8 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Orlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 289.687,21 Kč s příslušenstvím o vzájemném návrhu na zaplacení 209.410,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 289.687,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 10. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 209.410,44 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 209.410,44 Kč za dobu od 29. 10. 2025 do zaplacení, to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám advokáta , Jméno advokáta B, na nákladech řízení a na nákladech řízení o vzájemném návrhu celkem částku 86.981 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaná je povinna doplatit na soudním poplatku České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě částku 8.932 Kč, to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet č. 3703-1725521/0710, vedený u České národní banky s variabilním symbolem 0811001426.

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalovaná se žalobkyní jako podnikatelkou dne 15. 10. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru č. 0016-6797, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 100.000 Kč se splatností poslední měsíční splátky dne 15. 10. 2025. Žalobkyni měla žalovaná dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru za každý den poskytnutí úvěru počínaje dnem poskytnutí úvěru v celkové výši 183.687,21 Kč. Režim uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně popsala tak, že žalovaná se nejprve zaregistrovala na její webové stránce , Anonymizováno, , kdy uvedla své osobní údaje, telefon a emailovou adresu. K ověření uvedených údajů dále byla povinna poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalobkyně následně měla provést lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra. Se souhlasem žalované byl žalobkyni poskytnut bankou také výpis z bankovního účtu žalované – informace byly poskytovány jednak bankou, jednak žalovanou samotnou, a žalobkyní porovnány. Následně žalovaná provedla verifikační platbu 1 Kč. Poté, co žalovaná zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Návrh měla žalovaná akceptovat úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného jí SMS zprávou za účelem legitimace k uzavření smlouvy. Finanční prostředky z úvěru byly žalované vyplaceny dne 15. 10. 2024. Žalovaná úvěr řádně nesplácela Dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě ze dne 24. 9. 2025. Žalobkyně se proto obrátila se svým nárokem na soud. Žádala, aby ten uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 100.000 Kč (dlužná jistina) + poplatek za poskytnutí úvěru 183.687,21 Kč. Dále k tomu částku 6.000 Kč představující sjednanou sankci za prodlení s vrácením prostředků z úvěru. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, žalobkyně žádala o posouzení svého nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná proti uplatněnému nároku vznesla rozsáhlou obranu. Žalobkyní označenou úvěrovou smlouvu shledávala neplatnou, a to z řady důvodů. Žalovaná předně popírala, že by smlouvu uzavřela jako podnikatelka a úvěr měl souvislost s její podnikatelskou činností. Naopak v uvedeném smluvním vztahu vystupovala jako spotřebitel a chrání jí tak zákonná úprava na spotřebitelské smlouvy se vztahující. Důkazní břemeno o opaku přitom tíží poskytovatele úvěru, tj. žalobkyni. V tomto žalovaná odkazovala na obsáhlou judikaturu nejvyššího soudu i standardní judikaturní praxi okresních soudů. Žalovaná také popírala, že by žalobkyně před uzavřením uvedené úvěrové smlouvy dostatečně a řádně prověřila její úvěruschopnost. Dále poukázala na úrok sjednaný ve zjevně nemravné výši. Úvěrové smlouvě vytýkala i absenci svého podpisu. Pro případ, že by soud posuzoval nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, což by konkrétně mohla být pouze částka 100.000 Kč, žalovaná poukázala na to, že žalobkyni v době od 15. 11. 2024 do 19. 5. 2025 uhradila celkem částku 130.764 Kč. Z toho částku 30.764 Kč tak bez právního důvodu, což naopak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně. V podání ze dne 26. 2. 2026 žalovaná poukázala na to, že vedle úvěrové smlouvy shora měla se žalobkyní uzavřít i smlouvu o úvěru č.0012-5403 ze dne 20. 12. 2022, na základě které jí žalobkyně poskytla další částku 100.000 Kč a žalovaná uhradila 278.646,40 Kč. I ve vztahu k této úvěrové smlouvě žalovaná uplatnila stejnou obranu. Tj. napadla její platnost pro obcházení zákona (popřela, že by smlouvu uzavírala jako podnikatelka v souvislosti se svou podnikatelkou činností), pro absenci řádného prověření její úvěruschopnosti, pro sjednaný zjevně nemravný úrok. Za situace, kdy by žalovanou měla stíhat povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v celkové výši 200.000 Kč (2x 100.000 Kč), žalovaná přitom uhradila žalobkyni celkem 409.410,44 Kč, by měla žalobkyně žalované zaplatit rozdíl ve výši 209.410,44 Kč. K jejímu vydání žalovaná žalobkyni vyzvala předžalobní výzvou ze dne 20. 10. 2025, na kterou ale žalobkyně nereagovala. Žalovaná tak podala v řízení vzájemný návrh o zaplacení částky 209.410,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 10. 2025 do zaplacení. Ohledně provedených plateb na jednotlivé smlouvy žalovaná specifikovala data splátek takto: č. smlouvy 0012-5403 s datem 20. 12. 2022 poskytnuto 100.000 Kč; odchozí platba dne 18.1.2023 23.601,86 Kč, dne 20.2.2023 částka 23.601,86 Kč, dne 22.3.2023 částka 5.000 Kč, dne 23.3.2023 částka 42.703,72 Kč, dne 25.5.2023 částka 25.000 Kč, dne 19.6.2023 částka 25.000 Kč, dne 11.8.2023 částka 45.407,44 Kč, dne 9.10.2023 částka 47.703,72 Kč, dne 10.11.2023 částka 40.627,84 Kč; č. smlouvy 0016-6797 s datem 15.10.2024 poskytnuto 100.000 Kč, odchozí platba dne 19.11.2024 1.000 Kč, dne 21.11.2024 částka 13.150 Kč, dne 30.12.2024 částka 24.000 Kč, dne 30.12.2024 částka 200 Kč, dne 31.1.2025 částka 24.074 Kč, dne 19.3.2025 částka 24.500 Kč, dne 20.3.2025 částka 400 Kč, dne 27.3.2025 částka 500 Kč, dne 31.3.2025 částka 2.000 Kč, dne 1.4.2025 částka 2.000 Kč, dne 7.4.2025 částka 2.000 Kč, dne 7.4.2025 částka 5.000 Kč, dne 8.4.2025 částka 5.940 Kč, dne 13.4.2025 částka 6.000 Kč, dne 16.5.2025 částka 5.000 Kč, dne 19.5.2025 částka 5000 Kč.

