10 C 273/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalobkyně a žalovaný jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky ideální jedné poloviny vzhledem k celku -) pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], -) pozemku p. [číslo] -) pozemku p. [číslo] vše v k. ú. [obec], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že účastníci jsou v rámci společného jmění manželů (SJM) vlastníky ideální poloviny pozemků [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], p. [číslo] p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky, kdy každý z nich dříve vlastnil spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ ke shora specifikovaným nemovitostem. Dne [datum] uzavřeli dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na jejímž základě je v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník zapsán žalovaný. Tento zápis podle žalobkyně neodpovídá platnému právnímu stavu, neboť v době uzavření této dohody byli účastníci manželé, a proto ideální ½ nemovitostí, které žalovaný dle této dohody nabyl, spadá s odkazem na § 709 občanského zákoníku do SJM. Ačkoliv si účastníci v dohodě o vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum] smluvili, že nemovitosti budou ve výlučném vlastnictví žalovaného, je nutno vycházet z toho, že SJM lze zúžit jen notářským zápisem. Žalovaný uhradil žalobkyni vypořádací podíl z prostředků pocházejících ze SJM, jelikož splátky byly placeny bezhotovostními převody z účtu, na kterém docházelo k mísení výlučných i společných prostředků. Darovací smlouvu, uzavřenou mezi žalovaným a jeho otcem, žalobkyně považuje za účelový dokument, který neprokazuje, že prostředky na vyplacení vypořádacího podílu pocházely výlučně ze zdrojů žalovaného. Žalobkyně rovněž uvedla, že při koncipování dohody o vypořádání SJM, v níž je uvedeno, že účastníci nevlastní nemovitosti, vycházela ze stavu v katastru nemovitostí.

2. Žalovaný ve svém vyjádření žalobou uplatněný nárok neuznal. Uvedl, že v dohodě o vypořádání spoluvlastnictví byl jasně deklarován úmysl účastníků převést nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného, za což žalobkyně obdržela protiplnění z výlučných prostředků žalovaného, konkrétně z účelového daru od jeho otce. Celá věc se proto pohybuje mimo režim SJM. Darovací smlouvu nelze jakkoliv zpochybňovat. Žalovaný rovněž poukázal, že dne [datum] mu žalobkyně zaslala návrh dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství, v níž bylo uvedeno, že účastníci nemají v SJM žádný nemovitý majetek.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami – dohodou o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, oddacím listem účastníků, výpisem z katastru nemovitostí, darovací smlouvou, žalobou o rozvod manželství účastníků, návrhem dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a výpisem z bankovního účtu žalobkyně. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Účastníci sjednali a podepsali dne [datum] dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v níž shodně prohlásili, že mají ve svém spoluvlastnictví shora specifikované nemovitosti, kdy každému náleží podíl o velikosti id. jedné poloviny. Strany se dohodly na zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem s tím, že je do svého výlučného vlastnictví nabude žalovaný, který se za to zavázal žalobkyni zaplatit částku 300 000 Kč. Žalovaný měl vypořádací podíl uhradit splátkami na žalobkyní určený bankovní účet, a to tak, že částka 50 000 Kč měla být uhrazena do [datum] a další splátky po 5 000 Kč vždy do posledního dne toho kterého kalendářního měsíce. Celý vypořádací podíl měl být splacen do [datum].

5. Z transakční historie běžného účtu žalobkyně plyne, že žalovaný poukázal v období od [datum] do [datum] na účet žalobkyně postupně částku 308 999 Kč, přičemž žalobkyně naopak poukázala částku 8 775 Kč ve prospěch žalovaného.

6. Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] je žalovaný výlučným vlastníkem nemovitostí – pozemku [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa]), pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec].

7. Darovací smlouvou ze dne [datum] žalovaný coby obdarovaný obdržel od [celé jméno žalovaného] coby dárce finanční dar ve výši 300 000 Kč, který měl sloužit k vyplacení manželky [celé jméno žalobkyně] ze spoluvlastnictví rodinného domu [adresa] v [obec] včetně přiléhajících pozemků. Dar měl být předán v hotovosti po částech, a to při podpisu smlouvy, půl roku a rok po podpisu smlouvy, vždy po částce 100 000 Kč.

8. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Žalobkyně podala k nadepsanému soudu žalobu o rozvod manželství, datovanou dnem [datum]. Soudu je z jeho činnosti známo, že manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 25. 1. 2021.

9. V článku II. návrhu Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství ze dne [datum] účastníci prohlašují, že nemají žádný nemovitý majetek náležející do SJM. Dohoda není úplná co do vyplnění potřebných údajů (např. identifikace pohledávek, čísla účtů, lhůty plnění) a nebyla žádným z účastníků podepsána. Dle shodných tvrzení účastníků byl návrh této dohody vypracován právním zástupcem žalobkyně.

10. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví.

11. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1, 2 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

12. Jelikož se ve věci jedná o určovací žalobu, soud se s ohledem na § 80 o. s. ř. předně zabýval tím, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení spoluvlastnictví k výše uvedeným nemovitým věcem. Ten je dán zejména tam, kde by bez tohoto soudního určení bylo právo žalobkyně nebo právní vztah, na kterém je účastna, ohroženo, nebo by se její právní postavení stalo nejistým. Jelikož je žalovaný v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník sporovaných nemovitostí, přičemž žalobkyně tvrdí, že spoluvlastnický podíl o velikosti id. poloviny náleží do SJM, které nebylo (dosud) vypořádáno, je zde dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení vlastnického práva, neboť bez toho by (spolu) vlastnické právo nemohlo být zapsáno do katastru nemovitostí.

13. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky shora vymezených nemovitostí, kdy každý vlastnil spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny. Účastníci dne [datum] sjednali ve smyslu § 1141 o. z. dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v níž deklarovali svoji vůli nadále nesetrvávat ve spoluvlastnictví, ale naopak spoluvlastnictví zrušit a vypořádat jej tak, že se výlučným vlastníkem stane žalovaný, za což žalobkyně obdrží vypořádací podíl v podobě finančního protiplnění. Na základě uvedené dohody byl žalovaný následně zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí i v katastru nemovitostí.

14. Úmysl účastníků zrušit a vypořádat spoluvlastnictví je do textu dané dohody vtělen v souladu se zákonnými požadavky, zcela jednoznačně, nerozporně a srozumitelně. Takto projevenou vůli obou účastníků je třeba respektovat a jedna smluvní strana ji nemůže v budoucnu zvrátit jen tím, že následně dospěje, z jejího pohledu, k výhodnějšímu uspořádání svých majetkových poměrů. Soud má za nesporné, že žalobkyně v dohodě ze dne [datum] deklarovala svou vůli nebýt nadále spoluvlastníkem daných nemovitostí. Za této situace se proto v kontextu celé věci jeví jako nelogické a v rozporu s dříve projevenou vůlí účastníků, aby žalobkyně přestala„ sama“ vlastnit svůj spoluvlastnický podíl a tento nově nabyla do„ společného“, tj. bezpodílového, spoluvlastnictví společně s žalovaným. Nemohlo se tak stát ani z důvodu, že k vypořádání spoluvlastnictví došlo za trvání manželství účastníků.

15. Provedeným dokazováním bylo dále prokázáno, že spoluvlastnický podíl dříve vlastněný žalobkyní nemohl přejít do režimu SJM rovněž z důvodu, že vypořádací podíl byl uhrazen z výlučných prostředků žalovaného.

16. Žalobkyně opírala důvodnost svého návrhu odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2879/2012, podle kterého, pokud podle dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví, uzavřené mezi jedním z manželů a třetí osobou, nabyl celou věc manžel, stane se spoluvlastnický podíl, za který byla vyplacena náhrada, předmětem společného jmění manželů, pokud tato náhrada byť i jen z části byla použita ze společného jmění manželů. Podle názoru soudu výše uvedené závěry Nejvyššího soudu nelze vztáhnout na projednávanou věc, neboť citované rozhodnutí se týkalo vztahu mezi jedním z manželů a třetí osobou, zatímco v dané věci jde o vypořádání spoluvlastnictví výhradně mezi manželi, bez ingerence třetí osoby, kdy byl jednoznačně deklarován úmysl žalobkyně se ze spoluvlastnictví plně„ vyvázat“ tím, že svůj spoluvlastnický podíl převede na žalovaného, a to aniž by to mělo vliv na uspořádání jejich společných, bezpodílových, majetkových poměrů.

