10 C 253/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 53 838 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 53 838 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 53 838 Kč od 27. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 61 814 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 53 838 Kč s příslušenstvím, představující neuhrazené náklady za poskytnuté právní služby. Žalobu odůvodnil tím, že mu žalovaný v sedmi případech, a to dne 10. 6. 2014, 7. 7. 2014, 11. 8. 2014, 28. 12. 2014, 20. 9. 2015, 20. 8. 2015 a 1. 11. 2015, udělil plné moci k zastupování při vymáhání pohledávek ze smluv o zápůjčce. Žalobce následně plné moci vypověděl a žalovanému vyúčtoval poskytnuté právní služby ve výši 31 500 Kč a 29 640 Kč. Nároky žalobce byly částečně uspokojeny z insolvence dlužníků žalovaného, kterému nadále zbývá doplatit 53 838 Kč. Žalobce k následné argumentaci žalovaného uvedl, že svým jednáním neporušil Etický kodex ČAK. Jeho porušení nadto ani nezpůsobuje neplatnost právního jednání. Text plných mocí i prohlášení koncipoval žalobce. [příjmení] moc uzavřel přímo s žalovaným, nikoliv se společností [právnická osoba] [příjmení] moc sama o sobě představuje smlouvu o poskytování právních služeb. Na její platnost nemá vliv, že se účastníci nesetkali. Společnost [anonymizováno], tzv. administrátor, pouze vyhotovovala smlouvy, vedla administrativu pohledávek a byla určena jako platební místo. Nepřevzala však místo žalovaného závazek hradit za poskytnuté právní služby. Poukazuje-li žalovaný, že odměna měla být placena z vymožených prostředků od vydlužitele, pak toto platilo jen po dobu trvání zastoupení. Pokud žalovaný něčeho uhradil za právní služby administrátorovi, muselo se jednat o administrativní náklady.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal s tím, že ve věci není pasivně legitimován. Mezi ním a žalobcem neexistoval žádný přímý právní vztah. Ten byl dán jen mezi žalovaným a administrátorem a mezi administrátorem a žalobcem. Na smlouvy o zápůjčkách navazovalo ujednání, že pohledávky budou vymáhány žalobcem a veškeré náklady spojené s nalézacím a vykonávacím řízením budou hrazeny administrátorem. Žalobce byl vybrán administrátorem. Žalovaný neměl na výběr, zda plnou moc podepíše, bez ní by nebyla uzavřena smlouva s administrátorem. Žalovaný se s žalobcem nikdy nesetkal, veškeré informace získával od administrátora. Administrátor zaslal žalovanému celkem sedm faktur za přípravu žalob a nařízení exekuce. Z toho je patrno, že žalovaný hradil za právní služby administrátorovi, žalobci nehradil ničeho. Žalovaný dále uvedl, že plná moc nebyla sjednána platně, protože byla uzavřena přes třetí osobu, což vylučuje zákon o advokacii a etická pravidla ČAK. Pokud by se nároky mezi účastníky měly vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení, byly by promlčené.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami a svědeckými výpověďmi. Na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

4. Žalovaný coby zapůjčitel sjednal celkem 7 smluv o zápůjčce, a sice smlouvu [číslo] dne 7. 7. 2014 s [jméno] [jméno], smlouvu [číslo] dne 11. 8. 2014 s [jméno] [příjmení], smlouvu [číslo] dne 22. 1. 2014 s [jméno] [příjmení], smlouvu [číslo] dne 10. 6. 2014 s [jméno] [příjmení], smlouvu [číslo] dne 24. 8. 2014 s [jméno] [příjmení], smlouvu [číslo] dne 20. 9. 2015 s [jméno] [příjmení] a smlouvu [číslo] dne 7. 3. 2014 s [jméno] [příjmení]. Třetí stranou smluv byla vždy společnost [právnická osoba] coby administrátor, který měl obstarat příležitost k uzavření smlouvy formou aukce zápůjčky. Zapůjčitel převedl předmět zápůjčky na účet administrátora, který je pak poskytl vydlužiteli. Administrátor prováděl administraci a zajišťoval platby zápůjčky. Všechny smlouvy byly koncipovaný shodným způsobem.

