13 C 184/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 842,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 620 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 9 310 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 915,90 Kč, ročního úroku z prodlení z částky 1 237 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka a ročního úroku z prodlení z částky 294,95 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 313,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 1 237,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou dne 11. 5. 2007, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem za poskytnutí půjčky v týdenních splátkách ve sjednané výši. Poslední splátka byla stanovena na 15. 2. 2008. Žalovaná svým závazkům ze smlouvy nedostála, když sjednané splátky nehradila řádně a včas. Od 16. 2. 2008 byla žalovaná v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Celkem žalovaná uhradila 6 170 Kč, z toho částka 2 407,80 Kč byla použita na částečnou úhradu souhrnného poplatku a zbývající částka 3 762,20 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Žalobkyně v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 1 237,80 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 475,60 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 237,80 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, zákonné úroky z prodlení z částky 1 237,80 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

2. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 9 604,95 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou dne 27. 6. 2007, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem za poskytnutí půjčky v týdenních splátkách ve sjednané výši. Poslední splátka byla stanovena na 2. 7. 2008. Žalovaná svým závazkům ze smlouvy nedostála, když sjednané splátky nehradila řádně a včas. Od 3. 7. 2008 byla žalovaná v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Celkem žalovaná uhradila 690 Kč, z toho částka 274,95 Kč byla použita na částečnou úhradu souhrnného poplatku a zbývající částka 395,05 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Žalobkyně v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 9 604,95 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 19 209,90 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 604,95 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, zákonné úroky z prodlení z částky 9 604,95 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 11. 5. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč, která jí byla poskytnuta v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 3 200 Kč vrátit v 40 týdenních splátkách po 205 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Žalobkyně předložila také smluvní podmínky smlouvy o půjčce.

5. Dále soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 27. 6. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, která jí byla poskytnuta v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 6 960 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Žalobkyně předložila také smluvní podmínky smlouvy o půjčce.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na společnost , Anonymizováno, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly následně obě pohledávky postoupeny na společnost , Anonymizováno, A konečně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Dopisem ze dne 23. 10. 2024 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni; podacím archem bylo doloženo odeslání tohoto oznámení dne 29. 10. 2024.

7. Předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě obou dlužných částek s příslušenstvím nejpozději do 20. 5. 2025; tato výzva byla žalované odeslána dne 6. 5. 2025, což vyplynulo z podacího lístku.

8. Na právní vztah účastnic s ohledem na dobu uzavření smlouvy dopadá zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.).

9. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 obč. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a 10 000 Kč a žalovaná se zavázala je právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách vrátit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 3 200 Kč a 6 960 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku nejdříve na společnost , Anonymizováno, , poté na společnost , Anonymizováno, a konečně na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky. Dle tvrzení žalobkyně zbývalo žalované ke dni podání žaloby uhradit v případě první smlouvy na jistinu půjčky 1 237,80 Kč a v případě druhé smlouvy jí zbývalo uhradit na jistinu půjčky 9 604,95 Kč.

10. Sjednaný souhrnný poplatek soud v obou případech posoudil jako úrok za poskytnutí půjčky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. z., neboť ani z jedné smlouvy nevyplývá, že by se jednalo o poplatek za nějaké jiné služby či plnění., Anonymizováno, Výše tohoto úroku činí po přepočtu v prvním případě více než 113 % ročně a v druhém případě více než 66 % ročně, a je proto nezbytné tento úrok hodnotit z hlediska jeho přiměřenosti a toho, zda taková výše úroku není v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud v rozsudku 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 uvádí, že „nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Na jiném místě svého rozsudku pak dodává, že „za nepřiměřenou výši úroků, která odporuje dobrým mravům, je zpravidla taková výše, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Nejvyšší soud zde konkrétně považoval za rozpornou s dobrými mravy výši úroků, která přesahovala horní hranici úrokových sazeb uplatňovaných bankami téměř čtyřnásobně.

11. Z měnové statistiky České národní banky týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami v jednotlivých letech vyplývá, že výše úrokových sazeb v měsících květen a červen 2007, kdy byly žalované předmětné půjčky poskytnuty, činila v průměru 11,04 – 12,86 %.

12. Nutno považovat za přijatelné, aby právní předchůdkyně žalobkyně uplatňovala u půjčky vyšší úrokovou míru, než jaká je běžně uplatňována bankami, a takové jednání je zcela pochopitelné. Na rozdíl od bankovních ústavů právní předchůdkyně žalobkyně čelí vyšší míře rizikovosti za situace, kdy poskytuje půjčky za méně přísných podmínek a klientům, u nichž mohou být určité pochybnosti o tom, zda budou půjčku splácet a kteří by u banky s žádostí o půjčku neuspěli. Je rovněž potřeba respektovat zásadu smluvní volnosti stran za situace, kdy žalovaná byla přímo v textu smlouvy seznámena s výší částky, kterou bude povinna právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Ačkoli je tak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zcela oprávněné, aby tuto zvýšenou míru rizikovosti kompenzovala vyššími úroky, v daném případě už je sjednanou míru úrokové sazby ve výši převyšující 113 % ročně, resp. 66 % ročně (která několikanásobně přesahuje horní hranici úrokových sazeb sjednávaných bankami) v souladu s výše uvedenou judikaturou třeba považovat za odporující dobrým mravům a za zneužívající. Toto je navíc ještě posíleno faktem, že se v daném případě jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy v takovém případě je třeba spotřebiteli jako slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu.

13. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že sjednané poplatky, které odpovídají úroku ve výši převyšující 113 % ročně v případě první smlouvy o půjčce a ve výši převyšující 66 % ročně v případě druhé smlouvy o půjčce, několikanásobně přesahují úrokové sazby poskytované bankami v době sjednání uvedených smluv, jsou tedy zjevně nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, jejich sjednání je zneužívající, způsobující významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto dle § 39 obč. z. absolutně neplatné.

14. Soud na tomto místě konstatuje, že s ohledem na § 457 obč. z. platí, že pokud je smlouva zčásti neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetku žalobkyně.

15. Jelikož byla ujednání o souhrnném poplatku shledána neplatnými, není možné na jeho úhradu ani zčásti započítat žalovanou provedené platby ve výši 6 170 Kč v případě první smlouvy a ve výši 690 Kč v případě druhé smlouvy. Tato plnění proto soud zohlednil jako plnění na dlužnou jistinu. Jistina z první smlouvy tak byla zcela uhrazena, na jistinu z druhé smlouvy zbývá doplatit 9 310 Kč; žalobkyni tak byla soudem přiznána pouze jistina z druhé smlouvy v ponížené výši 9 310 Kč s tím, že z této částky má v souladu s § 571 odst. 2 obč. z. nárok na úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala v zákonné výši (konkrétní výše přiznaného úroku z prodlení bude vysvětlena níže). Veškeré nároky z první smlouvy (včetně úroku z prodlení) tedy soud zamítl, stejně jako zamítl rozdíl mezi žalobkyní požadovanou částkou z druhé smlouvy a částkou přiznanou (rovněž včetně požadavku na úroky z prodlení z této částky), neboť v této části nebyla žaloba důvodná.

16. Pokud tedy jde o úroky z prodlení, dle žalobních tvrzení se žalovaná ocitla s plněním z druhé smlouvy o půjčce v prodlení dne 3. 7. 2008. Žalobkyně přitom požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 19 209,90 Kč a dále v zákonné výši z částky 9 604,95 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení. V této souvislosti ovšem soud zohlednil skutečnost, že žaloba byla podána dne 24. 6. 2025, pročež žalobkyně a před ní její všechny právní předchůdkyně zcela zjevně otálely s uplatněním nároku u soudu, a to téměř 17 let. Soud shledal požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení za celé období a v požadované výši za výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Při stanovení výše přisouzených úroků z prodlení pak analogicky postupoval podle pravidla stanoveného v § 1805 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, podle kterého věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky; ode dne, kdy uplatnil právo u soudu mu však další úroky náleží. Jedná se zde o pravidlo tzv. „usurae ultra duplum“ (úroky jen do výše jistiny), které se užívá jak na smluvní úroky, tak i úroky z prodlení a má za cíl nastolit rovnováhu mezi ochranou věřitelů (hrazení úroků z prodlení má mít pro dlužníka motivační účinek) a ochranou spotřebitelů (potřebou zamezit neúměrnému zatížení dlužníka). Žaloba byla přitom podána 11 let po nabytí účinnosti „nového“ občanského zákoníku a neaplikací daného pravidla v posuzované věci s odkazem na požadavky přiměřenosti a ochrany dobrých mravů by byla podle soudu odepřena ochrana spotřebitelů, k jejichž prodlení sice došlo ještě za účinnosti obč. zák., ale věřitel otálel s podáním žaloby po mnoho dalších let i během účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

17. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení do dne předcházejícímu podání žaloby, tj. do dne 23. 6. 2025 pouze v kapitalizované výši 9 310 Kč, tj. ve výši dlužné jistiny a dále v zákonné sazbě od doby podání žaloby, tj. od 24. 6. 2025 do úplného zaplacení přisouzené jistiny. Sazba zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbytku požadovaného příslušenství soud žalobu zamítl. Pro přehlednost soud kapitalizoval zákonný úrok z prodlení za celé období od 3. 7. 2008 do 23. 6. 2025 částkou 20 217,55 Kč (když žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 3. 7. 2008 do 21. 7. 2024 v částce 19 209,90 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 9 604,95 Kč od 22. 7. 2024 do 23. 6. 2025 činí 1 007,65 Kč); soud tedy zamítl nárok na úrok z prodlení v kapitalizované výši 10 907,55 Kč.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení 34 549,49 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 19 378,82 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 2. 4. 2026). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 56 % a z 44 % neúspěšná. Žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení 12 % náhrady nákladů řízení.

19. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 400 Kč a dále mu za ně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 615 Kč. Soud pak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v částce 313,80 Kč (12 % z 2 615 Kč).