13 C 165/2017

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 358 161,64 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 191 790,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 142 263,21 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 22. 12. 2016 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 126 969,90 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od 26. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 215 898,43 Kč, úroku z prodlení z částky 213 695,27 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 18. 12. 2016 do 21. 12. 2016, úroku z prodlení z částky 71 432,06 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 22. 12. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 144 466,37 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 3. 2. 2017 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 64 820,75 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od 26. 5. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení státu částku odpovídající polovině těchto nákladů, přičemž konkrétní výše těchto nákladů bude vyčíslena samostatným usnesením.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení státu částku odpovídající polovině těchto nákladů, přičemž konkrétní výše těchto nákladů bude vyčíslena samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 358 161,64 Kč s příslušenstvím s odkazem na uzavřenou smlouvu o dílo ze dne [datum] s tím, že tato částka představuje dlužnou cenu za dílo, které žalobkyně pro žalovaného provedla. Jelikož pro případ prodlení s úhradou ceny byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta, žádala žalobkyně i zaplacené této smluvní pokuty v kapitalizované výši 191 790,65 Kč. Při výpočtu dlužné ceny díla žalobkyně postupovala následujícím způsobem. Žalovanému fakturou ze dne 7. 12. 2016 (obsahující soupis provedených prací včetně výměr) vyúčtovala částku 473 695,27 Kč, od této částky odečetla složenou zálohu 260 000 Kč a k zaplacení fakturovala 213 695,27 Kč Další fakturou ze dne 19. 1. 2017 žalobkyně žalovanému dodatečně fakturovala částku 151 186,96 Kč s tím, že se jedná o původně poskytnutou slevu, na kterou však žalovanému v důsledku pozdního plnění nevznikl nárok. V průběhu řízení tuto částku ponížila o 6 720,59 Kč (v této části bylo řízení zastaveno). Na žalovaném tak z titulu dlužné ceny díla požadovala celkem 358 161,64 Kč, a to společně s úrokem z prodlení z částky 213 695,27 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 18. 12. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 144 466,37 ve výši 8,05 % ročně za dobu od 3. 2. 2017 do zaplacení. Smluvní pokutu žalobkyně požadovala z částky 213 695,27 Kč, a to za období od 18. 12. 2016 do 17. 1. 2017 ve výši 0,1 % denně (6 410 Kč) a dále za období od 18. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 0,25 % denně (185 380,65 Kč), tj. celkem výše uvedených 191 790,65 Kč. S ohledem na obranu žalovaného, jejíž podstata spočívala v námitce, že bylo plněno vadně, žalobkyně poukazovala na to, že žalovanému již z tohoto titulu přiměřenou slevu poskytla.

2. Žalovaný s nároky žalobkyně nesouhlasil, namítal, že dílo nebylo předáno, resp. že bylo předáno jiné než objednané dílo (a to s ohledem na jiný rozsah výměr), že podpis na předávacích protokolech byl na žalovaném vylákán, namítal že dílo nebylo dokončeno (namítal, že ústně s pracovníkem žalobkyně panem [jméno] [příjmení] bylo smluveno provedení dalších prací), že je vadné, namítal též, že mu byla účtována daň z přidané hodnoty v nesprávné (vyšší) výši, poukazoval na nepřiměřenost výše smluvní pokuty a v neposlední řadě též vznesl námitku započtení. Ohledně vad díla žalobce poukazoval na předávací protokoly, dále na znalecké posudky, které si ve věci nechal vypracovat (vizuální defekty v nášlapné vrstvě podlah, nesprávně provedené napojení podlahy na stěny a otvorové výplně vedoucí ke vzniku trhlin), v průběhu řízení pak udával vznik dalších trhlin a dále nově vzniklou nerovnost ve sprchovém koutě (u těchto vad požadoval odstranění).

3. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o dílo [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ Smlouva“), z hlediska předmětu řízení a námitek vznesených žalovaným jsou pro soud podstatná zjištění o ceně díla, o tom, jak bude cena stanovena s ohledem na fakticky provedený rozsah prací, jakým způsobem se do ceny promítá sazba daně z přidané hodnoty, jaký byl obsah ujednání o„ slevě“ dodatečně účtované žalobkyní a ujednání o smluvní pokutě; mimo okruh těchto otázek související s cenou díla a jejím zaplacením též zda a jakým způsobem bylo ve Smlouvě dohodnuto předání díla.

4. Předmět díla je v článku 2.1 vymezen jako„ provedení povrchových úprav“ s tím, že ohledně bližší specifikace je odkázáno na odsouhlasenou cenovou nabídku s [číslo] tvořící nedílnou součást Smlouvy. V článku 2.2 je cena díla sjednána částkou 395 192,30 Kč„ bez DPH“, a to za provedení díla v rozsahu dle cenové nabídky. Dále je zde uvedeno, že„ K ceně díla bez DPH bude zhotovitelem připočtena a objednateli vyúčtována DPH v zákonem stanovené výši.“ V článku 2.3 byla sjednána možnost měnit rozsah díla s tím, že konečná cena díla bud v návaznosti na to zvýšena či snížena, přičemž ocenění bude provedeno stejnými jednotkovými cenami jako v položkovém rozpočtu.