5. Žalovaný udělil žalobci plnou moc ve věci vymáhání pohledávky proti [jméno] [příjmení] dne 10. 6. 2014, proti [jméno] [jméno] dne 7. 7. 2014, proti [jméno] [příjmení] dne 11. 8. 2014, proti [příjmení] [příjmení] dne 22. 1. 2014, proti [jméno] [příjmení] dne 2. 9. 2015 (připojené prohlášení bylo podepsáno jako smlouva již 24. 8. 2014), proti [jméno] [příjmení] dne 7. 3. 2014, proti [jméno] [příjmení] dne 20. 9. 2015. [příjmení] moci obsahují toliko ujednání, že žalobce je oprávněn ke všem úkonům stejně jako zmocnitel a dále, že se může nechat zastoupit jiným advokátem. Žalobce soudu předložil plné moci podepsané oběma účastníky, žalovaný pouze podepsané jím samotným.

6. K plné moci bylo vždy připojeno prohlášení, v němž bylo uvedeno, že žalovaný bude s ohledem na vzájemné dohody mezi všemi účastníky dostávat všechny informace o průběhu soudního, rozhodčího i exekučního řízení od administrátora. Veškeré platby vymožené ve prospěch žalovaného, včetně náhrady nákladů řízení budou hrazeny na účet administrátora. Administrátor v zastoupení zmocnitele bude hradit náklady nalézacího i vykonávacího řízení. Žalovaný se výslovně vzdal práva na přísudek, který náleží žalobci. Administrátor měl vyplatit odměnu za právní služby žalobci a případný zůstatek pak žalovanému. V případě insolvence dlužníka si měl pohledávku přihlásit žalovaný sám, příp. prostřednictvím administrátora.

7. Z informací od [právnická osoba] o vymáhacím řízení, obsažených na jejích webových stránkách, plyne, že po zesplatnění půjčky zasílá administrátor věřiteli doklad na úhradu nákladů na přípravu soudního (nalézacího) a exekučního řízení v celkové výši 900 Kč.

8. Společnost [anonymizováno] vystavila vůči žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne 14. 8. 2015, fakturu [číslo] splatnou dne 15. 9. 2015, fakturu [číslo] splatnou dne 14. 11. 2015, fakturu [číslo] splatnou dne 12. 6. 2015, fakturu [číslo] 2022 splatnou dne 7. 6. 2017, fakturu [číslo] splatnou dne 7. 10. 2014, fakturu [číslo] splatnou dne 14. 11. 2014. Těmito fakturami přefakturovala žalovanému paušální odměnu za přípravu žaloby a exekuce vždy v částce 900 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného z 2. 9. 2014, 25. 9. 2014, 3. 11. 2014, 31. 5. 2015, 3. 8. 2015, 25. 5. 2017 je zjevné, že žalovaný opakovaně hradil administrátorovi platby ve výši 900 Kč označené jako„ poplatek advokáta“ s uvedením jména vypůjčitele.

9. Žalobce předložil následující doklady, jimiž dokládal, jaké úkony činil v souvislosti s vymáháním zápůjček: konkrétně se jednalo o usnesení [název soudu] ze dne 25. 9. 2017, č. j. [číslo jednací] s výzvou k úhradě soudního poplatku, předžalobní výzvu k plnění a žalobu proti [jméno] a [jméno] [příjmení], předvolání těchto žalovaných z 25. 1. 2018; dále o předžalobní výzvu k plnění pro [jméno] [příjmení] ze dne 4. 9. 2014 s dodejkou; dále o rozhodčí nálezy [číslo jednací] ve věci [jméno] [jméno], [číslo jednací] ve věci [jméno] [příjmení] a [číslo jednací] ve věci žalovaného [jméno] [příjmení]; dále o platební rozkazy [název soudu] ze dne 18. 8. 2015, č. j. [číslo jednací] ve věci [jméno] [příjmení] a [název soudu] ze dne 30. 9. 2015, č. j. [číslo jednací] ve věci [jméno] [příjmení].

