10 C 21/2018

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 12 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 12 500 Kč s úrokem ve výši 18 % ročně z částky 12 500 Kč od 27. 1. 2009 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, ve výši 17 770 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 17 626 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 27. 1. 2009 zaplatil za žalovanou bezhotovostně na její účty u [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba] částky 2 x 6 250 Kč. Splatnost plnění byla dohodnuta nejpozději 27. 1. 2015. Dále bylo dohodnuto, že poskytnutá částka bude úročena úrokem 18 % ročně a taktéž, že může být ve lhůtě do 27. 1. 2015 kdykoliv zaplacena. Žalovaná uvedenou částku ani přes písemnou výzvu žalobce doposud nevrátila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznala. Uvedla, že není pravdou, že by kdy uzavřela jakoukoliv smlouvu se [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba] Žádnou takovou smlouvu nikdy nepodepsala a bylo-li kdy žalobcem plněno na závazek z takové smlouvy, nemohlo se tak stát ve prospěch žalované. Zdůraznila také, že nikdy neměla trvalé ani přechodné bydliště v katastru [územní celek], kterážto adresa je uvedena v předmětné smlouvě jako její bydliště. Stejně tak nedošlo mezi účastníky k jakékoliv dohodě, kterou by se žalovaná zavazovala žalobci čehokoliv plnit, nedošlo tedy ani k dohodě o datu splatnosti, jak tvrdil žalobce. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku s tím, že žalobcem tvrzené plnění mělo proběhnout dne 27. 1. 2009, přičemž jím tvrzená dohoda stran o splatnosti nebyla prokázána ani prokázána být nemohla, když k ní nikdy nedošlo. Žaloba podaná soudu dne 17. 7. 2017 tak byla podána po uplynutí subjektivní i objektivní promlčecí lhůty.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami - výpisem z běžného účtu [jméno] [příjmení] za období od 1. 1. 2009 do 28. 2. 2009, předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2017, potvrzením [územní celek] ze dne 24. 10. 2017, výpisem z účtu [anonymizována dvě slova] č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] za rok 2009, výňatkem z protokolu o jednání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] obsahující výslech svědkyně [jméno] [příjmení], sdělením [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum] a smlouvami o [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] ze dne [datum]. Dále provedl soud dokazování výslechem žalované jako účastníka řízení.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: dne [datum] byly u [anonymizováno] - [anonymizována tři slova] sepsány dvě smlouvy o stavebním spoření, jedna pod [číslo] druhá pod [číslo] v obou byla jako účastník stavebního spoření uvedena [jméno] [příjmení] s adresou trvalého bydliště [ulice a číslo], [obec]. V obou smlouvách je uvedeno, že datum [datum] je rovněž datem podpisu smlouvy, účinnost byla sjednána od [datum]. Existence smlouvy [číslo] na jméno žalované vyplývá i ze sdělení [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] ze dne [datum]. Žalovaná, slyšena jako účastník řízení, uvedla, že žádná smlouva o půjčce mezí ní a žalobcem uzavřena nebyla a částku 12 500 Kč od žalobce nikdy neobdržela. Na adrese uvedené ve smlouvě nikdy neměla trvalou adresu. O tom, že je na její jméno uzavřena smlouva o stavebním spoření, se žalovaná dozvěděla, až když obdržela tuto žalobu. Mezi ní a žalobcem nevznikla žádná dohoda o půjčce, ani o splátkách ani splatnosti. Podpis na smlouvě rovněž není její. Z potvrzení [územní celek], ze dne 24. 10. 2017 vyplynulo, že [celé jméno žalované] (nyní [příjmení]) není v současné době evidována v evidenci obyvatel této obce a nikdy v ní ani evidována nebyla. Z výpisu z běžného účtu [jméno] [příjmení] ve spojení s výpisy z účtů stavebního spoření za rok 2009 a jejím výslechem v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že z účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno [jméno] [příjmení], byly dne [datum] realizovány dvě odchozí platby částek 2 x 6 250 Kč s [variabilní symbol] Tyto platby byly dne [datum] připsány ve prospěch dvou účtů stavebního spoření vedených na jméno [jméno] [příjmení], v obou je uvedená informace, že platba byla realizována z účtu s názvem [jméno] [příjmení], VS platby odpovídá rodnému číslu účastníka stavebního spoření uvedeného ve dvou shora označených smlouvách o stavebním spoření. [jméno] [příjmení], slyšena jako svědkyně v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], uvedla, že měla u [právnická osoba] účet na své jméno, poskytla jej však rodičům. Uvedený účet, k němuž měli oprávněný přístup rodiče, [jméno] [příjmení] neužívala, nebyly na něm žádné její finanční prostředky, tyto využívali pouze její rodiče. Svědkyně uvedla, že otec půjčoval jiným lidem peníze, na účtu byly tedy jenom jeho peníze. Předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2017, která byla předána poště k přepravě dne 12. 6. 2017, byla žalovaná vyzvána ze strany žalobce k zaplacení částky 13 000 Kč včetně 18% úroku od 27. 1. 2009 do zaplacení, to vše nejpozději do 30. 6. 2017.

5. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

6. S ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalované se soud nejdříve zabýval otázkou, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce s žalobcem tvrzenou lhůtou plnění do 27. 1. 2015, což by mělo vliv na počátek běhu promlčecí doby. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obsah tvrzeného závazku se provedeným dokazováním zjistit nepodařilo; nebylo tedy prokázáno tvrzení žalobce, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce se sjednaným termínem vrácení finančních prostředků ani sjednaný smluvní úrok 18 % ročně. Listinnými důkazy – výpisem z běžného účtu ve spojení s výpisy z účtů stavebního spoření bylo prokázáno toliko to, že dne [datum] byly připsány finanční prostředky, částky 2 x 6 250 Kč, ve prospěch dvou účtů stavebního spoření, vedeného na jméno žalované, přičemž finanční prostředky byly dne [datum] poukázány z běžného účtu, vedeného na jméno [jméno] [příjmení]. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni a) zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 věta prvá o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Pokud žalobce v projednávané věci tvrdil existenci smlouvy, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky se sjednaným termínem vrácení těchto prostředků nejpozději do 27. 1. 2015, bylo procesní povinností žalobce existenci takovéto dohody jednak tvrdit a také prokázat. Jelikož z žalobních tvrzení a předloženého výpisu z běžného účtu nebylo možno přijmout závěr o tomto skutkovém stavu, byl žalobce ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. usnesením ze dne [datum] mimo jiné vyzván, aby uvedl, z jakého důvodu za žalovanou dané částky hradil, jaká byla mezi účastníky dohoda ohledně zaplacení uvedených částek, kdy a jakým způsobem byla dohoda uzavřena a jaký byl její obsah. Zároveň byl žalobce vyzván, aby k prokázání těchto skutečností předložil soudu veškeré důkazy. Žalobce po poučení označil jako důkaz protokol o jednání u [název soudu], obsahující výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která se však pouze obecně vyjadřovala k původu finančních prostředků na jejím běžném účtu, avšak žádné údaje o konkrétním závazku mezi žalobcem a žalovanou z tohoto důkazu nevyplývají. Žalobce byl ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní vyzván také usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na toto však již žalobce žádným způsobem nereagoval. Za této situace po zvážení všech provedených důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud uzavírá, že žalobce neprokázal existenci žádného závazku, z něhož by žalované vyplývala povinnost vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky do 27. 1. 2015 s 18% úrokem ročně od 27. 1. 2009 do zaplacení a v tomto směru neunesl důkazní břemeno.