5. Článek III. nadepsaným slovy„ Platební podmínky“ upravuje v článku 3.3 splatnost konečné faktury, a to tak, že je splatná 14 dní od jejího vystavení. Dále je v článku 3.4 sjednáno následující:„ Pokud bude odběratel v prodlení s úhradou konečné faktury o více jak 5 kalendářních dnů, tak se Cena díla bez DPH sjednaná v této smlouvě zvyšuje o částku, která odpovídá výši slevy z ceny vyčíslené v cenové nabídce (dále také jen„ Sleva z ceny“), která tvoří nedílnou součást této smlouvy. Výsledná cena díla se tedy v takovém případě navýší o částku odpovídající Slevě z ceny zvýšené o DPH v zákonné výši. Objednatel bude povinen uhradit zhotoviteli toto navýšení (tj. Slevu z ceny + DPH) do 14 kalendářních dnů od výzvy zhotovitele objednateli k úhradě tohoto navýšení.“ 6. Podmínky provedení a předání díla byly dohodnuty v článku V., v článku 5.5 bylo (mimo jiné) dohodnuto, že objednatel je povinen převzít i dílo, která má vady a nedodělky, které nebrání běžnému užívání díla. Zároveň bylo dohodnuto, že na žádost kterékoli ze smluvních stran bude o předání sepsán předávací protokol, v němž se uvedou případné vady a nedodělky. V článku 5.6 objednatel stvrdil, že se seznámil s dokumentem označeným„ Specifikace povrchu“ umístněným na webových stránkách žalobkyně.

7. Článek VII. nadepsaný slovy„ Sankce a smluvní pokuty“ upravuje v článku 7.1 smluvní pokutu pro případ prodlení zhotovitele (0,25 % denně z ceny díla, maximálně však 20 % z ceny díla). V článku 7.2 je upravena smluvní pokuta pro případ prodlení objednatele s úhradou ceny díla, a to ve výši 0,1 % denně za první až třicátý den prodlení a ve výši 0,25 % denně počínaje 31. dnem prodlení.

8. Součástí Smlouvy byla i cenová nabídka [číslo] ze dne [datum] obsahující výčet jednotlivých prací a dodávek, včetně jejich výměr a cen s tím, že u jednotlivých položek je zároveň uvedena sleva v procentech a„ cena po slevě“. V závěru je celková cena„ bez slevy“ stanovena částkou 514 586 Kč, dále je zde položka„ celková sleva z ceny díla“ stanovená částkou 119 393,70 Kč a položka„ cena díla bez DPH“ stanovená částkou 395 192,30 Kč. V nabídce je ovšem sjednáno, že konečná cena bude stanovena na základě skutečné výměry provedených prací. V nabídce je výslovně uvedeno, že cena nezahrnuje vyrovnání podkladu stěn a podlah a„ PU nátěr ve formě soklu za konečnou cenu 150 Kč/bm“.

9. Provedené práce byly žalovanému vyúčtovány fakturou ze dne 7. 12. 2016 (splatnou 17. 12. 2016). Dvě z položek, a sice„ Sprchový kout včetně Plastbetonu“ v ceně 4 950 Kč a„ Příplatek – doprava a přesun hmot“ v ceně 5 300 Kč byly oceněny bez ohledu na výměry, u ostatních položek se cena odvíjela od plochy, která byla zhotovena. Ve věci byl zpracován znalecký posudek, který (mimo jiné) provedl měření ploch, které byly žalobkyní v rámci Smlouvy zhotoveny, přičemž bylo zjištěno, že u položek„ Betonepox-podlaha“,„ Granite“ a„ Perlata“ žalobkyně fakturovala méně (menší plochu), než ve skutečnosti provedla. Pouze u položky„ Betonepox-stěny“ žalobkyně fakturovala o 1,77 m2 více (za jednotkovou cenu 2 200 Kč), než ve skutečnosti provedla. Ve faktuře jsou uvedeny dále položky„ Plastbeton u vstupu do garáže – zdarma“ a„ Betonepox podlaha – zdarma“ (u této položky je výměra 2,9 m2). Součet fakturovaných položek činí 412 088,10 Kč a tato částka je ve faktuře redukována slevou ve výši 5 %, celkem k fakturaci tak byla účtována částka 391 483,70 Kč, k níž byla následně připočtena daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, celková cena díla byla stanovena částkou 473 695,27 Kč a po zohlednění zaplacené zálohy ve výši 260 000 Kč (podle příjmového dokladu byla zaplacena dne 9. 5. 2016) byla žalovanému účtována k úhradě částka 213 695,27 Kč. Fakturou ze dne 19. 1. 2017 (splatnou dne 2. 2. 2017) byla žalovanému z důvodu prodlení s úhradou předchozí faktury doúčtována„ poskytnutá sleva“, a to v částce 151 186,96 Kč (K zaplacení těchto dvou fakturovaných částek byl žalovaný vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2017, k zaplacení účtované smluvní pokuty výzvou ze dne 10. 5. 2019, v níž mu byla stanovena lhůta do 25. 5. 2019).

10. O předání díla byl sepsán protokol [číslo] v němž je jako datum předání uveden údaj„ 7/ 2016“, součástí protokolu je soupis provedených prací a v závěru je soupis těchto vad a nedodělků:„ LAK NENÍ V CELÉ PLOŠE STEJNOMĚRNÝ. JSOU MÍSTA, KDE SE NACHÁZÍ NEČISTOTY. TÝKÁ SE TO PODLAHY.“ Druhý protokol je ze dne [datum] a soupis vad a nedodělků byl následující:„ PODLAHA U DVEŘÍ GARÁ ŽE SE PROPADÁ. VE FINÁLNÍ VRSTVĚ LAKU JE MÍSTY ZALAKOVANÁ ŠPÍNA.“ 11. Žalovaný dále předložil emailovou komunikaci z přelomu července a srpna roku 2016, kterou vedl s pracovníkem žalobkyně panem [příjmení] [příjmení]. Z této je zřejmé, že žalobkyně žalovanému nabízela ještě jednu opravu, nicméně žalovaný požadoval slevu. Za účelem určení výše této slevy se strany domlouvaly na zajištění znaleckého posudku.

12. Žalobkyně soudu předložila listinu ze dne 25. 4. 2017, v níž žalovaný reklamuje provedení podlahy (odkazuje na předávací protokoly a znalecký posudek ze dne 23. 2. 2017) a žádá o slevu ve výši 85 000 Kč.

