7 C 94/2025

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Klementovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení a částky 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 504 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. V žalobě tvrdila, že po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela dne 21. 3. 2025 elektronicky prostřednictvím klientské zóny se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen. Úroky z úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 7 500 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 4. 2025. Proto žalobkyně zaslala žalovanému 1. upomínku dne 20. 4. 2025, kde jej vyzvala k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému 2. upomínku dne 5. 5. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaný na výzvy nereagoval zaplacením, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky úvěru. Žalobkyně popsala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy za pomocí nástrojů společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . získává analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což fakticky nahrazuje výpis z bankovního účtu v běžném formátu PDF. Klient v rámci fáze vyřizování úvěru sám ve svém online bankovnictví autorizuje sdílení finančních dat mezi bankou klienta a mezi společností , právnická osoba, . ve smyslu směrnice PSD2 (společnost , Anonymizováno, vystupuje jako zpracovatel osobních dat a veškerá data předává žalobkyni). Žalovaný tedy nezasílá žalobkyni skeny vygenerovaných výpisů z bankovního účtu, ale rovnou předává strojově čitelná surová data na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Podoba těchto strojově čitelných dat je ve formátu JSON, ze kterých po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. , Anonymizováno, data lze číst i pomocí běžného textového editoru zabudovaného v operačním systému počítače (například , Anonymizováno, a náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 21. 3. 2025 účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr typu neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 50 000 Kč vyplacením na účet žalovaného č. , č. účtu, , na dobu určitou v trvání 12 měsíců s dohodnutou splatností dne 15. 3. 2026 se zápůjční úrokovou sazbou 15 % měsíčně, RPSN činilo 436 % ročně. Smluvní strany si sjednaly, že po dobu trvání smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek po 7 500 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení s úhradou dlužné částky úvěrující zašle úvěrovanému první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky, která je zpoplatněna částkou 500 Kč. V případě, že dlužná částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, úvěrující zašle úvěrované druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky, která je zpoplatněna částkou 500 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly, že nedojde-li ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je úvěrující oprávněn zesplatnit jistinu úvěru;- z výpisu z internetového bankovnictví soud zjistil, že dne 21. 3. 2025 byla z protiúčtu č. , č. účtu, , název účtu , Jméno žalovaného, , poukázána na účet č. , č. účtu, verifikační platba 1 Kč;- ze zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný;- z výpisu z internetového bankovnictví soud zjistil, že dne 23. 3. 2025 byla z účtu č. , č. účtu, poukázána na protiúčet č. , č. účtu, částka 50 000 Kč;- z 1. upomínky ze dne 20. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátky úvěru;- z 2. upomínky ze dne 5. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátky úvěru s upozorněním na možné zesplatnění úvěru;- z předžalobní výzvy a zesplatnění úvěru ze dne 28. 7. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn, žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 21. 3. 2025 účastníci uzavřeli smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 50 000 Kč v podobě spotřebitelského úvěru a žalovaný se jí je tyto zavázal vrátit, úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, úrok byl sjednán ve výši 15 % měsíčně, RPSN činila 436 % ročně. Žalovaný na smlouvu neplnil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:

7. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od předchůdkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Tvrdila, že za pomocí nástrojů společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . získává analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což nahrazuje výpis z bankovního účtu v běžném formátu PDF. Žalovaný tedy nezasílá žalobkyni skeny vygenerovaných výpisů z bankovního účtu, ale rovnou předává strojově čitelná surová data na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Podoba těchto strojově čitelných dat je ve formátu , Anonymizováno, , tato data lze číst i pomocí běžného textového editoru zabudovaného v operačním systému počítače (například , Anonymizováno, ). Soud učinil dotaz na , právnická osoba, , která sdělila, že zmiňovanou formu , Anonymizováno, licence je velmi obtížné získat, avšak ničeho na tom nemění, že žalobkyně toto soudu neměla jen tvrdit, nýbrž i prokázat. Žalobkyně přitom nepředložila žádné listiny, které by svědčily o dalším zkoumání majetkových poměrů žalovaného v době před uzavřením smlouvy - např. výpisy z bankovního účtu či mzdové listy, doklady o výdajích či pracovní smlouvu.

14. Žalobkyně tedy soudu nepředložila žádné listiny, které by dokládaly, že úvěruschopnost žalovaného, byla řádně zkoumána, když tato nezbytnost byla stanovena i judikaturou např. Soudní dvůr uvedl, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, C 449/13), dále i Nejvyšší správní soud podotkl, že věřitel musí náležitě a pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Dovodil též, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními (rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015‑39).

15. Předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná.

16. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak částka 50 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že tato částka byla ve prospěch žalovaného vyplacena a z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný ničeho na poskytnuté prostředky nevrátil, je žalovaný povinen vrátit celou poskytnutou částku ve výši 50 000 Kč.

17. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně sice tvrdila, že byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, avšak řádně neprokázala, že by úvěruschopnost byla posouzena tak, jak je žádáno, kdy bylo nezbytné, aby předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr až po řádném ověření a zjištění jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně tak v této otázce neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že úvěruschopnost zkoumala tak, aby to odpovídalo předpokladům stanoveným zákonem a judikaturou soudů.

18. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 50 000 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 50 000 Kč a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ohledně zákonného úroku z prodlení, kdy vyšel ze závěru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že: „Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“.

19. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o. s. ř. s tím, že ke dni vyhlášení tohoto rozsudku byla žalobkyně procesně úspěšná co do 91 % a procesně neúspěšná co do 9 %, žalobkyni tak náleží právo na náhradu 82 % nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 2 040 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) po 3 140 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a/, d/) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4). Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů 10 504 Kč (82 % z částky 12 810 Kč). Náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit advokátovi (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce tří dnů.