10 C 161/2018

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Múčkové a přísedících Mgr. Hany Neničkové a Zdeňky Hatalové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 87 541 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 87 541 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 87 541 Kč od 5. 8. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 82 318 Kč k rukám jeho zástupkyně, advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení původně částky 175 081,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že má regresní nárok za škodu, kterou jí žalovaný způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů, když jednal v rozporu s pokyny žalobkyně a současně porušil své prevenční povinnosti. Žalovaný, který byl u žalobkyně zaměstnán jako řidič se sjednanou dohodou o hmotné odpovědnosti, převzal k přepravě 15 palet s pivem Gold leef, které měl vyložit ve skladu [právnická osoba] [příjmení] [jméno] - [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] v [země]. Aniž by k tomu dostal pokyn od žalobkyně, žalovaný vyložil ručně polovinu zboží na jiném místě a předal je jiným osobám. Objednateli přepravy tím vznikla škoda ve výši 6 700,40 Eur, kterou jí uhradila žalobkyně v částce 175 081,45 Kč po započtení pohledávek. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila, že nemá zpracován vnitřní předpis, týkající se postupu řidičů při vykládce zboží a při identifikování přejímatelů zboží, nicméně dle její obvyklé praxe, kterou žalovaný znal, měl povinnost dodat zboží na místo vykládky určené v přepravním listu nebo dle pokynu dispečera. Žalobkyni již bylo v minulosti (před 15 - 20 lety) odcizeno zboží přímo na ulici, proto byli o této skutečnosti řidiči poučováni. Toto poučení doplňuje obecnou zkušenost, kterou měl žalovaný mít. Je zcela nestandardní vykládat pouze polovinu nákladu, navíc ručně, v poli a na jiné adrese. Skutková tvrzení žalovaného se liší oproti skutečnostem uvedeným v protokolu z policie.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal s tím, že za škodu neodpovídá, neboť neporušil pokyny žalobkyně ani svou prevenční povinnost předcházet vzniku škody. Naopak postupoval v souladu s dodatečnými pokyny zaměstnavatele, který mu nesdělil dostatečné informace o místu vykládky či osobách, kterým měl zboží předat. Žalovaný po příjezdu na místo uvedené v přepravním listu ([anonymizováno 6 slov]) zjistil, že zde příjemce zboží nesídlí. Žalobkyně mu poté sdělila novou adresu ([anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] coby sídlo [právnická osoba] [anonymizováno]) a informovala ho, že příjemce pro něj vysílá muže na skútru. Ten mu místo určení vyznačil do Google maps. Po příjezdu na toto místo však žalovaný příjemce opět nenašel, neboť, jak dodatečně zjistil, Google mapa obsahovala nesprávné údaje. Při hledání příjemce žalovaný zajel do industriální zóny (shluk více firem s kamerovým systémem), kde na něj čekali dva muži s tím, zda veze to pivo. Následně přeložili 7 palet do přistavené dodávky. Ruční vyložení poloviny vykládky nepovažuje za nestandardní. Žalovaný neměl důvod pochybovat, že muži nejsou oprávněni k převzetí zboží. Domníval, že jedním z nich je onen muž na skútru. Požadavek, aby si tyto osoby fotografoval či ztotožňoval, by byl nestandardní, navíc k tomu ani není oprávněn. Po ukončení překládky 7 palet žalovaný mužům předal dodací listy s tím, že muži mu je vrátí po potvrzení v kanceláři. Muži následně odjeli a žalovaný až za nějakou dobu pojal podezření, že se jednalo o podvod a věc oznámil policii. Tlumočník do češtiny nebyl k dispozici, muž na skútru však zajistil ukrajinského spolupracovníka. Obsahu italsky psaného protokolu nerozuměl. Žalovaný poukázal na to, že po celou dobu byl pod kontrolou dispečera, který až do 12:14 hod. nevznesl žádnou pochybnost o místu vykládky.