3. Po stránce skutkové soud učinil z provedených důkazů následující zjištění:- z Údajů z veřejné části živnostenského rejstříku s platností k 3. 2. 2026, že žalovaná byla zapsána jako podnikatelka s IČem 71408029, 3x živnostenská oprávnění, z toho dvě přerušena mimo jiné na dobu od 29. 2. 2024 do 18. 6. 2024, třetí do 31. 12. 2030;- z listiny Smlouva o podnikatelském úvěru č.0016-6797, že tu měla uzavřít žalobkyně jako společnost na straně jedné a žalovaná označená mimo jiné IČO, místem podnikání, jako klient na straně druhé; v čl. II. 2.1. uvedeno, že společnost je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů, klient je podnikatelem - fyzickou osobou, podnikající na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy; dle 2.3. se společnost zavazovala poskytnout klientovi peněžní prostředky za podmínek stanovených v čl. III. této smlouvy (dále jen úvěr), dle 2.4. se klient zavazoval společnosti vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky spojené s poskytnutím úvěru, jakož i případné další pohledávky společnosti vyplývající z této smlouvy; v čl. 2.5. měl být úvěr dle této smlouvy smluvními stranami sjednáván a společností poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru; dle čl. III. 3.1. byla výše úvěru 100.000 Kč, doba trvání úvěru 12 měsíců ode dne čerpání úvěru, den konečné splatnosti úvěru 15. 10. 2025, poplatek za poskytnutí úvěru 0,7 % z částky úvěru ode dne poskytnutí úvěru do jeho splacení; dle čl. V. 5.1. se žalovaná jako klient měla zavázat vrátit společnosti (žalobkyni) veškeré peněžní prostředky poskytnuté jako úvěr, zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky a další případné závazky nejpozději poslední den doby trvání úvěru; úvěr měla žalovaná splácet ve 12 anuitních splátkách s termíny splatnosti dle čl. V. 5.2.; dle čl. IX. 9.7. smlouva nabývala platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami; na smlouvě uvedeno: Podpis Společnosti: Datum: 15. 10. 2024, , Jméno žalobkyně, ., , jméno FO, , jednatel – v uvedené části smlouvy žádný podpis není uveden; dále text: Podpis Klienta: 15. 10. 2024, Kód SMS verifikace: 3177 – opět žádný ruční podpis;- z listiny Smlouva o podnikatelském úvěru č.0012-5403, že tu měla uzavřít žalobkyně jako společnost na straně jedné, a žalovaná označená mimo jiné IČO, místem podnikání, jako klient na straně druhé; v čl. II. 2.1. uvedeno, že společnost je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů, klient je podnikatelem - fyzickou osobou, podnikající na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy; dle 2.2. se společnost zavazovala poskytnout klientovi peněžní prostředky za podmínek stanovených v čl. III. této smlouvy (dále jen úvěr), dle 2.3. se klient zavazoval společnosti vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky spojené s poskytnutím úvěru, jakož i případné další pohledávky společnosti vyplývající z této smlouvy; v čl. 2.4. měl být úvěr dle této smlouvy smluvními stranami sjednáván a společností poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru; dle čl. III. 3.1. byla výše úvěru 100.000 Kč, doba trvání úvěru 12 měsíců ode dne čerpání úvěru, den konečné splatnosti úvěru 20. 