8 C 167/2020

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr Ivetou Orlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 21.050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.500 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 9.500 Kč za dobu od 20. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ohledně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni další částku 11.550 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 11.550 Kč za dobu od 20. 8. 2020 do zaplacení a s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 21.050 Kč za dobu od 15. 2. 2019 do 19. 8. 2020 se žaloba zamítá.

III. Žalované se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně dne 21. 12. 2017 se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 15.000 Kč. Žalovaná jí měla uhradit celkem částku 26.550 Kč, kterou měla splácet v týdenních splátkách po 443 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně, dosud uhradila celkem částku 5.500 Kč. Žalobkyně uzavřela, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením k 15. 2. 2019 (uhrazených 5.500 Kč: 443 Kč). Dlužnou částku žalovaná neuhradila. Žalobkyně se tak obrátila se svým požadavkem na soud. Žádala, aby žalované bylo uloženo zaplatit jí celkem 21.050 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 15. 2. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná vůči žalobě uplatnila obsáhlou obranu. Nejprve namítla, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně neprověřila její úvěruschopnost. Tvrdila, že v té době byla vedena v registru dlužníků a byla proti ní vedena 3 exekuční řízení. Navíc jí žalobkyně poskytovala finanční prostředky opakovaně (v tomto případě šlo o refinancování jejího předchozího závazku), když předchozí splátková historie žalované měla být„ velmi nevalná“. Právě proto jí měl obchodní zástupce žalobkyně navrhnout buď doplatek předcházejícího závazku, nebo refinancování, které z důvodů finanční tísně zvolila. Žalovaná tak úvěrovou smlouvu shora považovala za neplatnou s tím, že by mělo být uloženo jí zaplatit žalobkyni zbývajících 9.500 Kč (15.000 Kč minus uhrazených 5.500 Kč). Ty žalovaná navrhla splácet po 1.000 Kč měsíčně (stará se o matku se stařeckou demencí, příjem ze zaměstnání nemá).

3. Žalobkyně v reakci na obranu žalované namítla, že schopnost žalované úvěr splácet posoudila dostatečně. Tvrdila, že pro ověření osobních a majetkových poměrů žalované vycházela z údajů v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolovala žalovanou předložené dokumenty vyplněné/zaškrtnuté v evidenční kartě klienta, kontrolovala občanský průkaz žalované a její rodné číslo dálkovým systémem [právnická osoba] [anonymizováno], v Centrální evidenci exekucí prostřednictvím dálkového systému společnosti [právnická osoba], kontrolovala aktuální počet exekucí, aktuální stav v insolvenčním rejstříku, platební historii u společnosti, vyhodnotila aktuální finanční situaci dle poskytnutých podkladů klienta záznamem v evidenční kartě klienta a vyhodnotila příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta na základě vědomosti a praxe obchodního zástupce. Také původně uvedla, že telefonicky kontrolovala zaměstnání žalované.

4. V reakci na to žalovaná poukázala na skutečnost, že její zaměstnání nemohlo být ověřováno, neboť v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnána nebyla. Pokud šlo o platební historii u žalobkyně, žalobou dotčený úvěr byl u žalobkyně jejím druhým dluhem. Zopakovala, že šlo o refinanc s tím, že z částky 15.000 Kč obdržela fakticky cca 3.000 Kč, částku cca 2.000 Kč zaplatila jako splátku dopředu a zbývající část úvěru byla použita na doplacení její první půjčky. Žalovaná tvrdila, že smlouva jí byla předložena již vyplněná, stejně jako evidenční karta (zřejmě obchodním zástupcem).

5. Žalovaná dále doplnila spisové značky některých exekučních řízení vedených proti ní v době uzavření úvěrové smlouvy. Dodala, že šlo celkem o 5 exekucí. K čestnému prohlášení předloženému žalobkyní namítla, že ho nepsala ona ani její syn (poukázala na odlišnost podpisu na tomto čestném prohlášení v porovnání se synovým podpisem). Doplnila, že obchodnímu zástupci měla předložit občanský průkaz, nájemní smlouvu, údaje týkající se plateb na energie, dohodu o výživném pro mladšího syna a studující dceru, potvrzení o péči o matku, potvrzení o dávkách vyplácených jí úřadem práce a prohlášení syna, který jí přispíval na domácnost částkou 3.000 – 4.000 Kč. Poukázala i na chybně vyplněný počet osob žijící s ní v domácnosti (šlo o žalovanou a její tři děti).

6. Žalobkyně zdůraznila, že za správnost údajů uvedených v evidenční kartě zcela zodpovídala žalovaná (viz text Prohlášení na straně 2 evidenční karty).

7. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č.325528 ze dne 21. 12. 2017, že žalobkyně zastoupena zástupcem [jméno] [příjmení] se zavázala poskytnou žalované jako klientovi peněžní prostředky za podmínek sjednaných v této smlouvě, a žalovaná se zavázala žalobkyni splácet veškeré finanční prostředky jí poskytnuté spolu s veškerými úroky a dalšími platbami, které s poskytnutím úvěru souvisely; jistina úvěru činila 15.000 Kč (šlo o úvěr hotovostní bezúčelový), doba trvání spotřebitelského úvěru byla 60 týdnů, úrok 5.150 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3.000 Kč, zápůjční úroková sazba 66 % p.a., poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.300 Kč, celková výše úvěru 26.550 Kč; žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že od žalobkyně částku jistiny 15.000 Kč dne 21. 12. 2017 převzala; -) z Evidenční karty klienta s hlavičkou žalobkyně (dále jako společnost) datované 21. 12. 2017, že se týkala žalované; v kartě je uvedena adresa výběru [obec], [ulice a číslo], počet osob žijících v domácnosti 2, je v ní zaškrtnut (křížkem) údaj, že žalovaná je svobodná, nevlastní nemovitost, nevlastní vůz, nebyla soudně stíhána, nebyla trestně stíhána, měla již u žalobkyně úvěr, a tady je současně zakřížkována kolonka REF; u finančních údajů žalované uvedeno: státní podpora 8.800 Kč, jiný příjem 15.000 Kč, příjmy celkem 23.800 Kč, u odhadovaných měsíčních výdajů nájem/inkaso 6.000 Kč, energie 1.000 Kč, jiné výdaje domácnosti 5.000 Kč; výdaje celkem 12.000 Kč, disponibilní zůstatek 11.800 Kč; jako ověřené dokumenty zaškrtnut občanský průkaz a výměr dávky; listina dále obsahuje následující prohlášení: Prohlašuji, že beru na vědomí, že jsem povinen/povinna poskytnout Společnosti úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Pro případ, že by shora uvedený seznam byl vědomě vyplněn neúplně či nepravdivě, jsem si vědom/a své povinnosti uhradit [právnická osoba] [anonymizováno] veškeré náklady spojené s následky nepravdivého prohlášení, např. náklady insolvence, exekuce a trestního řízení. Jsem si vědom/a, že nesprávné a neúplné vyplnění tohoto čestného prohlášení může naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku“; evidenční karta je datována 21. 12. 2017 a žalovanou podepsána; -) z listiny Informace o smlouvě: 45-25528, že je tam uvedena žalovaná s adresou a telefonem, týdenní platba 443 Kč, zaplaceno 5.500 Kč, nedoplatek 21.050 Kč, klientem od 12. 2. 2014, číslo klienta [číslo]; -) předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně adresovaná žalované byla předána poště k přepravě dne 10. 2. 2020; -) z rukou psaného textu na listině datované 18. 12. 2017, že obsahuje text:„ Já [jméno] [příjmení] čestně prohlašuji, že přispívám své matce částkou 15.000 Kč na domácnost.“; -) z listiny datované 30. 7. 2018, že [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], soudní exekutor Exekutorského úřadu Kladno, oznámil, že exekuce vedená Okresním soudem v Havlíčkově Brodě o vymožení pohledávky oprávněného [právnická osoba], proti povinné [celé jméno žalované], pro zaplacení částky 10.662,98 Kč s příslušenstvím, a pro náklady exekuce, byla ke dni 12. 7. 2018 provedena; -) z výpisu z nebankovního registru klientských informací s datem 8. 12. 2020, u žalované je uvedený neuhrazený osobní úvěr u [anonymizována dvě slova].

8. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.).

9. Smlouva o úvěru ze dne 21. 12. 2017 byla nepochybně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve sm. § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku u takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru).

11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta prvá cit. zákona).

12. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 cit. zákona).

13. Z judikatury soudů (viz zejména nadále uplatnitelné závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti postupovat s odbornou péčí (viz dříve účinná úprava § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru). Věřitel své zákonné povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a mýtových poměrech. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu.

14. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. III.ÚS 4129/18).

15. V daném případě z výsledků dokazování vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici nejen údaje uvedené žalovanou týkající se jejích osobních, příjmových a majetkových poměrů. Ty žalovaná i doložila odpovídajícími listinami zejména ohledně výše příjmů (výměr dávky, ale i listina o původu a výši tzv. jiného příjmu), jak vyplývá z evidenční karty, ale také řadou dalších listin, jak tvrdila sama žalovaná.

16. Otázkou však bylo, zda z nich žalobkyně učinila odpovídající závěry.

17. Ty rozhodující údaje týkající se osobní a majetkové situace žalované byly uvedeny v Evidenční kartě klienta z 21. 12. 2017. V již (formulářově) připravených kolonkách je zaškrtnuto, že žalovaná neměla být soudně stíhána. Nešlo přitom o trestní stíhání (toho se týkala další kolonka karty), ale evidentně o to, zda žalovaná byla účastníkem nějakého soudního řízení. Pokud z údajů v evidenční kartě vyplývá, že nikoli, žalobkyni dle soudu nelze vytýkat, že nepočítala s tím, že žalovaná byla účastníkem několika exekučních řízení. O nich žalovaná žalobkyni totiž žádnou informaci neposkytla (alespoň z provedených důkazů nic takového nevyplynulo). Žalovaná sama doložila, že v době uzavření úvěrové smlouvy byla jako povinná účastníkem jednoho exekučního řízení. Navíc je otázkou, zda toto řízení bylo vůbec v databázi exekucí, v nichž měla žalobkyně poměry žalované prověřovat, evidováno.

