8 C 286/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Orlíkové a soudkyň Ing. Zdeňky Králíčkové a Zuzany Beránkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO sídlem adresa insolvenční správkyně dlužníka právnická osoba. IČO IČO sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 38.611 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni jako insolvenční správkyni do konkursní podstaty úpadce právnická osoba, sídlem adresa, IČO IČO, částku 38.611 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 4. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně jako insolvenční správkyně úpadce ve výroku I. je povinna nahradit žalovanému do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí náklady řízení ve výši 19.090 Kč.

III. Žalobkyně jako insolvenční správkyně úpadce ve výroku I. je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení 9.290 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 10. 2018 zaměstnán u původní žalobkyně právnická osoba., IČO IČO, sídlem Adresa partnera (dále jen původní žalobkyně) jako řidič. Dne 19. 11. 2020 žalovaný utrpěl pracovní úraz, při kterém došlo k poranění jeho levého zápěstí. Žalovaný byl v době od 23. 11. 2020 do 12. 1. 2021 a následně v období od 6. 8. 2021 v pracovní neschopnosti. V souvislosti s pracovním úrazem bylo žalovanému vyplaceno původní žalobkyní bolestné a ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti. Původní žalobkyně nahlásila pracovní úraz pojišťovně Anonymizováno., se kterou má jako zaměstnavatel pro případ škodních událostí souvisejících s pracovními úrazy jejich zaměstnanců sjednané příslušné pojištění. Pojišťovna nechala vypracovat ohledně oprávněnosti nároku žalovaného z titulu pracovního úrazu znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Z jeho závěru vyplývá, že v přímé souvislosti s pracovním úrazem utrpěným u původní žalobkyně dne 19. 11. 2020 lze akceptovat léčení v období pracovní neschopnosti od 23. 11. 2020 do 12. 1. 2021. Následná pracovní neschopnost v době od 6. 8. 2021 ale již podle znalce v příčinné souvislosti s uvedeným úrazem nebyla, jednalo se o léčení obecného onemocnění levého zápěstí v důsledku generativních změn, které nebyly způsobeny předmětným pracovním úrazem. Původní žalobkyně přitom již za období pracovní neschopnosti od 6. 8. 2021 do 31. 10. 2021 vyplatila žalovanému na náhradě škody celkem částku 38.611 Kč (v říjnu 2021 vyplaceno 10.000 Kč, v listopadu 2021 vyplaceno 17.817 Kč a v prosinci 2021 vyplaceno 10.794 Kč). V této výši došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný uvedenou částku přes předžalobní výzvu původní žalobkyně ze dne 5. 4. 2022 nevrátil. Původní žalobkyně se obrátila svým požadavkem na soud a žádala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 38.611 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 4. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný požadavek původní žalobkyně odmítl. Uvedl, že poté, co utrpěl pracovní úraz, ten nahlásil původní žalobkyni jako svému zaměstnavateli. Jeho prvotní vyšetření probíhalo v Nemocnici v Anonymizováno, kdy z rentgenu z 23. 11. 2020 byly zjištěny následující zdravotní problémy: pakloub os naviculare 1.sin, artrotické změny rc kloubu a rhisartróza, což žalovanému ani jeho praktické lékařce nebylo do té doby známo. Žalovanému tak byla vystavena dočasná pracovní neschopnost počínaje 23. 11. 2020, která byla ukončena dne 12. 1. 2021, resp. byla přerušena z důvodu mimořádně nutného zařazení žalovaného do zaměstnání na žádost zaměstnavatele. Úraz bylo nutno řešit chirurgicky – operací, právnická osoba., ve Anonymizováno mu stanovil termín zákroku až na 4. 11. 2021. Žalovaný se tak dohodl s původní žalobkyní, že přeruší pracovní neschopnost do doby, než bude operován, a bude u původní žalobkyně vykonávat práce, avšak pouze v omezeném rozsahu, aby nedošlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. V podstatě tím vyšel zaměstnavateli vstříc. Původní žalobkyně ale sjednané podmínky nedodržela – po žalovaném byly požadovány práce, které s ohledem na poúrazový stav nebyl schopen vykonávat. Žalovaný tak znovu pokračoval od 6. 8. 2021 v pracovní neschopnosti, která trvala do 30. 9. 2022. Praktická lékařka tituly před jménem jméno FO vystavila 2 rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalovaného, jako důvod vždy uvedla úraz, pracovní úraz. Žalovaný tvrdil, že obě pracovní neschopnosti, tedy i ta v době od 6. 8. 2021 do 31. 10. 2021, byly v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, který žalovaný utrpěl dne 19. 11. 2020. Vyplacená částka 38.611 Kč tak žalovanému z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti náležela a požadavek původní žalobkyně na její vydání coby bezdůvodné obohacení žalovaný shledával nedůvodným. Navrhl tak zamítnutí žaloby.