12. 2023, poplatek za poskytnutí úvěru 0,7 % z částky úvěru ode dne poskytnutí úvěru do jeho splacení; dle čl. V.5.1. se žalovaná jako klient měla zavázat vrátit společnosti (žalobkyni) veškeré peněžní prostředky poskytnuté jako úvěr, zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky a další případné závazky nejpozději poslední den doby trvání úvěru; uvedené měla žalovaná splácet ve 12 anuitních splátkách s termíny splatnosti dle čl. V. 5.2.; dle čl. IX. 9.7. smlouva nabývala platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami; na smlouvě uvedeno: Podpis Společnosti: Datum: 20. 12. 2022, , Jméno žalobkyně, ., , jméno FO, , jednatel – v uvedené části smlouvy žádný podpis není uveden; dále text: Podpis Klienta: 20. 12. 2022, Kód SMS verifikace: 2581;- dle potvrzení o provedení transakce vystavených , právnická osoba, ., že z účtu žalované na účet č. , č. účtu, byla poukázána částka 23.601,86 Kč s datem zaúčtování 18. 1. 2023, na účet č. , č. účtu, s datem zaúčtování 22. 3. 2023 částka 5.000 Kč, na účet č. , č. účtu, s datem zaúčtování 20. 2. 2023 částka 23.601,86 Kč, na účet č. , č. účtu, s datem zaúčtování 25. 5. 2023 částka 25.000 Kč, na účet č. , č. účtu, s datem zaúčtování 23. 3. 2023 částka 42.703,72 Kč, na účet č. , č. účtu, s datem zaúčtování 11. 8. 2023 částka 45.407,44 Kč, na účet č. , č. účtu, s datem zaúčtování 19. 6. 2023 částka 25.000 Kč; z potvrzení o provedení transakce , právnická osoba, ., že na účet č. , č. účtu, byla s datem zaúčtování 15. 10. 2024 poukázána částka 100.000 Kč z účtu č. , č. účtu, ;- z Vybraných pohybů na účtu žalované u , právnická osoba, ., že na účet č. , č. účtu, byly poukázány následující částky: 30. 12. 2024 částka 24.000 Kč, 21. 11. 2024 částka 13.150 Kč, 19. 11. 2024 částka 1.000 Kč, 19. 5. 2025 částka 5.000 Kč, 16. 5. 2025 částka 5.000 Kč, 13. 4. 2025 částka 6.000 Kč, 8. 4. 2025 částka 5.940 Kč, 7. 4. 2025 částka 5.000 Kč, 7. 4. 2025 částka 2.000 Kč, 1. 4. 2025 částka 2.000 Kč, 31. 3. 2025 částka 2.000 Kč, 27. 3. 2025 částka 500 Kč, 20. 3. 2025 částka 400 Kč, 19. 3. 2025 částka 24.500 Kč;- předžalobní výzva k úhradě je datována 24. 9. 2025 (předáno k doručení žalované 26. 9. 2025 – viz Potvrdenie o podaji doporučenej zasielky);- z předžalobní výzvy k vydání bezdůvodného obohacení z 20. 10. 2025, že žalovaná prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalobkyni k zaplacení částky 209.410,44 Kč a nákladů právního zastoupení 23.207,80 Kč nejpozději do 7 dnů (dle Doručenky datové zprávy výzva doručena žalobkyni do datové schránky 20. 10. 2025);- z Úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně vedeného u Městského soudu v Praze, že žalobkyně měla v době od 10. 4. 2017 do 27. 1. 2026 v předmětu činnosti zapsáno Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů;- z Přehledu úrokových sazeb systém ARAD, že úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů do 1 roku (úvěr domácnosti a NISD) činily v září 2024 sazbu 7,54 %, u spotřebitelských úvěrů nad 1 rok do 5 let sazbu 8,92 % a v říjnu 2024 se jednalo o sazby 7,18 % a 8,62 %.