17. Vedle toho nebylo prokázáno, že by vypořádací podíl byl hrazen, byť i zčásti, ze společných prostředků účastníků. Soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že spoluvlastnický podíl„ připadl“ do SJM proto, že splátky byly hrazeny z běžného účtu žalovaného, kde docházelo k mísení výlučných a společných prostředků. Žalovaný jednoznačně doložil, že finanční prostředky pro vyplacení vypořádacího podílu žalobkyně získal darem od svého otce. Vypořádací podíl tak byl uhrazen z peněz, které s ohledem na § 709 odst. 1) písm. b) o. z. tvoří výlučný majetek žalovaného a které se nikdy nestaly součástí SJM. Na posouzení věci nemá vliv ani to, že žalovaný získal peníze na vypořádací podíl v hotovosti, zatímco žalobkyni jej splácel, dle jejich smluvního ujednání, bezhotovostními převody. Není možné tvrdit, že by suma prostředků na bankovním účtu žalovaného jako celek automaticky spadala do SJM a že by nebylo možno oddělit výlučný majetek žalovaného od peněžních prostředků, které lze učinit předmětem vypořádání SJM. Jelikož jsou peníze věcí generickou a zastupitelnou, nelze trvat na tom, aby byl vypořádací podíl vyplacen pouze bankovkami poskytnutými otcem žalovaného. Podstatné je naopak to, že žalovaný prokazatelně obdržel částku 300 000 Kč za účelem vyplacení žalobkyně, čímž se zvýšila jeho„ majetková podstata“. V řízení nebylo tvrzeno či prokázáno, že by si žalovaný dar od otce (tj. sumu finančních prostředků, nikoliv konkrétní bankovky či mince) ponechal, nepoužil jej na vypořádací podíl, nebo že by jej účastníci nabyli společně. Na tuto darovanou částku je proto třeba pohlížet jako na výlučné jmění žalovaného, které bylo použito na vypořádací podíl, patřící do výlučného jmění žalobkyně. Na straně ani jednoho z účastníků tudíž nedošlo k jednání vztahujícímu se ke jmění náležícímu do režimu SJM. Z tohoto důvodu se soud nemusel zabývat ani tím, zda mělo dojít k zúžení SJM formou notářského zápisu či nikoliv.

18. Konečně lze poukázat, že i v návrhu dohody o vypořádání SJM, datované ke dni [datum] a připravované právním zástupcem žalobkyně, je deklarováno, že účastníci nevlastní v režimu SJM žádné nemovité věci. V žalobě, datované dnem [datum], se pak žalobkyně v rozporu s uvedeným domáhala určení vlastnictví spoluvlastnického podílu v režimu SJM právě pro účely budoucího vypořádávání SJM. Soudu se nejeví jako přiléhavá argumentace žalobkyně, že takto to bylo v návrhu dohody uvedeno z důvodu, že jako vlastník je v katastru nemovitostí uveden pouze žalovaný a až následně„ zjistili“, že výlučné vlastnictví žalovaného je v katastru zapsáno v rozporu se skutečným právním stavem. Žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl dříve patřící žalobkyni do svého výlučného vlastnictví na základě jejich shodné vůle a tuto žalobkyně nemůže následně zvrátit nebo zpochybnit. Nadto třeba uvést, že přistoupením na argumentaci žalobkyně by prostředky, které žalobkyně získala z vyplaceného vypořádacího podílu ze strany žalovaného, spadaly rovněž do režimu SJM a žalovaný by tak měl rovněž nárok na jejich vypořádání, což je zcela nelogické a v rozporu s vůlí účastníků vypořádat jejich vzájemné spoluvlastnické vztahy s konečnou platností.

19. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že předmětná id. jedna polovina nemovitostí nebyla a není součástí (nevypořádaného) společného jmění účastníků řízení, a proto soud žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení, které představují náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 9 300 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu – vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu), určená podle § 9 odst. 4 písm. b) této vyhlášky z tarifní hodnoty 50 000 Kč, a náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky za každý úkon právní služby po 300 Kč Celkem přiznal soud žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč.