13 C 20/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného bytem Adresa žalovaného o vyklizení pozemku a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 59 100 Kč

I. Návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to tak, že odveze vozidlo tovární značky , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 1 050 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 59 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení státu částku 12 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vyklizení pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, s tím, že je vlastnicí tohoto pozemku a žalovaný dne 4. 11. 2019 na tento pozemek bez jejího souhlasu a proti její vůli umístil osobní automobil tovární značky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, (dále také jen „automobil“) a ani přes opakované výzvy jej neodstranil.

2. Žalovaný s žalobou na vyklizení nesouhlasil, osvětlil, že automobil získal od žalobkyně kupní smlouvou ze dne 12. 7. 2019, nicméně od této smlouvy následně z titulu odpovědnosti za vady odstoupil a vlastníkem automobilu je tedy samotná žalobkyně, na jejímž pozemku automobil odstavil. V návaznosti na tuto svou obranu žalovaný uplatnil vzájemným návrhem nárok na zaplacení částky 59 100 Kč. Z toho částka 49 000 Kč představovala požadavek na vrácení kupní ceny, částka 914 Kč náklady spojené s prohlídkou vozidla provedenou za účelem uplatnění práv z odpovědnosti za vady a částka 9 186 Kč pojistné za období od 24. 7. 2019 do 31. 3. 2022 uhrazené na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

3. Podstatou obou spojených řízení tak byla otázka, zda žalovaný z titulu odpovědnosti za vady od kupní smlouvy platně odstoupil či nikoli. Ohledně výskytu vad žalovaný uvedl, že dne 27. 7. 2019 začal automobil vykazovat vady, které se projevovaly „rozsvěcenou kontrolkou EGR ventilu, zcela odteklou tekutinou z expanzní nádržky a špatným dorazem na zadní nápravě“, následně byla provedena oprava automobilu (částečně hrazená samotným žalovaným) a automobil mu byl předán zpět dne 9. 9. 2019 a mezi účastníky byla uzavřena dohoda o narovnání. Podle jeho popisu po ujetí pár kilometru však „z nádržky opět tekla voda“, po sejmutí chránícího plastu pod kapotou dále zjistil, že hliníkový rám je prohnutý a automobil byl tedy v rozporu s tím, co bylo inzerováno, bouraný. Žalovaný v návaznosti na tato zjištění od smlouvy odstoupil (dopisem ze dne 24. 9. 2019), žalobkyně však toto odstoupení neakceptovala, žalovaný proto následně nechal automobil prohlédnout v autoservisu a s odkazem na závěry této prohlídky žalobkyni zaslal další odstoupení od smlouvy (dopis ze dne 14. 10. 2019) a posléze, protože se žalobkyně nijak nevyjádřila, nechal automobil odtáhnout na podvalu do areálu žalobkyně, kde auto odstavil.

4. Žalobkyně ve vztahu k uplatněným právům z odpovědnosti za vady namítala, že se jednalo o automobil ojetý, tedy věc použitou, namítala též, že žalovaný neuplatnil svá práva řádně a včas, neboť nepředal vozidlo do dispozice žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že ke vzniku vytýkaných závad došlo až po prodeji vozidla, argumentovala přitom tím, že automobil absolvoval dne 15. 4. 2019 pravidelnou technickou prohlídku a měření emisí, následně dne 20. 6. 2019 evidenční technickou prohlídku a v souvislosti s první reklamací též (současně s opravou) diagnostikou, aniž by byl nějaký problém s chlazením zjištěn. Možnost následného poškození vozidla odvozovala též od (neodborného) provedení prohlídky vozidla žalovaným a jeho bratrem, namítala, že chladicí kapalina mohla být z motoru odstraněna za účelem reklamace, poukazovala též na to, že žalovaný nezmiňoval, že by se na displeji zobrazila kontrolka signalizující chybějící chladicí kapalinu a v neposlední řadě též namítala, že pokud by u automobilu docházelo k tak závažné ztrátě chladicí kapaliny, nemohlo by s ním být najeto několik dalších desítek kilometrů. Bránila se také tím, že se jedná o vady zjevné (doraz na zadním kole, prohnutý hliníkový rám, unikající voda), při prohlídce a zkušební jízdě zjistitelné a po dvou měsících užívání automobilu na ně není možné brát zřetel, jelikož při předávání nebyly nikde uvedeny.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že vozidlo bylo skutečně žalovaným odstaveno na pozemku žalobkyně. Výpisem z katastru nemovitostí žalobkyně doložila vlastnické právo k pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, , odstavený automobil zachycují i fotografie předložené žalobkyní. Žalobkyně v této souvislosti též iniciovala řízení o přestupku, k čemuž předložila vyrozumění ze dne 14. 11. 2019 o tom, že její oznámení bylo oznámeno příslušnému správnímu orgánu k projednání a dále úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 18. 11. 2019 sepsaný s jednatelem žalobkyně panem , Anonymizováno, . K vyklizení pozemku žalobkyně žalovaného vyzvala i předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2019.

