10 C 312/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Štefancovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 765 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do zaplacení 8 765 Kč, kapitalizovaného úroku 3 663,68 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 267,59 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 197,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 511,3 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku 23,72 % ročně z částky 6 708,61 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 450 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 7 400 Kč, která představuje úrok ve výši 1 400 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný hradil splátky pouze do 20. 10. 2018, a to celkem 11 950 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 29. 1. 2018. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 4 197,31 Kč, částku 1 252,69 Kč na poplatcích a pevném úroku dále úrok ve výši 1 850,16 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od 30. 1. 2018 do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení 656,06 Kč (z částky jistiny za dobu od 6. 2. 2018 do 29. 11. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.

2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 315 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 7 400 Kč, která představuje úrok ve výši 1 400 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatek za službu životního pojištění 290 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný hradil splátky pouze do 20. 10. 2018, a to celkem 14 375 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 28. 11. 2016. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 2 511,30 Kč, částku 803,7 Kč na poplatcích a pevném úroku dále úrok ve výši 1 813,52 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od 29. 11. 2016 do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení 611,53 Kč (z částky jistiny za dobu od 6. 12. 2016 do 29. 11. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, který představuje úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč (celkem tedy částku 17 400 Kč) splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí RPSN 195 % a výše úrokové sazby činí 23,72 % p. a. Žalovanému byl úvěr poskytnut v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že žije v nájmu, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s příjmem 19 000 Kč Měsíční výdaje jsou 4 500 Kč výdaje na bydlení, 4 000 Kč osobní výdaje, 2 072 Kč splátky úvěrů. Žalovaný zaškrtl, že právní předchůdkyni žalobkyně doložil svůj občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu, bankovní výpisy - příjmy. Žalobkyně tyto dokumenty nedoložila.

6. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, který představuje úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč, poplatkem za sjednané životní pojištění 290 Kč (celkem tedy částku 17 690 Kč), splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí RPSN 75,72 % a výše úrokové sazby činí 23,72 % p. a. Žalovanému byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.

7. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že žije s rodiči, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s příjmem 16 000 Kč Měsíční výdaje jsou 3 000 Kč na nájem a inkaso, 3 500 Kč na výdaje domácnosti, 1 500 Kč splátky půjčky/alimenty, 300 Kč výdaje na telefon, jiné dluhy 1 000 Kč. Žalovaný zaškrtl, že právní předchůdkyni žalobkyně doložil svůj občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu, SIPO. Žalobkyně tyto dokumenty nedoložila.

8. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020, jak vyplývá z dopisu ze dne 30. 4. 2020 a z přiloženého podacího lístku.

9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 78 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

15. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru a zápůjčce dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. a § 2390 odst.1, § 2392 odst. 1 o. z. Žalovanému byly na základě uzavřených smluv vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smluv a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celých neuhrazených jistin i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.

17. Jelikož žalovaný ve smluvních vztazích vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016 a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., účinného do 30. 11. 2016, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020).

18. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru a zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, nechala si údajně předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu, bankovní výpisy - příjmy, SIPO, dále si ověřila, zda je žalovaný evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně však tyto dokumenty soudu nedoložila. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá dostatečné informace o finanční historii žalovaného, nevyužila ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z veřejně přístupných databází (informace výlučně z insolvenčního rejstříku jsou v tomto směru naprosto nedostačující). Protože žalobkyně dokumenty nedoložila, nebylo možné ověřit, zda doklady o příjmech a výdajích ověřovala, nadto doklady o výdajích u jedné smlouvy ani nebyly vyžadovány, a proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., tedy že se má za to, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Částka výdajů žalovaného na bydlení se zdá být navíc nepřiměřeně nízká.

19. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru a zápůjčce. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru a zápůjčky, tj. částku ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 11 950 Kč a 14 375 Kč, žalovaný tak již celou poskytnutou částku uhradil. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalovanému, přičemž v této výzvě mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 7. 5. 2020. Dluh z bezdůvodného plnění byl uhrazen již dříve, proto nevzniklo žalovanému právo na úrok z prodlení. Soud proto žalobu zcela zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

20. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).