13. Žalovaný předložil listinu nadepsanou slovy„ DODATEČNÁ REKLAMACE SOKLU“ ze dne 10. 5. 2017, v němž žalovaný reklamuje„ PROVEDENÝ SOKL TZV. PU NÁTĚR – NAPOJENÍ PODLAHY NA ZEĎ“. Žalovaný uvádí, že cena soklu byla vyčíslena na 20 000 Kč a byla zaplacena. Z listiny nijak nevyplývá, jaká práva z titulu odpovědnosti za (tvrzenou) vadu uplatňuje.

14. V průběhu řízení žalobce soudu předložil listinu ze dne [datum] určenou žalobkyni, v níž rekapituluje, že vytčené vady dosud nebyly odstraněny a s odkazem na znalecký posudek ze dne 27. 12. 2018, který stanovil náklady na odstranění vad částkami„ Kč 482 691 bez DPH“ a„ Kč 66 658 bez DPH“, uvádí, že„ z procesní opatrnosti započítáváme celkovou částku Kč 549 349 bez DPH na Vaším klientem tvrzený nárok uplatněný u Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 14 C 165/2017“. Dále uvádí, že se v místě napojení stěrky objevily další trhliny a ve sprchovém koutě se objevila nerovnost podlahy („ bublina“) a žádá o jejich odstranění. Vedle toho zmiňuje úhradu částky 20 000 Kč zaměstnancům žalobkyně a v návaznosti na to se v listině uvádí, že„ z procesní opatrnosti započítáváme částku 20 000 Kč na Vším klientem tvrzený nárok uplatněný u Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 14 C 165/2017“ U jednání žalovaný uvedl, že započítávané částky představují jeho nároky z titulu z odpovědnosti za vady. K dotazu soudu dále uvedl, že k zaplacení těchto částek vyzval žalobkyni telefonicky na sklonku roku 2018, a to vzápětí poté, co byly znaleckým posudkem ze dne 27. 12. 2018 vady zjištěny. Žalovaný tvrdil, že tak učinil v rámci telefonického hovoru s pracovníkem žalobkyně panem [jméno] [příjmení] a v rámci téhož telefonního hovoru provedl rovnou samotný zápočet.

15. Žalovaný si nechal vypracovat dva znalecké posudky, první z nich ze dne 23. 2. 2017 byl zpracován [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z obsahu se podává, že žalovaný znalkyni sdělil, že dílo bylo předáno v červenci 2016 a s ohledem na vznesené námitky týkající se zalakovaných nečistot bylo dílo opraveno a byla nanesena nová uzavírací vrstva a takto bylo dílo znovu předáno v srpnu téhož roku, ovšem i při tomto předání byly do předávacího protokolu zaznamenány vady. Znalkyně při místním šetření popsala vzhled podlahy takto:„ Celkový vzhled podlahy při běžném osvětlení je podle názoru znalce odpovídající použité technologii. Na povrchu podlahy nebyly zjištěny zásadní odchylky jako nerovnosti, trhliny, kaverny a podobně. Při bližším zkoumání povrchu byly zachyceny drobné nedostatky nebo rozdíly v provedení horního uzavíracího laku jako: - Drobná zrna nečistot/prachu (obytný prostor), - Zbytky prachu z broušení a stopy po broušení v uzavíracím laku (obytný prostor), - Nerovnoměrné nanesení laku, nenatřená místa (vstupní chodba, obytný prostor), Stopy po chůzi ve vlhkém laku (vstupní chodba). Rozsah těchto ploch je velmi malý, maximálně se jedná o plochy rozměru 20 x 20 cm, celkem cca 6-8 míst.“ Za jedinou závažnější vadu znalkyně označila vznik trhliny v místě styku podlahy a stěrky, u této vady znalkyně uvedla, že dilatace mezi podlahou a stěnou je velmi malá, není zatmelena a je překryta pouze svrchní tónovací barvou a lakem. Konstatovala též, že sokl na stěně je proveden jako nátěr do výšky cca 5 cm. Dále zjistila drobný pokles podlahy v prostoru dveří do garáže. V závěru ve vztahu k nášlapné vrstvě uvedla, že se jedná o vady velmi malého rozsahu, které neznamenají technické znehodnocení nebo výrazné zhoršení kvality dodaného díla a jedná se o vady spíše estetického a vizuálního charakteru.