3. Okresní soud rozsudkem ze dne 17. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 87 540,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 8. 2017 do zaplacení (I. výrok), ve zbytku žalobu zamítl (II. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (III. výrok). K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a III. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil názor, že je nepřezkoumatelný závěr prvostupňového soudu o tom, že žalovaný se v rozsahu jedné poloviny nezprostil své povinnosti nahradit schodek, neboť porušil svou prevenční povinnost tím, že s ohledem na svou obecnou zkušenost z přepravy do Itálie měl a mohl předpokládat, že může dojít k podvodnému jednání za účelem odcizení nákladu a přesto přistoupil k vykládce zboží.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy (smlouvou o provedení přepravy ze dne 24. 5. 2017, dodacím listem z označeným místem vykládky, záznamy z internetového vyhledávače Google maps s dodatečně určeným místem vykládky a mapami tras, výpisem trasy žalovaného z GPS, záznamem o provozu vozidla, komunikací mezi žalovaným a dispečerem přes Skype, pracovní smlouvou, výpovědí z pracovního poměru danou zaměstnancem, potvrzením o zaměstnání žalovaného, dohodou o hmotné odpovědnosti ze dne 24. 11. 2015, dohodou o vzájemném započtení pohledávek ze dne 14. 8. 2017, fakturou [číslo] mezinárodním nákladním listem [číslo] prezenční listinou o školení BOZP, zápisem o výpovědi žalovaného na policejní stanici v Itálii ze dne 1. 6. 2017, oznámením pojišťovny [anonymizováno] ze dne 9. 4. 2019 s oznámením o škodě z pojištění odpovědnosti zaměstnance ze dne 20. 6. 2017, fotografií z místa škody a předžalobní upomínkou), dále výslechem svědka [jméno] [jméno] a žalovaného jako účastníka řízení. Na základě těchto důkazů zjisti soud následující skutkový stav.

5. Z pracovní smlouvy, výpovědi z pracovního pověru a potvrzení o zaměstnání bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně od 24. 11. 2015 do 30. 6. 2017 na pozici řidiče. Pracovní poměr zanikl na základě výpovědi žalovaného ze dne 24. 4. 2017. Účastníci dne 24. 11. 2015 sjednali také dohodu o hmotné odpovědnosti žalovaného za hodnoty svěřené k vyúčtování. Dle této dohody žalovaný odpovídal za schodek na svěřených hodnotách v plné výši. Žalobkyně se v čl. III. odst. 3) dohody zavázala zajistit žalovanému přiměřené pracovní podmínky, aby mohl řádně plnit povinnosti plynoucí z této dohody. Z prezenční listiny ze dne 29. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný se toho dne zúčastnil školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

6. Na základě smlouvy o provedení přepravy ze dne 24. 5. 2017 se žalobkyně, coby dopravce, zavázala pro zasílatele, [právnická osoba] s.r.o., přepravit 15 palet piva s termínem nakládky dne 26. 5. 2017 v [obec] a vykládky dne 29. 5. 2017 na adresu [adresa], [jméno] di Napoli v Itálii. Uvedené místo určení je uvedeno i v mezinárodním nákladním listu [číslo].

7. Z předložených map z internetového vyhledávače Google maps z doby přepravy a ze dne 27. 11. 2018 je zřejmé, že místo označení vykládky„ [anonymizována dvě slova]“ se liší. Byť se toto místo nachází vždy na ulici [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] (8), [anonymizováno], jejich poloha oproti kruhovému objezdu na dané ulici se liší, a to s rozdílem 950 m. V obou případech se sídlo společnosti nachází v oblasti, kde došlo ke skutečné vykládce. Trasa žalovaného je zaznamenána v záznamu o provozu vozidla. Žalobkyně mohla ověřit jeho pohyb a polohu z výpisu trasy z GPS.

8. Žalobkyně („ [anonymizováno]“) dne 31. 5. 2017 ve 23:07 zaslala odesílateli zboží zprávu, dle které má (řidič) problém s adresou, google a navigace to„ háže úplně někde jinde“. Proto požádala o souřadnice nebo jiné údaje. V 8:50 dalšího dne dispečer znovu urgoval číslo. Následně mu bylo posláno italské telefonní číslo.

