13 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zaplacení 5 288 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 288 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 988 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 884,42 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 5 288 Kč s příslušenstvím s tím, že částka představuje co do 4 988 Kč příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 10. 6. 2020 do 6. 8. 2020 bylo jeho vozidlo registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále také jen „dotčené vozidlo“), vedeno v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Společně s příspěvkem požadovala žalobkyně zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 300 Kč. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného požadovala rovněž zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od 23. 12. 2020.

2. Žalovaný s nárokem nesouhlasil, namítal, že k situaci, kdy k dotčenému vozidlu nebylo sjednáno pojištění došlo z důvodů způsobených vyšší mocí, neboť v dotčené době propukla epidemie choroby covid-19, která byla spojena s různými omezeními, včetně omezení volného pohybu, přičemž na Slovensku, kde se žalovaný v té době zdržoval, byla tato opatření drastičtější a přísnější. Vylíčil, že v té době dotčené vozidlo bylo zaparkované a uzamčené na území České republiky a on neměl přístup k dokladům od vozidla, včetně dokladů o pojištění, neměl tak povědomost o jeho platnosti. Namítl též, že v uvedené době (kdy vozidlo nebylo pojištěno) nemohlo dojít k žádné pojistné události, neboť vozidlo nebylo používáno a jakmile se k vozidlu dostal a zjistil, jaká je situace, pojištění sjednal. Poukázal též na to, že žalobkyně mu doposud nedoručila žádnou výzvu ani upomínku. Nesouhlasil též s výší příspěvku, kterou považoval za lichvářskou.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dopisem ze dne 8. 10. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku ve výši 4 988 Kč a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a to do 60 dnů od doručení této výzvy. Údaje o období a vozidlu, kterého se výzva týká, jsou v dopise uvedeny shodně se žalobou, přičemž z výzvy je patrné, že dotčené vozidlo patří do kategorie s objemem válců do 3,5 tuny. Podle podacího archu byla zásilka odeslána dne 8. 10. 2020. Dle informace o zásilce byla tato výzva žalovanému doručena dne 9. 10. 2020. K uhrazení dlužného příspěvku, nákladů na jeho uplatnění a úroků z prodlení byl žalovaný vyzván několika dalšími upomínkami (ze dne 28. 1. 2021, 26. 2. 2021, 7. 2. 2022), a nakonec též předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2022 (podle údajů pošty byla tato zásilka na žádost adresáta uložena dne 7. 4. 2022). Zásilky byly žalovanému doručovány na adresu , adresa, , ze zprávy Policie České republiky vyplývá, že na uvedené adrese se nachází lékárna a do konce roku 2021 si žalovaný na této adrese doporučenou poštu přebíral. Z detailu pojistné smlouvy ukončené ke dni 9. 6. 2020 vyplývá, že dotčené vozidlo bylo v období od 10. 2. 2009 do 9. 6. 2020 pojištěno u společnosti , právnická osoba, ., jako důvod zániku pojištění je uvedeno neplacení pojistného. Následně bylo vozidlo od 7. 8. 2020 pojištěno u společnosti , Anonymizováno, pojišťovna, a.s.

4. Soud má předloženými listinami za prokázané, že žalovaný porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (ve znění účinném do 31. 3. 2024): „(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené“. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, jelikož v žalobě vymezeném období neměl k dotčenému vozidlu, jehož je vlastníkem, v rozporu s citovaným ustanovením sjednáno pojištění odpovědnosti.

5. V důsledku porušení shora uvedené povinnosti žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit příspěvek za nepojištěné vozidlo, a to na základě § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla: „(1) Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.“6. Povinnost platit příspěvek není vázána na faktické užívání vozidla, ale na evidenční stav v registru silničních vozidel. Pokud je vozidlo v registru vedeno jako provozované, je nutné mít sjednané pojištění, i když vozidlo fakticky nejezdí, obrana žalovaného, že vozidlo nebylo používáno (bylo po celou dobu zaparkované), tudíž nemůže obstát.