10. Žalobce dne 26. 2. 2018 vypověděl plné moci vůči žalovanému ve věci vymáhání pohledávky proti [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Výpovědi byly odeslány dne 26. 2. 2018. Žalobce tak učinil ze zdravotních, věkových a kapacitních důvodů.

11. Administrátor dne 31. 3. 2018 sdělil e-mailem žalovanému, že výpovědí prohlášení došlo ke změně platebního místa.

12. Žalobce dne 8. 3. 2019 vyzval žalovaného k úhradě částky 31 500 Kč z titulu faktury [číslo] splatné dne 22. 3. 2019 a dále dne 12. 3. 2019 k úhradě částky 29 640 Kč z titulu faktury [číslo] splatné dne 26. 3. 2019. K těmto výzvám byly doloženy dodejky. Předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2019, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky 53 838 Kč.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení], bývalá zaměstnankyně [právnická osoba], před dožádaným Obvodním soudem pro Prahu 6, k dotazu, zda podmínkou sjednání smlouvy bylo zastoupení konkrétním advokátem, uvedla, že způsob vymáhání byl nejspíše součástí smlouvy. Současně však také sdělila, že investor si mohl zvolit, zda svou pohledávku bude vymáhat prostřednictvím administrátora nebo sám.

14. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] před dožádaným Okresním soudem v Chrudimi sdělil, že coby zapůjčitel poskytoval zápůjčky prostřednictvím [právnická osoba]. Podmínkou pro uzavření smlouvy bylo udělení plné moci konkrétnímu advokátovi, kterého vybrala jmenovaná společnost. S advokátem se nikdy nesetkal, nejspíše se jednalo o [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Před sjednáním smlouvy o zápůjčce mu [právnická osoba] zaslala smluvní dokumentaci včetně plné moci. Svědek sám návrhy na exekuci ani výkon rozhodnutí nepodával, vše zařizovala [právnická osoba] s advokátem. Postup vůči neplatičům bylo možno sledovat na portálu [anonymizováno].

15. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] před dožádaným [název soudu] uvedl, že coby zapůjčitel poskytoval zápůjčky prostřednictvím [právnická osoba]. Podmínkou zapůjčení peněz bylo udělení plné moci [anonymizováno] [celé jméno žalobce], který měl vymáhat dluhy. Svého advokáta si zvolit nemohl. S advokátem se nikdy nesetkal, neobdržel jím podepsanou plnou moc a ani mu nikdy nedával žádné pokyny. Vše řídila [právnická osoba]. Svědek mohl sledovat, co se s pohledávkou děje, nicméně bez detailů. Svědek v souvislosti s vymáháním pohledávek uhradil cca 4 650 Kč, nevěděl však, komu patří daný účet. K tomu žalovaný doplnil, že se jedná o účet administrátora.

16. Ze zprávy administrátora pro Bc. [jméno] [příjmení] plyne, že před sjednáním smlouvy o zápůjčce mu administrátor zaslal smluvní dokumentaci, kterou měl podepsanou vrátit zpět. Smlouva o zápůjčce, plná moc pro žalobce i prohlášení byly koncipovány shodně jako v nyní posuzované věci.

17. Z připojeného spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že rozsudkem ze dne 19. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], byla zamítnuta žaloba ve skutkově obdobné věci (týž administrátor, jiný advokát), v níž daný soud primárně uzavřel, že smlouva o poskytování právních služeb je absolutně neplatná pro rozpor s § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii ve spojení s čl. 32 odst. 2 Etického kodexu ČAK. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno zamítavým nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. I ÚS 3021/17.

