13 C 122/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků

I. Žaloba, aby soud nahradil za žalovanou její projev vůle uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků ve znění: <i>„ [země] – [název žalované]</i> <i>[IČO]</i> <i>se sídlem [adresa žalované]</i> <i>(dále jen„ převodce“)</i> <i>a</i> <i>[celé jméno žalobce], [rodné číslo]</i> <i>bytem [adresa žalobce]</i> <i>(dále jen„ nabyvatel“)</i> <i>uzavírají podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“), tuto:</i> <i>Smlouvu o převodu pozemků:</i> <i>I. </i> <i>[země] – [název žalované] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen„ pozemky“):</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek];</i> <i>- parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], v k.ú. [obec], [územní celek].</i> <i>II. </i> <i>Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].</i> <i>III. </i> <i>Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatel je přijímá do svého vlastnictví.</i> <i>IV. </i> <i>Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí.</i> <i>Převodce: Nabyvatel:</i> <i>[země] – [název žalované] [celé jméno žalobce]“</i> se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 222 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle, kterým by na něj (smlouvou obsaženou ve výroku I. tohoto rozsudku) byly převedeny nemovité věci nacházející se v [katastrální uzemí]. Činil tak jako držitel restitučního nároku (zděděného po své matce), o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a to tak, že žalobce není vlastníkem odňatých pozemků. Restituční nárok žalobce následně žalovaná ocenila částkou 29 994,70 Kč, která mu byla též vyplacena, nicméně žalobce se na základě nově zpracovaných znaleckých posudků domnívá, že celková cena nevydaných pozemků byla výrazně vyšší (2 585 750 Kč), neboť v době přechodu na stát byl vyvlastněný pozemek sice evidován jako zemědělský, nicméně byl určen k výstavbě obytného souboru [anonymizována tři slova]. Žalobce požádal žalovanou o přecenění restitučního nároku, což žalovaná s odkazem na již poskytnutou finanční náhradu, odmítla. Žalobci nezbylo než se obrátit na soud, neboť jeho restituční nárok, ačkoli byl řádně uplatněn již před téměř třiceti lety, nebyl do dnešního dne uspokojen a vzhledem k tomu, že žalovaná eviduje nulový zůstatek žalobcova restitučního nároku je mu reálně znemožněno účastnit se veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou, která jeho nárok ve vyšší, než již vypořádané výši, neuznává (v této souvislosti poukázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2020, č. j. 8 Co 348/2020-190). Zároveň obsáhle vylíčil, z jakých důvodů považuje postup žalované při vypořádání restitučního nároku za liknavý a svévolný. Ve vztahu k žalované vznesené námitce promlčení odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4173/2017, v němž dovolací soud zaujal názor, že požadavek na přecenění hodnoty nevydaného pozemku za účelem určení výše restitučního nároku nepředstavuje samostatné majetkové právo, dále na rozsudek sp. zn. 28 Cdo 4148/2019 a na rozsudek 28 Cdo 1548/2009, v němž dovolací soud zdůraznil, že je-li plnění v podobě poskytnutí náhrady za nevydané pozemky závislé na spolupůsobení [anonymizována dvě slova] [země], je námitka promlčení nároku výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaná nárok žalobce odmítla, vylíčila, že žalobce již podáním ze dne 26. 7. 2010 požádal právní předchůdkyni žalované ([anonymizována dvě slova] [země]) o proplacení nároku za nevydané pozemky. Sám si tedy zvolil způsob splnění a částka 29 994,70 Kč mu byla převedena na bankovní účet, čímž byl jeho nárok zcela vypořádán a závazek zanikl splněním již v roce 2010. Žalovaná též vznesla námitku promlčení (a odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem v obdobné věci vedené pod sp. zn. 10 Co 150/2020). Žalovaná poukázala na okolnost, že žalobce na základě stejných tvrzení podal žalobu u Okresního soudu ve [obec], kterou požaduje bezúplatný převodu dalších pozemků v jiném katastrálním území. U jednání též namítla, že u pěti z dotčených pozemků, jejichž převod je žalobou požadován, není možné k převodu přistoupit, a to z důvodu zahájených komplexních pozemkových úprav. Zpochybnila též správnost ocenění provedeného znalci oslovenými žalobcem s tím, že nevzali v potaz konkrétní stav oceňovaných pozemků.