16. V pořadí druhý znalecký posudek č. ZU [číslo] 2018 byl na žádost žalovaného vypracován znaleckým ústavem [role v řízení] [příjmení] [jméno] – [anonymizováno 5 slov] a je ze dne 27. 12. 2018. Stejně jako v prvním znaleckém posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i tento posudek konstatuje jednak existenci vad ve formě vizuálních defektů svrchní nášlapné vrstvy a dále vadu spočívající v provedení napojení nášlapné vrstvy na ostatní konstrukce. Při hodnocení vizuálních vad znalecký ústav nejprve konstatuje, že ve Smlouvě je kvalita díla specifikována stroze, dále cituje z prezentace na webových stránkách žalobkyně (z posudku není zřejmé, zda a jak ústav ověřil, jaká byla podoba této prezentace v době uzavření smlouvy) a vedle toho též z dokumentu„ Specifikace stěrky BETONEPOX“ (u něhož uvádí, že se jedná o stále platné znění vydané 8. 11. 2013). Z úvodního textu na stránkách žalobkyně ústav dovozuje, že materiál BETONEPOX je prezentován jako jedinečný luxusní výrobek a jeho vlastnosti tedy musí být porovnávány s jinými luxusními výrobky obdobného druhu. Ústav takto činí, přestože se slovo„ luxusní“ v citovaném textu vůbec nevyskytuje, materiál je na webových stránkách popisován jako„ jedinečný moderní povrch, dokonale imitující betonovou plochu“, který„ vyniká chladnou nadčasovou krásou, moderním designem a bezkonkurenční odolností, tvrdostí a maximální životností“. Samotná specifikace použité stěrky je zaměřena na zdůraznění toho, že nejde svým charakterem o hladkou plochu, ale o plochu, která místy bude hrubá, přičemž množství hladkých a hrubých ploch není ovlivnitelné s ohledem na to, že se jedná o ručně aplikovanou stěrku, u níž jsou nerovnosti, nepřesnosti a poréznosti jejím specifikem. V posudku ústav konstatuje, že bylo nalezeno 31 defektů, z nichž fotograficky dokumentuje pouze část, rozsah (velikost) jednotlivých defektů nijak blíže nepopisuje, ani nestanoví jaká část z posuzované celkové plochy je těmito defekty zasažena, přesto v závěru dospívá k tomu, že tyto defekty je nutno charakterizovat jako podstatnou vadu. U druhé zjištěné vady konstatuje, že k vyplnění spáry v oblasti nášlapné vrstvy nebyla použita vhodná trvale pružná hmota, která by zajistila pohyb ve spáře bez vzniku poruch. I u této vady odkazuje na svůj závěr, že zájmová konstrukce byla prezentována jako luxusní artikl a vadu hodnotí jako podstatnou funkční a estetickou vadu. Ústav v posudku též vyčísluje náklady na odstranění popsaných vad, u vady napojení nášlapné vrstvy náklady stanoví částkou 66 658 Kč, u vizuálních vad nášlapné vrstvy konstatuje, že je nutná kompletní celoplošná obnova nášlapné vrstvy a náklady stanoví částkou 482 691 Kč. K posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se ústav nevyjadřuje„ vzhledem k objektivitě posouzení“ a jeho závěry ponechává zcela stranou.

17. S ohledem na diametrálně odlišné hodnocení závažnosti zjištěných vad a též s ohledem na skutečnost, že ani jeden z posudků se nevyjadřoval k ceně takto vadně provedeného díla, ustanovil soud ve věci znalce, jehož úkolem bylo, kromě posouzení vad díla, také ohodnocení vadně provedeného díla. Tímto posudkem je znalecký posudek [číslo] znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2020, který potvrdil existenci vad zjištěných prvními dvěma posudky. Ve vztahu k vizuálním vadám své poznatky z místního šetření ústav vyhodnotil tak, že na podlaze„ se vyskytují místa, kde je při určitém úhlu pohledu a dopadajícího světla viditelné jiné provedení povrchu, struktury či finálního lakování, velmi ojediněle se vyskytují zalakované nečistoty. Při pohledu z výšky cca 1,6 m, ze které se má provádět vizuální posouzení povrchu dle ČSN 74 4505 jsou tato vadná místa díky celkovému dekorativnímu pojetí tohoto typu povrchové úpravy podlahy velmi špatně rozpoznatelná a pro nezainteresovaného pozorovatele nepostřehnutelná.“ Při hodnocení vizuálních vad (zalakovaných nečistot, stop po broušení) ústav zdůraznil, že stěrkové podlahové systémy na bázi reaktivních pryskyřic jsou primárně vyvinuty pro průmyslové využití a mají tedy především výborné mechanicko-fyzikální vlastnosti včetně chemické odolnosti; to že se jich sekundárně využívá i pro bytovou výstavbu pro tzv. designové povrchy označil za poplatné dnešní době s tím, že je nutné mít na paměti, že tyto výrobky jsou stavěny a formulovány s důrazem na funkčnost a estetika je až druhořadá. Estetické vady podle ústavu nepůsobí nijak zvlášť rušivě, svým rozsahem se vyskytují na jednotkách procent z celé plochy podlah a lze očekávat, že vlivem provozu v objektu dojde k postupnému zmírnění projevů a optickému sjednocení povrchu. Kromě již dříve dokumentovaných vad potvrdil i výskyt vybouleného místa ve sprchovém koutě a dále konstatoval, že mu byly majitelem ukázány dvě krycí lišty odtokových štěrbin žlabů ze sprchových koutů, u nichž dochází na jejich hranách k dílčímu olupování povrchové úpravy BETONEPOX (patrnému jen při velmi podrobné prohlídce zblízka). Vznik vydutého místa ve sprchovém koutě ústav přisoudil chybnému provedení prací žalobkyní, u druhé z vad jako možnou příčinu označil nevhodnou manipulaci majitele objektu s krytem štěrbinového žlabu. Ohledně trhlin po obvodu místností v místě napojení na stěny či rámy obvodových výplní uvedl, že životnost tmelených spojů je časově omezená a je nutné provádět jejich pravidelnou obnovu, na což žalobkyně v návodu na údržbu upozornila. Ohledně ceny takto„ vadného“ díla, resp. díla zatíženého poruchami spočívajícími ve výskytu popisovaných estetických vad povrchu, trhlin po obvodu místností v místě napojení na stěny či rámy otvorových výplní a delaminace spojené s vydutím podlahy ve sprchovém koutě ústav uvedl, že se jedná o cenu zhotoveného díla poníženou o částku 58 400 Kč„ bez DPH“ (při výslechu zpracovatele posudku bylo upřesněno, že uvedená částka platí bez ohledu na to, zda by takto byla zohledňována i vada spočívající v olupování povrchové úpravy na krycích lištách odtokových štěrbin žlabů).

