13 C 10/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 3 800 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7 600 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 84 705,78 Kč, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 3 636,91 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 7 533,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 8 237,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 636,91 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 533,77 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 3 733,77 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 237,47 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 637,47 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 35 230 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 29. 7. 2011 smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 11 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 976 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 049 Kč (s úrokovou sazbou 21 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 760 Kč a inkasního poplatku ve výši 5 167 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 422 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil a poslední splátku uhradil dne 13. 6. 2012. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Za dobu od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 12 702 Kč a za dobu od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do sepisu žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně tak v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 3 636,91 Kč, poplatek ve výši 2 637,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 339,74 Kč (ve výši 21 % ročně z částky 3 636,91 Kč za období od 23. 12. 2012 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 222,61 Kč (ve výši 7,75 % ročně z částky 3 636,91 Kč za období od 21. 6. 2012 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 21 % z částky 3 636,91 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 636,91 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 5. 9. 2011 smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 032 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 532 Kč (s úrokovou sazbou 21 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a inkasního poplatku ve výši 6 220 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 368 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil a poslední splátku uhradil dne 13. 6. 2012. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Za dobu od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 8 200 Kč a za dobu od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do sepisu žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně tak v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 7 533,77 Kč, poplatek ve výši 6 298,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 275,56 Kč (ve výši 21 % ročně z částky 7 533,77 Kč za období od 23. 12. 2012 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 243,61 Kč (ve výši 7,50 % ročně z částky 7 533,77 Kč za období od 6. 11. 2012 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 21 % z částky 7 533,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 7 533,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. Konečně právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 19. 1. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 9 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 524 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 149 Kč (s úrokovou sazbou 21 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 710 Kč a inkasního poplatku ve výši 4 665 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 276 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil a poslední splátku uhradil dne 13. 6. 2012. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Za dobu od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 1 400 Kč a za dobu od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do sepisu žaloby pak žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 8 237,47 Kč, poplatek ve výši 6 886,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 495,18 Kč (ve výši 21 % ročně z částky 8 237,47 Kč za období od 15. 3. 2013 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 299,08 Kč (ve výši 7,75 % ročně z částky 8 237,47 Kč za období od 21. 6. 2012 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 21 % z částky 8 237,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 237,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně v případě všech tří půjček uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný (o svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech), přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jež jsou uvedeny v zákaznických kartách. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně v případě všech tří smluv vycházela z výplatních pásek žalovaného a z dokladů SIPO, a dále lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku. Žádné doklady však žalobkyně nemá k dispozici. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Přitom žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalovaný pak ve všech třech případech výslovně stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Teprve po vyhodnocení získaných informací byly se žalovaným uzavřeny předmětné smlouvy.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 29. 7. 2011 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 7 976 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 45 týdenních splátkách po 422 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku půjčky. Součástí smlouvy o půjčce byly i smluvní podmínky. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (žádost o spotřebitelský úvěr) podepsanou žalovaným ze dne 29. 7. 2011. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí půjčky zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 12 000 Kč a 10 000 Kč; příjmy žalovaného měly být ověřeny výplatními páskami. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí v domě/bytě, jehož je spoluvlastníkem a nemá žádné nezaopatřené děti. Žalovaný také uvedl, že nemá půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, má však půjčku u jiné společnosti. Běžné měsíční výdaje domácnosti žalovaného byly vyčísleny částkou 4 000 Kč na nájem/inkaso, 300 Kč na telefon, 1 200 Kč na splátky půjček, 5 000 Kč na výdaje na domácnost a 2 000 Kč na jiné závazky, tedy celkem měsíční výdaje měly činit 12 500 Kč. K ověření výdajů měl být doložen doklad SIPO.

7. Dále bylo zjištěno, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 5. 9. 2011 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 10 032 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 368 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku půjčky. Součástí smlouvy o půjčce byly i smluvní podmínky. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (žádost o spotřebitelský úvěr) podepsanou žalovaným ze dne 5. 9. 2011. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí půjčky zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 15 000 Kč a 10 000 Kč a dále měl mít příjem z nájmu ve výši 6 000 Kč; příjmy žalovaného měly být ověřeny výplatními páskami. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí ve vlastním domě/bytě a nemá žádné nezaopatřené děti. Žalovaný také uvedl, že má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Běžné měsíční výdaje domácnosti žalovaného byly vyčísleny částkou 4 000 Kč na nájem/inkaso, 2 500 Kč na spoření, 400 Kč na telefon, 5 000 Kč na výdaje na domácnost a 1 700 Kč na jiné závazky; tedy celkem měsíční výdaje měly činit 11 100 Kč. K ověření výdajů měl být doložen doklad SIPO.

