13 C 100/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Podveské a přísedících JUDr. Marie Bůškové a Ing. Jitky Adámkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 260 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 260 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 23. 3. 2021 do 14. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 21. 4. 2021 do 14. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 21. 5. 2021 do 14. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 22. 6. 2021 do 14. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 052 Kč od 21. 7. 2021 do 14. 1. 2022 a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 052 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 547,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 260 Kč s tím, že se jedná o pojistné na zdravotní pojištění, které žalobkyně za žalovaného jako svého bývalého zaměstnance odvedla v souladu se zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, za dobu čerpání neplaceného volna v období od 1. 2. 2021 do 30. 6. 2021. Žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž zaplacení úroku z prodlení, a to z pojistného za každý jednotlivý měsíc vždy ode dne následujícího po dni, ke kterému byl žalovaný ze zákona nejpozději povinen uhradit toto pojistné zdravotní pojišťovně.

1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

1. Z doložené pracovní smlouvy a z dodatku k této pracovní smlouvě soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na pozici řidiče, a to od 30. 9. 2020, přičemž dle mzdového výměru mu náležela od 1. 1. 2021 hrubá mzda 16 800 Kč měsíčně. Zároveň byla mezi účastníky uzavřena dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí a dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Pracovní poměr byl ukončen ke dni 16. 9. 2021, jak je zřejmé z doložené dohody o rozvázání pracovního poměru, a to na základě žádosti žalovaného.

1. Jednotlivé příkazy k úhradě dokládají, že žalobkyně odvedla za žalovaného a své další zaměstnance za měsíce únor až červen 2021 zdravotní pojišťovně předepsané pojistné. Z přiložených tabulek plyne, že výše pojistného uhrazeného za žalovaného činila vždy 2 052 Kč.

1. K zaplacení náhrady za pojistné uhrazené zdravotní pojišťovně žalobkyní za žalovaného byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2022, která byla převzata k poštovně přepravě dne 6. 1. 2022 a žalobce byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil ve lhůtě tří dnů od doručení upomínky. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě rovněž prostřednictvím e-mailu.

1. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně jakožto zaměstnavatelka žalovaného dostála své povinnosti uložené jí v § 5 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, který zní:„ (1) Zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.“ Standardně je dle § 3 odst. 1 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění vyměřovacím základem pro určení výše pojistného úhrn příjmů ze závislé činnosti s tím, že v souladu s § 3 odst. 6 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění je minimálním vyměřovacím základem minimální mzda. Jelikož však žalovaný v tomto případě čerpal neplacené volno a jeho příjem za rozhodné měsíce byl tak nulový, postupovala žalobkyně při určení výše pojistného dle § 3 odst. 10 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, jehož věta první stanoví, že pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Výše minimální mzdy pro rok 2021 byla určena Nařízením vlády č. 487/2020 Sb. na 15 200 Kč měsíčně a 13,5 % z této částky činí 2 052 Kč uhrazených ze strany žalobkyně za každý měsíc. Soud proto uložil žalovanému nahradit žalobkyni odvedené pojistné v celkové výši 10 260 Kč.

1. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou vznikl žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Jak již bylo řečeno výše, žalobkyně požadovala úrok z prodlení z pojistného za každý jednotlivý měsíc vždy ode dne následujícího po dni, ke kterému byl žalovaný prostřednictvím žalobkyně ze zákona povinen uhradit toto pojistné zdravotní pojišťovně, což je dle § 5 odst. 2 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění nejpozději 20. den následujícího kalendářního měsíce. Pojistné odvedené za žalovaného zdravotní pojišťovně představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť jde o částku, kterou měl žalovaný doplatit zdravotní pojišťovně sám. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní upomínku, jejíž odeslání dne 6. 1. 2022 žalobkyně prokázala. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku,„ (1) Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ V souladu se zákonnou domněnkou zakotvenou v § 573 občanského zákoníku, který stanoví, že„ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“ byla tato upomínka žalovanému doručena dne 11. 1. 2022 a vzhledem k tomu, že mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 3 dnů od doručení, byl povinen plnit dne 14. 1. 2022. Ode dne následujícího, tj. od 15. 1. 2022, byl žalovaný v prodlení a žalobkyni teprve tímto dnem vzniklo právo požadovat úrok z prodlení. Výše uvedený § 5 odst. 2 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění řeší pouze to, dokdy má být pojistné odvedeno samotné pojišťovně, nikoli však vztah mezi žalobkyní jakožto zaměstnavatelkou a žalovaným jakožto zaměstnancem, tudíž není možné z tohoto ustanovení dovozovat počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 23. 3. 2021 do 14. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 21. 4. 2021 do 14. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 21. 5. 2021 do 14. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 22. 6. 2021 do 14. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 052 Kč od 21. 7. 2021 do 14. 1. 2022 a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 052 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 052 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, tak soud žalobu zamítnul.

1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná a neúspěšná byla pouze v nepatrné části týkající se úroku z prodlení, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady sestávají za zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Advokát učinil dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 1 540 Kč. Dále advokátu náleží dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč za každý z úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ročně z odměny a náhrad advokáta) činí 6 547,50 Kč.