9. Z elektronické komunikace mezi dispečerem žalobkyně a žalovaným dne 1. 6. 2017 vyplynulo, že: V 8:26 hodin se žalovaný ptá, jestli už má dispečer adresu. V 8:31 hodin žalovaný zaslal dispečerovi adresu, kterou má k vykládce s tím, že taková ulice je dvakrát v Neapoli, ale ani jednou v Meltu. V 9:00 hodin dispečer zaslal žalovanému odkaz na Google maps. V 9:38 hodin dispečer poslal žalovanému odkaz s popisem trasy do„ Covone Srl“. V 9:40 hodin sdělil dispečer žalovanému, že pro něj jedou na skútru. V 9:44 hodin sdělil dispečer žalovanému, že je důležité všechno stihnout, protože od 16:00 je zákaz. V 9:46 hodin sdělil žalovaný dispečerovi, že ho člověk na skútru chtěl vést uličkami, a proto jede podle špendlíku v mapě, který mu zapíchnul. V 9:50 hodin dispečer sdělil žalovanému, že dobře, hlavně ať je to rychle. V 11:19 hodin žalovaný sdělil dispečerovi, že přeskládal všechno ručně do dodávky a to 7 palet a že to jeli odvézt. Na to mu dispečer ve stejnou dobu odpověděl, že„ to si snad dělají kozy“. V 11:20 hodin žalovaný sdělil, že je kdesi v industriální zóně. V 11:21 dispečer žalovanému volal. V 12:12 hodin žalovaný sdělil dispečerovi, že se ještě nikdo nevrátil a že dodávka možná vezla pivo do obchodu. V 12:14 hodin mu dispečer sdělil své pochybnosti o celé transakci („ začíná to smrdět“) a také, že by bylo ideální, kdyby tou druhou várkou odvezli všechno. V 12:33 hodin sdělil dispečer žalovanému, že zřejmě bude lepší zavolat policii. V 12:36 hodin sdělil žalovaný dispečerovi, že s „ borcem“ to museli házet ručně po krabici, pak někomu zavolal a ten pak za pár minut doběhl, což odpovídá tomu, že žalovaný stojí 900 m od adresy, kterou mu poslal dispečer a muž na motorce. V 12:41 hodin žalovaný sdělil dispečerovi, že kdyby ho chtěli okrást, tak přece nebudou chtít papíry. V 13:01 hodin žalovaný informoval dispečera, že dojel muž na skútru. V 13:16 hodin žalovaný sdělil, že už dorazila policie.

10. Z českého překladu zápisu výpovědi žalovaného na policejní stanici v Mariglianu ze dne 1. 6. 2017, soud zjistil, že žalovaný v době kolem 10:30 dorazil do obce Marigliano s nákladem piva, který měl být uložen ve skladu [právnická osoba] Srl, nacházejícím se v Mariglianu, Via Masseriola del [příjmení]

8. Poblíž dvou výrobních závodů se k němu připojil nákladní automobil, jehož řidič se žalovaného ptal, kam jede. Když mu pověděl o dodávce, tak mu tento muž řekl, že pracuje pro objednatele a že mu mají v tomto místě náklad vyložit. Spolu s dalším mužem ručně přeložili 7 palet. Protože se jim nepodařilo naložit všechny palety, muži vyzvali žalovaného, ať jim vydá dokumenty, že je orazítkují a ať na ně počká. Poté odjeli. Žalovaného posléze kontaktoval pracovník [příjmení] [příjmení] [jméno] s tím, že na něj čekají. Žalovaný pochopil, že ho osoby z dodávky podvedli. Sepisu protokolu byl přítomen ukrajinský občan, který prohlášení žalovaného překládal do italštiny. Soud pomocí dožádání zjistil, že ke dni 14. 2. 2019 nebyli tito muži dosud zjištěni.

11. Fakturou [číslo] ze dne 12. 6. 2017, splatnou dne 12. 7. 2017, vyúčtovala [právnická osoba] s.r.o. žalobkyni škodu způsobenou při přepravě zásilky dne 26. 5. 2017 z [obec] do Neapole ve výši 6 700,40 Eur. Dohodou o vzájemném započtení pohledávek ze dne 14. 8. 2017 byla faktura [číslo] na částku 175 081,45 Kč započtena na 10 faktur představujících závazky [právnická osoba] s.r.o. vůči žalobkyni.

12. Pojišťovna Kooperativa dne 9. 4. 2019 žalovanému oznámila, že jeho pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli se nevztahuje na ztrátu ani odcizení věci.

13. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 7. 2017 vyzvala žalobkyně žalovaného k náhradě škody ve výši 6 700,40 Eur, kterou způsobil tím, že nesplnil svou prevenční povinnost předcházet vzniku škody a v rozporu s jejím pokynem nedopravil zboží na určené místo a nepředal jej určenému příjemci.