3. Restituční nárok odvozoval žalobce od rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že žalobce, jakožto oprávněná osoba (k podílu ideální 1/2) není vlastníkem pozemku (dříve označeného) PK parcelní [číslo] v [katastrální uzemí]. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že původními vlastníky pozemku byli rodiče žalobce [jméno] a [celé jméno žalobce] (každý k podílu ve výši ideální 1/2), kteří v zákonné lhůtě uplatnili svůj restituční nárok, neboť uvedený pozemek byl rozhodnutím Odboru výstavby ONV v [obec a číslo], [číslo jednací] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vyvlastněn za účelem výstavby obytného souboru [část obce] [anonymizováno] (žalobce doložil i toto rozhodnutí o vyvlastnění). Restituční nárok rodičů žalobce byl ministerstvem posouzen jako oprávněný, zároveň bylo konstatováno, že pozemek nelze vydat a žalobci, jakožto dědici po zesnulé [jméno] [příjmení] byla přiznána náhrada za její podíl na nemovitosti (ve vztahu k zesnulém [celé jméno žalobce] se žalobce nároku na dědictví vzdal).

4. Za účelem vypořádání tohoto restitučního nároku Pozemkový fond České republiky nechal vypracovat Ing. [jméno] [příjmení] znalecký posudek č. [číslo] ze dne 5. 3. 2009, který pozemky nacházející se na místě vyvlastněného pozemku ocenil částkou 59 989,40 Kč.

5. Z předložených listin vyplývá, že žalobce dopisem ze dne 26. 7. 2010 požádal o proplacení nároku převodem na účet [bankovní účet] a podle interních dokumentů Pozemkového fondu České republiky bylo žádosti vyhověno a žalobci byla vyplacena částka připadajícího na jeho podíl ve výši 1/2, tedy 29 994,70 Kč, a to na žalobcem v žádosti sdělený účet, o čemž svědčí výpis z účtu se zaznamenanou provedenou platbou ze dne 8. 9. 2010. Z listin je také patrné, že nadále Pozemkový fond České republiky vedl nárok žalobce jako vypořádaný.

6. O přecenění výše restitučního nároku požádal žalobce dopisem ze dne 15. 12. 2021, v němž konstatoval, že při ocenění nebylo vzato v potaz, že nevydaný pozemek byl vyvlastněn za účelem výstavby obytného souboru [část obce] II a správné ocenění restitučního nároku vyčíslil částkou 2 585 750 Kč s odkazem na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení]. Tento znalec v posudku [číslo] ocenil v restitučním řízení nevydaný pozemek k datu 24. 6. 1991 částkou 2 585 750 Kč. Ke stejné částce dospěla i další žalobcem oslovená znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] v posudku [číslo].

7. Žádost o přecenění restitučního nároku žalovaná dopisem ze dne 16. 2. 2022 odmítla s tím, že peněžitá náhrada již byla poskytnuta a nárok tak zanikl vypořádáním.

8. K pozemkům v [katastrální uzemí], jejichž převodu se žalobce domáhal, doložil pouze informativní výpisy z katastru nemovitostí, žalovaná předložila výpis z katastru nemovitostí včetně ortofoto mapy zachycující polohu dotčených pozemků. Jak z informativních výpisů, tak z výpisu předloženého žalovanou je patrné, že vlastnicí je Česká republika (a příslušnost hospodařit s tímto majetek náleží Státnímu pozemkovému úřadu), přičemž ohledně pozemků parcelní [číslo] byly zahájeny pozemkové úpravy (oznámením Státního pozemkového úřadu ze dne [datum]).

