10 C 57/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem jméno příjmení bytem adresa o vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 161 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 161 600 Kč od 20. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 55 601 Kč k rukám jejího právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 161 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] došlo k mylně provedené platbě ve prospěch účtu žalované na úhradu již jednou, dne [datum] a [datum], zaplacených zálohových faktur [číslo]. Žalovanou částku představuje rozdíl mezi mylně zaslanou částkou 173 600 Kč a částkou 12 000 Kč, představující závazek žalobkyně vůči žalované z titulu provedených prací, vyúčtovaných fakturou [číslo] jenž žalobkyně zohlednila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že jediná skutečnost odpovídající reálné situaci je ta, že byla dne 31. 7. 2019 provedena platba neodpovídající vyúčtování a fakturám. Doplnila, že byla dlouhodobým obchodním partnerem žalobkyně jako její schválený subdodavatel. Mylný převod částky se odehrál v době, kdy začínalo být žalované jasné, že je ze strany žalobkyně využívána a mylně informována o prováděných pracích. Na oplátku je žalovaná nucena požadovat proplacení všech prací a služeb, které žalovaná provedla a dodala, avšak nebyly součástí řádných objednávek a nebyly nikdy uhrazeny. Vše bylo zákazníkem převzato a žalobkyně slibovala, že pak to vyřeší. Konkrétně žalovaná požadovala úhradu částky 365 365 Kč, kterou tvoří částka 43 400 Kč bez DPH vyúčtovaná fakturou dle objednávky a dále vícepráce v hodně 257 975 Kč bez DPH a 63 990 Kč bez DPH, na něž žalobkyně slíbila zaslat objednávku, ale tato nedorazila. Na požadovanou částku 365 365 Kč žalovaná vzájemně započetla žalovanou částku 161 600 Kč s tím, že žalobkyně tak dluží žalované částku 203 765 Kč.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že pokud jde o jednotlivé finanční nároky žalované uplatněné oproti pohledávce žalobkyně, pak tyto nebyly nikdy ze strany žalobkyně objednány, resp. odsouhlaseny. Žalovaná v některých případech poskytla nekvalitní a nekompletní plnění tak, že k tomu, aby bylo možné dílo předat zákazníkovi žalobkyně, bylo nutno nechat vzniklé vady a nedodělky odstranit třetím subjektem. Z tohoto důvodu byla žalobkyní odmítnuta faktura na částku 43 400 Kč, což žalovaná akceptovala – mimo jiné v e-mailu ze dne [datum] a především provedením storna této faktury. Jde-li o tvrzené vícepráce, za něž žalovaná požaduje úhradu, žalobkyně namítla, že tyto nebyly nikdy z její strany objednány, a jejich provedení také nebylo nikdy žalobkyní odsouhlaseno. Žalovaná navíc neupřesnila rozsah těchto víceprací, neuvedla dále, jakým způsobem došla k jejich ocenění na shora uvedené částky, a proto neunáší důkazní břemeno ohledně existence a výše těchto uplatňovaných pohledávek vůči žalobkyni.

4. Žalovaná, ač byla řádně předvolána, se nedostavila k jednání soudu, nařízenému na 25. 2. 2022, ani včas nepožádala z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – výpisy z obchodního rejstříku žalobkyně a žalované, detaily transakcí ze dne [datum], [datum] a [datum] ve spojení se zálohovými fakturami [číslo] e-mailovou komunikací ze dne [datum] a [datum], výzvou k zaplacení ze dne 11. 12. 2019 s dokladem o doručení do datové schránky žalované, a dále žalovanou předloženými listinami: e-mailovou komunikací ze dne [datum] a [datum], výzvou k úhradě ze dne 12. 11. 2019, fakturou [číslo] fotografií a technickým nákresem, objednávkou ze dne [datum], výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno] spolu s kontaktem na tuto společnost, listinou označenou jako cenová nabídka – kalkulace ze dne [datum], e-mailovou komunikací ze dne [datum] a [datum], e-mailovou komunikací s fakturou [číslo] e-mailovou komunikací ze dne [datum] s fakturou [číslo].