14. Svědek [jméno] [příjmení], dispečer žalobkyně, uvedl, že žalovaný měl zboží doručit na adresu poskytnutou klientem. Ráno mu žalovaný psal, že se mu ta adresa nezdá a že se tam s kamionem nevejde. Dispečer poslal žalovanému druhou adresu, sdělenou spedicí, a také telefonní číslo Itala, který jej měl na toto místo dovést. Žalovaný chtěl jet sám podle GPS, s čímž dispečer souhlasil, neboť skútr by se mu mohl ztratit. Když žalovaný dojel k označenému bodu v mapě, dispečerovi poslal zprávu, že zboží skládá ručně. Svědek proto zavolal na spedici, aby to začala prověřovat. Mezitím už však žalovaný naložil zboží do dodávky, která odjela i s doklady. Svědka až poté napadlo říct žalovanému, aby řidiče i dodávku nafotil. Je obvyklé zboží skládat ručně, nikoliv ale na ulici. Řidiči mají pokyn, že pokud se děje něco nekalého, mají kontaktovat dispečera. Svědek podle GPS viděl, že žalovaný stojí mimo určený bod, a proto mu řekl, že se mu to nezdá. Svědek, stejně jako žalovaný, věděl, že před mnoha lety byl také v Itálii odcizen náklad přímo na ulici.

15. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že když dorazil na adresu Via Circumvalazione [příjmení] [jméno] di Napoli 20A v centru města, zjistil, že firma se tam nenachází. Proto začal komunikovat s dispečerem, který mu sdělil, že pro něj jede Ital na skútru a také mu poslal mapu s označeným špendlíkem s novou adresou. Žalovaný se nechtěl za tímto Italem proplétat uličkami, proto si od něj nechal v telefonu vyznačit adresu příjemce. Jednalo se o industriální zónu, kde se nacházelo 5 firem a byl tam pohyb i dalších kamiónů. Zde již stála stará bílá dodávka a muž, který na něj mával. Žalovaného se zeptal, jestli veze to pivo. Tento muž jej následně navedl asi o 100 metrů dál, kde společně s dalším Italem přeskládali pivo do dodávky. Žalovaného pak ještě požádal o papíry o převozu. Žalovaný předpokládal, že se jedná o téhož muže na skútru (ten si totiž nesundal helmu) a dále, že tento Ital převeze zboží do obchůdku v centru města. Během překládky mu nepřišlo nic podezřelého. Nenapadlo jej, že by měl tohoto muže ztotožňovat, žalobkyně to po něm dříve nikdy nevyžadovala. Žalovaný následně čekal hodinu a půl až dvě a celou dobu průběžně komunikoval s dispečerem. Až poté se objevil onen muž na skútru, který zavolal policii. Žalovaný už v minulosti jezdil do Neapole, vždy měl problémy s adresou. Náklad vykládal po částech již mnohokrát. Během události žalovaný dvakrát telefonoval s dispečerem, jednou jej instruoval ohledně sepisu protokolu na policii, aby to uznala pojišťovna a podruhé jej žalovaný informoval, že má složený zbytek nákladu a ptal se jej, jak postupovat dál.

16. Podle § 252 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.

17. Podle § 252 odst. 5 zákoníku práce, zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.

18. Podle § 301 písm. d) zákoníku práce, zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

19. Podle § 249 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

20. Soud má na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů v souladu s § 132 o. s. ř. za prokázané, že žalobkyně je provozovatelem mezinárodní nákladní přepravy a žalovaný byl u ní v rozhodné době zaměstnán na pozici řidiče kamionu. Mezi účastníky byla sjednána dohoda o odpovědnosti za hodnoty svěřené k vyúčtování. Žalovaný převzal dne 29. 5. 2017 od odesílatele [právnická osoba] náklad 15 palet piva určený pro příjemce [příjmení] [příjmení] [příjmení] s určeným místem dodání Via Circumvalazione Esterna di Naoli 20A, [jméno] di Napoli, Itálie. S ohledem na to, že tato adresa nebyla správná, žalobkyně sdělila žalovanému v průběhu přepravy nové místo dodání zboží, a to Covone Srl, Via Masseriola del [příjmení] 8, Marigliano, Itálie. Žalovaný na místo předání doručil pouze 8 palet nákladu, protože zbylých 7 palet na něm dne 1. 6. 2017 vylákali neznámí muži, jejichž totožnost se nepodařilo dosud zjistit, kteří předstírali, že jednají jménem příjemce zboží. Tímto došlo ke vzniku schodku na svěřených hodnotách.

21. Účastníci zůstali ve sporu ohledně toho, zda lze v chování žalovaného spatřovat porušení pokynů žalobkyně, případně jeho obecné prevenční povinnosti předcházet škodám na majetku zaměstnavatele, v důsledku čehož by byl žalovaný zavázán k úhradě regresního nároku za škodu odpovídající hodnotě odcizené části nákladu, aktuálně v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], ve výši 87 541 Kč.