4. Dle žalobních tvrzení byla mezi účastníky uzavřena dne 15. 10. 2024 smlouva o úvěru podléhající § 2395 a násl. zák. č.89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Žalobkyně přitom tvrdila, že žalovaná úvěrovou smlouvu uzavírala jako podnikatelka pro účely své podnikatelské činnosti. Uvedené fakticky vyplývalo i ze samotného písemného vyhotovení smlouvy (viz záhlaví smlouvy, čl. II. 2.1., 2.5. smlouvy). Žalovaná to ale popírala.

7. Je pravdou, že v době uzavření úvěrové smlouvy byla žalovaná podnikatelkou - disponovala živnostenským oprávněním. Pravdou je i to, že žalovaná úvěrovou smlouvu uzavírala s tím, že v ní je uveden poskytovaný úvěr jako podnikatelský a žalovaná je označena mimo jiné IČ a místem podnikání.

8. Judikatura soudů se již zabývala tím, jak posuzovat úvěrové smlouvy uzavírané s osobami, které v době uzavírání úvěrových smluv jsou podnikateli (pokud tyto cíleně neuzavírají úvěrovou smlouvu v souvislosti a pro účely podnikatelské činnosti). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je pro posouzení úvěrovaného jako spotřebitele (i když má živnostenské oprávnění) rozhodující účel takového jednání a podstata takového vztahu (viz sp.zn. 20 Cdo 2611/2025, 25 Cdo 2804/2024, 33 Cdo 3597/2024 nebo 20 Cdo 680/2025). Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze dovozovat jen z toho, že ve smlouvě je úvěrovaný označen IČ a sídlem. Je třeba vždy zkoumat, na co byly finanční prostředky z úvěru poskytnuty. Přitom je to vždy úvěrující (v daném případě žalobkyně), kdo musí odstranit pochybnost o tom, k čemu byl úvěr poskytnut. Spotřebitelem bude podnikatel tehdy, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti.

