10 C 128/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 276 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 276 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 276 000 Kč od 23. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 276 000 Kč od 19. 6. 2016 do 22. 6. 2019, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 33 976,70 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jejího částečného zpětvzetí a změny, která byla připuštěna na jednáních soudu dne 27. 7. 2020 a 16. 7. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 276 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu původně odůvodnil tím, že jako vydlužitel uzavřel v blíže neurčeném období měsíce [anonymizováno] [rok] s žalovaným jakožto zapůjčitelem ústně smlouvu o peněžité zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému dne [datum] finanční částku 276 000 Kč. Tato částka byla poukázána žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Mezi účastníky byl dohodnut úrok ve výši 10 % ročně; doba vrácení peněžité zápůjčky ve smlouvě určena nebyla. Žalobce následně smluvní vztah ústně vypověděl s šestitýdenní výpovědní lhůtou a žalovaného vyzval k vrácení poskytnuté peněžité zápůjčky. Žalovaný ani přes písemné výzvy dlužnou částku žalobci nevrátil. V průběhu řízení žalobce již netrval na zaplacení smluvního úroku ve výši 10 % ročně z částky 276 000 Kč od 19. 6. 2016 do zaplacení a změnou žaloby se domáhal po žalovaném zaplacení částky 276 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 19. 6. 2016 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný ve svém vyjádření s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že si od žalobce žádné peníze nepůjčoval. Naopak, byl to žalovaný, který v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] půjčoval peníze žalobci a platba částky 276 000 Kč od žalobce dne [datum] byla vrácením této půjčky.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami – potvrzením o provedení transakce ze dne [datum], výpovědí smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne [datum] s doručenkou, výpisem z osobního účtu žalovaného za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a dále provedl dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení]. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: z potvrzení o provedení transakce ve spojení s výpisem z běžného účtu žalovaného za [anonymizováno] [rok] vyplynulo, že dne [datum] proběhla bezhotovostní transakce, kdy z účtu žalobce byla převedena ve prospěch běžného účtu žalovaného částka 276 000 Kč, jež byla na tento účet připsána dne [datum]. Z výpisu z osobního účtu žalovaného za období [anonymizováno] [rok] dále soud zjistil, že dne [datum] proběhl výběr hotovosti 200 000 Kč a dne [datum] byla ve prospěch účtu žalobce zaslána částka 6 661 Kč. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaný půjčoval lidem peníze, párkrát s žalovaným někam za někým jel, ale jestli to byl přímo žalobce, to svědek nevěděl. Uvedl dále, že tyto lidi neznal a ani neví, jak pan [celé jméno žalobce] vypadá. Svědek dále uvedl, že je možné, že se mu žalovaný přímo o panu [celé jméno žalobce] zmiňoval, ale je to už dlouho, nedokáže říci.

4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Provedené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno toliko to, že dne [datum] byla ve prospěch účtu žalovaného připsána částka 276 000 Kč, poukázaná dne [datum] ze strany žalobce. Uvedenou skutečnost ostatně žalovaný ani nepopíral. Jelikož se nepodařilo zjistit ani prokázat obsah žalobcem původně tvrzeného závazku mezi účastníky, nutno uzavřít, že shora uvedená částka byla na účet žalovaného zaslána bez právního důvodu. Změněnou žalobou se tak žalobce po právu domáhá po žalovaném vrácení těchto finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z.

6. K obraně žalovaného, že to byl naopak on, kdo půjčoval žalobci finanční prostředky a žalobce zaslaným plněním zápůjčku žalovanému vracel, soud konstatuje, že stejně jako v případě tvrzené zápůjčky na straně žalobce, tak i na straně žalované se provedeným dokazováním nepodařilo zjistit ani prokázat obsah tvrzeného závazku ani sjednání podstatných náležitostí smlouvy mezi žalovaným v pozici vydlužitele a žalobcem coby zapůjčitelem. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni a) zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 věta prvá o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Pokud se žalovaný v projednávané věci bránil tvrzením o existenci jiné smlouvy o zápůjčce, dle níž žalobce vracel žalovanému finanční prostředky, bylo procesní povinností žalovaného existenci takovéto dohody jednak tvrdit a také prokázat. Jelikož z dosavadních skutkových tvrzení žalovaného a jím předloženého výpisu z běžného účtu nebylo možno přijmout závěr o tomto skutkovém stavu, byl ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání dne 27. 7. 2020 vyzván, aby označil důkazy prokazující skutečnost, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě níž žalobce vracel z tohoto titulu žalovanému částku 276 000 Kč. Po poučení žalovaný označil jako jediný důkaz výslech svědka [jméno] [příjmení], z něhož však žalovaným tvrzené skutečnosti o poskytnutí zápůjčky žalobci nevyplývají. Svědek hovořil pouze obecně o tom, že žalovaný půjčoval různým lidem peníze, ale o konkrétním závazku mezi žalovaným a žalobcem nic bližšího neuvedl s tím, že si to nepamatuje. Žalovaným tvrzená skutečnost tedy prokázána nebyla a verzi žalovaného o existenci zápůjček mezi ním a žalobcem neprokazuje ani výpis z účtu žalovaného za [anonymizováno] [rok], z něhož bylo možno vyvodit pouze převod částky 6 661 Kč na účet žalobce dne [datum] bez uvedení důvodu a dne [datum] výběr hotovosti 200 000 Kč, aniž by však bylo jakkoliv prokázáno, že uvedená částka byla následně převedena či předána žalobci. O povinnosti prokázat uvedenou skutečnost byl žalovaný poučen usnesením soudu ze dne 2. 6. 2020, č. j. 10 C 128/2019-39, žalovaný však žádný důkaz neoznačil. Za této situace po zvážení všech provedených důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud uzavírá, že žalovaný existenci zápůjčky mezi ním a žalobcem neprokázal, neunesl tedy v tomto směru důkazní břemeno a k jeho obraně nemohlo být proto z uvedených důvodů přihlédnuto.

7. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tedy soud nemohl dospět k jinému závěru, než že finanční prostředky ve výši 276 000 Kč byly žalovanému ze strany žalobce poskytnuty bez jakékoliv platně uzavřené smlouvy, tedy bez právního důvodu, proto soud žalobě na zaplacení částky 276 000 Kč vyhověl.

8. Jelikož je nárok na vydání bezdůvodného obohacení nárokem, jehož splatnost nastává, až na základě výzvy toho, komu tento nárok vznikl, zabýval se soud dále otázkou, zda a kdy učinil žalobce ke vztahu k žalovanému výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Z předložených důkazů vyplývá, že touto výzvou k vydání bezdůvodnému obohacení byla předžalobní upomínka ze dne 11. 6. 2019, která byla žalovanému doručena dne 12. 6. 2019. V upomínce byla stanovena lhůta k plnění do deseti dnů ode dne doručení této výzvy, proto se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu až následujícím dnem po splatnosti, tedy od 23. 6. 2019. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval úrok z prodlení od 19. 6. 2016, soud požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 19. 6. 2016 do 22. 6. 2019 zamítl, jak vyplývá z výroku II tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V části, ve které bylo řízení zastaveno, žalobce z procesního hlediska zavinil jeho zastavení, proto by byl povinen nahradit žalovanému jeho náklady řízení. Procesní neúspěch měl žalobce i co do části úroků z prodlení, které byly soudem zamítnuty. Soud k datu vyhlášení rozsudku (ke stejnému datu bylo řízení i částečně zastaveno) kapitalizoval předmět řízení částkou 529 048,13 Kč, což představuje jistinu 276 000 Kč, požadovaný smluvní úrok z žalované částky od 19. 6. 2016 do 16. 7. 2021 ve výši 140 192,87 Kč a zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 19. 6. 2016 do 16. 7. 2021 ve výši 112 855,26 Kč. Žalobci byla rozsudkem přiznána částka 331 663,15 Kč, představující jistinu 276 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 23. 6. 2019 do 16. 7. 2021 ve výši 55 663,15 Kč. Porovnáním procesního úspěchu a neúspěchu je žalobce z 63 % úspěšný a z 37 % neúspěšný a náleží mu tak náhrada 26 % jeho nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 13 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměna advokáta ve výši 89 490 Kč (9 úkonů právní služby po 9 420 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, 2 x písemné podání soudu – žaloba a vyjádření k odporu žalovaného, účasti na 5 jednáních soudu dne 18. 11. 2019, 11. 5. 2020, 27. 7. 2020, 31. 8. 2020, 16. 7. 2021 a účasti na výslechu svědka před dožádaným soudem dne 12. 5. 2021 podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a ½ mimosmluvní odměny za dostavení se advokáta k dožádanému soudu za účelem výslechu svědka, který se nekonal), dále náhrada hotových výdajů ve výši 3 000 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každý provedený úkon právní služby po 300 Kč. Dále žalobci náleží náhrada cestovních výdajů jeho zástupce podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. za cestu k 5 jednáním soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 146 km jízdy, a za 2 cesty k výslechu svědka u dožádaného soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 70 km jízdy. Cestovní náklady k jednání soudu dne 18. 11. 2019 [značka automobilu], [registrační značka], při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 4,5 litrů na 100 km podle shora uvedených ustanovení ve spojení s vyhláškou č. 333/2018 Sb. při ceně pohonných hmot 33,60 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,10 Kč za 1 km jízdy představují částku 819,40 Kč, cestovní náklady k jednáním soudu dne 11. 5. 2020, 27. 7. 2020 a 31. 8. 2020 stejným motorovým vozidlem za účinnosti vyhlášky č. 358/2019 Sb. při ceně pohonných hmot 31,80 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy představují částku 3 x 822,10 Kč a cestovní náklady k jednání soudu dne 16. 7. 2021, [značka automobilu], [registrační značka], při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 5,6 litrů na 100 km za účinnosti vyhlášky č. 589/2020 Sb. při ceně pohonných hmot 27,80 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy představují částku 869,70 Kč. Cestovní náklady k výslechu svědka u dožádaného soudu dne 18. 12. 2020 [značka automobilu], [registrační značka], při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 4,5 litrů na 100 km podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při ceně pohonných hmot 31,80 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy představují částku 394,20 Kč a dne [datum], [značka automobilu], [registrační značka], při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 5,6 litrů na 100 km za účinnosti vyhlášky č. 589/2020 Sb. při ceně pohonných hmot 27,80 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy představují částku 417 Kč Náklady řízení tvoří podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 19 422,90 Kč. Náhradu dalších nákladů řízení žalobce nepožadoval. Soud nepřiznal žalobci náhradu DPH z cestovného, neboť cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou v citovaných vyhláškách stanoveny včetně DPH. Dohromady náklady řízení žalobce činí 130 679,50 Kč, z níž mu soud přiznal 26 %, tj. částku 33 976,70 Kč.