10 C 29/2015

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Múčkové a přísedících JUDr. jméno příjmení a Ing. jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 11 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 240 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů ve výši 15 466,60 Kč, k rukám jejího zástupce, advokáta JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení ve výši 1 499 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně se náhrada nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení původně částky 37 536 Kč s odůvodněním, že žalobce byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru od 15. 7. 2004. Tento pracovní poměr měl skončit dohodou ze dne 30. 8. 2007, avšak rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně vydaném v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2012, č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto tak, že skončení pracovního poměru dohodou je neplatné. Žalovaná v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru odhlásila žalobce ze zdravotního pojištění u Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR a přestala za něj jako zaměstnance zdravotní pojištění hradit. Žalovaná částka tak představuje bezdůvodné obohacení vzniklé žalované straně tím, že žalobce zdravotní pojištění za období od června 2011 do prosince 2014 hradil zdravotní pojišťovně sám, přestože jeho pracovní poměr u žalované v tomto období stále trval. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil až na základě jeho výpovědi k datu 31. 8. 2014.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznala. Vznesla jednak námitku litispendence s tím, že žalobce stejný nárok vznesl svým podáním ze dne 8. 7. 2013 v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Namítla také promlčení nároku žalobce, domáhá-li se bezdůvodného obohacení za platby z roku 2011, 2012 a 2013. Konečně, podle názoru žalované postupoval žalobce v rozporu s dobrými mravy, pokud od roku 2008 nechodil do práce a neplnil si své pracovní povinnosti u žalované. Žalobce si také mohl najít práci a zdravotní pojištění by za něj hradil zaměstnavatel, případně, kdyby byl v evidenci úřadu práce, tuto povinnost hradit zdravotní pojištění by nesl stát. Žalobce tím také porušil svou prevenční povinnost zaměstnance zabránit vzniku bezdůvodného obohacení.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalované uvedl, že na úřadu práce se s ním nebavili, protože nemohl předložit zápočtový list dokládající, kdy skončil pracovní poměr žalobce. O jeho vydání je vedeno řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

4. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], řízení o zaplacení částky 4 696 Kč (představující pojistné zaplacené za období září až prosinec 2014) zastavil, dále zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 32 840 Kč (II. výrok), a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, o nákladech řízení státu a o vrácení zaplacené zálohy (výroky III., IV. a V. rozsudku). K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne 15. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], rozsudek okresního soudu v části výroku II. o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 21 600 Kč potvrdil. V části výroku II. o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 11 240 Kč a ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil názor, že ke dni podání žaloby byl v důsledku uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby promlčen nárok žalobce na zaplacení jednotlivých měsíčních částek, hrazených v období od 11. 6. 2011 do 11. 1. 2013, celkem tedy se jednalo o 20 částek po 1 080 Kč, tj. částka 21 600 Kč. Nárok na zaplacení zbývající částky 11 240 Kč, představující nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení v podobě částek, které měly být zaplaceny žalobcem za žalovaného v období únor a březen 2013 a leden až srpen 2014, v době zahájení řízení promlčen nebyl. Soudu prvního stupně tak bylo uloženo, aby se znovu zabýval žalobou uplatněným nárokem na vydání bezdůvodného obohacení za shora uvedené období a aby se vypořádal též s námitkami žalovaného o překážce věci zahájené (event. rozhodnuté) a o uplatnění nároku v rozporu s dobrými mravy.

5. Soud se neztotožnil s námitkou žalované, že projednání věci brání překážka věci zahájené (případně rozhodnuté), kterou založilo řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Jak vyplynulo z obsahu tohoto spisu, žalobce se v uvedeném řízení (konkrétně podání ze dne 10. 6. 2013) domáhal po žalované zaplacení pojistného, které namísto žalované hradil zdravotní pojišťovně v období od 1. 9. 2007 do 30. 4. 2011. Na jednání soudu dne 9. 9. 2013 pak upřesnil, že náhrada za platby zdravotního pojištění se týká období od 1. 9. 2007 do 4. 11. 2011. Podání ze dne 8. 7. 2013, na které odkazovala žalovaná, obsahem spisu není. Vzhledem k tomu, že žalobce v této věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu hrazeného pojistného na zdravotní pojištění za měsíce únor a březen 2013 a leden až srpen 2014, soud konstatuje, že překážka litispendence coby neodstranitelný nedostatek podmínky řízení v projednávané věci dána není.

