13 C 103/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 500 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 500 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 590 Kč od 21. 6. 2021 do zaplacení a dále částku 3 600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 500 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % denně z částky 500 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení a dále částky odpovídající rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 500 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 500 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 575 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], LL.M.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 2 590 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o spolupráci, na základě které žalovaná zprostředkovávala pro žalobkyni uzavírání smluv a žalobkyně jí za to vyplácela provizi. Podle zmíněné smlouvy měla žalovaná povinnost vrátit již vyplacené provize či jejich poměrnou část v případě, že jí zprostředkované pojistné smlouvy budou ukončeny nebo nebudou klientem plněny. V produkčním období byly prováděny automatické zápočty kladných provizí a záporných provizí, které byly žalované oznamovány prostřednictvím provizní soustavy. V případě, že v produkčním období záporné provize převyšovaly, byla žalobkyní vystavena faktura, kterou žalobkyně účtovala storno provize. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně storno provizí neuhradila a žalobkyně proto požaduje také smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně. Dále žalobkyně požadovala po žalované úhradu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou podnikatelskou činností za rok 2021 v částce 1 590 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a konečně také náklady spojené s uplatněním pohledávek v celkové výši 3 600 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 27. 10. 2020 smlouvu o spolupráci, na základě které se žalovaná zavázala vykonávat pro žalobkyni činnost směřující ke zprostředkování klientských smluv a žalobkyně se zavázala poskytovat jí odměnu dle smlouvy a všeobecných a zvláštních provizních podmínek. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že dojde-li ke stornu provize, je žalovaná povinna žalobkyni vrátit provizi či její část nejpozději do 14 dnů poté, co ji k tomu žalobkyně vyzve, a to i tehdy, dojde-li ke stornu provize až po ukončení této smlouvy. V článku 40 všeobecných provizních podmínek je stanoveno, že pokud v příslušném měsíci dojde ke stornu provize, provede žalobkyně jednostranné započtení své pohledávky na vrácení provize či její části proti případným splatným či nesplatným pohledávkám žalované na vyplacení jakékoli odměny. Jednostranné zápočty bude žalobkyně oznamovat žalované v provizní sestavě, která bude žalované zpřístupněna prostřednictvím [anonymizována dvě slova] nebo zaslána poštou. V případě, že jednostranné započtení nebude možné z důvodu, že žalobkyně a žalovaná nebudou mít v příslušném měsíci vzájemné pohledávky, vyzve žalobkyně žalovanou k vrácení provize či její části zasláním daňového dokladu – faktury, kterým svoji pohledávku vyúčtuje a jejíž přílohou bude příslušná provizní sestava. V článku 42 všeobecných provizních podmínek je uvedeno, že žalobkyně zajišťuje pro své spolupracovníky hromadné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou podnikatelskou činností spolupracovníků a žalovaná se v této souvislosti zavázala přispívat žalobkyni na toto pojištění příspěvkem, jehož výši stanoví žalobkyně interním sdělením, které bude k dispozici v [anonymizována dvě slova] a v [anonymizována dvě slova]. Zánik práva na získatelskou provizi je upraven ve zvláštních provizních podmínkách, a to shodně jak v jejich znění účinném od 1. 2. 2021, které bylo na [anonymizována dvě slova] uveřejněno 29. 1. 2021, tak v jejich znění účinném od 1. 4. 2021, které bylo na [anonymizována dvě slova] uveřejněno 31. 3. 2021, a to tak, že toto právo zaniká a) -0,2 bodu za neaktivní mobilní aplikaci či internetové bankovnictví, b) -0,4 bodu za smlouvu bez příchozích transakcí v kumulativní výši 4 500 Kč, c) -0,4 bodu za smlouvu bez 9 jakýchkoliv odchozích transakcí.

4. Dohodou ze dne 1. 1. 2021 o zrušení dodatku ke smlouvě o spolupráci byl zrušen dodatek ze dne 27. 10. 2020, který omezoval činnost žalované pouze na poskytování realitního zprostředkování. Nadále se tak vztah mezi účastníky řídil dohodou o spolupráci.