6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: žalobkyně a žalovaná, obě jako právnické osoby zapsané do obchodního rejstříku, v rámci své podnikatelské činnosti vzájemně spolupracovaly, kdy žalovaná působila jako schválený subdodavatel žalobkyně, jak plyne e-mailové komunikace ze dne [datum]. Z detailů transakce bylo zjištěno, že dne [datum] poskytla žalobkyně ve prospěch účtu žalované částku 86 800 Kč ([variabilní symbol]), dne [datum] částku 86 800 Kč ([variabilní symbol]) a dne [datum] částku 173 600 Kč ([variabilní symbol]). Variabilními symboly [číslo] byly identifikovány zálohové faktury na částky 2 x 86 800 Kč za zboží a služby na akci [část obce a číslo], [obec]. Variabilní symbol [číslo] u částky 173 600 Kč odkazuje na fakturu [číslo] splatnou dne [datum], jež však byla vystavena na částku 43 400 Kč E-mailovou zprávou sdělila žalobkyně žalované, že kontrolou účetnictví přišli na to, že dne [datum] poslali omylem na bankovní účet žalované částku 173 600 Kč a poprosila žalovanou o její vrácení. Žalovaná v reakci sdělila e-mailem ze dne [datum], že má od účetní zprávu, že se jí něco nezdá, a přislíbila situaci řešit. E-mailem ze dne [datum] žalovaná informuje žalobkyni, že šlo o storno doplatku na práce, které se již neměly dělat a dokončovat, ale nakonec to žalovaná dodělala s tím, že nechá vystavit novou fakturu na ten doplatek a zašle k odsouhlasení. Skutečnost, že faktura [číslo] byla stornována, vyplývá z faktury [číslo] ve spojení se-mailovou zprávou ze dne [datum], v níž je sděleno, že vystavení faktury nebylo v pořádku.

7. Předžalobní výzvou ze dne 11. 12. 2019, která byla žalované doručena téhož dne do její datové schránky, byla žalovaná vyzvána ze strany žalobkyně k zaplacení částky 161 600 Kč nejpozději do 19. 12. 2019 s tím, že žalobkyně uznala nárok žalované na úhradu částky 12 000 Kč dle faktury [číslo] o niž byla ponížena mylně zaslaná částka 173 600 Kč.

8. Výzvou k úhradě ze dne 12. 11. 2019 požaduje žalovaná po žalobkyni zaplacení částky 257 975 Kč bez DPH za odebrané služby a zboží nad rámec zaslaných objednávek. E-mailem ze dne [datum] řešili účastníci akce [ulice a číslo] a [anonymizováno] [obec]; na vytištěné zprávě je rukou dopsaná kalkulace částky 63 990 Kč bez DPH. Fakturou [číslo] splatnou dne [datum], vyúčtovala žalovaná žalobkyni částku 43 400 Kč na akci [část obce a číslo], [obec], kdy z celkové hodnoty položek 217 000 Kč byla odečtena záloha 2 x 86 800 Kč dle faktur [číslo].

9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Provedené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla dne [datum] ve prospěch žalované plnění bez právního důvodu. Pro poskytnutí platby, identifikované [variabilní symbol], nebyl dán žádný podklad, neboť faktura [číslo] byla stornována, jak vyplývá z e-mailové zprávy žalované ze dne [datum] ve spojení s fakturou [číslo] O duplicitě platby svědčí i to, že částka 173 600 Kč měla dle faktury [číslo] představovat zálohy 2 x 86 800 Kč, vyúčtované fakturami [číslo] jež byly žalobkyní uhrazeny dne [datum] a [datum], jak vyplynulo z detailu daných plateb. Skutečnost, že i žalovaná vyhodnotila danou platbu jako mylnou, vyplývá také z její e-mailové zprávy ze dne [datum]. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně a podle § 2991 odst. 1 o. z. je tak povinna toto bezdůvodné obohacení, mylně poskytnutou platbu, žalobkyni vydat.

