8 C 45/2022

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Orlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem trvale ulice a číslo , PSČ obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem trvale obec a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky

I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně počínaje 3. 3. 2022 částku 3.000 Kč měsíčně splatnou vždy ke každému 15. dni měsíce předem.

II. Dlužné výživné za dobu od 3. 3. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 3.290 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částku 3.218 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě soudní poplatek ve výši 300 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Dle žalobních tvrzení jsou účastníci manželé, jejich manželské soužití však vykazuje vážné neshody, v důsledku kterých spolu nežijí. Žalobkyně zajišťuje výchovu nezletilých dětí účastníků – [jméno], narozeného 28. 8. 2013, [jméno], narozeného 4. 5. 2018, a [jméno], narozené 31. 7. 2021. Žalovaný přispívá na výživu dětí celkem částkou 10.660 Kč měsíčně, žalobkyni však na výživné neplatí nic. S ohledem na skutečnost, že příjem žalovaného by měl činit částku kolem 29.567,42 Kč, byla žalobkyně názoru, že by jí měl na její výživu platit částku 6.000 Kč měsíčně, když dle zákona mají mít manželé za trvání manželství stejnou životní úroveň. Žalobkyně se tak obrátila na soud a žádala, aby soud uložil žalovanému povinnost platit jí na výživném částku 6.000 Kč měsíčně počínaje dnem podání žaloby.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na skutečnost, že manželka ze společné domácnosti účastníků odešla ze svobodné vůle a tvrdil, že on neshody v manželství nijak nezavinil. Jeho příjem v únoru 2022 činil částku 27.756 Kč, vyšší příjem za leden 2022 měl být způsoben vyšším počtem pracovních dnů a odpočtem na děti. Žalovaný ke svým poměrům dále uvedl, že splácí půjčku 4.500 Kč měsíčně, v únoru 2022 platil 7.000 Kč za opravu auta, kterou sjednala manželka. Má také zvýšené náklady na pohonné hmoty při cestování za dětmi.

3. Z doplňujících tvrzení účastníků soud dále zjistil následující: -) žalovaný uhradil žalobkyni v měsících březen, duben a květen vždy částku 2.000 Kč, -) příjem žalovaného představuje příjem ze zaměstnání; hypotéku již nesplácí, ale od března platí 4.500 Kč měsíčně půjčku na rekonstrukci podkroví v nemovitosti, kterou vlastní; za dětmi jezdí vždy 2 víkendy v měsíci, děti si přiveze k sobě a pak je zase odváží, tj. v měsíci takto vykoná do [obec] (současné bydliště dětí) celkem 4 cesty; do zaměstnání denně dojíždí z [obec] do [obec]; aktuálně žalovaný na dopravu vynaloží v měsíci 2.500 Kč; dále platí za telefon 300 Kč měsíčně, poplatek za televizi 135 Kč měsíčně, pojištění od [právnická osoba], z důvodů půjčky 126 Kč měsíčně, internet 100 Kč měsíčně, životní pojištění 726 Kč měsíčně, náklady na elektřinu 4.170 Kč, za vodu 400 Kč měsíčně, investiční životní pojištění 366 Kč měsíčně a na běžné životní výdaje hradí 4.000 Kč měsíčně; v únoru 2022 zaplatil 7.000 Kč za opravu auta, se kterým jezdí manželka; dále hradí pojištění nemovitostí 5.000 Kč ročně; -) příjem žalobkyně představuje rodičovský příspěvek 6.000 Kč měsíčně + 2.000 Kč měsíčně, které jí nyní platí žalovaný; za pronajatý dům platí 8.000 Kč měsíčně, zálohu na elektřinu 2.000 Kč měsíčně, čtvrtletně za vodu 1.500 Kč, 370 Kč měsíčně za telefon, za úrazové a životní pojištění 1.300 Kč měsíčně, na pohonné hmoty 3.500 Kč měsíčně (žalobkyně s dcerou dojíždí 2x měsíčně do [obec] na rehabilitaci, 2x měsíčně s [jméno] do poradny do [obec] nebo [obec], sama jezdí 2x měsíčně do [obec] k psychologovi, 1x týdně vozí [jméno] na fotbal, jezdí na nákupy, s dětmi na výlety, k lékaři apod.); pokud šlo o změnu lékařů v souvislosti se změnou bydliště, žalobkyně poukázala na skutečnost, že taková změna zejména u specialistů v současné době je složitá, navíc v případě dětí by mohla být spíše kontraproduktivní.

4. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) z oddacího listu, že účastníci uzavřeli manželství 26. 8. 2017 před [stát. instituce]; toto jejich manželství stále trvá – u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě probíhá pod sp. zn. [spisová značka] řízení o rozvod manželství, které není skončeno – jednání nařízeno na 1. 7. 2022; -) ze spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. [spisová značka], že rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, čj. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 18. 1. 2022, soud schválil dohodu účastníků jako rodičů nezl. [jméno], [jméno] a [jméno], na základě které byly všechny tři děti svěřeny do péče matky (žalobkyně), a otec (žalovaný) se zavázal počínaje 1. 1. 2022 přispívat na výživu nezl. dětí takto: na [jméno] 4.160 Kč měsíčně, na [jméno] 3.640 Kč měsíčně a na [jméno] 2.860 Kč měsíčně; příjem matky představoval rodičovský příspěvek 6.000 Kč měsíčně; ze zprávy zaměstnavatele žalovaného podané v uvedeném řízení vyplývalo, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za rok 2021 činil částku 29.567 Kč; -) ze zpráv zaměstnavatele žalovaného podaných v projednávané věci, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil za období leden až duben 2022 částku 28.756 Kč; -) z nájemní smlouvy datované 28. 2. 2022 uzavřené mezi pronajímateli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (viz internetová Informace o pozemku [list vlastnictví]), a žalobkyní jako nájemcem, že žalobkyně si od 1. 3. 2022 na dobu neurčitou pronajala rodinný dům [adresa] v obci [obec] za nájemné 8.000 Kč měsíčně, první nájemné splatné do 30. 3. 2022, běžné nájemné splatné do 30. dne kalendářního měsíce předem; dle Potvrzení o zaplacení datovaného 25. 3. 2022 vydaného pronajímateli shora, že od žalobkyně obdrželi 25. 3. 2022 v hotovosti částku 8.000 Kč; z dokladů o bezhotovostní platbě u banky Fio, že žalobkyně uhradila částku 8.000 Kč dne 20. 5. 2022 a částku 8.000 Kč dne 8. 5. 2022.

5. Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň (§ 697 odst. 1 věta prvá zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o. z.). Pro vyživovací povinnost mezi manželi jinak platí obecná ustanovení o výživném (§ 697 odst. 2 o. z.).

6. Z provedených důkazů vyplynulo, že příjem žalovaného za rok 2021 a za období leden 2022 až duben 2022 je v podstatě stejný – pohybuje se kolem částky 29.000 Kč čistého měsíčně. Z toho příjmu žalovaný má následující výdaje: 300 Kč za telefon, 135 Kč televizní poplatek, 126 Kč pojištění u [právnická osoba], 4.500 Kč splátka půjčky, 100 Kč internet, 726 Kč životní pojištění, 4.170 Kč elektřina, 400 Kč voda, 366 Kč investiční životní pojištění, 416 Kč částka připadající na 1 měsíc z daně z nemovitostí 5.000 Kč ročně. Dále žalovaný platí na výživné dětí celkem 10.660 Kč měsíčně. Žalovaný dále dojíždí denně do zaměstnání – jízdné na trase [obec] x [obec] – autobusem 24 Kč x 2 cesty denně, tj. 58 Kč denně x 20 pracovních dnů v měsíci = 1.160 Kč, při nižších výdajích (žalovaný nebrojil proti tvrzení, že má pohon vozidla na LPG) soud nakonec vzal v úvahu v rámci měsíčních výdajů žalovaného na dojíždění do zaměstnání částku 1.000 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činí částku 6.000 Kč (29.000 Kč minus 23.000 Kč).

7. Pokud šlo o příjmy a výdaje žalobkyně, příjmy představuje pouze rodičovský příspěvek 6.000 Kč + částečně plnění žalovaného na výživné manželky 2.000 Kč. Pokud z toho uhradí nájemné za pronajatý dům 8.000 Kč, rozdíl činí nulu. Soud proto již nijak neřešil výši jízdních nákladů žalobkyně. Obecně k nákladům účastníků na cesty spojené s dětmi (v případě žalobkyně cesty s dětmi ke specialistům, v případě žalovaného cesty za dětmi v rámci vzájemného kontaktu) je soud názoru, že tyto náklady se měly řešit v rámci výživného pro děti, a proto je nyní nijak nezohledňoval. Stejně jako jednorázové platby účastníků (náklady oprav auta) – nešlo o pravidelně se opakující výdaje.