22. Zaměstnanec se může zcela či zčásti zprostit své odpovědnosti, pokud prokáže, že schodek vznikl bez jeho zavinění, mimo jiné v důsledku úmyslného jednání třetích osob odcizením svěřených hodnot. V případě střetu odpovědnosti neznámého pachatele za protiprávní zásah do majetkových práv zaměstnavatele s odpovědností zaměstnance za schodek na hodnotách svěřených mu k vyúčtování musí soud zkoumat, zda zaměstnanec takové jednání třetích osob neumožnil porušením svých pracovních povinností, např. tím, že při nakládání se svěřeným majetkem nebyl dostatečně bdělý (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 711/2001).

23. Nedbalostní porušení pracovních povinností žalovaného mohlo spočívat také v porušení povinnosti vymezené ve shora citovaném § 301 písm. d) zákoníku práce, resp. obecné prevenční povinnosti vyplývající z § 249 odst. 1 téhož zákona. Porušení obecné prevenční povinnosti zaměstnance ovšem nelze dovozovat jen z toho, že zaměstnanec při vzniku škody nezvolil takové opatření, které se až posléze ukázalo jako způsobilé hrozící škodě zabránit. Zaměstnanec je povinen zachovávat takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem k nastalé situaci rozumně požadovat, přičemž nemůže předvídat každý možný vznik škody. Nestanoví-li sám zaměstnavatel určitý postup, pak volba vhodného opatření na ochranu majetku zaměstnavatele závisí vzhledem k časové a místní situaci na samotném zaměstnanci. Postup zaměstnance nicméně nemůže být ve zjevném rozporu s obecnou zkušeností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2015, č. j. 21 Cdo 1924/2013).

24. Soud s ohledem na shora uvedené premisy dospěl k závěru, že se žalovaný zprostil povinnosti nahradit žalobkyni schodek na svěřených hodnotách zcela, tj. i co do částky 87 541 Kč, neboť s ohledem na konkrétní a specifické okolnosti celého případu nelze v jeho jednání spatřovat porušení kteréhokoliv ustanovení zákoníku práce, jakéhokoliv interního předpisu žalobkyně, stejně tak ani porušení povinnosti se řídit konkrétními instrukcemi - pokyny zaměstnavatele, resp. nadřízené osoby (zde dispečera žalobkyně) v době vzniku schodku (škody) a ani porušení obecné prevenční povinnosti zaměstnance předcházet škodě, přičemž ke vzniku schodku došlo bez jeho zavinění, v důsledku úmyslného jednání třetích osob.

25. Předně třeba uvést, že žalobkyně se nemůže odvolávat na to, že žalovaný porušil její pokyn, když vyložil zboží na jiném místě, jelikož to byla sama žalobkyně, kdo dal žalovanému chybnou adresu a neposkytl mu ani žádné konkrétní informace o osobách, kterým by měl zboží předat. Určení místa doručení je přitom povinností žalobkyně, kterou nelze přenášet na žalovaného. Pochyby o správnosti původně sděleného místa vykládky (Via Circumvalazione [příjmení] [jméno] [příjmení] Naoli 20A, [jméno] di Napoli) přitom žalovaný sděloval dispečerovi již 31. 5. 2017 ve 23:

7. Až na takto původně určeném místě vykládky žalovaný zjistil, že pokyn žalobkyně je skutečně nesprávný a tudíž nerealizovatelný. Žalovaný vše oznámil žalobkyni a čekal na další pokyn, přitom současně musel reagovat operativně a bez časových prodlev, k čemuž jej dispečer vyzýval. Pochybení žalovaného nelze spatřovat rovněž v tom, že se nerozhodl následovat muže na skútru, kterého vyslal příjemce zboží a který jej měl navigovat na druhou adresu vykládky. Tento jej hodlal navést úzkými ulicemi Neapole, což je pro kamión nevhodné, někdy přímo nemožné a ve svém výsledku by naopak takové jednání mohlo být ze strany žalobkyně posouzeno jako nerozumné, v rozporu s obecnou zkušeností žalovaného. Odpovědnost žalovaného nelze založit ani na tom, že ten bez svého zavinění nemohl díky nesprávným údajům v Google maps nalézt stanovené místo vykládky ani napodruhé. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že nově označená (tzv. špendlíkem) adresa sídla [právnická osoba] Srl, na adrese [adresa]. Žalovaný proto bez svého zavinění nemohl bez problémů najít ani nově určenou adresu odběratele.