18. K návrhu žalovaného byl vyslechnut jako svědek zaměstnanec žalobkyně pan [jméno] [příjmení]. Ten potvrdil, že v rámci vyřizování dotčené zakázky jednal se žalovaným, potvrdil též, že byl přítomen při předání díla v červenci roku 2016, vyloučil však svou přítomnost při předávání díla dne 6. 8. 2016. Ke změně předmětu díla se vyjádřil tak, že se jednalo o drobné odlišnosti ve výměrách, podle svědka samotný sokl (v podobě nátěru) žalobkyně nedělala, nad rámec účtovaných položek byl zdarma zhotoven přechod mezi chodbou a garáží a 3 metry podlahy v „ kumbále“. Jiné práce nad rámec smlouvy podle svědka sjednány nebyly. Svědek též vyloučil, že by byl žalovaným na konci roku 2018 telefonicky vyzván k úhradě částek 549 349 Kč a 20 000 Kč.

19. Žalovaný v podání ze dne 21. 3. 2021 navrhoval jako svědka vyslechnout dalšího pracovníka žalobkyně pana [jméno] [příjmení], a to za účelem zjištění„ rozsahu a kvality díla“. Provedení tohoto důkazu soud zamítnul, a to jednak s ohledem na skutečnost, že svědek byl k výslechu navržen až po uplynutí lhůty, která byla v rámci koncentrace účastníkům za účelem označení důkazů stanovena. Vedle toho však soud nevidí ani smysl, aby byl navržený svědek vyslýchán za žalovaným deklarovaným účelem, neboť rozsah a kvalita provedeného díla byly posouzeny znaleckým ústavem. Pokud žalovaný měl na mysli, že by se označený svědek měl vyjádřit ke smluvenému rozsahu díla, tedy k tomu, zda dílo bylo dokončeno, pak žalovaný tvrdil, že na provedení dalších prací, které dle žalovaného měly být v rámci díla provedeny„ zdarma“ se domlouval s panem [jméno] [příjmení], který ovšem toto vyloučil. Kromě tohoto opožděně označeného důkazu žalovaný (včas) navrhl výslech dvou ukrajinských pracovníků, kteří dílo zhotovovali. Nicméně žalovaný ani nebyl schopen řádně označit, o jaké osoby by se mělo jednat, navíc soud nevidí, v čem by výslech těchto osob mohl být pro posouzení věci přínosný. V projednávané věci je podstatné zjištění, zda se žalovaným vytýkané vady na díle objevily, což bylo zjištěno znaleckým posudkem, který výskyt vad potvrdil a potvrdil též, že se jedná o vady, jejichž vznik zavinila žalobkyně. Žalovaný žádal též předložení stavebního deníku, ten ale podle svědka pana [jméno] [příjmení] nebyl veden. Žalovaný dále navrhl k důkazu email ze dne 21. 6. 2016, i pro tento důkaz platí, že jej žalovaný navrhl opožděně po lhůtě k tomu určené. Žalovaný v návaznosti na závěry v pořadí třetího znaleckého posudku, který byl vypracován na základě zadání soudu, navrhoval zpracování dalšího revizního posudku, případně„ konfrontaci“ znalců, nicméně soud se domnívá, že závěry znaleckého ústavu ustanoveného soudem jsou dostatečně podloženy zjištěními učiněnými na místě samém a znalecký ústav přesvědčivě popsal, jaké úvahy jej k těmto závěrům vedly (k tomu také podrobněji viz odůvodnění níže pod bodem 23.).

20. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 občanského zákoníku a na vztahy mezi účastníky se proto použije úprava Dílu 8 občanského zákoníku. Ve vztahu k odpovědnosti za vady díla a právům objednatele z vadného plnění § 2615 odst. 2 občanského zákoníku uvádí, že„ platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě“.

21. Občanský zákoník přitom rozlišuje mezi vadným plněním, které je podstatným porušením smlouvy (§ 2106 občanského zákoníku) a vadným plněním, které je nepodstatným porušením smlouvy (§ 2107 občanského zákoníku). Žalovaný z titulu odpovědnosti za vady uplatnil právo na slevu (listina ze dne 25. 4. 2017) a ohledně nově reklamované vady spočívající ve vzniku delaminace a vydutí ve sprchovém koutě žádal po žalobkyni její odstranění (listina ze dne 4. 7. 2019). Co se týče vady krycích lišt odtokových štěrbin žlabů, tuto vadu žalovaný sice ukázal znalci, nicméně v průběhu řízení žalovaný netvrdil (a ani to jinak nevyšlo najevo), že by ji žalobkyni oznámil a uplatnil některé z práv z titulu odpovědnosti za vady. Touto vadou se proto soud nezabýval a v rozhodování zohlednil pouze estetické vady podlahy, nevhodně provedené napojení podlah na svislé konstrukce (projevující se vznikem trhlin) a dodatečně uplatněnou vadu spočívající ve vzniku zmíněné delaminace a vydutí ve sprchovém koutě, přičemž existence všech těchto vad byla znaleckými posudky potvrzena.

22. Jak již bylo řečeno, žalovaný uplatnil právo na slevu z ceny a dále právo na odstranění vady. Obě tato práva občanský zákoník přiznává i v případě nepodstatného porušení smlouvy (srov. § 2107 občanského zákoníku). Zároveň ve vztahu k projednávanému nároku je významný § 2108 občanského zákoníku:„ Do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu.“ Při hodnocení oprávněnosti požadavku na zaplacení zbylé část ceny díla (a navazujících nároků) je tedy namístě zohlednit, že žalovaný má jednak právo na slevu a jednak má ve vztahu k delaminaci a vydutí ve sprchovém koutě právo na tzv.„ zádržné“ a do odstranění této vady (k čemuž dosud nedošlo) není povinen platit tu část kupní ceny, která odpovídá jeho právu na slevu.