18. V případě příjmů žalovaná podepsala údaj, že pobírá státní podporu 8.800 Kč a jiný příjem 15.000 Kč. K němu pak žalobkyně doložila čestné prohlášení z 18. 12. 2017, dle jehož obsahu [jméno] [příjmení] prohlásil, že své matce přispívá na domácnost 15.000 Kč.

19. Pokud žalovaná sporovala pravost tohoto prohlášení s tím, že měla obchodnímu zástupci předložit prohlášení o příspěvku od syna ve výši 3.000 – 4.000 Kč, pak toto její tvrzení nekoresponduje s částkou 15.000 Kč uvedenou jako jiný příjem v evidenční kartě. Je nelogické, že by v takovém případě byl příjem žalované uveden částkou 15.000 Kč, a nikoli 3.000 Kč nebo 4.000 Kč.

20. Se žalobkyní lze souhlasit v tom, že za údaje v evidenční kartě zákazníka uvedené odpovídá žalovaná, která svým podpisem pravdivost údajů potvrdila. Pokud snad některý z údajů v evidenční kartě skutečnosti neodpovídal, nelze klást žalobkyni k tíži, že z nich vycházela.

21. Stejně tak nelze vytýkat žalobkyni, že nepracovala s údaji z nebankovního registru klientských informací, z nichž měly plynout jiné závazky žalované. Žalovaná předložila soudu údaje s datem 8. 12. 2020, tedy zhruba rok po uzavření úvěrové smlouvy, což pro posouzení úvěruschopnosti bylo bez významu. Že k 21. 12. 2017 byly v uvedeném registru evidovány nějaké závazky žalované, z dokazování nevyplynulo.

22. Na druhou stanu nelze pominout, že z evidenční karty také vyplývá, že žalovaná žádala o finanční prostředky žalobkyni opakovaně - viz též listina Informace o smlouvě: 45-325528 (přehled splátek), z níž plyne, že žalovaná je klientem od 12. 2. 2014. Dále ze zaškrtnuté kolonky„ REF“ je zřejmé, že u žalobou dotčeného úvěru šlo o refinancování.

23. Žalobkyně měla k uzavření úvěrové smlouvy přistoupit tehdy, neměla-li důvodnou pochybnost o schopnosti žalované žádaný úvěr řádně splácet. A tu musela mít již jen proto, že finanční prostředky z úvěru měly být zčásti použity právě na refinancování, tj. úhradu předchozího finančního závazku žalované u žalobkyně, který žalovaná evidentně řádně nesplácela. Tvrzení o refinancování žalobkyně nepopřela.

24. Za takového stavu ale nelze uzavřít jinak, než že žalobkyni muselo být před uzavřením žalobou dotčené úvěrové smlouvy zřejmé, že žalovaná nebude schopna úvěr řádně splácet. Důsledkem takového závěru soudu bylo, že úvěrová smlouva z 21. 12. 2017 je neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.) – viz shora citované závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018.

25. Je-li smlouva z 21. 12. 2017 neplatná, pak žalobkyni náleží pouze dosud žalovanou neuhrazená část z částky 15.000 Kč, což je 9.500 Kč (15.000 Kč minus žalovanou zaplacených 5.500 Kč). V této části tak soud žalobě vyhověl a uložil žalované uvedenou částku žalobkyni jako bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 1,2 o.z.) zaplatit. To spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 20. 8. 2020 (žalovaná si převzala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dne 18. 8. 2020, následující den mohla žalobkyni dobrovolně plnit a dnem následujícím se tak dostala do prodlení) do zaplacení (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.).

26. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Soud dodává, že navržený důkaz evidencí splátek u předchozí půjčky žalované u žalobkyně a výslech svědka [příjmení] by na závěru shora nic nezměnil, a proto je soud jako nadbytečné neprováděl.

28. V řízení byla podle výsledku řízení procesně úspěšná žalovaná (požadavek na 21.050 Kč, vyhověn ohledně částky 9.500 Kč). Té by tak náleželo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

29. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Přihlédl k její aktuální příjmové situaci, a jako odpovídající k úhradě částky 9.500 Kč shledal lhůtu 3 měsíců od právní moci rozhodnutí. Nelze přehlédnout, že žalovaná si již v září loňského roku byla vědoma své povinnosti vrátit žalobkyni minimálně částku 9.500 Kč (viz její odpor proti platebnímu rozkazu datovaný 1. 9. 2020). Od té doby měla dostatečný časový prostor, aby si postupně na úhradu této částky odkládala potřebné finanční prostředky. Pro přiznání výhody splátek soud neshledal důvod.