11. Jde-li o požadovaný úrok z prodlení, vyšel soud z toho, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je nárokem, jehož splatnost nastává až na základě výzvy toho, komu tento nárok vznikl. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne 11. 12. 2019, která byla téhož dne žalované také doručena, v níž byla stanovena lhůta k plnění do 19. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanovené lhůtě bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydala, dostala se dnem 20. 11. 2019 do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně právo požadovat podle § 1970 o. z. po žalované od uvedeného data zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. S ohledem na vzájemné započtení pohledávek ze strany žalované, které učinila podáním ze dne 1. 6. 2020, se soud nejdříve zabýval otázkou, zda je pohledávka žalované způsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Podle tohoto ustanovení, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

13. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni a) zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 věta prvá o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Pokud žalovaná v projednávané věci tvrdila existenci pohledávky ve výši 365 365 Kč, kterou hodlala vzájemně započítat na žalovanou částku, bylo procesní povinností žalované existenci takovéto pohledávky jednak tvrdit a také prokázat, zvláště za situace, kdy žalobkyně tyto pohledávky neuznávala. Jelikož ze skutkových tvrzení žalované v jejím podání ze dne 1. 6. 2020 nevyplývá, z jakého titulu jí vznikly její konkrétní pohledávky vůči žalobkyni, jaká byla jejich výše a kdy nastala jejich splatnost, byla žalovaná ze strany soudu opakovaně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a poznačení důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to usnesením ze dne 13. 5. 2020, č. j. 10 C 57/2020-46, usnesením ze dne 17. 12. 2020, č. j. 10 C 57/2020-71 i usnesením ze dne 7. 4. 2021, č. j. 10 C 57/2020-77. Žalovaná na tyto výzvy soudu reagovala pouze svým podáním ze dne 1. 6. 2020, kde vyčíslila jednotlivé pohledávky, provedla vzájemný zápočet na pohledávku žalobkyně, avšak právní důvod vzniku těchto pohledávek ani jejich splatnost nevysvětlila. Žalovaná se nedostavila ani na jednání soudu a zbavila se tak možnosti být soudem poučena po této své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Za dané situace po zvážení všech provedených důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud uzavírá, že pohledávka žalované je nejistá a neurčitá a není způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se kryje s pohledávkou žalobkyně) zánik žalobou uplatněné pohledávky. Pohledávka žalované se jeví objektivně jako sporná, nepochází ze stejného právního vztahu jako žalobou uplatněná pohledávka, a zjištění a prokázání této pohledávky co do důvodu a výše by si vyžádalo rozsáhlejší dokazování, které by neúměrně prodloužilo řízení o žalobou uplatněné pohledávce. Navíc, za situace, kdy žalovaná opakovaně nereaguje na výzvy soudu, nelze než konstatovat, že žalovaná neprokázala existenci žádné pohledávky, která by byla způsobilá k započtení na žalobou uplatněnou pohledávku, a její započtení učiněné podáním ze dne 1. 6. 2020 je tak neplatné.

14. Soud s odkazem na výše uvedené závěry o absenci skutkových tvrzení žalované ohledně důvodu a výše započítávané pohledávky, blíže nehodnotil další provedené důkazy - fotografii výtahu, technický nákres, objednávku ze dne [datum], výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno] spolu s kontaktem na tuto společnost, listinu označenou jako cenová nabídka – kalkulace ze dne [datum], a e-mailovou komunikaci ze dne [datum] a [datum], neboť z nich není zřejmé, co mají uvedené důkazy prokazovat.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, které představují soudní poplatek ve výši 8 080 Kč a náklady právního zastoupení – odměna advokáta ve výši 34 110 Kč (4 úkony právní služby po 7 580 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, 2 x písemné podání soudu - žaloba a vyjádření k odporu žalované, a v účasti na jednání soudu dne [datum] podle § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a jeden úkon podle § 11 odst. 2 této vyhlášky ve výši ½ sazby za jednoduchou výzvu k plnění), dále náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky za každý provedený úkon právní služby po 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas jejího zástupce strávený cestou k jednání soudu ve výši 1 000 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) této vyhlášky za 10 půlhodin po 100 Kč a náhrada jejích cestovních výdajů ve výši 3 223 Kč podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 511/2021 Sb. za cestu k jednání soudu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 420 km jízdy, [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 8,4 litrů na 100 km při vyhláškové ceně pohonných hmot 37,10 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy. Náklady řízení tvoří podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta, náhrady jeho hotových výdajů a náhrady ztráty času ve výši 7 688,10 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu DPH z cestovného, neboť cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou v citované vyhlášce stanoveny včetně DPH, ani odměnu za úkon advokáta – vyjádření k nařízené mediaci, neboť se jednalo o krátké sdělení procesního stanoviska žalobkyně k této otázce a nelze jej považovat za náklad potřebný k účelnému uplatňování práva. Dohromady náklady řízení žalované činí částku 55 601 Kč.