6. Kupní smlouva byla uzavřena dne 12. 7. 2019, jejím předmětem byl automobil označený v žalobě, tj. automobil tovární značky , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, . Ve smlouvě sjednaná cena činila 49 000 Kč a dle příjmového pokladního dokladu byla v den uzavření smlouvy uhrazena. Ke stavu automobilu je ve smlouvě v článku III. obsaženo prohlášení prodávajícího, že „předmět smlouvy odpovídá opotřebení a technickému stavu vozidla“. Ze stejného dne jako smlouva je zápis o předání a převzetí automobilu podepsaný oběma smluvními stranami. V něm je vozidlo označeno, přičemž v rámci označení vozidla je v kolonce „stav tachometru“ uveden text „ŠEDÁ-METAL“, poté následují tyto údaje o vozidle: „MOTOR: původní, opotřebený provozem, doporučená kontrola OLEJ: doporučená výměna VÝFUK: původní, opotřebený provozem CHLADÍCÍ SOUSTAVA: vyžaduje kontrolu, doporučená kontrola hustoty SPOJKA: opotřebená, doporučená kontrola PŘEVODOVKA: doporučená kontrola, olej – doporučená výměna ŘÍZENÍ a PŘEDNÍ NÁPRAVA: doporučená kontrola, BRZDY: doporučená kontrola, možnost koroze systému, možná netěsnost ELEKTRICKÁ SOUSTAVA: doporučená kontrola, stav úměrný opotřebení vozidla, akumulátor, doporučená kontrola KAROSERIE: stav úměrný provoznímu stáří, možnost mechanického poškození v nezjistitelném rozsahu, lakované díly karoserie jsou LAK: oděrky, opotřebený provozem INTERIÉR: doporučená kontrola, opotřeben úměrně provozu EXTERIÉR: opotřebený provozem, drobná poškození KOLA: vyžadují kontrolu" Dále protokol obsahuje prohlášení smluvních stran, že „vozidlo je opotřebeno a jeho stav odpovídá stáří a způsobu používání“7. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně nabízela automobil jako nebouraný, k tomu doložil fotografie monitoru počítače, na němž je zobrazena nabídka automobilu, přičemž v přehledu informací o automobilu je v kolonce „nebourané“ uveden text „ANO“. Skutečnost, že žalobkyně o automobilu tvrdila, že nebyl bouraný zmínil žalovaný i v úřední záznamu ze dne 5. 11. 2019, kdy se dostavil na policii podat trestní oznámení ohledně možného spáchání podvodu při prodeji automobilu. Skutečnost, že auto bylo při prodeji prezentováno jako nebourané potvrdil též bratr žalovaného , jméno FO, , který byl při prohlídce a koupi automobilu přítomen. Popsal, že při prohlídce si všimli jiného odstínu laku na nárazníku a z tohoto důvodu se ptali, zda auto bylo bouráno, přičemž jim bylo panem , Anonymizováno, (jednatelem žalobkyně) sděleno, že k tomu došlo jen na parkovišti a automobil je pouze škrábnutý. Kupní smlouvu a související dokumentaci připravoval zaměstnance žalobkyně pan , jméno FO, , který vysvětlil, že chybějící údaj o stavu tachometru je důsledkem omylu při vyplňování formuláře kupní smlouvy. Obecně pak popsal, že v případě odkupu vozidel pocházejících z Česka provádí jejich prohlídku buď on nebo jednatel žalobkyně pan , jméno FO, , vykoupené automobily jdou na prohlídku do partnerského autoservisu, kterým je společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . ve , adresa, a pokud jsou na vozidle zjištěny vady, je provedena jejich oprava, výstup z kontroly prováděné autoservisem při přípravě kupní smlouvy a dokumentace však k dispozici nemá.