5. Z vnitřního předpisu [anonymizováno] [číslo] plyne, že s účinností od 1. 1. 2021 byl stanoven příspěvek na pojištění odpovědnosti za realitní obchody ve výši 1 590 Kč. V článku V. je pak stanoveno, že žalobkyně vyúčtuje příspěvek spolupracovníkovi fakturou. Ze záznamu o zveřejnění plyne, že tento vnitřní předpis byl zveřejněn na [anonymizována dvě slova] dne 21. 12. 2020. Dne 20. 6. 2021 byla žalované vystavena faktura [číslo] se splatností téhož dne, a to na částku 1 590 Kč za pojištění odpovědnosti za realitní služby na rok 2021.

6. Rozsah oprávnění žalované jednat v zastoupení žalobkyně měl být upraven dohodou o plné moci [anonymizováno] [rok] [číslo]. Předložená dohoda je datována dne 14. 6. 2021 a je podepsána pouze žalobkyní. [příjmení] moc k zastupování žalobkyně při vymezených právních jednáních byla žalované udělena do 31. 7. 2022.

7. Ze sestavy produkce za produkční období 4/ 2021 soud zjistil, že v tomto období žalované náležela provize 800 Kč. Proti této provizi byla započtena částka 176,30 Kč, stav provizního účtu ke konci produkčního období tak činil 623,70 Kč. Ze sestavy produkce za produkční období 5/ 2021 soud zjistil, že v tomto období žalované náležela opět provize 800 Kč. Proti celkovému zůstatku provizí (1 423,70 Kč) byla započtena částka 1 423,70 Kč, stav provizního účtu ke konci produkčního období tak činil 0 Kč. Ze sestavy produkce za produkční období 7/ 2021 soud zjistil, že v tomto období činilo storno provize 500 Kč. Na provizním účtu nebyly žádné kladné provize, proti kterým by bylo možno toto storno započíst; žalované byla proto vystavena faktura [číslo] na částku 500 Kč s datem splatnosti 15. 9. 2021. Tato faktura byla žalované odeslána dne 1. 9. 2021, což bylo doloženo poštovním podacím archem. Ze sestavy produkce za produkční období 8/ 2021 soud zjistil, že v tomto období činilo storno provize 500 Kč. Na provizním účtu nebyly žádné kladné provize, proti kterým by bylo možno toto storno započíst; žalované byla proto vystavena faktura [číslo] na částku 500 Kč s datem splatnosti 15. 10. 2021. Tato faktura byla žalované odeslána dne 24. 9. 2021, jak plyne z poštovního podacího archu.

8. Upomínkou ze dne 4. 8. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky vyúčtované fakturou [číslo]; tato upomínka byla téhož dne žalované zaslána prostřednictvím datové schránky, což bylo doloženo detailem odeslané zprávy. Upomínkou ze dne 11. 10. 2021 byla žalovaná vyzvána mimo jiné k úhradě dlužné částky 1 590 Kč za pojištění odpovědnosti za realitní služby za rok 2021 vyúčtované fakturou [číslo]; tato upomínka byla téhož dne žalované zaslána prostřednictvím datové schránky, což bylo doloženo detailem odeslané zprávy. Konečně předžalobní upomínkou ze dne 22. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána mimo jiné opět k úhradě dlužné částky 1 590 Kč za pojištění odpovědnosti za realitní služby za rok 2021 vyúčtované fakturou [číslo] dále k úhradě dlužné částky 500 Kč z důvodu storna vyúčtované fakturou [číslo] k úhradě dlužné částky 500 Kč z důvodu storna vyúčtované fakturou [číslo] kdy tato výzva byla téhož dne žalované zaslána poštou (jak plyne z poštovního podacího archu) a také datovou schránkou (jak plyne z detailu odeslané zprávy).

9. Z výpisu z registru ekonomických subjektů plyne, že žalovaná je fyzickou osobou podnikající; z výpisu z živnostenského rejstříku je pak zřejmé, že žalovaná má živnostenské oprávnění mimo jiné pro předmět podnikání – realitní zprostředkování.

10. Podle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) platí, že zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.

