13 C 191/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Určuje se, že vlastnicí nemovité věci, a to pozemku p. [číslo] [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra] v [katastrální uzemí], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] je žalobkyně Česká republika a příslušný hospodařit s majetkem státu je Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3.

II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastnicí nemovitých věcí nacházejících se v [katastrální uzemí], a to pozemku parcelní [číslo] (dále také jen„ pozemek“. Žalobkyně žalobu podala s ohledem na duplicitní zápis vlastnického práva k pozemku. V žalobě vylíčila, že na stát vlastnické právo k pozemku přešlo na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku, kterou učinila paní [jméno] [příjmení] (matka žalované) dne [datum]. Tato nabídka byla ze strany státu přijata (schválena rozhodnutím finančního odboru Okresního národního výboru v [obec]) a byla také zapsána jako nabývací titul pro stát do tehdejší evidence nemovitostí pod položkou výkazu změn [číslo]. Podkladem pro zápis vlastnického práva žalované bylo rozhodnutí Státního notářství v [obec] č. j. D 721/67 ze dne 6. 6. 1967 vydané v dědickém řízení vedeném po matce žalované zemřelé dne [datum]. K duplicitnímu zápisu (který byl do katastru zanesen v roce 1998) tedy podle žalobkyně došlo kvůli tomu, že notář při projednání dědictví neověřil rozsah majetku zesnulé a do dědictví zahrnul i pozemek, který ke dni úmrtí matka žalované již nevlastnila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně odmítla s tím, že se nehodlá vzdát půdy po rodičích, namítla, že její matce paní [jméno] [příjmení] advokát namluvil, že půda je v lánu JZD a pro zjednodušení právního úkonu je nejlepší část půdy darovat státu. Namítla též, že pokud by byl pozemek zahrnut do restitučního řízení, byl by téměř jistě rodině žalované navrácen, nicméně s ohledem na stav zápisu v katastru nemovitostí neměla důvod o vydání pozemku usilovat. K výzvě soudu žalovaná doplnila, že pozemek již před rokem 1998 užívala a nakládala s ním (sušení porostu, odvážení sena, placení daně z nemovitosti).

3. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum] ohledně listu vlastnického [číslo] žalobkyně doložila existenci duplicitního zápisu vlastnického práva k pozemku parcelní [číslo] nacházejícího se v [katastrální uzemí]. Jako nabývací titul pro žalobkyni je označena listina„ Nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví ČS státu ze dne [datum]“ a pro žalovanou je to rozhodnutí o dědictví„ D 721/1967“ ze dne 6. 6. 1967. Z výpisu je též patrné, že právo hospodařit s majetkem státu náleží Státnímu pozemkovému úřadu (o tom svědčí i žalobkyní předložená listina„ Zápis o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu“ ze dne [datum]). Žalobkyně vedle tohoto aktuálního výpisu předložila ještě výpis z [datum], v němž je pozemek označen původním parcelním číslem, pod kterým byla parcela vedena v pozemkovém katastru, a sice PK [číslo].

4. Co se týče osudu pozemku, žalobkyně doložila výše zmiňovanou nabídku bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví Československého státu. Tato listina vedle projednávaného pozemku (označeným parcelním číslem PK [číslo]) zahrnuje ještě další pozemky ve vlastnictví matky žalované paní [jméno] [příjmení] a byla sepsána dne [datum], přičemž podpis„ darovatelky“ byl ověřen předsedou národního výboru. Na listině se též nachází razítko, z nějž je patrné, že byla předložena k zápisu do evidence nemovitostí pod položkou [číslo]. Na rubu listiny je připojen souhlas Finančního odboru Okresního národního výboru [obec] s přijetím nabídky.

5. Z dědického spisu Státního notářství v [obec] sp. zn. D 721/66 bylo zjištěno, že matka žalované paní [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. Protokol o předběžném šetření byl dne [datum] sepsán s žalovanou, která uvedla, že„ pozemky, které byly až do smrti zemřelé v bezplatném užívání JZD [obec], darovala zemřelá ještě před svou smrtí Čs. státu smlouvou ze dne [datum rozhodnutí] č. j. Rp 145“ Následně i v závěru protokolu je uvedeno, že zemědělská půda byla darována státu. V dědickém spise se nachází též rozhodnutí Státního notářství v [obec] sp. zn. D 39/66 ze dne 21. 3. 1966, z něhož lze vyčíst, že matka žalované nabyla dotčený pozemek v rámci dědictví po svém manželovi panu [jméno] [příjmení]. Rozhodnutím Státního notářství v [obec] sp. zn. D 721/67 ze dne 6. 6. 1967 bylo žalované potvrzeno nabytí sporného pozemku. V roce 1996 bylo zdejším soudem projednáno dodatečně najevo vyšlé dědictví po zemřelé matce žalované paní [jméno] [příjmení] a o další dodatečné projednání dědictví žalovaná usilovala podáním ze dne [datum] (v podání se uvádí rok 1989, ale s ohledem na údaje uvedeném na podacím razítku se jedná o zjevný omyl).