8. Pokud šlo o nájemné 8.000 Kč, soud uvěřil žalobkyni, že ho hradí. Ohledně dvou plateb soudu předložila doklady o platbách a je zřejmé, že tyto platby skutečně proběhly. Navíc jedna z plateb proběhla ještě před jednáním konaným 17. 5. 2022, tedy v době, kdy žalobkyni ještě nebylo známo, že žalovaný bude tuto platbu zpochybňovat.

9. Soud také nepovažoval za potřebné zjišťovat, jak dlouhé období žalobkyně zvolila pro čerpání rodičovského příspěvku. Pokud jí zákonná úprava umožňuje si dobu zvolit, i kdyby využila nejdelší možné období (a s tím pochopitelně spojenou nižší měsíční výši rodičovského příspěvku), nemůže to jít k její tíži.

10. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavřel, že žalovaný by měl na výživu žalobkyně platit 3.000 Kč měsíčně (50% ze zbývajících 6.000 Kč). To počínaje dnem podání žaloby (tj. 3. 3. 2022). Ve zbytku je žalobní požadavek nedůvodný.

11. Dluh na výživném za dobu od 3. 3. 2022 do 30. 6. 2022 činil: výživné za 29 dnů v březnu 2022 2.804 Kč (3.000 Kč: 31 dnů = 96,7 Kč x 29 dnů) + výživné za duben, květen a červen 2022 3 x 3.000 Kč = 9.000 Kč. Dlužné výživné pak představovalo rozdíl mezi částkou 11.804 Kč a již žalovaným uhrazených 6.000 Kč. Dlužné výživné soud uložil žalovanému uhradit do 2 měsíců od právní moci rozhodnutí.

12. Pokud šlo o náklady řízení, žalobkyně žádala o výživné 5.000 Kč měsíčně, byla úspěšná s částkou 3.000 Kč měsíčně, tj. v rozsahu 60 %, zbývajících 40 % představuje její procesní neúspěch a současně procesní úspěch žalovaného. Žalobkyni náleží právo na náhradu 20 % nákladů řízení (60 % minus 40 %). Ty představovaly náklady jejího právního zastoupení, jejichž výši soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby po 1.580 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1a,d,g cit. vyhlášky za převzetí zastoupení, 2x písemné podání – žalobu a podání z 24. 5. 2022, a účast u 2 jednání soudu, výše odměny stanovena z částky 11.804 Kč = dlužné výživné 5.804 Kč + výživné za červenec 2022 6.000 Kč), 5 x 300 Kč náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky), náklady účasti u 2 jednání = náhrada za ztrátu času při cestě k 2 jednáním soudu 12 x 100 Kč (§ 14 odst. 3 cit. vyhlášky) + náklady jízdného přiznány v požadované výši 3.097,20 Kč (jízdné k jednomu jednání: 713,69 Kč náhrada pohonných hmot = 9,9 Kč průměrná spotřeba: 100 km x ujetých 178 km x 40,50 Kč, k tomu 836,60 Kč základní náhrada = 178 km x 4,70 Kč; § 13 odst. 4 vyhlášky, § 157 a násl. zák. práce, vyhl. č. 511/2021 Sb.) a částka 2.792 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Z celkových 16.573 Kč náleží žalobkyni 20 %. Za podání z 28. 3. 2022 odměna nebyla přiznána – nešlo o podání ve věci samé ve sm. § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky, ale žalobkyně pouze upřesňovala již dříve učiněný návrh na důkaz opatrovnickým spisem.

13. Žalovaný je také s ohledem na zákonné osvobození žalobkyně od poplatkové povinnosti (§ 11 odst. 2 písm. c/ zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) podle výsledku řízení povinen uhradit soudní poplatek (§ 2 odst. 3 zák. o soudních poplatcích). Ten činí dle Položky 7a) Sazebníku poplatků cit. zákona 500 Kč, z toho je žalovaný povinen uhradit na soudním poplatku 60 %, tedy částku 300 Kč.