8. 2023 mezi bankou jako postupitelem na straně jedné a , právnická osoba, . jako postupníkem na straně druhé, ze seznamu postoupených pohledávek, že na danou společnost byla postoupena pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru;- ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 3. 2024 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, ze seznamu postoupených pohledávek, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru;- z předžalobní výzvy ze dne 4. 6. 2024 soud zjistil, že žalovanému byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky.

5. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Poté, co banka prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, uzavřela jako úvěrující se žalovaným jako úvěrovaným výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 75 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Dále si smluvní strany ujednaly možnost zesplatnění úvěru v případě prodlení. Banka následně prohlásila úvěr za splatný. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky tento však ničeho neuhradil.

6. Mezi bankou a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, narozdíl od banky, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES).

13. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 20. 3. 2025, resp. 23. 4. 2025, žalobu částečně zpět, soud proto v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok II.).

14. Vzhledem ke shora zjištěným skutečnostem a podle výše citovaných ustanovení právních předpisů proto soud žalobě, pokud se týká nároku uvedeného ve výroku I. vyhověl, když žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, čili nesplnil to, k čemu se smluvně zavázal. Soud podotýká, že žalovaný na svůj dluh hradil. Byl to žalovaný, který požádal o poskytnutí úvěru, a netvrdil žádné konkrétní skutečnosti a z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by byl v takové situaci, kdy by nebyl schopen racionálně vyhodnotit své možnosti a schopnosti, jakož i důsledky svého právního jednání. Žalovaný je povinen plnit žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 a § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

15. Co se týče námitek opatrovnice k tomu soudu dodává, že aktivní legitimace žalobkyně je dle názoru soudu dána, když banka postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., a tato následně na žalobkyni, přičemž pro postoupení je podstatná samotná smlouva o postoupení pohledávky, když ani samotná skutečnost, že by případně dlužník nebyl o postoupení vyrozuměn na věci ničeho nemění, neboť dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že plní postupiteli, nebo se s ním jinak vrovná (§ 1882 o. z. odst. 1). Co se týče námitky promlčení k tomu soud dodává, že dle názoru soudu není důvodná, neboť promlčecí doba začíná běžet od doby, kdy může být právo uplatněno poprvé, což dle názoru soudu nastalo právě po zesplatnění úvěru s tím, že zesplatnění je právo, nikoli povinnost. Jelikož žalovaný v mezidobí platil, toto plnění se započetlo vždy na tu nejstarší splatnou splátku, navíc samotným zesplatněním počne běžet nová promlčecí doba (§ 623 o. z.). Konečně k námitce úvěruschopnosti má soud za to, že úvěruschopnost byla zkoumána, když soudu byl doložen i výpis z účtu žalovaného a pracovní smlouva. Co do posouzení úvěruschopnosti pak soud dále dodává, že žalovaný nejprve na svůj dluh hradil, přičemž následně přestal splácet (blíže rozhodnutí NS ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

16. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

17. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 28. 5. 2025 č. j. 7 C 160/2024-90 byla žalovanému z důvodu neznámého pobytu ustanovena opatrovnice. Soudem ustanovený zástupce má právo na odměnu (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že však v tuto chvíli není znám přesný rozsah úkonů opatrovnice (vyúčtování je možné učinit až po právní moci rozhodnutí v této věci), bude o přesné výši rozhodnuto samostatným usnesením. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34,6 % (úspěch 67,3 % - neúspěch 32,7 %). Ty tvoří náklady zastoupení opatrovnicí, které budou určeny samostatným rozhodnutím. Tyto náklady je povinna uhradit žalobkyně protistraně (žalovanému) k rukám (na účet) České republiky – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, a to v rozsahu úspěchu žalovaného, tedy 34,6 %. Ve zbytku ČR nemá vůči účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení žalovaného (výrok V.)

18. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů od právní moci rozhodnutí o výši odměny ustanovené opatrovnice.