8. Žalovaný dále tvrdil, že první cesta s automobilem směřovala do , Anonymizováno, a proběhla bez závad, vady se poprvé vyskytly 27. 7. 2019 při cestě na dovolenou na Slovensko, kdy začalo docházet ke ztrátě chladicí kapaliny, toto potvrdila ve své výpovědi i jeho družka paní , jméno FO, , potvrdila též, že ihned kontaktovali jednatele žalobkyně, který jim řekl, aby dál pokračovali v cestě na Slovensko. Při cestě zpět podle svědkyně opět došlo k „vyvření vody“ a po návrtu začala řešit reklamaci. Skutečnost, že se popisovaná závada objevila při cestě na dovolenou potvrdil ve své výpovědi též bratr žalovaného pan , jméno FO, .

9. Dne 5. 8. 2019 byl vystaven zakázkový list, v němž je jako zhotovitel uvedena společnost , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., jako objednatel paní , jméno FO, , v textu zakázky je uvedeno „SVÍTÍ KONTROLKA MOTORU, ZTRÁTA CHLADÍCÍ KAPALINY, SKŘÍPÁNÍ BĚHEM JÍZDY OD PŘEDNÍ NÁPRAVY, DORAZ ZADNÍ PRAVÉ KOLO“.

10. Ze dne 11. 8. 2019 je dopis žalovaného obsahující odstoupení od smlouvy, podle podacího lístku byl dopis podán dne 12. 8. 2019 a dle textové zprávy pošty nebyla zásilka v úložní době vyzvednuta, žalovaný doložil též fotografii vrácené zásilky. Důvodem pro odstoupení byly: únik chladicí kapaliny, EGR ventil, uvolněný doraz zadního kola a skutečnost, že automobil byl (oproti tvrzení žalobkyně) bourán.

11. Dne 12. 8. 2019 následuje dopis žalobkyně, v němž uvádí, že odstoupení od smlouvy není možné, uvádí též, že nebyla uplatněna žádná reklamace a vyzývá žalovaného, aby se dostavil k sepsání řádné reklamace.

12. Ze dne 6. 9. 2019 je výzva žalobkyně k převzetí opraveného automobilu. Dne následujícího byla vystavena faktura na částku 862 Kč za opravu dorazu zadní nápravy.

13. Dne 9. 9. 2019 byl sepsán reklamační protokol, z obsahu je patrné, že dne 5. 8. 2019 bylo vozidlo přivezeno paní , jméno FO, (které byla následně za účelem vyřízení reklamace žalovaným vystavena plná moc ze dne 9. 9. 2019).

14. Ze dne 9. 9. 2019 je také protokol o vyřízení reklamace, i v něm se uvádí, že automobil byl přivezen dne 5. 8. 2019 s tím, že vady jsou vymezeny stejně jako v zakázkovém listě. Z protokolu vyplývá, že kontrolka motoru a ztráta chladící kapaliny byly posouzeny jako skrytá vada a došlo k výměně dílů (EGR ventil, vodní čerpadlo) za nové, co se týče dorazu pravého zadního kola a skřípání nápravy, v tomto směru byla reklamace zamítnuta s tím, že tyto vady byly přítomny již v době prodeje a kupující „si jich byl vědom“, přičemž doraz kola byl opraven na náklady kupujícího (žalovaného). Jako datum přijetí reklamace (v podobě emailové zprávy) se v protokole uvádí den 17. 8. 2019.

