8 C 20/2021

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr Ivetou Orlíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. titul celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované 3. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované 4. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc.č.st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a k pozemku parc. [číslo] vše nemovité věci v katastrálním území a obci [obec] zapsané na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu [anonymizována dvě slova], [stát. instituce], se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej nemovitých věcí uvedených ve výroku I. ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi účastníky rozdělen tak, že žalobci připadne jedna šestina výtěžku, prvnímu žalovanému pět osmnáctin výtěžku, druhé žalované jedna devítina výtěžku, třetí žalované jedna třetina výtěžku a čtvrtému žalovanému jedna devítina výtěžku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dle žalobních tvrzení jsou účastníci podílovými spoluvlastníky nemovitostí – pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a pozemku parc. [číslo] zahrady, vše nemovité věci zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] s podíly účastníků: žalobce ideální 1/6, první žalovaný ideální 5/18, druhá žalovaná ideální 1/9, třetí žalovaná ideální 1/3 a čtvrtý žalovaný ideální 1/9. Žalobce vysvětlil, že v domě [adresa] žádný ze spoluvlastníků nebydlí a nemovité věci trvale využívá pouze 3. žalovaná, resp. její otec, který je bez souhlasu ostatních spoluvlastníků pronajímá. Společná správa nemovitých věcí nefunguje a mezi vlastníky jsou spory o jejich užívání a prodej. Žádný ze spoluvlastníků nemá k nemovitým věcem shora bližší vztah. Spoluvlastníci opakovaně jednali o možném prodeji nemovitých věcí třetí osobě, ale neúspěšně (s návrhy vždy nesouhlasila třetí žalovaná zastoupena [jméno] [příjmení]). Většina ze spoluvlastníků nemá zájem ve spoluvlastnictví nadále setrvat. Třetí žalovaná jim žádný návrh řešení nenabídla. Reálně rozdělení nemovitých věcí není fakticky možné, když nemovité věci tvoří jeden celek jako rodinný dům se zahradou. Před podáním žaloby žádný ze spoluvlastníků o nemovité věci neprojevil zájem. Žalobce proto navrhl zrušení podílového spoluvlastnictví a jejich prodej s tím, že výtěžek prodeje by měl být mezi podílové spoluvlastníky rozdělen podle jejich spoluvlastnických podílů.

2. První žalovaný, druhá žalovaná a čtvrtý žalovaný vyjádřili se zrušením podílového spoluvlastnictví souhlas. Souhlasili i se žalobcem navrženým způsobem vypořádání, tj. prodejem nemovitých věcí a rozdělením výtěžku prodeje dle spoluvlastnických podílů. Druhá žalovaná uvedla, že třetí žalovaná s nemovitými věcmi nakládá jako výlučný vlastník, ostatní spoluvlastníci do nich nemají přístup a nemovité věci jsou pronajímány bez jejich souhlasu. To ve svém vyjádření potvrdil i čtvrtý žalovaný s tím, že zbývající spoluvlastníci teprve dodatečně zjišťovali, že v domě jsou nájemníci, kteří tam mají i hlášen trvalý pobyt. Čtvrtý žalovaný současně popsal vývoj snah účastníků o vyřešení celé situace, jejich několik let trvající neúspěšnou snahu o prodej nemovitostí s tím, že ta měla vždy ztroskotat na chování třetí žalované, [anonymizováno] [příjmení].

3. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu [anonymizována dvě slova], [stát. instituce], ze dne 4. 1. 2021, že parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům [adresa] [obec], a parc. [číslo] zahrada, vše nemovité věci zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], jsou zapsány jako podílové spoluvlastnictví účastníků, a to v podílech: žalobce 1/6, první žalovaný 5/18, druhá žalovaná 1/9, třetí žalovaná 1/3 a čtvrtý žalovaný 1/9; -) z výzev právního zástupce žalobce datovaných 10. 11. 2020, že se jednotlivě obrátil na žalované s upozorněním na svůj úmysl podat žalobu o zrušení spoluvlastnictví a s dotazem na event. zájem dotázaného o koupi nemovitostí (spoluvlastnických podílů).

4. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.).

5. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o.z.).

6. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 zák. č. 89/20123 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.).

7. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o.z.).

8. Spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví může být zahájen na základě žaloby kteréhokoli spoluvlastníka, který se cítí být ve spoluvlastnictví nespokojen a nechce v něm setrvat; jako takové je dané řízení nutno vnímat perspektivou základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl.11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vlastnické právo zahrnuje i právo přestat být vlastníkem (věc opustit, zcizit); v případě spoluvlastnictví se specificky uplatňuje zásada, že nikdo nemůže být spravedlivě nucen setrvávat ve spoluvlastnictví (viz nález Ústavního soudu I.ÚS 262/20).

9. V projednávané věci vyjádřili 4 z 5 podílových spoluvlastníků zájem na zrušení podílového spoluvlastnictví a svůj nezájem ve spoluvlastnictví žalobou dotčených nemovitých věcí dále setrvat. Třetí žalovaná zůstala v řízení pasivní. Soudu nebylo nabídnuto žádné tvrzení o tom, že by zrušení spoluvlastnictví bylo žádáno v nevhodnou dobu nebo k újmě některého ze spoluvlastníků.