11. Podle § 2483 odst. 1 občanského zákoníku se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

12. Podle § 2507 občanského zákoníku platí, že je-li zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn, právo na provizi nevzniklo. To neplatí, nesplní-li se obchod z důvodů na straně zastoupeného.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 občanského zákoníku platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 576 občanského zákoníku platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k takovému jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku platí, že může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud na podkladě zjištěného skutkového stavu rekapituluje, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spolupráci, v níž se žalovaná zavázala zprostředkovat pro žalobkyni uzavření smluv o pojištění, investicích, doplňkovém penzijním spoření a důchodovém spoření, hypotečních úvěrech a úvěrech ze stavebního spoření, a žalobkyně se jí za tuto činnost zavázala vyplácet provizi, vypočtenou na základě pravidel uvedených ve všeobecných a zvláštních provizních podmínkách. Žalovaná se dále zavázala vyplacenou provizi zcela nebo z části vrátit, pokud dojde k tzv. stornu provize, tj. k situaci, kdy jí zprostředkované smlouvy budou předčasně ukončeny nebo nebudou plněny. K této situaci došlo v případě dvou smluv, jejichž uzavření žalovaná zprostředkovala, a proto jí vznikl závazek vyplatit žalobkyni souhrnnou částku 1 000 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni příspěvek na pojištění odpovědnosti za realitní služby ve výši 1 590 Kč, avšak ani tuto povinnost nesplnila. Soud proto žalovanou výrokem I. tohoto rozsudku zavázal k úhradě částky 2 590 Kč (tedy souhrnu provizí, na které žalovaná ztratila ve smyslu smlouvy o spolupráci nárok z důvodu neplnění zprostředkovaných smluv, a příspěvku na pojištění odpovědnosti).

18. Pokud jde o požadavek žalobkyně smluvního úroku z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 500 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení a dále z částky 500 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, soud se domnívá, že takto sjednaný úrok z prodlení je v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy je míněn„ souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence sdílené rozhodující částí společnosti, a majíce povahu norem základních“ (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 263/2001). Jak Nejvyšší soud dále uvedl v rozsudku ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2640/2012:„ Kompendium uvedených norem představuje společensky uznávané mínění, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Soud zjišťuje, zda se výkon práva příčí dobrým mravům v daném čase a na daném místě podle objektivního kritéria, nezávisle na vědomí a vůli toho, kdo právo nebo povinnost vykonává (nezávisle na zavinění).“.

19. Ačkoli ustálená judikatura jednoznačně stanoví, že rozporný s dobrými mravy je úrok z prodlení vyšší nebo roven 0,5 % denně, ohledně nižších úroků ponechává posouzení jejich souladu s dobrými mravy na konkrétní případ. Soud v této věci dospěl k závěru, že smlouva o spolupráci představuje typ smlouvy blížící se smluvnímu typu smlouvy o obchodním zastoupení. V případě smlouvy, o kterou se jedná v tomto řízení, navíc silnější strana (zde žalobkyně) přenáší do jisté míry vlastní ekonomické riziko z předčasného zrušení nebo neplnění zprostředkovaných smluv na„ spolupracovníka“ (zde žalovanou) jakožto stranu slabší. Soud sice stran této části smlouvy ujednání o vrácení provize„ spolupracovníkem“ tam, kde došlo ke zrušení nebo neplnění smlouvy, akceptuje, nicméně navazující úrok z prodlení za opožděně vrácené provize v kontextu asymetrie v postavení obou stran jako nepřiměřený shledal. Odchýlení se od zákonné roční sazby ve výši 8,5 % ročně na 0,2 % denně (představující po přepočtu úrokovou sazbu ve výši cca 70 % ročně) nadto není opřeno o žádné objektivně dané důvody, a proto soud takovou výši úroků z prodlení pokládá za excesivní a absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy; není navíc pochyb o tom, že toto ujednání lze od ostatního obsahu smlouvy bez potíží oddělit. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení přesahujícího stanovenou zákonnou výši úroku z prodlení. Žalobkyni však v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení v zákonné výši, které jí soud přiznal.

20. Žalobkyně dále požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním výše specifikovaných pohledávek v celkové výši 3 600 Kč (3 x 1 200 Kč), které jí soud přiznal v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož platí, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při určení poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v tomto řízení soud kapitalizoval požadované úroky z prodlení k datu vyhlášení tohoto rozsudku (tj. ke dni 24. 11. 2022). Žalobkyně tak požadovala na žalované zaplacení celkové částky 7 217,59 Kč, přičemž jí soudem bylo přiznáno 6 475,39 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 90 % a z 10 % byla neúspěšná; soud jí tak přiznal 80 % nákladů řízení.

22. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty ve výši 2 590 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, z částky 1 000 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč Celkem náklady žalobkyně činily 5 719 Kč, z čehož nakonec žalobkyni náleží 80 %, tedy částka 4 575 Kč.