13 C 170/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vydání věci a zaplacení 16 200 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku následující věci:a) knihu „Převrat“, autor Oldřich Jurman, signatura 2-1442.165,b) knihu „Deset let s Václavem Havlem“, autor Ladislav Špaček, signatura 2-1283.314,c) knihu „Nemocnice na kraji města“, autor Jaroslav Dietl, signatura PK-0107.

850. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 200 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 9 870 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 4 710 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 1 620 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 620 Kč za období od 5. 2. 2024 do 6. 2. 2024 se žaloba zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se z titulu svého vlastnictví domáhala vydání knih specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný si tyto knihy od žalobkyně vypůjčil na základě smlouvy o výpůjčce. Pro případ, že by vydání knih nebylo možné, požadovala žalobkyně náhradu škody, a to ve výši 269 Kč, 314 Kč a 271,20 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 16 200 Kč za včasné nevrácení těchto knih. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou smluvní pokuty požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 9 870 Kč od 11. 5. 2022, z částky 4 710 Kč od 16. 3. 2023 a z částky 1 620 Kč ode dne doručení žaloby, vždy v zákonné výši až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne 18. 1. 2020 k uzavření rámcové smlouvy o výpůjčce, na základě níž měly být následně uzavírány jednotlivé smlouvy o výpůjčce, a to formou potvrzení o výpůjčce. V rámcové smlouvě bylo dohodnuto, že součástí každé smlouvy o výpůjčce se stane také knihovní řád ve znění účinném ke dni podpisu potvrzení o výpůjčce, jímž bude žalovaný vázán. V rámcové smlouvě bylo též výslovně uvedeno, že došlo k dohodě o sjednání smluvních pokut tak, jak jsou uvedeny v knihovním řádu (a jeho přílohách) účinném ke dni podpisu potvrzení o výpůjčce. V oddíle D4. „Poplatky, náhrady, zálohy a náhrada škody“ knihovního řádu bylo v odstavci 3. zakotveno oprávnění žalobkyně v případě uplatnění nároku na vrácení knihovní jednotky u soudu požadovat současně vrácení knihovní jednotky a pro případ nemožnosti tohoto vrácení z důvodu její ztráty či zničení náhradu škody stanovené dle knihovního řádu, přičemž v případě, že čtenář neprokáže, že knihovní jednotku ztratil nebo byla zničena, má se za to, že knihovní jednotku lze vrátit. V odstavci 6. téhož oddílu knihovního řádu je stanoveno, že uživatel je povinen v případě prodlení s vrácením knihovní jednotky uhradit smluvní pokutu uvedenou v příloze knihovního řádu – Ceníku placených služeb a poplatků, který je nedílnou součástí knihovního řádu a součástí smlouvy o výpůjčce. Dle tohoto ceníku činí smluvní pokuta u absenční výpůjčky za jednu knihovní jednotku a jeden den 5 Kč.

4. Z jednotlivých potvrzení o výpůjčce bylo zjištěno, že si žalovaný dne 11. 2. 2020 vypůjčil knihovní jednotku „Nemocnice na kraji města“, autor Jaroslav Dietl, signatura PK-0107.850, kterou měl vrátit do 13. 3. 2020; dne 15. 2. 2020 si vypůjčil knihovní jednotku „Převrat“, autor Oldřich Jurman, signatura 2-1442.165, kterou měl vrátit do 17. 3. 2020; a dne 3. 3. 2020 si vypůjčil knihovní jednotku „Deset let s Václavem Havlem“, autor Ladislav Špaček, signatura 2-1283.314, kterou měl vrátit do 3. 4. 2020. Z dopisu ze dne 18. 8. 2020 (Předžalobní upomínka a pokus o smír), dopisu ze dne 3. 2. 2021 i z dopisu ze dne 20. 4. 2022 soud zjistil, že s ohledem na nouzový stav a uzávěru knihovny byl žalovanému termín výpůjček posunut do 30. 6. 2020.

5. Dopisem ze dne 18. 8. 2020 (Předžalobní upomínka a pokus o smír) žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení vypůjčených knih a k úhradě dlužné částky za „zpozdné“. Tato předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána opětovně v příloze emailu ze dne 1. 9. 2020 na emailovou adresu uvedenou žalovaným v čtenářské kartě. Dopisem ze dne 3. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dotčených knihovních jednotek a k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, a to do 14 dnů od odeslání této výzvy. Dopisem ze dne 20. 4. 2022 opětovně vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení knih a k úhradě smluvní pokuty ve výši 9 870 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do 20. 4. 2022, a to do 10. 5. 2022. Zásilka byla uložena u pošty a následně vrácena žalobkyni z důvodu jejího nevyzvednutí žalovaným. Emailem ze dne 1. 3. 2023 byl žalovaný znovu vyzván k vrácení knih a k úhradě částky 14 580 Kč (tj. smluvní pokuty za období od 1. 7. 2020 do 28. 2. 2023) do 15. 3. 2023. Žaloba byla žalovanému doručena na adresu , adresa, (tedy na adresu trvalého bydliště) dne 5. 2. 2024.

6. Z předložených listin má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o výpůjčce tak, jak ji upravuje § 2193 občanského zákoníku: „Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.“ Žalovaný nesplnil svoji povinnost vrátit vypůjčené knihy ve sjednaném termínu a žalobkyně jako vlastník je tudíž oprávněna požadovat jejich vydání, tak jak to předpokládá § 1040 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“ Pro případ nevrácení vypůjčených knihovních jednotek ve stanovené lhůtě byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve smyslu § 2048 občanského zákoníku: „Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem kultury dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Jde o organizaci zřízenou za účelem poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb a v rámci nich zpřístupňovat knihovní dokumenty z knihovního fondu knihovny a dále je oprávněna vydat knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování knihovnických a informačních služeb.

8. Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit vypůjčené knihy v dohodnutém, resp. prodlouženém termínu do 30. 6. 2020 a nevrátil je doposud, tyto knihy, které jsou ve vlastnictví žalobkyně, neprávem zadržuje, a soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil knihy žalobkyni vydat.

9. Pokud jde o v žalobě uplatněný eventuální petit znějící na náhradu škody za dotčené knihy ve výši 269 Kč, 314 Kč a 271,20 Kč (ve smyslu náhrady škody, tedy náhrady za ztrátu či zničení zažalovaných knih), soud o tomto eventuálním petitu nerozhodoval. Učinil tak s ohledem na judikaturu, dle níž o eventuálním petitu přichází v úvahu rozhodnout až tehdy, dojde-li soud k závěru, že nelze vyhovět tzv. primárnímu petitu (zde na vydání knih), který zamítne (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2887/2004, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2053/2012 či 33 Cdo 4702/2015). O primárním petitu musí soud rozhodnout vždy, o eventuálním petitu jen tehdy, je-li způsob plnění požadovaný v primárním petitu nemožný. Z ustálené judikatury plyne, že předpokladem úspěšného uplatnění žaloby o vydání věci je mj. to, aby žalobce tvrdil a prokázal, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, břemeno tvrzení a důkazní o pozbytí držby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1949/2019 a tam citovanou judikaturu, tj. mj. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4178/2007, uveřejněný pod č. C 5 580 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1007/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2721/2018). Žalobkyně v souzené věci prokázala, že zažalované knihy odevzdala ze svojí dispozice do dispozice žalovaného. Pokud se chtěl žalovaný s úspěchem bránit vydání věci, leželo břemeno tvrzení a důkazní o pozbytí držby na něm, avšak žalovaný ničeho netvrdil a neprokazoval. Proto ve stavu skutkové nejistoty (stav non liquet) – tj. zda žalovaný má či nemá i nadále zažalované knihy ve svojí dispozici – nezbylo než na základě pravidel o břemenu tvrzení a důkazním vyjít z toho, že žalovaný všechny zažalované knihy i nadále drží, čemuž odpovídá výrok I. o vyhovění žalobě o vydání tří knih.

10. Vedle nároku na vydání knih shledal soud opodstatněný i nárok na zaplacení smluvní pokuty, sjednané v souladu s § 2048 občanského zákoníku. Účastníci si pro případ, že žalovaný nevrátí ve stanovené lhůtě výpůjčku, sjednali smluvní pokutu ve výši stanovené Ceníkem platných služeb a poplatků. Dle tohoto ceníku, který je přílohou knihovního řádu – a tudíž i smlouvy sjednané mezi účastníky - činila výše smluvní pokuty za 1 knihu a jeden den 5 Kč. Žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním požaduje smluvní pokutu za všechny tři knihy v celkové výši 16 200 Kč za dobu prodlení s vrácením knih od 1. 7. 2020 do 16. 6. 2023 (tj. do dne sepsání žaloby, tj. celkem za 1 080 dní).

11. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, tj. se zaplacením smluvní pokuty, a proto má žalobkyně nárok na úhradu úroku z prodlení. Dle výzvy obsažené v dopise ze dne 20. 4. 2022 byl žalovaný povinen provést úhradu smluvní pokuty ve výši 9 870 Kč do 10. 5. 2022 a ode dne následujícího, tj. ode dne 11. 5. 2022, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala z této částky v zákonné výši 11,75 % ročně. Dle výzvy obsažené v emailové zprávě ze dne 1. 3. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 14 580 Kč do 15. 3. 2023. Tedy ode dne 16. 3. 2023 vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení z částky 4 710 Kč; tento žalobkyně požadovala v zákonné výši 15 % ročně. Pokud jde o zbývající částku smluvní pokuty, tj. ve výši 1 620 Kč, žalobkyně úrok z prodlení z této částky žádala ode dne doručení žaloby. Žaloba byla žalovanému doručena v pondělí 5. 2. 2024 a tento den je na místě považovat za den, kdy byl žalovaný vyzván k plnění. V souladu s § 1958 odst. 2 občanského zákoníku byl žalovaný „povinen splnit bez zbytečného odkladu“, přičemž soud se domnívá, že s ohledem na povahu závazku a výši částky lze uvažovat o tom, že takto měl učinit nejpozději dne následujícího, což bylo úterý 6. 2. 2024 a teprve tohoto dne se stala pohledávka žalobkyně na zaplacení částky 1 620 Kč splatnou, za první den prodlení je tedy nutné považovat až středu 7. 2. 2024 a teprve od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení z této částky. V případě požadovaného úroku z prodlení tedy soud žalobě vyhověl jen z části a za dobu od 5. 2. 2024 do 6. 2. 2024 žalobkyni právo na úrok z prodlení z částky 1 620 Kč nepřiznal.

12. Právo na náhradu nákladů řízení v plné výši má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně, která ve věci zaznamenala neúspěch jen v zcela nepatrné části. Právo na náhradu nákladů řízení účastníka, jenž v řízení nebyl zastoupen advokátem, se řídí § 151 odst. 3 o. s. ř.: „Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.“ Zvláštním prováděcím předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Podle § 2 odst. 3 vyhlášky činí výše paušální náhrady v této věci 300 Kč za každý úkon. Žalobkyně ve věci učinila dva úkony (předžalobní výzva, žaloba), za které jí náleží 2 x 300 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč činí náklady žalobkyně 3 600 Kč.