8 C 326/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Orlíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému naposledy stanovená rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve výši 800 Kč měsíčně se počínaje 31. 7. 2021 zrušuje.

II. Žalobci se proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Podanou žalobou se žalobce jako otec nyní již zletilého žalovaného domáhal v konečném znění žalobního požadavku zrušení vyživovací povinnosti naposledy mu stanovené rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. To s tvrzením, že žalovaný je již finančně zaopatřen. Vyživovací povinnost žalobce žádal zrušit od 31. 7. 2021. Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti souhlasil s tím, že ukončil studium k 16. 7. 2021. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: - z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 18. 12. 2015, že soud prodloužil účastní výchovu tehdy nezletilého žalovaného a uložil mimo jiné žalobci jako otci žalovaného povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilého žalovaného počínaje 1. 9. 2014 částkou 800 Kč měsíčně. Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 910 odst.1 zák.č.89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o.z.). Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 o.z.). V daném případě z dokazování a z vyjádření účastníků vyplynulo, že žalovaný ukončil vzdělání v červenci 2021 a následně tak nabyl schopnosti sám se živit. Pokud žalobce žádal o zrušení vyživovací povinnosti od 31. 7. 2021, bylo namístě žalobě vyhovět. Soud tak učinil a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tak zrušil (§ 923 odst.1 o.z.). Právo na náhradu nákladů řízení svědčilo žalobci (§ 142 odst.1 občanského soudního řádu). Ten náhradu nákladů řízení nežádal.