15. V rámci vyřízení reklamace byla téhož dne (9. 9. 2019) uzavřena dohoda o narovnání, v dohodě se zmiňuje odstoupení od smlouvy, provedení opravy skrytých vad (svítící kontrolka motoru, ztráta chladicí kapaliny) výměnou za nové díly, dále je v ní konstatováno, že žalovaný při převzetí uhradí náklady na opravu dorazu zadního kola ve výši 862 Kč.

16. Dopisem ze dne 24. 9. 2019 (podací lístek je z téhož dne a podle textové zprávy pošty zásilka nebyla v úložní lhůtě vyzvednuta) žalovaný znovu odstoupil od smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že i po opravě opětovně docházelo k úniku chladicí kapaliny a dále z důvodu, že auto bylo bourané, zároveň vyzval žalobkyni, aby si pro auto přijela. Opětovný únik chladicí kapaliny po opravě potvrdil ve své výpovědi bratr žalovaného , jméno FO, , ten dále vypověděl, že s ohledem na tuto skutečnost „začal přemýšlet, jestli na autě nebyly i jiné závady“, proto otevřel kapotu a sundal plastový kryt motoru, přičemž viděl, že „části v motorovém prostoru jsou pospojované silikonem a rychlospojkami“ a také si všiml, že „deformační hranol před motorem je zdeformovaný“, což si vyhodnotil jako známky toho, že automobil byl bouraný. Obdobně popsal události i žalovaný ve výše zmiňovaném úředním záznamu ze dne 5. 11. 2019 („po odstranění plastu jsme zjistili, že je prohnutý hliníkový rám a že spousta věcí je upravena pomocí elektrikářských pásek, světlo bylo přichyceno tavnou pistolí a podobné prasárny“), z něhož vyplývá, že k prohlídce vozidla společně se svým bratrem přistoupili poté, co se jeho družka paní , jméno FO, vrátila z , Anonymizováno, a až tehdy zjistili, že poškození automobilu je rozsáhlejší.

17. V dopise ze dne 30. 9. 2019 (podle předloženého podacího archu byl odeslán dne 2. 10. 2019) žalobkyně žalovanému sděluje, že neuznává jím uplatněné vady ani odstoupení od smlouvy, konstatuje, že je povinností kupujícího vozidlo přivézt k posouzení vad, zároveň však jednoznačně uvádí, že záležitost považuje za vyřízenou a uzavřenou. V této souvislosti byla dotázána svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (zaměstnankyně žalobkyně), zda žalobkyně vyzvala žalovaného k přistavení vozidla, na což odpověděla, že si nepamatuje, zda byl k tomuto vyzván, ona sama tak neučinila.

18. Dne 8. 10. 2019 proběhla prohlídka v servisu , právnická osoba, . (který je autorizovaným servisem pro vozy Citroën), žalobci byla vystavena faktura na 914 Kč, které dle příjmového pokladního dokladu téhož dne zaplatil. Ve faktuře je uveden stav tachometru 298 784 km, z obsahu je patrné, že byla provedena celková kontrola vozidla, přičemž jsou ve faktuře konstatována následující zjištění: „prohnutá výztuha předního nárazníku, posunutá chladičová stěna motoru vozidla, prasknutý přední nárazník vozidla, nespasování přední části vozidla, tlakování do vodního okruhu chlazení motoru vozidla, levý zadní tlumič pérování – vytečen, uložení motoru vozidla – spodní – utržen silenblok“. V souvislosti s touto fakturou byl vyslechnut pan , jméno FO, , který je v ní uveden jako přijímací technik. S ohledem na dobu, která uplynula, si na žádné konkrétní okolnosti vztahující se k této zakázce nevzpomínal a ve výpovědi obecně popsal postup při prohlídce vozidla. Vyslechnut byl též pan , jméno FO, , který je na faktuře za autoservis podepsán, z jeho výpovědi však vyplynulo, že automobil pouze předával. Žalobkyně následně doplnila tuto listinu o prohlášení jmenovaného servisu, že na faktuře byl proveden soupis poškození vozidla zjištěného prohlídkou, který neřešil dobu ani příčiny poškození a nešlo o jiné odborné technické posouzení technického stavu vozidla.