9. Žalovaná popírala, že by úvěrovou smlouvu uzavírala jako podnikatel, a že by finanční prostředky z úvěru použila pro účely podnikání. Popsala, že když uzavírala se žalobkyní úvěrovou smlouvu v r. 2022, byla ve velké finanční tísni. Tak si přes internetové srovnávače zjišťovala, kde by mohla získat peníze. Peníze z té první úvěrové smlouvy z r. 2022 potřebovala a také použila na úhradu osobní potřeby. V té době byla hodně zadlužená a sháněla různě peníze, ze kterých by zaplatila úvěry, které dlužila. Také potřebovala peníze na běžné životní náklady, jako je nájem, energie apod. Ty úvěry, na kterých dlužila, se také týkaly osobní potřeby, šlo o krátkodobé půjčky, např. od , Anonymizováno, , nešlo o žádné úvěry související s podnikáním. Snažila se půjčovat, kde to šlo, musela se postarat o rodinu. V r. 2022 byl covid, takže ani nepodnikala. Od března 2024 byla zaměstnaná. Stále ale byla silně zadlužená, peníze z té druhé úvěrové půjčky také použila na osobní účely, opět z nich hradila předešlé dluhy, nájem a životní náklady. V obou případech vstoupila do kontaktu s žalobkyní přes internetové srovnávače. Vyplnila požadované údaje jako datum narození, r.č., číslo OP. Jeden blok se týkal toho, zda má IČO, a vyplňovala i údaje týkající se podnikání. Po vyplnění požadovaných údajů jí začaly chodit nabídky od různých společností. Žalobkyně jí poslala nabídku úvěru s výzvou ke vstupu do její aplikace. Ta byla velice strohá, v podstatě tam jen žalovaná odklikla, že akceptuje poskytovanou částku z úvěru, a to bylo vše. Následně jí přišel gratulační email a text smlouvy. Dále jí žalobkyně poslala peníze na účet. Postup v případě obou úvěrových smluv byl stejný. Faktem je, že žalovaná ty smlouvy nepročítala, byla v takové tísni, že byla ráda, že má na účtu peníze. Na otázku, proč žalobkyni následně přeplatila, žalovaná uvedla, že ty úvěry byly vždy na celý rok, a v případě každé měsíční splátky jí žalobkyně urgovala, aby jí zaplatila, šlo i o několik urgencí denně. Pak žalovaná ty úvěry přestala splácet, protože se dostala už do takové tísně, že už na to neměla peníze. Předali to inkasní agentuře a žalovaná už se pak obrátila na právního zástupce. V současné době už nemá ani možnost vstupu do té aplikace, aby třeba nějaké listiny předložila soudu.

10. To, zda žalovaná smlouvu uzavřela v souvislosti se svou podnikatelskou činností a k tomuto účelu i finanční prostředky z úvěru poskytla, je přitom podstatné. V opačném případě by totiž žalovaná byla v pozici spotřebitele, úvěrová smlouva by tak současně podléhala režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a tato zákonná úprava by žalovanou jako spotřebitele chránila.

11. Žalobkyně nic shora uvedeného neprokázala. Jednání, při kterém o uvedeném mohla být poučena ve sm. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), se přitom žalobkyně, ač řádně obeslána, nezúčastnila. Tím ale dobrodiní poučení ve sm. § 118a o.s.ř. ztratila (viz Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 685/2016 či 28 Cdo 578/2011).

12. Soud tak uzavřel, že žalobkyně uzavírala úvěrovou smlouvu z 15. 10. 2024 (ale i smlouvu z 20. 12. 2022, pro kterou platí vše, co bylo výše a bude ještě i dále uvedeno) jako spotřebitel (verzi o podnikatelských úvěrech žalobkyně neprokázala) a obě úvěrové smlouvy se tak týkají spotřebitelského úvěru.

13. Současně soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, tak jak to vyžaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 1As 30/2015-39 uzavřel, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel pouze nespoléhá na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, popřípadě si nechá doložit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 656/2024 se poskytovatel úvěru nemůže omezit pouze na zjišťování příjmů, ale je třeba zhodnotit i měsíční výdaje žadatele o úvěr. A k tomu v projednávané věci nepochybně nedošlo. Přitom dle NS ČR (viz rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 1819/2023) lze smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 87 ZSÚ považovat za nesplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, tj. že zde je důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. A ta tu nepochybně byla – jak žalovaná uvedla, v té době měla dluhy a prostředky z úvěrů použila na jejich úhradu. Žalobkyně přitom nepochybně vycházela z představy, že se žalovanou sjednává podnikatelské úvěry, kde nemusí úvěruschopnost žadatele o úvěr tak prověřovat. Tak tomu ale nebylo. Smlouvy o úvěrech shora tak byly neplatné i z hlediska § 87 ZSÚ.

14. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 20 Cdo 2617/2020 v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám poskytovaným bankami u úvěrů a půjček (viz též 21 Cdo 1484/2004). V projednávané věci byla jako odměna za poskytování úvěru, tj. jako úrok, sjednána sazba 0,7 % denně, tj. 255,5 % ročně. Přitom dle přehledu bankovních úrokových sazeb u úvěrů výší obdobných sjednávaným úvěrům se úroková sazba pohybovala mezi 9 % - 10 %. Pak platí, že smluvní ujednání o úrocích v obou smlouvách je v rozporu s dobrými mravy. Nastupuje tak režim § 588 o.z., tj. neplatnost obou úvěrových smluv, když ujednání o úrocích nepochybně nelze od ostatních částí úvěrových smluv oddělit, je evidentní, že bez ujednání o odměně za úvěr by žalobkyně úvěrové smlouvy nepochybně neuzavřela (jde o její příjem).

15. Již jen ze všech shora uvedených důvodů bylo na místě uzavřít, že obě úvěrové smlouvy shora jsou neplatné.

16. Pak nastupuje režim § 2991 o.z. Dle tohoto ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Na straně jedné by tak žalovaná měla vydat žalobkyni 200.000 Kč. Současně ale, s ohledem na neplatnost obou úvěrových smluv by žalobkyně měla žalované vydat to, co částku 200.000 Kč přesahuje. Když tady jí žalovaná plnila bez právního důvodu. Žalobkyně pak je povinna vydat žalované částku 209.410,44 Kč (409.410,44 Kč minus 200.000 Kč). To s úrokem z prodlení počínaje dnem následujícím lhůtě dle výzvy z 20. 10. 2025 (§ 1970 obč.zák., § 2 vl.nař.č.351/2013 Sb.).

18. Žalovaná byla v řízení v plné výši úspěšná (zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení částky 289.687,21 Kč s příslušenstvím, vyhověno vzájemnému návrhu žalované na zaplacení částky 209.410,44 Kč s příslušenstvím). Soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů obou řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o.s.ř.). Ty představovaly:1. ohledně nákladů řízení o zaplacení částky 289.687,21 Kč: náklady právního zastoupení žalované představující odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po 9.460 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm.a,d cit. vyhlášky za převzetí zastoupení + dvě písemná podání – odpor proti platebnímu rozkazu + odůvodnění odporu), 3 x 450 Kč náhrada hotových výdajů ke každému z těchto úkonů (§ 13 odst. 4 vyhlášky),2. ohledně nákladů řízení o vzájemném návrhu o zaplacení 209.420 Kč: náklady soudního poplatku 10.471 Kč, náklady právního zastoupení žalované představující odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 9.140 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm.d cit. vyhlášky za dvě písemná podání – předžalobní výzva + vzájemný návrh), 2 x 450 Kč náhrada hotových výdajů ke každému z těchto úkonů,3. ohledně nákladů obou řízení (tarifní hodnota 499.110 Kč): náklady právního zastoupení žalované představující odměnu advokáta za 1 úkon právní služby po 10.300 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm.g cit. vyhlášky za účast u jednání), 1 x 450 Kč náhrada hotových výdajů ke každému z těchto úkonů, jízdné k jednání 3.043 Kč (754 Kč pohonné hmoty = 5,7 : 100 x 388 x 34,10, základní sazba 2.289 Kč = 388 x 5,9) dle vyhl.č.573/2025 Sb.,náhrada za ztrátu času 1.800 Kč (12 x 150 Kč) dle § 14 odst. 3 cit. vyhlášky,částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty 13.546 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). V souladu s požadavkem žalované jí bylo přiznáno 86.981 Kč.

19. Žalobkyni byla stanovena lhůta k plnění v obvyklé délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.); náklady řízení je povinna uhradit k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soudní poplatek je žalovaná povinna doplatit ve lhůtě dle § 9 zák. o SOP.

20. Žalované soud uložil povinnost doplatit soudní poplatek z rozšíření vzájemného návrhu. Původně žalovaná žádala v konečném znění vzájemného návrhu částku 209.410,44 Kč (§ 6a odst. 3 zák. č.549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Ze soudního poplatku v celkové výši 10.471 Kč (základ poplatku 209.420 Kč, soudní poplatek 5 % dle položky 1 písm.b/Sazebníku soudních poplatků) žalovaná již uhradila 1.539 Kč, zbývá doplatit 8.932 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena dle § 9 odst. 1 cit. zákona.