18. Z připojeného spisu Obvodnímu soudu [okres], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že rozsudkem ze dne 24. 7. 2017, č. j. [číslo jednací], byla zamítnuta žaloba ve skutkově obdobné věci (týž administrátor, jiný advokát) z důvodu, že žalovaný nebyl ve věci pasivně legitimován. Usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. II ÚS 3149/17, byla ústavní stížnost advokáta odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

19. Dle čl. 32 odst. 2 usnesení [číslo] představenstva České advokátní komory, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen„ Etický kodex ČAK“), k náboru klientů nesmí advokát použít jiných osob, a to ani vlastních klientů. Za takové nepřípustné použití jiných osob se považuje též, předá-li jim advokát své informační prostředky nebo plné moci s určením, aby jich při získávání klientů pro advokáta použily.

20. Soud dále provedl dokazování vztahující se k insolvenčním řízením dlužníků žalovaného (přihláškou pohledávky ve věci dlužníka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále usnesením o povolení oddlužení vydaným [název soudu] dne [datum] pod č. j. [insolvenční spisová značka] a [název soudu] dne [datum] pod č. j. [insolvenční spisová značka]) a dále potvrzeními o provedení transakce a výpisů z účtu žalovaného, z nichž vyplynulo, že žalovaný poukazoval v průběhu let 2017 - 2021 ve prospěch administrátora částky označené jako„ podíl admin. z insol.“,„ nárok ban. z ins.“ nebo„ [anonymizováno] insolven.“ Těmito důkazy se však soud blíže nezabýval, neboť vymáhání pohledávky v insolvenčním řízení se přímo netýkalo posuzovaného vztahu mezi účastníky a administrátorem z titulu předložené plné moci a na posouzení této věci neměly zásadního vlivu.

21. Soud hodnotil provedené důkazy podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného a rovněž z důvodu, že plné moci byly sjednány v rozporu s čl. 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 32 Etického kodexu ČAK, přičemž z níže popsaných důvodů je požadavek žalobce na zaplacení požadované částky žalovaným jednáním v rozporu s dobrými mravy.

22. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalovaný sjednal coby zapůjčitel sedm smluv o zápůjčce s různými vydlužiteli. Třetí stranou smluv byl v pozici zprostředkovatele tzv. administrátor, tj. [právnická osoba], která žalovanému zprostředkovávala sjednání smluv, přijímala peníze jak od zapůjčitele, tak i vydlužitele a zajišťovala veškerou administraci smluvního vztahu. Z tvrzení žalovaného a vyslechnutých svědků má soud dále za prokázané, že podmínkou sjednání smlouvy o zápůjčce byl podpis plné moci ze strany zapůjčitele pro žalobce. Administrátor žalovanému zaslal předvyplněnou plnou moc pro konkrétního advokáta, spolu s další dokumentací, kterou měl zaslat podepsanou administrátorovi zpět. Žalovaný plné moci podepisoval společně se smlouvami o zápůjčkách, tedy ještě tak předtím, než se vydlužitelé dostali do prodlení. K plné moci bylo připojeno prohlášení, sepsané žalobcem, dle kterého bude [právnická osoba] administrátorem při vymáhání pohledávek, přičemž žalovanému bude sdělovat veškeré informace o probíhajících řízeních. Dále bylo dohodnuto, že veškeré vymožené platby ze soudního, exekučního i rozhodčího řízení půjdou na účet administrátora s tím, že administrátor bude hradit veškeré náklady nalézacího i vykonávacího řízení. Žalovaný se podpisem prohlášení vzdal práva na přísudek, který měl administrátor vyplatit žalobci. Žalovanému by příslušel pouze případný zůstatek nákladů z nalézacího řízení.

23. Nebylo naopak prokázáno, že by mezi účastníky byla platně sjednána přímo smlouva o poskytování právních služeb s vymezeným souborem práv a povinností advokáta a klienta. Žalobce se domáhal, aby byla za tuto smlouvu považována plná moc, kterou žalovaný podepsal po výzvě administrátora v rámci sjednávání smluv o zápůjčkách. Soud shledal, že tyto plné moci nemohly mezi účastníky řízení založit takový platný právní vztah, aby na jeho na základě mohl žalobce žádat po žalovaném odměnu za poskytnuté právní služby.