6. Soud doplnil dokazování listinnými důkazy – rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], a usnesením téhož soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], a sdělením Úřadu práce ČR ze dne 21. 9. 2018. Na základě těchto důkazů spolu s důkazy, které byly provedeny již dříve (ústřižky poštovních poukázek za měsíce února a březen 2013 a leden až srpen 2014, zprávou zdravotní pojišťovny s přehledem plateb pojistného, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2012, č. j. [číslo jednací], vydaným v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka]) zjistil soud následující skutkový stav.

7. Žalobce byl u žalované v pracovním poměru, založeném pracovní smlouvou ze dne 15. 7. 2004. Tento pracovní poměr trval i po jeho neplatném rozvázání dohodou ze dne 30. 8. 2007, jejíž neplatnost byla vyslovena pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2012, č. j. [číslo jednací], a byl rozvázán výpovědí ze strany žalobce ze dne 19. 5. 2014 s tím, že pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby k datu 31. 8. 2014.

8. Z přehledu plateb ve spojení s ústřižky poštovních poukázek bylo zjištěno, že žalobce zaplatil Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR za měsíce únor a březen 2013 částku 2 x 1 080 Kč a za měsíce leden až srpen 2014 částku 8 x 1 148 Kč. Ze zprávy Úřadu práce ČR ze dne 21. 9. 2018 soud zjistil, že žalobce byl naposledy veden jako uchazeč o zaměstnání v době od 1. 10. 2003 do 14. 7. 2004.

9. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], a usnesením téhož soudu ze dne 29. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o povinnosti žalované vydat a předat žalobci zápočtový list (potvrzení o zaměstnání) s vyznačením doby zaměstnání od 15. 7. 2004 do 31. 8. 2014.

10. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

11. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 454 obč. zák., bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, povinnost zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání (§ 2 odst. 3) a zaniká dnem skončení zaměstnání, s výjimkami stanovenými v § 6. Za den nástupu zaměstnance do zaměstnání se považuje a) u pracovního poměru včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení pracovního poměru.

14. Podle § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

15. Soud má na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů v souladu s § 132 o. s. ř. za prokázané, že mezi účastníky trval v rozhodné době (od února 2013 do srpna 2014) pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 15. 7. 2004. Tento pracovní poměr byl rozvázán na základě výpovědi žalobce a skončil uplynutím výpovědní doby k datu 31. 8. 2014. Po celou dobu trvání tohoto pracovního poměru vyplývala pro žalovanou jako zaměstnavatele mimo jiné povinnost hradit zdravotní pojišťovně, u které byl žalobce pojištěn, pojistné na veřejné zdravotní pojištění (§ 8 zákona č. 48/1997 Sb. ve spojení s § 5 zákona č. 592/1992 Sb.). Tuto zákonnou povinnost však žalovaná řádně neplnila, když za žalobce pojistné na veřejné zdravotní pojištění neplatila, přestože v rozhodném období pracovní poměr mezi účastníky trval. Vzhledem k tomu, že toto pojistné v daném období hradil sám žalobce, jak doložil přehledem plateb zdravotní pojišťovny ve spojení s ústřižky poštovních poukázek, nutno konstatovat, že na straně žalované došlo na úkor žalobce k bezdůvodnému obohacení, neboť žalobce plnil za žalovanou to, co po právu měla plnit sama. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení za měsíce únor a březen 2013 posoudil soud s odkazem na § 4 zákoníku práce podle § 451 a násl. obč. zák.; nárok na vydání bezdůvodného obohacení za měsíce leden až srpen 2014 pak s ohledem na změnu právní úpravy podle § 2991 a násl. o. z.

16. S námitkou žalované, že postup žalobce je v rozporu v dobrými mravy, se soud neztotožnil. Skutečnost, zda žalobce chodil či nechodil v daném období do práce a plnil si své povinnosti, nemá dle názoru soudu vliv na povinnost zaměstnavatele hradit za zaměstnance pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pokud pracovní poměr v té době trval. Této povinnosti se zaměstnavatel nemohl zprostit. Argumentovala-li žalovaná dále, že si žalobce mohl najít jinou práci a tím by za něj platil pojistné jiný zaměstnavatel, případně mohl požádat o registraci do evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce a pojistné by za žalobce hradil stát, pak soud poukazuje na skutečnost, že žalovaná žalobci nevydala zápočtový list v souladu s § 313 zákoníku práce a žalobce byl nucen se jeho vydání domáhat v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Zápočtový list, který by dokladoval dobu zaměstnání žalobce u žalované, je přitom dokument, který by byl od žalobce vyžadován jak od případného nového zaměstnavatele, tak také od úřadu práce pro účely zařazení žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání. Konečně, v postupu žalobce, který namísto žalované hradil pojistné na veřejné zdravotní pojištění, neshledává soud porušení prevenční povinnosti zabránit vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 249 odst. 1 zákoníku práce, jak na toto poukazovala žalovaná.

17. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti tedy lze uzavřít, že nárok žalobce na zaplacení částky 11 240 Kč je důvodný, proto soud žalobě na zaplacení dané částky vyhověl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Ohledně části, ve které bylo řízení zastaveno rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], (o zaplacení částky 4 696 Kč), žalobce z procesního hlediska toto zastavení řízení zavinil a je tak povinen hradit žalované její náklady. Žalobce byl dále neúspěšný i co do zaplacení částky 21 600 Kč, když soud v tomto rozsahu žalobu zamítl (shora označený rozsudek ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne 15. 12. 2021, č. j. [číslo jednací]). Procesní úspěch měl žalobce naopak co do zaplacení částky 11 240 Kč, když v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Vyjádřeno procenty, z celkové původně žalované částky 37 536 Kč měl žalobce úspěch 30 % a neúspěch 70 %. Je to tedy žalovaná, která byla ve sporu úspěšnější a má nárok na náhradu 40 % svých nákladů řízení.

19. Náklady řízení žalované představují náklady související se zastupováním žalované advokátem, tj. odměna advokáta podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška“), určená z tarifní hodnoty 37 536 Kč za 7 úkonů právní služby po 2 620 Kč, učiněných do meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 9. 10. 2019 podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky (tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu – vyjádření k žalobě ze dne 3. 8. 2015, 4 x účast na jednání soudu a vyjádření k odvolání žalobce ze dne 11. 12. 2018) a jeden úkon ve výši ½ sazby podle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky (tj. odvolání do procesního rozhodnutí ze dne 30. 3. 2017). V odvolacím řízení, jehož tarifní hodnota byla 32 840 Kč, učinil zástupce žalované 2 úkony právní služby po 2 420 Kč (vyjádření k odvolání žalobce a účast na jednání odvolacího soudu) a jeden úkon ve výši ½ sazby (vyjádření k odvolání žalobce, kterým brojil proti procesnímu rozhodnutí). Za další úkon právní služby po rozhodnutí odvolacího soudu, (účast na jednání soudu dne 27. 4. 2022) náleží odměna ve výši 1 580 Kč, stanovená z tarifní hodnoty 11 240 Kč. Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů jeho zástupce po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky za každý učiněný úkon právní služby, tj. částka 3 600 Kč, náhrada za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za cestu k jednání odvolacího soudu dne 3. 11. 2021 ve výši 400 Kč, tj. za 4 započaté půlhodiny, a náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. za cestu k jednání odvolacího soudu na trase na trase Hodonín – Brno a zpět, celkem 144 km jízdy, osobním motorovým vozidlem, [registrační značka], při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 4,7 litrů na 100 km. Cestovní náklady představují podle shora uvedených ustanovení ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb. při ceně pohonných hmot 27,20 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy částku 817,70 Kč Náklady řízení tvoří podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů a promeškaného času ve výši 6 568,80 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu DPH z cestovného, neboť cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou vyhláškou stanoveny včetně DPH. Dohromady náklady řízení žalované činí 38 666,50 Kč, z níž jí soud s ohledem na shora popsaný procesní úspěch a neúspěch přiznal 40 %, tj. částku 15 466,60 Kč.

20. Podle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v dané věci vynaložil v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku částku 4 998 Kč. S ohledem na výsledek sporu uložil soud žalované povinnost nahradit České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně 30 % těchto nákladů řízení, tj. částku 1 499 Kč, odpovídající poměru jejího procesního neúspěchu v daném sporu.

21. U žalobce ve vztahu k náhradě nákladů řízení státu soud zohlednil skutečnost, že usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 9. 2020, č. j. 10 C 29/2015-212, mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Proto rozhodl, že České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně se náhrada nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává, tak jak vyplývá z výroku IV. tohoto rozhodnutí.