6. O existenci duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí byla žalovaná zpravena upozorněním Katastrálního úřadu [obec] ze dne [datum], v němž katastrální úřad žalovanou seznámil jednak s tím, kdo a na základě jakého nabývacího titulu je jako duplicitní vlastník v katastru veden a dále žalované vysvětlil právní povahu duplicitního zápisu a popsal jak zjednat nápravu. Přílohou tohoto upozornění byl výpis z katastru nemovitostí z téhož dne, v němž je duplicitní zápis vyznačen.

7. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná oslovena Státním pozemkovým úřadem s návrhem na uzavření souhlasného prohlášení, kterým by žalovaná uznala vlastnické právo státu. V odpovědi ze dne [datum] žalovaná tento návrh odmítla s tím, že k uskutečnění bezplatného odevzdání byla její matka„ přesvědčena“ tehdejším notářem. Znovu byla k vyřešení duplicitního zápisu vyzvána dopisem ze dne [datum], dopis ze dne [datum] již byl formulován jako předžalobní výzva.

8. Žalovaná ke svým tvrzením o užívání a nakládání s pozemkem doložila oznámení Okresního úřadu [obec], Referátu životního prostředí, ze dne [datum], o registraci významného krajinného prvku, které jí, jako majitelce jednoho z pozemků tvořícího tento prvek, bylo adresováno. V rozhodnutí jsou pozemky popsány jako bezlesé území s travními porosty a opuštěnými sady (to je částečně patrné též ze snímků ortofotomapy, které předložila žalobkyně). V této souvislosti žalovaná tvrdila, že se její rodina podílí na údržbě tohoto krajinného prvku a k tomu tvrzení předložila prohlášení pana [jméno] [příjmení] (pracovníka ochrany životního prostředí) ze dne [datum], který potvrdil, že žalovaná a její rodina se účastní sekání travního porostu a sušení sena, a to od roku 1996. Žalovaná předložila též smlouvu o pronájmu pozemků uzavřenou s obcí [obec] jako pronajímatelem a panem [jméno] [příjmení] jako nájemcem, kterou mu obec pozemky pronajala za účelem realizace opatření ke zlepšování přírodního prostředí.

9. Žalovaná dále doložila potvrzení Finančního úřadu pro [územní celek], Územní pracoviště v [obec], stvrzující, že žalovaná ohledně dotčeného pozemku platí daň z nemovitých věcí od roku 2004.

10. Další listinou předloženou žalovanou byl výpis údajů z katastru nemovitostí ze dne [datum], v němž je u pozemku uvedena jako vlastnice žalovaná a jako nájemce Myslivecké sdružení [obec]. V souvislosti s tímto záznamem učinil soud dotaz na katastrální úřad a požádal o zaslání listin, na jejichž základě byl zápis učiněn a případně též dalších listin ohledně užívacích práv k pozemku. Ze zprávy katastrálního úřadu a přiložených listin vyplývá, že v době, kdy byl pozemek bezplatně nabídnut státu, jej užívala paní [jméno] [příjmení], a to do [datum] (z tohoto data je přiložené hlášení změn), kdy byl pozemek Jednotným zemědělským družstvem ve [obec] dán do užívání mysliveckému sdružení. V roce 1976 došlo ke sloučení více menších parcel do většího půdního celku, u něhož bylo jako uživatel uvedeno JZD Vítězný únor [obec], k této změně se dle zprávy katastrálního úřadu nedochovala dokumentace. V roce 1980 pak byla ke zmíněné zvětšené parcele zapsána jako uživatelka [ulice] jednota [obec], přičemž podle katastrálního úřadu k tomuto zápisu došlo zřejmě na základě místního šetření, neboť v katastru není uložena listina tuto změnu dokládající.