23. Při určení výše slevy a zádržného soud vycházel z posudku vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále také jen Posudek), který výši ceny díla postiženého popsanými vadami ohodnotil tak, že se jedná o smluvenou cenu díla poníženou o částku (slevu) ve výši 58 400 Kč„ bez DPH“. Soud si je samozřejmě vědom příkrého rozporu v hodnocení vad tímto Posudkem a posudkem vypracovaným [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], nicméně domnívá se, že posudek posledně jmenované společnosti je tendenční a nehodnotí vady objektivně. Tento v pořadí druhý posudek při hodnocení vad opakovaně zdůrazňuje, že se mělo jednat o„ luxusní“ podlahy (ačkoli se toto slovo v popisu vztahujícím se ke zvolenému provedení podlah vůbec nevyskytuje) a toto východisko pak používá pro závěr, že kvalita posuzovaného díla musí být tímto prizmatem hodnocena. Ve smlouvě však jakost plnění dohodnuta nebyla a uplatní se proto § 1915 občanského zákoníku:„ Dlužník je zavázán plnit ve střední jakosti, není-li mezi stranami ujednána jiná jakost.“ Soudu není zřejmé, proč se žalovaným oslovený znalecký ústav pouštěl do výkladu obsahu smluvního ujednání mezi stranami, tedy do činnosti, která mu nijak nepřísluší a k níž ani není kompetentní. Přesto se tento ústav ke svému výkladu smlouvy v posudku vytrvale vrací a staví na něm závěr, že dílo de facto musí být provedeno znovu (navíc v posudku spekuluje, že by opravu neměl provádět původní zhotovitel, přičemž úvahy tohoto druhu mu též nepřísluší). Tyto okolnosti značně snižují věrohodnost závěrů tohoto ústavu, k věrohodnosti nepřispívá ani to, že se ústav nijak nevypořádal s diametrálně odlišným hodnocením estetických vad provedeným [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ústav uvedl, že tak učinil„ vzhledem k objektivitě posouzení“, soud se však domnívá, že k větší objektivitě a přesvědčivosti by přispělo, kdyby ústav své (odlišné) závěry se závěry posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] poměřil a vysvětlil, v čem spatřuje nesprávnost jejího hodnocení. Jako značný nedostatek soud vnímá i to, že ústav vady nijak blíže nekvantifikoval a nepopsal a omezil se v podstatě jen na konstatování počtu nalezených defektních míst. Tyto úvahy vedou soud k názoru, že závěry [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nejsou přesvědčivé, neboť s ohledem na absenci podrobnějšího hodnocení vad nejsou přezkoumatelné. Proto se soud přiklonil k závěrům obsaženým v posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], v němž jsou vady blíže kvantifikovány, navíc shodně s posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

24. Ohledně otázky určení výše slevy je nutné podotknout, že výše slevy se (automaticky) nerovná nákladům na odstranění vad (neboť sleva se může týkat i vad neodstranitelných), ale jedná se o rozdíl hodnoty díla bez vad a hodnoty vadného díla. Takto byl zadán i znalecký úkol, nicméně je pochopitelné, že znalec část vad zohlednil právě postupem spočívajícím ve výpočtu nákladů na jejich odstranění, neboť neexistuje trh s nabídkou„ vadných podlah“, na kterém by bylo možné cenu vadně provedeného díla zjistit.

25. Soud při posuzování nároků žalobkyně vyházel z uzavřené Smlouvy, v níž byla stanovena též cena díla. Tato cena byla sice uvedena konkrétní částkou, nicméně zároveň je ze Smlouvy zřejmé, že se počítá s tím, že odhadované výměry při provádění díla mohou doznat změn (v tomto směru tedy neobstojí absurdní námitka žalovaného, že s ohledem na odlišné výměry bylo dodáno jiné dílo, než na které byla smlouva uzavřena). Ve Smlouvě (ve specifikaci díla, která byla součástí Smlouvy) byly jednotkové ceny stanoveny konkrétními částkami a žalobkyně při fakturaci z těchto cen vycházela. Co se týče účtovaných výměr, Posudkem bylo zjištěno, že u položky„ Betonepox-stěny“ činila skutečně provedená výměra o 1,77 m2 méně, než bylo fakturováno, a soud proto při výpočtu částky, kterou žalovaný žalobkyni na doplatku ceny díla dluží, tuto okolnost zohlednil. Jednotková cena u této položky činila 2 200 Kč, proto namísto žalobkyní účtovaných 112 508 Kč (před připočtením daně z přidané hodnoty) mělo být účtováno 108 614 Kč, celkem tedy mělo být fakturou jako cena díla účtováno 408 194,10 Kč a nikoli 412 088,10 Kč. Od této částky je namístě odečíst výše vypočtenou slevu, tj. částku 58 400 Kč (i tato částka byla znalcem uvedena před připočtením daně z přidané hodnoty), takže výsledek činí 349 794,10 Kč.

26. Vzhledem k tomu, že výsledná cena i jednotkové ceny byly ve Smlouvě dohodnuty jako ceny„ bez DPH“, která k nim měla být následně připočtena, je namístě se zabývat s jakou sazbou měl žalovaný počítat. Ve smlouvě ani v cenové nabídce není uvedeno, do jaké kategorie sjednané dílo patří, přitom z hlediska zákazníka, který není podnikatelem, je zcela irelevantní v jaké výši zhotovitel daň ze zaplaceného plnění odvede. Pro zákazníka je podstatný údaj o ceně (případně způsobu jejího výpočtu), který musí být jasný a jednoznačný a pro zákazníka srozumitelný bez potřeby zvláštních odborných znalostí. Sazby daně z přidané hodnoty upravuje zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, (s ohledem na dobu plnění vycházel soud ze znění účinného do 30. 6. 2017), podle § 47 odst. 1 písm. a) tohoto zákona činí základní sazba daně 21 %, s ohledem na předmět díla do úvahy přichází použití první snížené sazby ve výši 15 %, a to dle § 47 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 48 (který použití této sazby předpokládá u stavebních nebo montážních prací provedených na dokončené stavbě pokud se jedná o stavbu pro bydlení). Jestliže ze Smlouvy výslovně neplyne, která ze sazeb bude použita a do úvahy přichází použití sazby nižší (s níž žalovaný zjevně počítal), je namístě (pro účely stanovení ceny díla) vycházet z toho, že bylo počítáno se sazbou 15 %, neboť takovýto postup odpovídá ochraně spotřebitele zakotvené v § 1812 občanského zákoníku:„ Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.“ 27. Při použití této sazby pak cena díla (po zohlednění slevy a zádržného) činí 402 263,21 Kč, po odečtení složené zálohy ve výši 260 000 Kč se jedná o částku 142 263,31 Kč, která byla žalobkyni k zaplacení přiznána.

28. Soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení požadovaného doplatku poskytnuté„ slevy“, který byl účtován fakturou ze dne 19. 1. 2017. Ustanovení o této„ slevě“ je ve Smlouvě zahrnuto do článku upravujícího platební podmínky, soud se však domnívá, že označení sleva, je v tomto případě zavádějící, neboť ve své podstatě se jedná o sankci za pozdní plnění. Výše ceny (jednotková cena zhotovovaných položek) byla stanovena smlouvou a dodatečné změny ceny plnění až po poskytnutí plnění (v návaznosti na splnění či nesplnění platebních podmínek) považuje soud ve vztahu ke spotřebiteli za ujednání, které neobstojí ve světle § 1813 občanského zákoníku:„ Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ Soud se totiž domnívá, že žalobkyně takto (vedle již sjednané smluvní pokuty) de facto skrytě sjednala další sankci pro případ, že ze strany žalovaného nebude plněno včas. Podle § 1815 občanského zákoníku pak platí, že„ K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.“ Soud proto žalobkyni právo na zaplacení požadované částky 146 466,37 Kč (včetně úroku z prodlení z této částky) nepřiznal.

29. Co se týče smluvní pokuty, možnost jejího sjednání upravuje § 2048 občanského zákoníku:„ (1) Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Žalovaný namítal, že sjednaná pokuta je nepřiměřená, soud však jeho názor nesdílí. Zajišťovanou povinností byla povinnost včas zaplatit žalobkyni cenu díla, řádné splnění této povinnosti je z hlediska předmětu a účelu smlouvy pro žalobkyni zcela zásadní a je pochopitelné, že její splnění ošetřila smluvní pokutou. S ohledem na význam včasné úhrady je nutné akceptovat, že výše smluvní pokuty musí pro dlužníka představovat dostatečnou motivaci k tomu, aby ke splnění svých závazků přistoupil včas. Způsob, kterým byla smluvní pokuta sjednána, reflektuje výši dlužné částky, s jejímž zaplacením je objednatel v prodlení a též dobu, po kterou prodlení trvá. Smluvní pokuta byla sjednána ve dvou sazbách, první sazba 0,1 % z dlužné částky denně pokrývá období prvních třiceti dnů, druhá vyšší sazba 0,25 % denně nastupuje až po uplynutí tohoto třicetidenního období. Soud má s ohledem na takto provedenou (další) akcentaci doby prodlení za to, že tyto sazby nejsou nepřiměřené. Žalobkyně jako zhotovitelka má nepochybně právo na to, aby za poskytnuté plnění obdržela sjednanou úplatu včas, a narůstající prodlení vede k zesílení negativních dopadů do její majetkové sféry. Jestliže tedy žalobkyně pro období počínající 31. dnem prodlení zvolila sazbu 0,25 % denně, jeví se její postup stále jako přiměřený.

30. Ve vztahu ke splatnosti soud dodává, že ta byla ve Smlouvě sjednána na 14 dnů od vystavení faktury, první faktura však udávala splatnost pouze 10 dnů namísto sjednaných 14 a datum splatnosti 17. 12. 2016 je v ní tudíž uvedeno nesprávně. Ve skutečnost se faktura stala splatnou až dne 21. 12. 2016 a teprve ode dne následujícího (22. 12. 2016) byl žalovaný v prodlení s úhradou doplatku ceny díla (142 263,21 Kč). Tuto okolnost proto vzal soud v potaz a úrok z prodlení žalobkyni přiznal až od 22. 12. 2016 (ohledně zbylé části požadované ceny díla soud žalobu jako nedůvodnou z výše uvedených důvodů zamítl, a to včetně úroků z prodlení). V návaznosti na to soud přepočetl též smluvní pokutu, která z dlužné částky 142 263,21 Kč činí za dobu od 22. 12. 2017 do 20. 1. 2017 částku 4 267,89 Kč a za zbylé období, za něž žalobkyně pokutu požadovala, tj. od 21. 1. 2017 do 31. 12. 2017 částku 122 702,01 Kč Celkem tedy žalobkyni na smluvní pokutě přiznal 126 969,90 Kč a z této částky též žalobkyni přiznal úrok z prodlení, který požadovala v zákonné výši od prvého dne prodlení, kterým byl 26. 5. 2019 (lhůta pro plnění smluvní pokuty byla žalobkyní ve výzvě k zaplacení stanovena do 25. 5. 2019). Ve zbylé části požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 64 820,75 Kč zamítnul, a to včetně úroku z prodlení z této částky.