7. Žalovaný se dále bránil tím, že „vyšší moc“ v podobě pandemie a s ní spojená protiepidemická opatření způsobila, že vozidlo bylo po určitou dobu nepojištěné. Tato obrana je však bezpředmětná, neboť s ohledem na povahu zákonného příspěvku, je zcela nepodstatné, z jakého důvodu vozidlo (které podle zákona musí být pojištěno) pojištěno nebylo. Zákon povinnost k úhradě příspěvku neváže na zavinění, je tedy nerozhodné, zda vlastník/provozovatel vozidla nemá pojištění sjednáno úmyslně, či zda se jedná o omyl či opomenutí nebo například nemá pojištění sjednáno proto, že nemá prostředky k úhradě pojistného. Pro takovýto přístup (individuální hodnocení důvodů neexistence pojištění) nedává zákon žádný prostor, neboť by to bylo v rozporu s povahou příspěvku. Příspěvek je určen do garančního fondu, který slouží k úhradě škod způsobených nepojištěnými vozidly, případně škod způsobených nezjištěným vozidlem nebo pachatelem. Jeho účelem je ochrana poškozených, kteří by jinak neměli možnost domoci se náhrady škody, protože škodu způsobil subjekt bez pojištění. V takovém případě je plnění poskytováno z garančního fondu. Garanční fond musí být k tomuto účelu také odpovídajícím způsobem financován. Nezanedbatelným zdrojem příjmů garančního fondu pro tyto účely jsou příspěvky pojistitelů. K tomu je třeba vzít v úvahu, že pojistitel má povinnost stanovit pojistné v takové výši, aby zabezpečil trvalou splnitelnost závazků vzniklých provozováním pojištění odpovědnosti a úhradu příspěvků. Za tohoto nastavení systému je tedy zřejmé, že na úhradě odškodnění za újmy způsobené provozem nepojištěných vozidel (tedy na satisfakci za porušení povinnosti) se podílejí pojistníci, kteří své vozidlo v souladu se zákonnou povinností pojistili, tedy ti, kteří své povinnosti řádně splnili, a bylo by společensky nežádoucí, aby se ti, kteří svou zákonnou povinnost neplní, na úhradě nijak nepodíleli. Do zákona proto byla zavedena povinnost platit příspěvek do garančního fondu za každý den provozování nepojištěného vozidla.

8. Jen na okraj soud dodává, že nijak nepolemizuje s tím, že opatření přijatá v době pandemie komplikovala život lidem v mnoha oblastech (a často zásadním způsobem), včetně žalovaným zmiňovaného volného pohybu osob. Nemůže však souhlasit s tím, že by žalovanému právě tato protiepidemická opatření bránila v tom, aby řádně hradil pojistné – neboť jak je z výpisu pojistné smlouvy patrné, k ukončení pojištění došlo pro neplacení pojistného, nikoli uplynutím pojistné doby. Přitom zákonná úprava předpokládá, že k zániku pro neplacení pojistného dochází dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného, která nesmí být kratší než 1 měsíc. Je tedy zřejmé, že žalovaný musel být nejprve upozorněn na dluh na pojistném a na možnost zániku pojištění (§ 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla). Kde měl v té době uloženy samotné doklady o pojištění, zda v dotčeném automobilu, je nerozhodné, na základě zaslané upomínky nepochybně k platbě pojistného přistoupit mohl.

9. Žalovaný zpochybňoval též výši příspěvku, kterou označil za lichvářskou. Způsob výpočtu příspěvku určuje § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanovící, že „(3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.“ Ustanovení § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pak ohledně výše denní sazby uvádí tolik, že „(5) Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.“ Předmětnou vyhláškou je vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., přičemž dotčené vozidlo spadá do kategorie uvedené v § 2 odst. 1 písm. o) a vztahuje se na něj sazba 86 Kč denně. Jelikož k vozidlu žalovaného nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti po dobu 58 dnů, činí výše příspěvku, který je žalovaný povinen žalobkyni uhradit, celkem 4 988 Kč. Výši jednotlivých denních sazeb tedy neurčuje sama žalobkyně, ale jsou stanoveny Ministerstvem financí České republiky. To, že sazby převyšují běžné pojistné je pochopitelné, neboť pokud by byly nižší, řada lidí by namísto sjednání řádného pojištění spoléhala na to, že se jim „vyplatí“ provozovat vozidlo nepojištěné s vidinou, že namísto pojistného eventuelně zaplatí pouze příspěvek v obdobné či dokonce nižší výši.

10. Kromě samotného příspěvku vzniklo žalobkyni vůči žalovanému rovněž právo požadovat náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek za shora specifikované období, a to na základě § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla: „(4) Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Výše těchto nákladů je opět určena vyhláškou č. 205/1999 Sb., dle jejíhož § 2a „Výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.“11. Žalovaný se bránil též tím, že mu ze strany žalobkyně nebyla žádná výzva doručena, nicméně z předloženého podacího archu a z údajů o zásilce evidovaných poštou je patrné, že výzva k úhradě příspěvku byla žalovanému doručena dne 9. 10. 2020. Ani v tomto směru tedy obrana žalovaného neobstojí. Předloženými listinami je zároveň prokázáno, že žalobkyně výzvu odeslala včas, a to do jednoho roku od vzniku povinnosti platit příspěvek, tak jak to předpokládá § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

12. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši a až od 23. 12. 2020 (šedesátidenní lhůta pro zaplacení uvedená ve výzvě ze dne 8. 10. 2020 uplynula dnem 8. 12. 2020). Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.

13. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně, neboť byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů spojených s jejím zastupováním advokátkou. Výše těchto nákladů se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka ve věci učinila sedm úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání dne 29. 11. 2022, vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne 27. 2. 2025, účast u jednání dne 12. 8. 2025). Za první tři úkony činí odměna dle § 14b advokátního tarifu 200 Kč za každý z nich. Za další čtyři úkony činí odměna dle § 7 bodu 4. advokátního tarifu 1 500 Kč za úkon. Celkem jde tedy o částku 6 600 Kč. S ohledem na § 14b odst. 4 advokátního tarifu je však celková výše odměny v tomto řízení omezena výší tarifní hodnoty, což je 5 288 Kč.

14. Advokátka má dle § 13 advokátního tarifu nárok na paušální náhradu hotových výdajů, a to ve výši 100 Kč za každý z prvních tří úkonů, ve výši 300 Kč za každý z dalších dvou úkonů uskutečněných do 31. 12. 2024 (účast u jednání dne 29. 11. 2022, vyjádření k odvolání) a ve výši 450 Kč za každý z posledních dvou úkonů uskutečněných po 1. 1. 2025 (účast u jednání před odvolacím soudem dne 27. 2. 2025 a účast u jednání dne 12. 8. 2025).

15. V souvislosti s cestou k jednání má advokátka podle § 13 advokátního tarifu právo na náhradu cestovních výdajů za cestu z , adresa, a zpět (celkem , hodnota, kilometrů).

16. V případě jednání dne 29. 11. 2022 byla cesta uskutečněna automobilem s doloženou spotřebou pro kombinovaný provoz 4,5 litru na 100 kilometrů. Při průměrné ceně pohonných hmot 47,10 Kč za kilometr a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za kilometr činí cestovní náhrady 995,64 Kč. Zároveň má podle § 14 advokátního tarifu nárok na náhradu za čas promeškaný cestou k jednání, která (za úkony uskutečněné do 31. 12. 2024) činí 100 Kč za každou započatou půlhodinu, což za šest půlhodin činí 600 Kč.

17. V případě jednání dne 12. 8. 2025 byla cesta uskutečněn automobilem s doloženou spotřebou pro kombinovaný provoz 4,3 litru na 100 kilometrů. Při průměrné ceně pohonných hmot 34,70 Kč za kilometr a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za kilometr činí cestovní náhrady 1 064,64 Kč. Zároveň má podle § 14 advokátního tarifu nárok na náhradu za čas promeškaný cestou k jednání, která nyní (od 1. 1. 2025) činí 150 Kč za každou započatou půlhodinu, což za šest půlhodin činí 900 Kč.

18. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 13 884,42 Kč.