11. Žalovaná soudu předložila další listiny, u nichž není zřejmé, jak konkrétně mají vypovídat o tom, že se poté, co bylo vydáno dědické rozhodnutí v dědickém řízení po její matce paní [jméno] [příjmení], ujala držby pozemku. Jde o výpis z evidence nemovitostí ze dne [datum], v němž je uvedeno vlastnické právo žalované k domu [adresa] a pozemkům st. [anonymizováno] a [číslo], jinak výpis obsahuje pouze poznámku„ Ostatní pozemky sdruženy v JZD - [číslo]“ Dále fakturu vystavenou Ústavem geodézie a kartografie k objednávce ze dne [datum], v níž jsou účtovány geodeticeké či kartografické práce, text faktury není dobře čitelný, přesto je seznatelné, že dotčený pozemek ve faktuře zmíněn není. Dále předložila zápis o převzetí živého a mrtvého inventáře, osiv, sadby a krmiv sepsaný s panem [jméno] [příjmení], zřejmě tedy s otcem žalované, po jehož smrti pozemek (který byl podle předloženého zápisu sdružen v jednotném zemědělském družstvu) nabyla matka žalované. Vedle toho žalovaná předložila smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou se [právnická osoba], [anonymizována tři slova], z níž lze vyčíst, že žalované vznikl nárok na vydání majetkového podílu při transformaci„ ZD [obec]“ a žalovaná tuto svou pohledávku postoupila na zmíněnou společnost. Smlouva je nedatovaná, nicméně z obsaženého odkazu na zákon č. 42/1992 Sb., je patrné, že nemohla být uzavřena před rokem 1992. Navíc z obsahu smlouvy nelze nijak dovodit, čím byl transformační podíl v družstvu tvořen (tedy že jeho součástí byl i dotčený pozemek). To nelze vyčíst ani z předloženého podílového listu ze dne [datum], v němž je podíl na majetku družstva pouze souhrnně vyčíslen (bez specifikace jaké jednotlivé položky jej tvoří). Obdobně to platí pro nedatovaný dopis [právnická osoba], [anonymizována tři slova] obsahující upozornění, že částka vyplacená v souvislosti s postoupením pohledávky podléhá daňové povinnosti. Kromě toho žalovaná předložila nedatovanou neadresnou nabídku [právnická osoba], [anonymizována tři slova] k odkupu pozemků a výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum], v němž se v poznámce uvádí, že parcela PK [číslo] byla sloučena do [číslo].

12. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k pozemku, přičemž důvodem pro podání žaloby byl existující duplicitní zápis vlastnického práva. Jelikož žalovaná nebyla ochotna vlastnické právo žalobkyně uznat, nezbylo žalobkyni než se s žalobou na určení obrátit na soud a žalobkyně tudíž nepochybně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, tak jak to předpokládá § 80 o. s. ř.

13. Žalobkyně doložila, že stát přijal učiněnou nabídku bezplatného odevzdání pozemků a doložila tak existenci právního titulu vedoucího k nabytí vlastnického práva k pozemku. Okolnosti, za nichž stát pozemek nabyl, by sice mohly zakládat důvod pro vrácení majetku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jehož záměrem bylo zmírnění následků některých majetkových křivd vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 1989, ovšem oprávněné osoby mohly své nároky na vrácení majetku uplatnit pouze ve lhůtách stanovených tímto zákonem, to však žalovaná neučinila, o vrácení majetku postupem dle tohoto zákona nepožádala a její právo na vydání nemovitostí formou restituce tudíž zaniklo.

14. Na straně žalované by tak bylo možné uvažovat pouze o vydržení pozemku. Žalovaná sama se vydržení výslovně nedovolala, soud však vycházel z toho, že vydržení je otázkou právního posouzení, kterou jsou soudy povinny zkoumat z úřední povinnosti, jestliže tvrzení účastníků, skutková zjištění či obsah spisu umožňují zjištěný skutkový stav posoudit i podle zákonných ustanovení upravujících vydržení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3666/2015 ze dne 6. 10. 2015).

15. Daný právní vztah je v důsledku ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 nutno posuzovat dle předpisů dosavadních, tzn. především dle zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen "občanský zákoník").