3. Městský soud v Praze usnesením ze dne Anonymizováno, čj. insolvenční spisová značka mimo jiné zjistil úpadek původní žalobkyně jako dlužníka a rozhodl o osobě insolvenčního správce – právnická osoba., IČO IČO. Usnesením ze dne Anonymizováno, čj. insolvenční spisová značka soud na majetek dlužníka prohlásil konkurz.

4. Soud tak v projednávané věci usnesením ze dne 10. 7. 2024, čj. 8 C 286/2022-110, vyrozuměl procesní strany, že řízení je přerušeno (§ 140a odst. 4, § 263 zák.č.182/2006 Sb., insolvenční zákon). Současně vyzval insolvenční správkyni postupem dle § 264 insolvenčního zákona, aby sdělila, zda navrhuje pokračování řízení. Insolvenční správkyně pokračování řízení navrhla. Soud tak o pokračování řízení vyrozuměl účastníky s tím, že účastníkem řízení místo dlužníka se stala insolvenční správkyně.

5. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc podstatných učinil tato zjištění: - z pracovní smlouvy, že žalovaný počínaje 26. 10. 2018 pracoval u původní žalobkyně jako řidič (v rámci sjednaného druhu práce měl řídit nákladní případně osobní automobil, provádět příslušné obslužné práce – mimo jiné nakládání a vykládání zboží); pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou; žalovanému měla náležet měsíční mzda 22.000 Kč; - z výplatních listů žalovaného, že za prosinec 2021 jako odškodnění prac. úrazu je uvedena částka 10.794 Kč, za říjen 2021 částka 10.000 Kč a za listopad 2021 částka 17.817 Kč; - z listiny datované 28. 3. 2022, že Anonymizováno sdělovalo původní žalobkyni, že u žalovaného byly v době vzniku úrazu diagnostikovány již existující výrazné degenerativní změny, které se projevovaly bolestivostí a omezením pohybu a vedly k dalšímu řešení operací dne 5. 11. 2021; ke vzniku těchto patologických změn však nedošlo úrazovým mechanismem dne 19. 11. 2020, nýbrž v jejich terénu došlo pouze k manifestaci potíží; jako dobu léčení v přímé souvislosti s událostí dne 19. 11. 2020 lze akceptovat pracovní neschopnost v době od 23. 11. 2020 do 12. 1. 2021, nikoli však již dobu pracovní neschopnosti v době od 6. 8. 2021 do 31. 10. 2021; - z výzvy datované 5. 4. 2022 (předžalobní upomínka), že původní žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky 38.611 Kč s tím, že ta mu dle znaleckého posudku, který si nechala vypracovat pojišťovna, u které je žalobkyně ze zákona pojištěna, neměla být vyplacena, neboť následná pracovní neschopnost, za kterou byla uvedená částka žalovanému vyplacena jako ušlý výdělek, již nebyla v příčinné souvislosti s událostí ze dne 19. 11. 2020; - z Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené tituly před jménem jméno FO, praktickým lékařem, že první pracovní neschopnost žalovaného trvala v době od 23. 11. 2020 do 12. 1. 2021; na rozhodnutí je zaškrtnuto, že šlo o úraz, pracovní úraz; z dalšího Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené stejnou praktickou lékařkou, že žalovaný byl v další pracovní neschopnosti v době od 6. 8. 2021 do 30. 9. 2022; i na tomto rozhodnutí je zaškrtnuto, že u žalovaného šlo o úraz, pracovní úraz; - z Propouštěcí zprávy vystavené právnická osoba., že žalovaný byl přijat dne 4. 11. 2021, dne 5. 11. 2021 absolvoval operaci a dne 8. 11. 2021 byl propuštěn; - z výpovědi svědkyně jméno FO, že pracovala u původní žalobkyně v době od 2. 4. 2019 fakticky do února 2023; pracovala jako personalistka, šly přes ní i pracovní neschopnosti zaměstnanců; žalovaný měl nějaký pracovní úraz, probíhala u něj léčba, absolvoval operaci a byl doma; pak se mu jeho pracovní neschopnost přerušovala, ještě ověřovali u účetní, že jde pracovní neschopnost přerušit a pak v ní pokračovat; k přerušení neschopnosti došlo nejspíš proto, že kolegové, kteří se starali o auta a řidiče, potřebovali vykrýt nějaké směny; - ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO ze dne 25. 1. 2024 – znalec z oboru Zdravotnictví, odvětví Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí, Hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, že pracovní neschopnost žalovaného v době od 6. 8. 2021 do 31. 10. 2021 nebyla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem dne 19. 11. 2020; tato pracovní neschopnost byla v souvislosti s plánovanou operační léčbou chronické artrózy zápěstí s pakloubem navikulární kosti, tedy s následkem cca 10 let starého nepracovního úrazu; adekvátní pracovní neschopnost související pracovním úrazem – zhmožděním a podvrtnutím levého zápěstí - byla od 23. 11. 2020 do 12. 1. 2021.

6. Pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů (§ 4 zák.č.262/2006 Sb., zákoník práce).

7. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 zák.čš.89/2012 Sb., občanský zákoník).

9. Vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty (§ 331 zák.práce).

10. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí pod sp.zn. 21 Cdo 1993/2024, ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku obecně platí, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5215/2017). Ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení vyplývajícího z pracovněprávních vztahů, které se řídí občanským zákoníkem jen podpůrně (nelze-li použít zákoník práce), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů (srov. § 4 zák. práce), však z hmotněprávní úpravy obsažené v ustanovení § 331 zák. práce vyplývá, že ochuzeného zaměstnavatele nezatěžuje jen důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného zaměstnance, ale – jde-li o peněžité plnění – i k prokázání tvrzení o skutečnostech, z nichž dovozuje, že peněžité částky, jejichž vrácení se po zaměstnanci domáhá, byly zaměstnanci vyplaceny neprávem (že šlo o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené), a z nichž vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srov. též například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný pod č. 7/1998 v časopise Právní rozhledy, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3353/2019).

11. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný dne 19. 11. 2020 utrpěl u původní žalobkyně jako svého zaměstnavatele pracovní úraz. Původní žalobkyně mu tak vyplácela v rámci náhrady škody i náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Pokud šlo o pracovní neschopnost v době od 6. 8. 2021 a násl. (původní žalobkyní specifikováno pro žalobní nárok období od 6. 8. 2021 do 31. 10. 2021), bylo (znaleckým posudkem znalce tituly před jménem jméno FO) jednoznačně prokázáno, že tato pracovní neschopnost nebyla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalovaného ze dne 19. 11. 2020, nýbrž šlo o pracovní neschopnost v souvislosti s plánovanou operační léčbou chronické artrózy zápěstí a pakloubem navikulární kost, tj. s následkem cca 10 let starého nepracovního úrazu.

12. To, že peněžité plnění bylo zaměstnanci vyplaceno zaměstnavatelem neprávem, je pouze první podmínka úspěšnosti požadavku zaměstnavatele na vrácení takového plnění (tj. vydání bezdůvodného obohacení zaměstnancem). Druhou podmínkou je, že zaměstnanec, jemuž bylo takové peněžité plnění poskytnuto, věděl nebo musel z okolností předpokládat, že šlo o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

13. A tato podmínka v daném případě splněna dle soudu nebyla. Z dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaný důvodně předpokládal, že i pracovní neschopnost v době od 6. 8. 2021 do 21. 10. 2021 souvisí s pracovním úrazem ze dne 19. 11. 2020. Na obou rozhodnutích o dočasné pracovní neschopnosti (od 23. 11. 2020 do 12. 1. 2021 a od 6. 8. 2021 a dále) praktická lékařka vyznačila, že u žalovaného pokaždé šlo o pracovní úraz. Žalovaný byl v pracovní neschopnosti nejprve od 23. 11. 2020, a tuto pracovní neschopnost ukončil poté, co byl svým zaměstnavatelem požádán, aby přechodně nastoupil do práce a současně tímto zaměstnavatelem utvrzen v tom, že poté, co u něj přestane pracovat, se znovu vrátí do režimu pracovní neschopnosti a půjde stále o pracovní neschopnost v důsledku pracovního úrazu ze dne 19. 11. 2020. Žalovaný tak zcela opodstatněně předpokládal, že počínaje 6. 8. 2021 pokračuje v původní pracovní neschopnosti, kterou jen přerušil. A tudíž že mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vyplacená původní žalobkyní náleží.

14. Za popsaného stavu tak dle soudu nelze uzavřít, že žalovaný jako zaměstnanec věděl nebo i jen mohl z okolností předpokládat, že mu náhrada mzdy za dobu pracovní neschopnosti od 6. 8. 2021 do 31. 10. 2021 byla vyplacena neprávem.

15. Za popsaného stavu tak soud neshledal nakonec žalobní požadavek důvodným a žalobu jako celek zamítl.

16. V řízení úspěšný žalovaný má právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady jeho právního zastoupení, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. v aktuálním znění takto: odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 9.180 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1a,d,g cit. vyhlášky za převzetí zastoupení, 1 x písemné podání – vyjádření z 26. 9. 2023 a účast u jednání soudu ve dnech 12. 9. 2023, 24. 10. 2023 a 6. 3. 2025), 4 x 300 Kč náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024) a 1 x paušální náhrada 450 Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky ve znění od 1. 1. 2025 za právní úkon učiněný po 1. 1. 2025), částka odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad 3.140 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a částka 1.000 Kč složena žalovaným na náklady důkazu znaleckým posudkem.

17. V řízení neúspěšná žalobkyně je povinna nahradit náklady řízení vzniklé státu (§ 149 odst. 4 o.s.ř.), tj. znalečné 10.290 Kč minus složená záloha 1.000 Kč, tj. žalobkyně uhradí 9.290 Kč.

18. Žalobkyně je povinna plnit v obvyklé lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), náklady řízení k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.