9. Žalobce tvrdil, že žalovaná postupuje při vyřizování restitučních nároků netransparentně a diskriminačně, což dokládal jejím postupem v jiných věcech, konkrétně předložil kupní smlouvu uzavřenou s JUDr. [jméno] [příjmení] a smlouvu o převodu pozemků uzavřenou s paní [jméno] [příjmení] [příjmení] a dále odpověď žalované ze dne 13. 11. 2014 na žádost o poskytnutí informací ohledně vyřizování restitučních nároků. Z těchto důkazů soud žádná pro věc potřebná skutková zjištění neučinil (neboť se ztotožňuje s názorem žalobce, že v situaci, kdy žalovaná eviduje restituční nárok v nulové výši, není možné, aby se žalobce veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou účastnil a je tedy namístě připustit, aby se žalobou domáhal převodu náhradních pozemků, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5389/2014 ze dne 17. 6. 2015).

10. Žalovaná navrhla, aby byl vypracován revizní znalecký posudek ke znaleckým posudkům Ing. [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] a dále, aby byl proveden důkaz (již vypracovaným) znaleckým posudkem stanovícím cenu pozemků, jež žalovaný požadoval převést. S ohledem na níže uvedené právní názory soudu, nebylo nutné se otázkou ocenění nevydaného pozemku a pozemků požadovaných v žalobě zabývat, a soud proto k provedení těchto důkazů s ohledem na procesní ekonomii nepřistoupil.

11. Co se týče nároku, který žalobce uplatnil u Okresního soudu ve [obec], o němž bylo (zamítavě) rozhodnuto (dosud nepravomocným) rozsudkem č. j. 6 C 113/2022-100 ze dne 23. 9. 2022, v projednávané věci nepředstavuje překážku věci zahájené dle § 83 odst. 1 o. s. ř., neboť byť se nárok opírá o stejný skutkový a právní základ, nejedná se o řízení v téže věci, ale o řízení souběžná, která si vzájemně konkurují v tom smyslu, že není možné, aby žalobci byla přiznána náhrada formou převodu pozemků v ceně vyšší než kolik činí jeho restituční nárok.

12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci připadl výše popsaný restituční nárok, nebylo mezi nimi ani sporu o tom, že z titulu tohoto nároku mu bylo v roce 2010 vyplaceno plnění ve výši 29 994,70 Kč. Sporné bylo zejména to, zda hodnota vyvlastněného pozemku byla vyšší než původně stanovená a pokud ano, zda je žalobce i přes vznesenou námitku promlčení oprávněn svůj nárok úspěšně uplatnit u soudu.

13. Právní základ nároku žalobce se řídí zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“). Restituční nárok žalobce zakládá mezi stranami závazkový právní vztah, v němž žalobce vystupuje jako věřitel a žalovaná jako dlužnice.

14. Žalovaná namítla, že nárok žalobce byl uspokojen již v roce 2010, a to dle požadavku žalobce formou peněžitého plnění, přičemž žalobce výši poskytnuté náhrady nijak nerozporoval a žalovaná tedy považovala dluh za splněný, tudíž ve smyslu § 559 obč. zák. za zaniklý. Žalobce oponoval, že šlo o plnění pouze částečné, které nemohlo vést k zániku (dosud nevypořádané části) závazku a vznesenou námitku promlčení považoval za rozpornou s dobrými mravy.

15. S ohledem na dobu vzniku nároku se promlčení řídí § 100 obč. zák.:„ (1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. (3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.“ 16. Z textu citovaného ustanovení je patrné, že se promlčují všechna majetková práva s výjimkou práva vlastnického a práv výslovně z promlčení vyňatých v odst. 3 tohoto ustanovení. Právo na vypořádání restitučního nároku (ať už formou peněžního plnění nebo formou převodu náhradních pozemků) nepochybně majetkovým právem je a nevztahuje se na něj žádná ze zákonných výjimek. Soud se tedy (stejně jako Okresní soud ve [obec] ve věci 6 C 113/2022, který v tomto směru odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. II. ÚS 360/2000) domnívá, že i přes specifickou povahu restitučních nároků není vyloučeno, aby došlo k jejich promlčení.