16. Základní předpoklady vydržení upravuje § 134 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.“ Definice oprávněného držitele je upravena v § 130 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.“ 17. Žalovaná nepochybně disponuje putativním titulem, na jehož základě by bylo možné uvažovat o tom, že pozemek držela v dobré víře. Soud má za to, že dobrá víra žalované nebyla narušena povědomostí o tom, že její matka pozemek před smrtí bezplatně nabídla státu, neboť žalovaná na tuto skutečnost notáře upozornila. Jestliže notář přesto pozemek do pozůstalosti zahrnul, nelze klást žalované k tíži, že vydané dědické rozhodnutí respektovala a z něj vycházela, neboť se oprávněně mohla domnívat, že je to nikoli ona (jako právní laik), ale notář, kdo je schopen lépe posoudit stav věcí a mohla se tedy domnívat, že se naopak v tom, že pozemek byl převeden na stát, mýlila ona.

18. Zároveň je nutné říci, že nejpozději v roce 1998 žalovaná tuto dobrou víru pozbyla, a to v důsledku oznámení, kterým ji katastrální úřad informoval o tom, že k pozemku existuje duplicitní zápis vlastnického práva a o důvodech, které ke vzniku tohoto duplicitního zápisu vedly. Potřebná desetiletá doba oprávněné nepřetržité držby tak spadá do období let 1988 1998 a bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že v tomto období pozemek držela. V tomto směru je podstatné poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srov. např. 22 Cdo 5756/2015), podle které nelze rozhodnutí o nabytí vlastnictví v dědickém řízení považovat za způsob ujmutí se držby. Jinak řečeno, samotná tzv. knihovní držba není držbou řádnou. Žalovaná sama nedokázala specifikovat, kdy a jakým úkonem se držby fakticky ujala, z listin, které předložila, lze usuzovat, že s pozemkem jako s vlastním nakládala v roce 1996, kdy podle prohlášení pana [jméno] [příjmení] se začala rodina žalované podílet na údržbě pozemku. O tom, že by se tak dělo ještě před tímto datem, však listiny předložené žalovanou nesvědčí, a to ani listiny vztahující se k transformačnímu podílu žalované v družstvu, neboť nikde není specifikováno, že by součástí tohoto podílu byl i dotčený pozemek. Navíc ani tyto listiny časově nepokrývají potřebnou výše zmíněnou desetiletou dobu držby, neboť jde o listiny, které mohou pocházet nejdříve z roku 1992 Ani další listiny, které soudu poskytl katastrální úřad ohledně zapsaných užívacích práv, nesvědčí pro závěr, že by žalovaná v roce 1988 (či dříve) s pozemkem (jako s vlastním) nakládala. Soudu tak nezbylo než konstatovat, že žalovaná neprokázala, že by pro vydržení byla splněna podmínka nepřetržité doby trvání oprávněné držby. Soud proto návrhu žalobkyně vyhověl, neboť její vlastnické právo k pozemku (na rozdíl od vlastnického práva žalované) bylo v řízení prokázáno.

19. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. V projednávané věci má však soud za to, že jsou splněny předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř., který, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, umožňuje soudu výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části nepřiznat. Soud se domnívá, že výše popsané okolnosti, za nichž stát pozemek nabyl (které by mohly zakládat důvod pro vrácení majetku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku) a okolnosti, které vedly k zápisu duplicity vlastnického práva (žalovaná byla do katastru zapsána na základě rozhodnutí státního notářství v dědickém řízení) svědčí pro to, aby žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána nebyla. Žalovaná sama ke vzniku duplicity nijak nepřispěla, naopak byl to stát, který v dědickém řízení pochybil a žalované nabytí pozemků stvrdil. Lze pak chápat negativní postoj žalované k vydání pozemků a nelze nevidět, že její přesvědčení o vlastnickém právu objektivně mělo silnou oporu v důvěře ve správnost postupu státu v dědickém řízení. Za tohoto stavu věcí se soudu jeví jako nespravedlivé, aby žalované uložil nahradit náklady žalobkyni, zároveň má soud za to, že toto rozhodnutí žalobkyni nijak nepoškodí a do jejích poměrů nijak nepřiměřeně nezasáhne, neboť z hlediska jejích majetkových poměrů se nejedná o nijak zásadní částku.

20. Jelikož žalobkyně je osvobozena od povinnosti platit soudní poplatek a žalobě bylo vyhověno, přešla podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, poplatková povinnost na žalovanou, neboť sama proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nemá a ani v řízení nebyla od poplatku osvobozena. Výše soudního poplatku činí podle položky 4 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků 5 000 Kč.