26. Jestliže za nastalé situace, v blízkosti skutečného místa určení (a to s ohledem na reálné umístění [právnická osoba] Srl i jeho nesprávnou lokalizaci v Google maps v rozhodné době) žalovaného zastavil muž s dodávkou, zda veze„ to pivo“, pak nelze žalovaného postihovat za to, že předpokládal, že se skutečně jedná o osoby od odběratele (jinými slovy, jiné osoby nemohly či neměly bez dalšího vědět, co je obsahem nákladu), že tito na něj již čekají, a to i s ohledem na skutečnost, že odběrateli již v danou dobu muselo být známo, že žalovaný má potíže s nalezením správního místa vykládky. Pokud je v policejním protokolu uvedeno, že žalovaný vypověděl, že tito muži se jej nejprve zeptali, kam jede a teprve poté, co jim žalovaný řekl o dodávce, mu sdělili, že pracují pro objednatele, zatímco žalovaný v tomto řízení tvrdil, že jej oslovili již s tím, zda veze pivo, pak je nutno k policejnímu protokolu přistupovat v tom smyslu, že jeho sepisu nebyl přítomen tlumočník do českého jazyka, pouze ukrajinský občan který neuměl česky a výpověď žalovaného nemohla být v protokolu zaznamenána doslova, což co se týče konkrétního popisu průběhu skutkového děje, zcela zásadně snižuje vypovídací hodnotu policejního protokolu.

27. Dále nutno přihlížet k tomu, že žalovaný o celé situaci, vždy jak to bylo možné, informoval dispečera žalobkyně, jednajícího z pozice nadřízeného, který tak byl takřka (sic nepřímým) pozorovatelem děje. Podle soudu pak nelze s ohledem na další provedené důkazy z ničeho dovozovat, že by žalovaný cokoliv o aktuálním vývoji situace na místě dispečerovi zatajoval. Ani sám dispečer v době, kdy mu žalovaný oznámil, že 7 palet ručně přeskládali do dodávky, očividně nepojal žádné podezření, že došlo k lstivému vylákání zboží. Dispečer ani netvrdil, že to žalovaný neměl dělat nebo že by se z jeho strany jednalo o nestandardní jednání (viz komunikace z 11:19). Sám dispečer ještě před touto událostí žalovaného pobízel, aby vše probíhalo rychle (viz komunikace z 9:50). Teprve hodinu poté (viz komunikace z 12:14) dispečer poprvé vyjádřil své pochyby, nicméně zároveň žalovanému sdělil, že by bylo ideální, kdyby druhou várkou odvezli všechno. Jejich vzájemná konverzace byla vedena v neformálním duchu, kdy očividně ani dispečerovi žalobkyně nevzniklo podezření, že by se jednalo o nestandardní či dokonce protiprávní situaci. Dispečer až v 12:33 navrhl, že by bylo asi lepší, kdyby zavolali policii. Co se týká místa doručení a osob určených k převzetí zboží, dispečer žalovaného v tomto směru jakkoliv závazně neinstruoval.

28. Ani sama žalobkyně netvrdila existenci interního předpisu nebo pracovního pokynu, ze kterého by řidičům vyplývaly závazné pokyny či určitý postup při předávání zboží či při identifikaci osob, které přejímají zboží jménem příjemce, a to ani ve vztahu k dopravě zboží do Itálie ani obecně ve vztahu k jakékoliv přepravě a předávání zboží. Stejně tak, z tvrzení žalobkyně, z výpovědi dispečera a ani z předložené komunikace z místa děje nelze vysledovat, že by dispečer jednající jménem žalobkyně udělil žalovanému nějaký konkrétní pokyn ohledně jeho postupu a jednání na místě a že by žalovaný takový závazný pokyn jakkoliv nerespektoval.

29. Žalobkyně se nemůže odvolávat ani na to, že žalovaný měl a mohl s ohledem na svou obecnou zkušenost z přepravy do Itálie předpokládat, že může dojít k podvodnému jednání za účelem odcizení nákladu. Jestliže žalovaný cestoval do Itálie opakovaně, ke krádeži zboží u něj dříve nedošlo (žádný z účastníků alespoň netvrdil opak) a sama žalobkyně hovořila o tom, že k podobné situaci u ní došlo zhruba před 15 až 20 lety, nelze hovořit o obecné zkušenosti ani zkušenosti žalovaného s podvodným jednáním v Itálii. Uvedené podle soudu nemůže samo o sobě vyústit v závěr, že při cestách do Itálie lze obvykle očekávat lstivé chování místních občanů vedoucích ke snaze o vylákání či odcizení přepravovaného nákladu. Žalovaný ohledně cest do jižní Itálie toliko tvrdil, že míval potíže s nalezením místa vykládky zboží. Takové potíže však nejsou s to založit obecnou zkušenost se lstivým a protiprávním jednáním různých osob v Itálii. Žalobkyní poukazovaný tvrzený pokyn„ jedeš do Itálie, dej si bacha“ představuje dle soudu obecnou informaci, nikoliv interní předpis či konkrétní závazný pokyn žalobkyně vůči řidičům jezdícím do Itálie, jak by se měli chovat při cestě hledání místa vykládky a při předávání zboží. Žalobkyně tudíž ponechala zcela na úvaze a logickém úsudku svých řidičů, jaký způsob preventivní ochrany jejího majetku zvolí, aby nedošlo k jeho ztrátě či odcizení.

30. Žalobkyně dále netvrdila, že by své zaměstnance nebo žalovaného před danou cestou poučovala o povinnosti ztotožňovat osoby přejímající zboží, o povinnosti si (byť v pochybnostech) pořizovat fotografie osob či míst, kde došlo k vyložení a předání zboží. Ani podle soudu se nejedná o standardní postup, a pokud na něm žalobkyně trvala s ohledem na jí tvrzenou zkušenost s cestami do Itálie, měla v tomto směru blíže instruovat své zaměstnance. Odpovědnost žalovaného proto nelze založit na tom, že si nenafotil bílou dodávku a nezapsal si její registrační značku, což v danou chvíli nenapadlo ani dispečera žalobkyně, jak sám potvrdil, ani na tom, že si nevyfotil muže z dodávky (o kterém předpokládal, že se jedná o muže na skútru) a že z vlastní iniciativy a bez znalosti italštiny nežádal po těchto osobách, aby prokázali své pověření k přejímce zboží. Porušení, byť obecné prevenční povinnosti, pak nelze spatřovat ani v tom, že žalovaný nežádal po muži na skútru, aby si sundal helmu, aby jej žalovaný mohl vizuálně identifikovat a tak si jej do budoucna zapamatovat. V daném okamžiku, kdy bylo primárně třeba zjistit nové místo vykládky, nebylo možné po žalovaném žádat, aby se blíže zabýval touto osobou a aby předvídal následující komplikace.

31. Pokud žalobkyně namítala, že bylo absolutně nestandardní, aby byl náklad vykládán v poli, na jiné adrese, ručně a navíc pouze jeho polovinu, pak soud konstatuje, že celý postup žalovaného plně koresponduje s nastalou situací. V okamžiku, kdy žalovaného v místě, kde sídlilo vícero společností, kde probíhala další kamionová doprava (žalovaným vnímáno jako„ industriální zóna“) a které se nacházelo v oblasti místa určení, zastavili muži, kteří věděli o obsahu jeho nákladu, žalovanému nemohlo vzniknout výrazné podezření o nelegálnosti situace. Pokud žalobkyně tvrdila, že se vykládka poloviny nákladu měla uskutečnit jen s výslovným souhlasem dispečera a že nedostal pokyn od zaměstnavatele vykládat zboží do jiného auta, pak třeba konstatovat, že žalobkyně ani pro tento případ nedoložila, že by žalovaného takto instruovala nebo že by sama předtím závazně stanovila povinnost svých řidičů skládat najednou vždy celý náklad. V dané situaci je však relevantní to, že ke složení poloviny nákladu došlo proto, že muži, kteří náklad vylákali lstí, měli jen malou dodávku a žalovaný předpokládal, že se pro zbytek nákladu vrátí. Ostatně i dispečer žalobkyně uvedl, že doufá, že druhý zbytek si pak naloží najednou. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by žalovaný úmyslně nevyložil druhou polovinu nákladu, s tím, že jí nehodlá předat příjemci zboží. Žalovaný sám uvedl, že již v minulosti vykládal jen polovinu zboží a ani tato skutečnost v něm tudíž nemohla v daném momentě vzbudit pochybnosti o„ nekalosti“ jednání obou Italů. Rovněž žalovaný i dispečer uvedli, že nepovažují za neobvyklé skládat zboží ručně.