17. Případné posouzení námitky promlčení jako nesouladné s dobrými mravy má být v praxi výjimečné a lze je akceptovat pouze v situacích, kdy je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 ze dne 22. 8. 2002:„ Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.“ 18. Obvyklým jednáním zakládajícím rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je předstírání vůle dohodnout se či uhradit závazek. V projednávané věci však k ničemu takovému ze strany žalované nedošlo, neboť žalobce plnění v podobě výplaty částky 29 994,70 Kč bez dalšího přijal, aniž by dal jakkoli najevo, že toto vypořádání považuje za nedostatečné či neúplné. Teprve následně po uplynutí více než jedenácti let dodatečně (v neprospěch žalované) změnil svou vůli dříve projevenou, z níž žalovaná během tohoto dlouhého období oprávněně vycházela. Přitom okolnost, od níž žalobce nesprávnost původního ocenění svého nároku odvíjí, a sice že vyvlastnění bylo provedeno za účelem výstavby, byla konstatována již v rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, ze dne [datum] a nejedná se tedy o skutečnost, kterou by v době, kdy mu byla náhrada vyplacena, nevěděl a která by vyšla najevo až dodatečně (nemůže být tedy důvodná ani argumentace žalobce, že počátek běhu promlčení by měl být vázán až na datum pozdější).

19. Jednou ze základních zásad občanského práva je zákaz tzv. nekonzistentního jednání (zaujetí jiného postoje oproti dřívějšímu vlastnímu chování) vyjádřený v pravidle "Venire contra factum proprium non valet" (Nelze připustit jednání strany, které je v rozporu s jejím jednáním, které předcházelo.) Takovéto jednání odporuje principu poctivosti zakotvenému nyní v § 6 o. z. Soud se domnívá, že v projednávané věci, kdy je patrné, že žádná ze stran nedala svým následným chováním jakkoli najevo, že závazek považuje za (v části) nesplněný, neměla žalovaná rozumného důvodu, proč by se nemohla na závěr o tom, že závazek splněním zanikl spolehnout. Soudu se proto i z hlediska dobrých mravů jeví jako přijatelné, aby se v situaci, kdy promlčecí doba činila dle § 101 obč. zák. tři roky a žalovaný po dobu více než jedenácti let svůj nárok (jeho tvrzenou zbylou část) u žalované neuplatnil (ačkoli o důvodech, které ho k tomu nyní vedou, od počátku věděl), žalovaná úspěšně dovolala promlčení.

20. Bez ohledu na výše uvedené má pro posouzení nároku žalobce význam též zjištění, že část žalobcem požadovaných pozemků, není k převodu způsobilá. Zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a změně souvisejících zákonů, v § 6 odst. 1 písm. c) totiž stanoví, že nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby„ zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav“. Tato poznámka je sice vyznačena pouze u pěti pozemků (jedná se o pozemky parcelní [číslo]), nicméně soud se domnívá, že jakkoli jsou jednotlivé pozemky samostatnými věcmi, předmět řízení je nedělitelný, neboť je jím návrh smlouvy, která má být uzavřena za pomoci nahrazení projevu vůle žalované. Soud je toho názoru, že do navrhovaného projevu vůle, který má být nahrazen, v tomto případě tedy do navrhovaného znění smlouvy, není oprávněn zasahovat, resp. není oprávněn měnit podstatné náležitosti navrhované smlouvy, přičemž vymezení předmětu smlouvy podstatnou náležitostí nepochybně je. Soud je tedy návrhem smlouvy jako celkem vázán, a pokud mu není jako celku možné vyhovět (neboť část předmětu plnění není způsobilá k převodu), je namístě žalobu zamítnout.

21. Žalovaná byla ve věci úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyla zastoupena advokátem řídí se výše této náhrady vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Žalovaná ve věci učinila 3 úkony (vyjádření ve věci, příprava na jednání, účast u jednání) a za každý z nich jí náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč (§1 odst. 3 ve spojení s § 3 odst. 3 vyhlášky), vedle toho v souvislosti se svou účastí u jednání požadovala jízdné vynaložené na cestu z [obec] do [obec] a zpět. Výši nákladů na jednu cestu ([obec] – [obec]) doložila jednosměrnou jízdenkou v ceně 161 Kč, za obě cesty (tam i zpět) tedy tyto náklady činily 322 Kč Celkem náklady žalované činily 1 222 Kč.