24. Za zcela zásadní je třeba považovat tu skutečnost, že mezi žalobcem a administrátorem bylo v prohlášení ujednáno, že veškeré služby uskutečněné ve prospěch žalovaného v rámci vymáhání pohledávek bude hradit žalobci administrátor a žalovaný naopak advokátovi nebude hradit ničeho. K tomuto ujednání mezi žalobcem a administrátorem žalovaný přistoupil a akceptoval podpisem prohlášení. Soud nepřisvědčil argumentaci žalobce, že mezi ním a administrátorem neexistovala žádná dohoda a že administrátor ve vztahu k němu fungoval jen coby„ platební místo“. Takový výklad prohlášení by byl velice zužující a byl by v rozporu s dalšími zjištěnými skutečnostmi. Soud má za prokázané minimálně to, že žalobce a administrátor byli dohodnuti na tom, že administrátor se zaváže obstarat pro žalobce plnou moc k právnímu zastupování klienta administrátora, pročež úhrady za takto poskytnuté služby měly být zasílány administrátorem na účet advokáta, bez ingerence klienta. I kdyby tato smlouva nebyla sjednána výslovně v písemné formě, lze její obsah dovodit přinejmenším právě z textu prohlášení, které sepsal přímo žalobce. Dále, z provedených svědeckých výpovědí a z času, který uplynul mezi poskytnutím právních služeb a výzvou žalobce k plnění žalovaným, je zřejmé, že spolupráce mezi žalobcem a administrátorem byla dlouhodobá a musela být dána zavedenými pravidly, která musela po tuto dobu fungovat. Naopak ve věci nebylo doloženo ujednání o tom, že by za poskytnuté služby měl platit přímo žalovaný a nebylo ani prokázáno smluvní ujednání zavazující žalovaného k přímé součinnosti s advokátem při placení za poskytnuté právní služby. Byť žalobce činil jménem žalovaného prokazatelně úkony právní služby, žalovaný mu ničeho přímo nehradil, a to ani ve formě záloh na služby. Naopak žalovaný prokazatelně hradil administrátorovi částky související s přípravou soudního (nalézacího) a exekučního řízení.

25. Obsah prohlášení byl pro zapůjčitele koncipován tak, že administrátor se„ postará“ nejenom o realizaci samotné zápůjčky a jejího inkasa od vydlužitele, ale rovněž zajistí i její vymáhání v případě prodlení vydlužitele, a to ve fázi soudního či rozhodčího řízení i následného vymáhacího procesu. Zapůjčitel byl tedy ten, kdo toliko poskytne prostředky k zápůjčce, příp. uhradí administrátorovi dohodnuté poplatky a administrátor zajistí vrácení zápůjčky, a to i soudní cestou. Z prohlášení plyne, že veškerá komunikace mezi zapůjčitelem bude výhradně probíhat s administrátorem. Tomu odpovídá i skutečnost, že žalovaný se s žalobcem nikdy nesetkal, stejně jako tomu bylo i v dalších shora popsaných případech, a ani mu nepřímo či prostřednictvím dálkové komunikace neuděloval žádné pokyny a opačně žalobce jej neinformoval o provedených úkonech a ani s ním po celou dobu své kroky a záměry při vymáhání dluhů jakkoliv nekonzultoval. Všechny uvedené záležitosti měl nicméně v dané věci na starosti administrátor, který tak vystupoval v roli faktického klienta žalobce, byť z formálního hlediska jím byl žalovaný.