19. V návaznosti na zjištění autorizovaného servisu žalovaný uskutečnil další odstoupení od smlouvy, a to v dopise ze 14. 10. 2019. Podle podacího lístku byl dopis téhož dne odeslán, žalovaný přiložil fotografii odesílané zásilky položené na poštovní přepážce a dále textovou zprávy pošty ze dne 21. 10. 2019, uvádějící, že zásilka byla tohoto dne vydána příjemci a textovou zprávu pošty ze dne 31. 10. 2019 uvádějící, že zásilka nebyla adresátem vyzvednuta a bude vrácena zpět. Rozpor v těchto zprávách vysvětloval žalovaný tím, že dle sdělení pracovnice pošty si žalovaná (resp. její jednatel) zásilku nejprve převzala, nicméně vzápětí, poté co zjistila, kdo je odesílatelem, zásilku vrátila doručovatelce zpět, podrobně toto žalovaný popisuje ve zmiňovaném úředním záznamu ze dne 5. 11. 2019, kde uvádí i příjmení poštovní doručovatelky (paní , jméno FO, ). V dopise žalovaný obdobně jako ve vyjádření k žalobě líčí předchozí výskyt vad, nově zmiňuje prohlídku v autorizovaném servisu, odkazuje na protokol se zjištěnými vadami, žalobkyni vytýká, že zatajila, že automobil byl v minulosti bourán a zřejmě nebyl po opravě důkladně zkontrolován. Z těchto důvodů od smlouvy odstupuje s tím, že po domluvě automobil vrátí a zároveň žádá vrácení kupní ceny.

20. Nesporné mezi účastníky bylo, že dne 4. 11. 2019 žalovaný prostřednictvím odtahové služby automobil přivezl a složil v areálu žalobkyně. Svědci řidič odtahového vozidla pan , jméno FO, a kamarád žalovaného pan , jméno FO, popsali, že jednatel žalované pan , jméno FO, nesouhlasil s tím, aby bylo vozidlo v areálu odstaveno a snažil se tomu zabránit, z jejich popisu je také zřejmé, že atmosféra při předání, resp. složení vozidla, byla napjatá a konfliktní. Obdobně vypověděla i , tituly před jménem, , jméno FO, (která na místo zavolala policii) a bratr žalovaného pan , jméno FO, , ten navíc uvedl, že jednateli žalobkyně panu , jméno FO, bylo při této příležitosti předáno odstoupení od smlouvy ze dne 14. 10. 2019, které mu už před tím bylo zasláno poštou. Žalovaný průběh odstavení automobilu zachytil i prostřednictvím videozáznamu, nicméně z hlediska posouzení uplatněných nároků soud nepovažuje bližší zkoumání okolností, za nichž k odstavení došlo, za významné.

21. Následujícího dne 5. 11. 2019 se žalovaný dostavil na policii, kde s ním byl sepsán výše několikrát zmiňovaný úřední záznam, a to v návaznosti na podané trestní oznámení o možném spáchání podvodu při prodeji automobilu, v záznamu žalovaný popsal okolnosti uzavření kupní smlouvy, postupné jednotlivé reklamace a reakci žalované.

22. Dne 13. 12. 2019 byl automobil v areálu žalobkyně nabourán automobilem jiného zákazníka (pana , Anonymizováno, ), k tomu žalovaný doložil fotografie automobilu, skutečnost, že k tomu došlo, potvrdila ve své výpovědi i svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

23. Dopisem ze dne 23. 12. 2019 (podle předložené dodejky doručeným dne 3. 1. 2020) žalobkyně žalovanému sdělila, že neuznává odstoupení od smlouvy, v dopise zároveň uvedla, že dopis žalovaného ze dne 14. 10. 2019 jí nebyl doručen. Ve vztahu k odstoupení od smlouvy namítla, že k uplatnění práv z odpovědnosti za vady nedošlo bez zbytečného odkladu, neboť k němu došlo až dopisem ze dne 30. 11. 2019.

