10 C 300/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Štefancovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 000 Kč, smluvní pokutu 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 18 000 Kč od 12. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 3 840 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 3 840 Kč od 12. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 3 193 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 27 840 Kč příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 3 360 Kč (28 % z jistiny), poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč, a to v celkem 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč Vedle toho žalovaný při uzavření smlouvy uhradil poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil jen poplatek za uzavření smlouvy 480 Kč, poté neuhradil ničeho. Ke splatnosti dluhu došlo dnem splatnosti poslední splátky 10. 10. 2019. Žalovaný tudíž žalobkyni nadále dluží 21 840 Kč. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo dále právo na smluvní pokutu v částce 6 000 Kč, stanovenou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prodlení žalovaného v období od 11. 9. 2018 do 8. 7. 2020 omezenou součinem čísla 0,5 a poskytnuté částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených důkazů soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne [datum]. Z listiny credit scoring ze dne [datum], žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 14. 12. 2015, finanční analýzy, výplatních pásek, poštovní poukázky A, smlouvy o podnájmu bytu ze dne 20. 12. 2017, soud zjistil, že žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splatit úvěr. Účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému při podpisu smlouvy poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit celkové náklady úvěru ve výši 10 320 Kč, které sestávaly z úroku ve výši 3 360 Kč (tedy 28 % z poskytnuté jistiny za celé období, na které byl úvěr poskytnut, tj. asi 24 % ročně), poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, který byl splatný při uzavření smlouvy, dále poplatku za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit 14 měsíčními splátkami ve výši 1 560 Kč. Dále bylo mezi účastníky v čl. III smlouvy sjednáno, jakým způsobem budou částky hrazeny splátkami. V čl. V smlouvy si smluvní strany ujednaly, že v den splatnosti poslední splátky přirůstá nesplacená část úroků k jistině. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Souhrn smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek. Dle přehledu splátek žalovaný uhradil pouze poplatek za uzavření smlouvy 480 Kč, poté neuhradil ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu i smluvní pokuty.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

5. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 560 Kč, které vedle jistiny v sobě zahrnovaly úrok ve výši 3 360 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 840 Kč Vedle toho žalovaný při podpisu smlouvy uhradil žalobkyni poplatek za sjednání úvěru ve výši 480 Kč. Žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy splnila, neboť žalovanému úvěr v dohodnuté výši poskytla. Žalovaný však svým povinnostem nedostál, jelikož sjednané splátky úvěru nehradil řádně a včas. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny, úroku i poplatku za správu úvěru za administrativní činnost.

6. Soud naopak nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení poplatku za hotovostní inkaso splátek. Soud ujednání o tomto poplatku posoudil jako neplatné, neboť představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z. a jako takové je rovněž neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Takové sjednání poplatku je v rozporu s § 115 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který zakazuje vázat uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na poskytnutí doplňkové služby. Možnost poskytnutí úvěru byla bez jakéhokoliv opodstatnění automaticky spojena s povinností zákazníka hradit úvěr hotovostním inkasem. Soudu přitom není zřejmé, proč by poskytnutý úvěr nemohl být následně splácen bezhotovostně, tedy bez dalšího navyšování nákladů dlužníka. Zákazníkovi bylo v dané věci v podstatě dáno na výběr poskytnutí peněz v hotovosti ihned při sjednávání smlouvy, avšak při strpění platby za hotovostní inkaso anebo neposkytnutí úvěru vůbec. Ačkoliv měl dlužník dle bodu III. 6 smlouvy možnost hradit splátky i bezhotovostně, nárok věřitele na úhradu poplatku tímto nebyl jakkoliv dotčen a dlužník by tak byl povinen k jeho úhradě, i když by žalobkyni nevznikly žádné náklady s výběrem splátek v hotovosti. Jak známo podobné typy smluv o úvěru spotřebitelé zpravidla uzavírají v situaci, kdy nutně potřebují získat ihned určitou finanční částku, proto pochopitelně zvolí okamžité poskytnutí peněžních prostředků i za situace, kdy jsou s tímto spojeny další náklady. Je zřejmé, že se jedná spíše o další poplatek, kterým se žalobkyně snaží navýšit svůj zisk. K tomuto je možno dále poukázat, že uvedený názor pak zastávají rovněž jednotlivé krajské soudy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 42 ICm 4014/2015-23 ze dne 3. 12. 2015, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. KSPA 60 INS 5615/2015 ze dne 11. 12. 2015 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 ICm 4880/2015 ze dne 20. 9. 2016).

7. Žalovaný měl ze smlouvy o úvěru žalobkyni zaplatit částku v celkové výši 22 320 Kč, přičemž na svůj dluh uhradil celkem 480 Kč. Jelikož žalobkyně nemá nárok na úhradu poplatku za hotovostní výběr splátek v celkové výši 3 840 Kč, byl žalovaný povinen od počátku splatit částku pouze ve výši 18 480 Kč (12 000 Kč na jistině, 3 360 Kč na úroku, 480 Kč na poplatku za uzavření smlouvy a 2 640 Kč na administrativním poplatku). S ohledem na § 2993 o. z. platí, že pokud je smlouva (zčásti) neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že by žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002 ze dne 30. 6. 2004, nebo sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ze dne 15. 9. 2009; soud má přitom za to, že dané závěry lze aplikovat i za stávající právní úpravy). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení její majetkové podstaty. Soud proto žalovaným uhrazenou částku započetl v souladu se smluvním ujednáním přednostně na zbylé příslušenství úvěru a ve zbytku na jistinu a žalobkyni tak přiznal právo na zaplacení částky 18 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je v souladu s § 1970 o. z. opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, ovšem pouze z částky 18 000 Kč, který požadovala od 12. 10. 2019 do zaplacení. Naopak soud nevyhověl návrhu co do částky 3 840 Kč představující inkasní poplatek a úroků z prodlení z něj.

8. Co se týče nároku na zaplacení smluvní pokuty, kterou žalobkyně požadovala za prodlení s úhradou jednotlivých dlužných splátek v celkové výši 6 000 Kč, soud shledal dohodnutou smluvní pokutu za platně sjednanou a za přiměřenou. Smluvní pokuta byla řádně sjednána přímo v textu smlouvy a její výše nevybočuje z požadavků přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a maximálně 0,5 násobku jistiny splňuje podmínku přiměřenosti.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 27 840 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 24 000 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 86 % a z 14 % neúspěšná. Náklady řízení v dané věci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 114 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, za dva úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 200 Kč. Dále žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů za úkon právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (doplnění žaloby), za které jí náleží odměna v plné výši, kdy sazba mimosmluvní odměny za tento úkon činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 2 220 Kč a dále jí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Dohromady náklady řízení žalobkyně činí 4 434 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 72 % celkových nákladů, tedy 3 193 Kč. Jelikož se v dané věci se jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně v obdobných věcech, soud ve věci aplikoval § 14b uvedené vyhlášky.