10. Proto soud žalobě vyhověl a podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil.

11. Z vyjádření podílových spoluvlastníků (opět s výjimkou třetí žalované) vyplynulo, že nejsou ochotni nést případné náklady na reálné rozdělení nemovitých věcí (viz jejich vyjádření k nedělitelnosti nemovitých věci i navržený způsob vypořádání prodejem). Jde o rodinný dům jako součást stavební parcely a zahradu. Za popsaného stavu, není-li žádný ze spoluvlastníků ochoten nést náklady rozdělení věci, je nutno věc považovat za reálně nedělitelnou (viz Nejvyšší soud v nadále použitelném rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2057/2008).

12. Současně žádný z podílových spoluvlastníků neprojevil v řízení zájem o to, aby byly nemovité věci přikázány do jeho výlučného vlastnictví.

13. Pak bylo namístě přistoupit k vypořádání spoluvlastnictví nařízením prodeje věcí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude mezi spoluvlastníky rozdělen podle jejich spoluvlastnických podílů.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vyšel z nálezu Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 262/20. Z něj plyne, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením s povahou iudicii duplicis, může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z budoucích účastníků a přes formální označení odpovídající dikci zákona jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídající procesní pozici žalobce i žalovaného současně nehledě na to, kdo žalobu podal. Povahově tak nejde o klasické sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát. Ústavní soud v nálezu vysvětlil veškerá specifika uvedeného řízení (to je vyjádřením práva vlastníka přestat být vlastníkem, soud při způsobu vypořádání je vázán zákonným pořadím jednotlivých možností vypořádání bez ohledu na účastníky navržený působ vypořádání, žádný ze spoluvlastníků tak nemá osud řízení zcela ve svých rukou). Uvedená specifika by tak měla dostat odraz i v nákladovém výroku soudního rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nutno brát v úvahu, že samotné řízení má dvě fáze: 1. rozhodování o zrušení spoluvlastnictví (když jen v této fázi lze dle Ústavního soudu hovořit o plném úspěchu či neúspěchu v případě zamítnutí žaloby – ve věci). Procení úspěch žalobce a odpovídající procesní neúspěch dalších spoluvlastníků pak nelze odvozovat od skutečnosti, že samotnému návrhu na zrušení spoluvlastnictví bylo vyhověno. Procesní úspěch účastníka ale nelze odvíjet ani od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Vyvolání řízení je svobodnou volbou žalobce, do jehož majetkové sféry nemusel nikdo zasáhnout, a ani jej k podání žaloby přimět. Svobodnou volbou jiného spoluvlastníka je neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádáni, neboť i na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva. Žádná z procesních stran výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí – obě odcházejí od soudu s majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupily (ať už dobrovolně či vynuceně). Nikdo z hlediska objemu majetku nezíská nic navíc, nikdo nic netratí. Majetkovou újmu utrpí každý z účastníků„ pouze“ ve vynaložených nákladech řízení. Proto nelze odvíjet procesní úspěch od toho, jaký způsob vypořádání jednotliví spoluvlastníci navrhovali a ke kterému z nich se soud v konečném rozhodnutí přiklonil. Procesní úspěch ve věci není možné odvíjet ani od toho, co bylo mezi stranami sporné a k čemu bylo vedeno dokazování. Podle Ústavního soudu nelze v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví objektivně hledat vítěze ani poraženého, neboť nelze účastníky řízení vnímat tak, jako by jeden byl v právu a druhý nikoli. Ústavní soud tak označil za ústavně konformní východisko při rozhodování o nákladech řízení, jímž by bylo vypořádáno zrušené spoluvlastnictví, spatřovat u obou stran částečný úspěch ve věci ve sm. § 142 odst. 2,3 občanského soudního řádu. Zásadně je tak namístě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jen v odůvodněných případech lze některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu pak může být např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Další širší okolnosti, k nimž lze přihlédnout, plynou z judikatury Nejvyššího soudu – patří sem i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a dohodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení.

15. V projednávané věci je sice faktem, že 3. žalovaná zůstala v řízení zcela procesně pasivní (nevyjádřila se k žalobě, k jednání se nedostavila). Na druhou stranu však tento její postoj rozhodně nevedl v řízení k žádným průtahům či obstrukcím. To, že mezi ní a ostatními spoluvlastníky panovaly neshody v době před podáním žaloby (případě i dlouhodobě) nelze shledat za důvod k přiznání náhrady nákladů řízení vůči ní. Nic některému ze spoluvlastníků nebránilo řízení zahájit dříve. Soud tak nakonec neshledal žádné okolnosti, které by měly vést k uložení povinnosti třetí žalované nahradit žalobci náklady řízení (když jen vůči ní žalobce náhradu nákladů řízení uplatnil). Soud tak rozhodl v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu shora tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.