26. Je tedy zřejmé, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce mohl domáhat úhrady učiněných úkonů právě po žalovaném. Na tento závěr nemůže mít vliv ani to, že žalobce vypověděl žalovanému plné moci. Bylo-li dle prohlášení celé ujednání o hrazení za služby administrátorem výsledkem vzájemné dohody všech tří zúčastněných subjektů, tak k přesunu povinnosti hradit za služby přímo na žalovaného nemohlo dojít pouhým vypovězením plné moci. Jednostranné vypovězení plných moci ze strany žalobce vůči žalovanému nemohlo mít samo o sobě vliv na dohodu žalovaného a administrátora o úhradě dříve poskytnutých právních služeb. Akceptací takového postupu by došlo k jednostranné, žalovaným jakkoliv neodsouhlasené, změně dohody ohledně platebních podmínek a způsobu placení za poskytnuté služby právě v neprospěch žalovaného. Nelze odhlédnout ani od toho, že žalobce začal ve většině případů žádat zaplacení předmětné odměny až po několika letech, přičemž do té doby poskytoval služby bez kontaktu a součinnosti s žalovaným. Žalobce se na žalovaného obrátil až okamžikem výpovědí plných mocí s následným požadavkem na úhradu mimosmluvních odměn. Lze jen spekulovat, zda tak učinil po zhoršení vztahů s administrátorem či z jiných důvodů, pro posuzovanou věc to však není nijak podstatné.

27. Pro posouzení zažalovaného nároku je rovněž zásadní ta skutečnost, že plné moci byly sjednány v rozporu s Etickým kodexem ČAK. Požadavek žalobce, aby mu plnil žalovaný, nikoliv administrátor, a to jen z důvodu, že žalobce jednostranně vypověděl plné moci, lze proto považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

28. Jak plyne z § 17 zákona č. 85/1996 Sb., zákona o advokacii, advokát postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis, jímž je Etický kodex ČAK. Podle jeho čl. 32 odst. 2 nesmí advokát k náboru klientů použít jiných osob, a to ani vlastních klientů. Za takové nepřípustné použití jiných osob se považuje též, předá-li jim advokát své informační prostředky nebo plné moci s určením, aby jich při získávání klientů pro advokáta použily.

29. Právě tomu se tak stalo i v posuzované věci, kdy žalobce po dohodě s administrátorem„ sjednával“ dohody o zastoupení s klienty administrátora. Praxe mezi těmito subjekty byla zavedena tak, že administrátor předložil plnou moc zájemci o sjednání smlouvy o zápůjčce již se jménem advokáta. Obsah plné moci i prohlášení koncipoval sám žalobce, přičemž oba tyto dokumenty předal administrátorovi, aby je následně předal žalovanému, který tak celý systém zastupování i způsob placení za poskytnuté služby nemohl ovlivnit a musel jej odsouhlasit. Žalovaný i vyslechnutí svědci vycházeli z toho, že podpis plné moci pro žalobce byl podmínkou ke sjednání samotné smlouvy o zápůjčce, s tím, že bez jejího podpisu by ke sjednání smlouvy o zápůjčce ani nedošlo. Administrátor plnou moc následně zaslal žalovanému, aby ji vyplnil a zaslal zpět, a to nikoliv přímo žalobci, ale opětovně administrátorovi. Žalovaný následně neobdržel advokátem podepsanou plnou moc.

30. Ze zjištěného popisu mechanismu uzavírání plné moci je zřejmé, že žalobce činil nábor klientů prostřednictvím jiné osoby - administrátora, jež je etickým kodexem advokáta výslovně vyloučena. [příjmení] moci proto byly tedy sjednány zcela jasně v rozporu s Etickým kodexem ČAK. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I ÚS 3021/17 zdůraznil roli etického kodexu pří výkonu činnosti advokáta coby jednoho ze základních stavovských předpisů, jehož naplnění musí být primárním zájmem každého advokáta. Čl. 32 Etického kodexu neslouží jen na ochranu ostatních advokátů a soutěže mezi nimi, ale slouží i k ochraně samotných potencionálních klientů. V neposlední řadě se jedná o ustanovení směřující k zachování důstojnosti advokátního stavu jako takového. Opomenutí zásad a principů, na nichž je etický kodex advokáta založen, může dle Ústavního soudu nabýt rozměru, majícím za následek ztrátu sporu.