7. S ohledem na výsledky provedeného dokazování a nepředložení žádných dalších relevantních důkazů, které by mohly osvědčit obsah závazku mezi účastníky, nelze dospět k jinému závěru než, že finanční prostředky byly z běžného účtu, vedeného na jméno [jméno] [příjmení], poskytnuty na účty stavebního spoření, vedené na jméno žalované, bez jakékoliv platně uzavřené smlouvy, tedy bez právního důvodu. Soud proto, aniž by blíže řešil otázku pasivní legitimace žalované v tomto sporu (s ohledem na jí namítanou neexistenci smlouvy o zápůjčce a smlouvy o stavebním spoření), při posuzování důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovanou vycházel z toho, že tříletá objektivní promlčecí doba na vydání plnění z bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 2 obč. zák. začala běžet ode dne následujícího po poskytnutí finančních prostředků, tj. ode dne 28. 1. 2009 a uplynula dnem 27. 1. 2012. Žaloba, kterou žalobce uplatnil své právo na navrácení poskytnutých finančních prostředků, byla podána soudu až dne 17. 7. 2017, tedy po uplynutí objektivní promlčecí doby a vzhledem k tomu, že se nejedná o bezdůvodné obohacení úmyslné (k tomu blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2002), je nárok žalobce na zaplacení žalované částky promlčen. Žalovaná se řádně v průběhu tohoto řízení promlčení práva dovolala a proto žalobci nelze promlčené právo přiznat (§ 100 odst. 1 obč. zák.). Soud proto žalobu zamítl.

8. Soud s odkazem na výše uvedené závěry blíže nehodnotil provedené důkazy - platební rozkaz [název soudu], č. j. [číslo jednací] a vyrozumění o zahájení exekuce, č. j. [číslo jednací], neboť z těchto důkazů nevyplynuly žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí dané věci. Ze stejných důvodů pak soud neprovedl další žalobcem předložené listinné důkazy – platební rozkaz [název soudu] č. j. [číslo jednací], první stranu rozsudku [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizováno] č. j. [číslo jednací], první stranu návrhu na nařízení exekuce ze dne [datum], první stranu usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. j. [číslo jednací], kopii směnky na částku 51 000 Kč, směnečný platební rozkaz [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], směnečný platební rozkaz [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudek [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem k posouzení pravosti podpisu žalované na smlouvách o stavebním spoření, neboť skutečnost, zda žalovaná smlouvy o stavebním spoření podepsala či nikoliv, nemohla závěr o promlčení nároku žalobce (při neprokázání závazku mezi účastníky a jeho konkrétního obsahu) ovlivnit.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve sporu byla úspěšná žalovaná, neboť soud žalobu zamítl. Proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které představují náklady právního zastoupení – odměna advokáta ve výši 8 100 Kč (5 úkonů právní služby po 1 620 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, 2 x písemné podání soudu - vyjádření k žalobě a odvolání proti rozsudku, dále v účasti na jednání soudu dne 17. 8. 2020 a účasti na výslechu žalované před dožádaným soudem dne 3. 11. 2020 podle § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každý provedený úkon právní služby po 300 Kč. Dále žalované náleží náhrada za promeškaný čas její zástupkyně strávený cestou k jednání soudu ve výši 1 600 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) této vyhlášky za 16 půlhodin po 100 Kč a náhrada jejích cestovních výdajů ve výši 4 554 Kč podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 358/2019 Sb. za cestu k jednání soudu dne 17. 8. 2020 na trase [obec] – Hodonín a zpět, celkem 760 km jízdy, [značka automobilu], [registrační značka], při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 5,6 litrů na 100 km při vyhláškové ceně pohonných hmot 32 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy. Náklady řízení tvoří podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 2 016 Kč. Soud nepřiznal žalované náhradu DPH z cestovného, neboť cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou v citovaných vyhláškách stanoveny včetně DPH. Dohromady náklady řízení žalované činí 17 770 Kč.

10. Podle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proto soud zavázal neúspěšného žalobce nahradit České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 17 626 Kč, vynaložené v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku.