10 C 6/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr Dagmar Štefancovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 18 000 Kč od 3. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do zaplacení smluvní pokuty 8 830,8 Kč zastavuje.

III. Žaloba se co do zaplacení částky 10 080 Kč, smluvní pokuty 9 000 Kč, úroku z prodlení 9 % ročně z částky 18 000 Kč od 25. 11. 2018 do 2. 8. 2020, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 28 080 Kč příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, a to předložením jeho příjmů a výdajů a nahlédnutím předchůdkyně žalobkyně do výpisu z rejstříku insolvencí a exekucí, kde žalovaný nebyl nalezen. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 18 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 5 040 Kč (28 % z jistiny), poplatkem za správu úvěru ve výši 3 960 Kč, a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 420 Kč, a to v celkem 13 měsíčních splátkách po 2 340 Kč. Ke splatnosti dluhu došlo dnem splatnosti poslední splátky 24. 11. 2018. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni nadále dluží 28 080 Kč (když se žalobkyně domáhá nižší částky poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši pouze 1 080 Kč a nedomáhá se poplatku za uzavření smlouvy). Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo dále právo na smluvní pokutu v částce 17 830,8 Kč, stanovenou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prodlení žalovaného v období od 25. 11. 2018 do 20. 8. 2020. Dále se žalobkyně domáhala úroku z prodlení 9 % ročně z částky 18 000 Kč od 25. 11. 2018 do zaplacení.

2. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 830,8 Kč, když se dále domáhala smluvní pokuty pouze ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně omezila výši smluvní pokuty součinem čísla 0,5 a výše poskytnuté jistiny. Soud proto řízení v této části zastavil, a to výrokem II. tohoto rozsudku ve smyslu § 96 odst. 1,2 o.s.ř.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených důkazů soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne [datum]. Z listiny finanční analýzy ze dne 24. 10. 2017, credit scoringu ze dne 24. 10. 2017, žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, pracovní smlouvy ze dne 11. 9. 2017, čestného prohlášení ze dne 24. 10. 2017, smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 6. 2014, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] si vyžádala doklady k posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr. Nájemné bytu žalovaného činilo přitom včetně záloh za služby 7 400 Kč měsíčně bez platby energií (plynu, elektřiny), částku dle čestného prohlášení hradil napůl s partnerkou, jeho mzda činila 9 350 Kč měsíčně. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 24. 10. 2017 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému při podpisu smlouvy poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit celkové náklady úvěru ve výši 13 140 Kč, které sestávaly z úroku ve výši 5 040 Kč (tedy 28 % z poskytnuté jistiny za celé období, na které byl úvěr poskytnut, tj. asi 25,85 % ročně), poplatku za uzavření smlouvy ve výši 720 Kč, který byl splatný při uzavření smlouvy, dále poplatku za správu úvěru ve výši 3 960 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 420 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit 13 měsíčními splátkami ve výši 2 340 Kč. Dále bylo mezi účastníky v čl. III smlouvy sjednáno, jakým způsobem budou částky hrazeny splátkami. V čl. V. smlouvy si smluvní strany ujednaly, že v den splatnosti poslední splátky přirůstá nesplacená část úroků k jistině. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky vzniká předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Souhrn smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek. Z notářského zápisu [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] sepsaného [titul]. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], bylo zjištěno, že část závodu společnosti [právnická osoba] byla převedena na společnost [právnická osoba] Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla následně pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu i smluvní pokuty, a to ihned, současně mu bylo oznámeno postoupení pohledávky (podací lístek).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání žalobkyni, na kterou byla pohledávka posléze postoupena, právo požadovat zaplacení neuhrazeného úvěru i se sjednanými poplatky a úroky.

15. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020).

16. Žalobkyně potvrdila, že schopnost žalovaného splatit úvěr její předchůdkyně posuzovala. Z dokladů však vyplynulo, že příjem žalovaného činil 9 350 Kč měsíčně, byl povinen hradit polovinu nájemného za byt ve výši 3 700 Kč, dále soud připočetl částku životního minima jednotlivce 3 410 Kč ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb., zákona o životním a existenčním minimu k zajištění výživy a základních potřeb žalovaného, nadto soud přičetl splátku úvěru 2 340 Kč. Přitom však ze smlouvy o nájmu bytu vyplynulo, že platba nájemného nezahrnuje platbu energií (plynu, elektřiny). Žalobkyní nebylo doloženo, jaké platby žalovaný hradil za energie do bytu. Přitom je zřejmé, že po započtení plateb za energie do bytu, nebude žalovanému zbývat dostatečná finanční částka k úhradě splátek úvěru, což muselo být předchůdkyni žalobkyně zřejmé. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 18 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalovanému, přičemž v této výzvě byl vyzván k plnění bezdůvodného obohacení neprodleně po doručení výzvy, výzva byla odeslána dne 24. 7. 2020. Podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 27. 7. 2020. Slovo ihned pak soud vyložil ve smyslu § 1959 o. z., tedy plnit do 5 pracovních dnů. Ode dne následujícího po uplynutí této lhůty tak žalobkyni vzniklo právo na úhradu zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z dosud dlužné částky 18 000 Kč, tedy od 3. 8. 2020 do zaplacení. Soud proto žalobě částečně vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Ve zbytku nároku žalobkyně výrokem III. soud žalobu zamítl.

17. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (i co do částky pro kterou bylo řízení částečně zastaveno z důvodů na straně žalobkyně, která vzala žalobu částečně zpět, bez toho aniž by žalovaný dluh uhradil). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.