31. Tomu se tak stalo i v nyní posuzované věci, kdy ze všech shora uvedených důvodů považuje soud požadavek žalobce na úhradu odměny žalovaným za jednání, které je nedůstojné advokátnímu stavu, je nečestné a proti dobrým mravům a jako takovému mu nelze poskytnout právní ochranu. Soud proto žalobu jako celek zamítl, aniž by se musel zabývat žalovaným vznesenou námitkou promlčení z titulu bezdůvodného obohacení.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení, které představují náklady právního zastoupení, tj. odměnu za zastupování účastníka advokátem podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Advokát žalovaného učinil v řízení celkem 9 úkonů právní služby po 3 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu, písemné vyjádření z 17. 6. 2020 a 2. 9. 2021, účast na jednání soudu dne 18. 5. 2020 a 2. 2. 2022, účast na výslechu svědka dne 27. 7. 2020 u Okresního soudu v Chrudimi, účast na výslechu svědkyně dne 15. 12. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 6, účast na výslechu svědka dne 30. 7. 2021 u Okresního soudu v České Lípě), celkem tedy 29 340 Kč. Za každý provedený úkon mu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, tj. celkem 2 700 Kč. Soud nepřiznal žalovanému odměnu za vyjádření ze dne 12. 1. 2022, neboť se nejednalo o podání k výzvě soudu, žalovaný v něm v zásadě zopakoval již dříve uvedené skutečnosti, které nadto mohl uvést na následně nařízeném jednání soudu dne 2. 2. 2022. Žalovaný má dále nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši 5 600 Kč dle § 14 odst. 1 vyhlášky za celkem 56 půlhodin v souvislosti s uskutečněnou cestou k jednání nadepsaného soudu dne 18. 5. 2020 a 2. 2. 2022, vždy za 10 započatých půlhodin, k dožádanému Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 1. 10. 2020 a 15. 12. 2020, vždy za 8 započatých půlhodin, k jednání k dožádanému Okresnímu soudu v Chrudimi dne 27. 7. 2020 za 8 započatých půlhodin a k jednání k dožádanému Okresnímu soudu v České Lípě dne 30. 7. 2021 za 12 započatých půlhodin. Žalovaný má rovněž nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši 1 630 Kč (ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny) dle § 14 odst. 2 vyhlášky za čas promeškaný v souvislosti s účastí advokáta na jednání soudu dne 1. 10. 2020, které se nekonalo, aniž byl o tom včas předem vyrozuměn. Dále žalovanému náleží náhrada cestovních výdajů jeho zástupce podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 358/2019 Sb. (cestovní výdaje v r. 2020), vyhl. č. 589/2020 Sb. (cestovní výdaje v r. 2021) a vyhl. [číslo] 2021 (cestovní výdaje v r. 2022), a to při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem [příjmení] 7,1 litrů na 100 km. Za cestu k jednání nadepsaného soudu na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 452 km, dne 18. 5. 2020 mu náleží odměna ve výši 2 925,34 Kč a k jednání dne 2. 2. 2022 mu náleží odměna ve výši 3 315,01 Kč. Za cestu k výslechu svědkyně u dožádaného soudu na trase Jindřichův Hradec – Praha a zpět, celkem 262 km, ve dnech 1. 10. 2020 a 15. 12. 2020, mu náleží odměna vždy ve výši 1 695,66 Kč, celkem tedy 3 391,32 Kč. Za cestu k výslechu svědka u dožádaného soudu na trase Jindřichův Hradec – [obec] a zpět, celkem 260 km, dne 27. 7. 2020, mu náleží odměna ve výši 1 682,72 Kč. Za cestu k výslechu svědka u dožádaného soudu na trase Jindřichův Hradec – Česká Lípa a zpět, celkem 468 km, dne 30. 7. 2021 mu náleží odměna ve výši 2 982,94 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu DPH z cestovného, neboť cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou v citovaných vyhláškách stanoveny již včetně DPH. Dohromady přiznal soud žalovanému (včetně 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů a promeškaného času) náhradu nákladů řízení ve výši 61 814 Kč.