31. Žalovaný též namítal, že nedošlo k předání díla. Podle § 2604 občanského zákoníku„ Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.“ O předání díla byly sepsány výše zmíněné protokoly z července a ze srpna roku 2016. Z protokolů je jednoznačně zřejmé, že se vztahují k uzavřené Smlouvě o dílo (oba protokoly obsahují odkaz na číslo Smlouvy), ohledně odlišných výměr bylo výše uvedeno, že s rozdíly ve výměrách bylo počítáno již ve Smlouvě a konstrukce žalovaného, že bylo předáno„ jiné“ dílo nemůže obstát. Co je myšleno dokončením díla rozvádí § 2605 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.“ Žalovaný tvrdil, že dílo mělo zahrnovat ještě další práce, které ovšem měly být provedeny zdarma. Žalovaným navržený svědek pan [jméno] [příjmení] existenci takovéto dohody vyloučil, navíc lze předpokládat, že pokud by skutečně část sjednaných prací nebyla provedena, žalovaný by to poznamenal v předávacích protokolech, v nichž zjištěné nedostatky žalobkyni vytkl. Dalo by se též očekávat, že žalovaný v rámci emailové komunikace, kterou se žalobkyní vedl, tyto nedostatky zmíní a bude žádat nápravu, případně, že tak učiní v listinách, kterými se dovolával svých práva z odpovědnosti za vady. Nic takového se však nestalo a soud má za to, že bylo prokázáno, že dílo bylo dokončeno a žalovanému k užívání předáno, byť s vadami. Kritériem pro posouzení vzniku práva na zaplacení ceny díla není řádné provedení díla (bez vad), ale předvedení skutečnosti, že slouží svému účelu, navíc strany si ve smlouvě výslovně ujednaly, že objednatel je povinen převzít i vadné dílo, pokud se jedná o vady a nedodělky nebránící běžnému užívání díla. S ohledem na výše uvedené tedy setrvává soud na závěru, že žalobkyni právo na zaplacení ceny díla (k jejíž výši se soud vyjádřil v předchozích odstavcích) vzniklo, neboť dílo bylo provedeno, tak jak to předpokládá § 2610 občanského zákoníku odst. 1:„ (1) Právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.“ 32. Žalovaný v řízení uplatnil též námitku započtení, a to v listině ze dne 4. 7. 2019. Započtení je upraveno v § 1982 občanského zákoníku:„ (1) Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. (2) Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.“ Ovšem ani tuto obranu neshledal soudu z následujících důvodů způsobilou. V prvé řadě je nutné říci, že zápočet obsažený v listině předložené žalovaným je neurčitý. Žalovaný v listině započítává dvě pohledávky jednu ve výši 549 349 Kč„ bez DPH“ a druhou ve výši 20 000 Kč, a to na„ nárok uplatněný u Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 14 C 165/2017“. Pomine-li soud překlep ve spisové značce, z listiny není s ohledem na provedenou změnu žaloby zřejmé, zda žalovaný takto do zápočtu zahrnul i nově uplatněnou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty (změna byla navržena v podání ze dne 31. 5. 2019, ovšem připuštěna byla až u jednání dne 5. 9. 2029) či nikoli. Žalovaný u jednání tvrdil, že ano, nicméně toto jeho tvrzení je v rozporu s jeho dalším tvrzením, že k zápočtu přistoupil již v rámci tvrzeného telefonního hovoru, který se ovšem odehrál ještě před tím, než byla smluvní pokuta žalobkyní uplatněna. Navíc, při existenci plurality pohledávek žalobkyně (nárok na zaplacení ceny díla a na zaplacení smluvní pokuty) a plurality pohledávek žalovaným započítávaných je nutné, aby dlužník přesně určil, na kterou pohledávku se zápočet té které jeho pohledávky vztahuje a zejména, zda a do jaké výše pohledávky zanikají. Neurčitost zápočtu způsobuje i okolnost, že v zápočtu je jedna ze započítávaných pohledávek vymezena jako částka 549 349 Kč„ bez DPH“, není tak zřejmé jaká je vlastně výše této započítávané pohledávky, zda jde pouze o uvedenou sumu, či zda žalovaný počítal s tím, že k této sumě bude připočtena částka odpovídající dani z přidané hodnoty a pokud ano, není zřejmé, s jakou sazbou žalovaný počítal. Pomine-li soud neurčitost zápočtu, problematické je i naplnění podmínky § 1987 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ (1) K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.“. To mimo jiné znamená, že se musí jednat o pohledávky splatné. Žalovaný k dotazu soudu uvedl, že žalovanou k zaplacení vyzval telefonicky při hovoru s panem [jméno] [příjmení], ten však tvrzení žalovaného vyvrátil. Věrohodnost tvrzení žalovaného navíc opět snižuje okolnost, že v době tvrzené telefonické výzvy, nebyla předmětem řízení smluvní pokuta, která byla uplatněna až podáním ze dne 31. 5. 2019. Přesto žalovaný u jednání tvrdil, že zápočet se vztahuje i na nárok na zaplacení smluvní pokuty. Navíc lze pochybovat, že by v době probíhajícího soudního řízení žalovaný takovéto právní jednání činil sám (nikoli prostřednictvím svého zástupce) a navíc telefonicky. Mimo všechny tyto výhrady nelze opominout to, že nárok žalovaného na zaplacení v zápočtu uváděných částek nemá oporu v provedeném dokazování, neboť jak bylo zjištěno, z titulu odpovědnosti za škodu žalobci náleží sleva pouze ve výši odpovídající částce stanovené Posudkem, kterou soud při rozhodování o nároku žalobkyně zohlednil a o tuto slevu (včetně zádržného) nárok žalobkyně ponížil.

33. Jelikož úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného jsou v projednávané věci přibližně stejné, bylo dle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. V průběhu řízení vznikly též náklady státu, a to v souvislosti se znaleckým dokazováním. V souladu s § 148 o. s. ř. uložil soud povinnost nahradit tyto náklady mezi účastníky rovným dílem. Jelikož jejich výše nebyla ke dni vyhlášení rozsudku známa (neboť teprve po vyhlášení rozsudku bylo rozhodováno o znalečném v souvislosti s účastí znalce u jednání), bylo rozhodnuto, že bude stanovena samostatným usnesením.