24. Žalobkyně ke svým tvrzením, že vozidlo bylo v době prodeje v pořádku a k jeho poškození muselo dojít až následně, doložila jednak opis protokolu o technické prohlídce ze dne 15. 4. 2019, v němž v kolonce „zjištěné závady“ je zaznamenáno pouze: poškození registrační značky, poškození/netěsnost tlumiče pérování a zkorodovaná část systému zavěšení kol. Žalobkyně tvrdila, že již při této prohlídce by se únik chladicí kapaliny (pokud by závada byla na automobilu už v té době) musel projevit, nicméně svědek , jméno FO, (přijímací technik autorizovaného servisu) se k dotazu žalobkyně v rámci své výpovědi vyjádřil, že „při měření emisí by se únik chladící kapaliny zřejmě na výsledku měření neprojevil“. Stav tachometru v době prohlídky je uveden 296 912 kilometrů.

25. Dále žalobkyně předložila protokol o technické (evidenční) prohlídce ze dne 20. 6. 2019, v němž nejsou žádné závady uvedeny. Stavu tachometru k datu prohlídky je uveden 298 246 kilometrů. Rozdíl v nájezdu za dobu přibližně dvou měsíců tedy činí 1 334 kilometrů, je tudíž patrné, že vozidlo bylo v mezidobí používáno. O tom svědčí i to, že žalovaný v úředním záznamu ze dne 5. 11. 2019 uvedl, že v červenci 2019 při první návštěvě u žalobkyně si byl prohlédnout jiný inzerovaný automobil Citroën, ten se mu ovšem zdál malý, jednatel žalobkyně pan , jméno FO, mu proto nabídnul, že za dva dny přiveze někdo na výměnu (za nový automobil) větší automobil Citroën. Žalobkyně u posledního jednání tvrdila, že automobil byl nabízen ke koupi a používán nebyl (maximálně ke zkušebním jízdám), k výzvě soudu však výslovně uvedla, že o tom nemůže předložit žádný důkaz.

26. Vedle toho žalobkyně předložila fakturu ze společnosti , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., ve které je v účtovaných položkách uvedeno „DIAGNOSTIKA BOSCH KTS“ a „VÝMĚNA EGR VENTILU, VODNÍHO ČERPADLA“. Závěr o tom, s jakým výsledkem byla diagnostika provedena, ve faktuře uveden není.

27. Žalobkyně předložila též návod (jeho část) k automobilu Citroën, v němž je popsáno, jaké světelné kontrolky jsou v automobilu zabudovány, mimo jiné je zde uvedena i „kontrolka teploty chladící kapaliny“. Oproti tomu svědek pan , jméno FO, (přijímací technik autorizovaného servisu) vypověděl, že v dotčeném modelu se kontrolka přehřátí motoru ani kontrolka teploty chladící kapaliny nenachází a automobil má kontrolku „servis“ signalizující nedostatek některé z kapalin případně poruchu žárovky.