8. Dále bylo zjištěno, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 19. 1. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 7 524 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 276 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku půjčky. Součástí smlouvy o půjčce byly i smluvní podmínky. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (žádost o spotřebitelský úvěr) podepsanou žalovaným ze dne 19. 1. 2012. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí půjčky zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč a 10 000 Kč; příjmy žalovaného měly být ověřeny výplatními páskami. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí v domě/bytě, jehož je spoluvlastníkem a nemá žádné nezaopatřené děti. Žalovaný také uvedl, že má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, rovněž má půjčku u jiné společnosti. Běžné měsíční výdaje domácnosti žalovaného byly vyčísleny částkou 4 000 Kč na nájem/inkaso, 600 Kč na telefon, 7 000 Kč na splátky půjček, 5 000 Kč na výdaje na domácnost; tedy celkem měsíční výdaje měly činit 16 600 Kč. K ověření výdajů měl být doložen doklad SIPO.

9. Pohledávky za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni; přílohou této smlouvy byl seznam postupovaných pohledávek. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 9. 2023, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení této výzvy. Dle podacího lístku byl tento dopis byl odeslán žalovanému dne 27. 10. 2023.

10. Předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek, a to nejpozději do 14. 8. 2024. Výzva byla odeslána dne 30. 7. 2024, což žalobkyně doložila podacím lístkem.

11. Na právní vztahy mezi žalovaným a žalobkyní se vztahuje právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a to v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť se jedná o právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a současně se jedná o jiné právní poměry než týkající se práv osobních, rodinných nebo věcných.

12. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smluv o půjčce tak, jak tento institut upravuje § 657 obč. zák.: „Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“13. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by mu půjčky byly poskytovány v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

14. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.“15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je tedy i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

16. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně ve všech třech případech vycházela z informací získaných od žalovaného o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech a že tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného (výplatními páskami, doklady SIPO). Tato tvrzení však žalobkyně ničím nepodložila a soudu nedoložila žádné listiny prokazující průběh zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelskému úvěru přitom platila domněnka, že není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 zákona o spotřebitelskému úvěru nesplnil. Soudu tedy nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného.

17. Úprava § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem č. 43/2013 Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od 25. 2. 2013) doplněno tak, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byly smlouvy uzavřeny před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatné - tedy bez toho, že by jejich neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, kterou z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, a sice že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům – neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

18. Předmětné smlouvy je tudíž nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 451 obč. zák.: „(1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Pohledávky za žalovaným byly následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

19. V případě smlouvy ze dne 29. 7. 2011 na poskytnutou jistinu ve výši 11 000 Kč uhradil žalovaný celkem 12 702 Kč, tedy ještě více, než kolik byl povinen. Proto soud žalobu ohledně požadované jistiny ve výši 3 636,91 Kč, poplatku ve výši 2 637,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 339,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 222,61 Kč, úroku ve výši 21 % z částky 3 636,91 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 636,91 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zamítl.

20. V případě smlouvy ze dne 5. 9. 2011 na svůj závazek vrátit žalobkyni částku 12 000 Kč žalovaný uhradil 8 200 Kč, soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni jistinu ve výši 3 800 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. A v případě smlouvy ze dne 19. 1. 2012 na svůj závazek vrátit žalobkyni částku 9 000 Kč žalovaný uhradil 1 400 Kč, soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni jistinu ve výši 7 600 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou.

21. Co se úroku z prodlení týče, je třeba uvést, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávek, v němž byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužných částek do deseti dnů od doručení této výzvy. Odeslání výzvy dne 27. 10. 2023 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 občanského zákoníku stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalovanému výzva doručena dne 1. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta deseti dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl žalovaný povinen provést úhradu do 13. 11. 2023 a ode dne následujícího, tj. ode dne 14. 11. 2023, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok požadovala žalobkyně v případě nároku ze smlouvy ze dne 5. 9. 2011 v zákonné výši ke dni 6. 11. 2012, tj. ve výši 7,50 % ročně a v případě nároku ze smlouvy ze dne 19. 1. 2012 v zákonné výši ke dni 21. 6. 2012, tj. ve výši 7,75 % ročně, tedy v obou případech ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 14. 11. 2023, tj. 15 % ročně; soud proto přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní.

22. Soud tedy žalobu dále zamítl co do části jistiny ve výši 3 733,77 Kč, poplatku ve výši 6 298,23 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 17 275,56 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 243,61 Kč, smluvního úroku ve výši 21 % ročně z částky 7 533,77 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 7 533,77 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 3 733,77 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení. A dále soud žalobu zamítl co do části jistiny ve výši 637,47 Kč, poplatku ve výši 6 886,53 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 18 495,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 299,08 Kč, smluvního úroku ve výši 21 % ročně z částky 8 237,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 237,47 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 637,47 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný, která byl ve věci převážně úspěšný. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.