32. Je samozřejmé, že pokud by žalovaný zachoval maximální míru obezřetnosti, či spíše podezíravosti vůči mužům v dodávce, popsaná situace by nenastala. V kontextu celé věci má soud za to, že žalovaný nemohl v daném okamžiku předpokládat, jak se celá situace vyvine. Nahlíženo závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1924/2013, na jednání žalovaného nelze nahlížet ex post, nýbrž pohledem dané časové a místní situace. Samotná skutečnost, že žalovaný mohl zvolit jiný postup, který by ve výsledku zapříčinil, že by k vylákání zboží nedošlo, nepostačuje k závěru o porušení jeho obecné prevenční povinnosti. Stejně tak by bylo možné tvrdit, že pokud by žalovaný měl již od počátku správné místo vykládky, k celé situaci by nedošlo.

33. S ohledem na vše shora uvedené lze konstatovat, že žalovaný se zprostil odpovědnosti v celém rozsahu, neboť v daném případě schodek vznikl jednáním třetích osob bez zavinění žalovaného. Soud neshledal jakýkoliv rozpor mezi jednáním (konáním nebo opomenutím) žalovaného a jemu vyplývající povinností, ať již z právního předpisu, vnitřního předpisu žalobkyně nebo konkrétního pokynu. Žalovaný nejednal ani zjevně nepřiměřené k dané situaci, v rozporu s obecnou zkušeností a nelze mu tak vytýkat ani porušení obecné prevenční povinnosti. Soud proto žalobu zcela, tedy i co do zbývající částky 87 541 Kč s příslušenstvím, zamítl.

34. V řízení byl plně úspěšný žalovaný, proto mu soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují soudní poplatek za odvolání ve výši 8 755 Kč a náklady související se zastupováním žalovaného advokátkou, tj. odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška“) za 8 úkonů právní služby učiněných do rozhodnutí odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky (tj. převzetí a příprava zastoupení, podání odporu, účast na jednání soudu dne 28. 11. 2018 v délce přesahující 2 hodiny, účast na jednáních soudu dne 23. 1. 2019 a 10. 4. 2019, vyjádření ze dne 18. 12. 2018, podání odvolání) mu náleží celkem odměna ve výši 65 120 Kč, stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky z tarifní hodnoty 178 081,45 Kč, čemuž odpovídá odměna 8 140 Kč za jeden úkon právní služby. Za další úkon právní služby po rozhodnutí odvolacího soudu (účast na jednání soudu dne 22. 9. 2021) mu náleží odměna ve výši 4 620 Kč, stanovená z tarifní hodnoty 87 541 Kč. Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů jeho zástupkyně po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky za každý učiněný úkon právní služby, tj. částka 2 700 Kč, náhrada za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky, kterou žádala pouze za cestu k jednání soudu dne 22. 9. 2021 ve výši 200 Kč, tj. za 2 započaté půlhodiny, a náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. za cestu k jednáním soudu na trase na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 40 km jízdy, motorovým vozidlem Škoda Octavia, [registrační značka], při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 5,2 litrů na 100 km. Cestovní náklady k jednání soudu dne 28. 11. 2018 představují podle shora uvedených ustanovení ve spojení s vyhláškou č. 463/2017 Sb. při ceně pohonných hmot 29,80 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4 Kč za 1 km jízdy částku 222 Kč. Cestovní náklady k jednáním dne 23. 11. 2019 a 10. 4. 2019 za účinnosti vyhlášky č. 333/2018 Sb. při ceně pohonných hmot 33,60 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,10 Kč za 1 km jízdy představují částku 2 x 234 Kč a cestovní náklady k jednání dne 22. 9. 2021 za účinnosti vyhlášky 589/2020 Sb. při ceně pohonných hmot 27,20 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy představují částku 233 Kč. Dohromady přiznal soud žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 82 318 Kč.

35. Soud nepřiznal žalovanému náhradu za úkon právní služby advokáta spočívající ve vyjádření žalovaného k předžalobní výzvě, neboť tento úkon není obsažen v § 11 odst. 1, 2 vyhlášky, ani náhradu za další poradu s advokátkou po doručení platebního rozkazu, neboť nebylo doloženo, že by se porada uskutečnila a nebylo ani tvrzeno, co bylo obsahem této porady, aby soud mohl posoudit, zda se jednalo o úkon nutný k účelnému bránění práva žalovaným (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).