28. Za účelem posouzení tvrzených vad byl ve věci ustanoven znalec doc. Ing. Aleš Vémola, Ph.D., který vycházel ze spisového materiálu založeného ve spise, včetně žalovaným předložených fotografií. Žalobkyně s obsahem těchto fotografií polemizovala, namítala, že vozidlo není možné jednoznačně ztotožnit, namítala též, že na fotografiích zachycené mokré skvrny mohl někdo fingovat apod. Vzhledem k tomu, že znalec sám provedl technickou prohlídku vozidla v autorizovaném servisu (s výsledkem dále popsaným), nepovažuje soud za nutné se těmito námitkami zaobírat. Jak z posudku vyplývá, při zapnutí zapalování ani následně při prohlídce v servisu „se na palubní desce nerozsvítila žádná světelná kontrolka, která by signalizovala nestandardní stav motoru či vozidla“ a ani diagnostika vozidla „neregistrovala zásadní závady“, přesto byl při kontrole těsnosti chladicího okruhu následně zjištěn „únik spalin motoru (tlakování) do chladicího okruhu (chladicí kapaliny)“. Vedle existence této závady znalec též potvrdil, že na automobilu byla zjištěna i závada spočívající v poškozené a neodborně opravné přední části vozidla zahrnující vady: výztuhy nárazníku, posunuté chladičové stěny motoru, chybějícího spodního plastového krytu motoru, roztrženého pravého a levého předního plastového podběhu. Za příčinu úniku spalin do chladicího systému (okruhu) motoru znalec s největší pravděpodobností označil poškození těsnění pod hlavou válců motoru vozidla, ohledně doby vzniku této vady konstatoval, že mohla být přítomna již při prodeji, případně se objevila bezprostředně po prodeji. Za příčinu poškození přední části automobilu označil neodborně provedenou opravu po dřívějším poškození přední části vozidla, ohledně doby vzniku této vady uzavřel, že bylo přítomno již v době prodeje. Ve vztahu k dalším zjištěným vadám (vyjma vad vzniklých poškozením automobilu panem Somrem) uvedl, že jsou z části důsledkem neopatrného provozu, doby provozu a počtu ujetých kilometrů (promáčknuté prahy dveří, poškozená pravá zadní koncová svítilna, netěsný, vytečený pravý zadní tlumič pérování, utržený silentblok) a z části důsledkem doby, kdy bylo vozidlo odstaveno (např. vadná autobaterie, přidřená axiální ložiska teleskopických vzpěr v podběhu kol, zkorodované pření a zadní brzdové kotouče a brzdové třmeny). K možné opravě (odstranění) vad znalec ve vztahu k opravě netěsnosti válců odhadl, že by činila 21 300 Kč, náklady na opravu poškození přední části vozidla pak odhadl částkou 55 700 Kč. Ve vztahu k opravě netěsnosti válců (kterou z hlediska řádného užívání vozidla označil znalec za zásadní) znalec za významné považoval zjištění, že měření emisí (dne 15. 4. 2019) neproběhlo korektně, neboť není možné, aby naměřené hodnoty kouřivosti byly nulové. Z tohoto důvodu označil technickou prohlídku za nekorektně provedenou s tím, že se dá dovozovat, že při další technické prohlídce by motor automobilu nesplnil předepsané hodnoty kouřivosti. Žalobkyně s tímto závěrem znalce polemizovala a předložila vyjádření dotčené stanice technické kontroly, v němž je argumentováno, že výsledek měření s nulovou hodnotou je možný a není neobvyklou hodnotou.

29. K požadavku na úhradu částek zaplacených na pojistném žalovaný předložil vyúčtování pojistného ve výši 809 Kč (za období od 24. 7. 2019 do 30. 9. 2019), ve výši 1 100 Kč (za období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019), ve výši 1 070 Kč (za období od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2020), ve výši 1 100 Kč (za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020), ve výši 1 100 Kč (za období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020), ve výši 1 100 Kč (za období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020), dále doklad o platbě pojistného ve výši 813 Kč (za období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021), doklad o platbě pojistného ve výši 813 Kč (za období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021), doklad o platbě pojistného ve výši 813 Kč (za období od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021), doklad o platbě pojistného ve výši 813 Kč (za období od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2021) a doklad o platbě pojistného ve výši 868 Kč (za období od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2022). Za období od 24. 7. 2019 do 31. 3. 2022 doložil žalovaný platby na pojistném ve výši 10 399 Kč.

30. Žalovaný do spisu založil řadu dalších důkazů, mimo jiné stížnost na žalobkyni na nevyřízenou reklamaci na stránkách www., Anonymizováno, .cz, recenze na žalobkyni, dále fotografie a inzeráty k svému tvrzení, že žalobkyně v rámci areálu s automobilem pohybovala, dále též fotografie automobilu, který se nyní (po provedení znaleckého zkoumání) již nenachází na původním místě, ale na ploše před autobazarem (nicméně stále na pozemku žalobkyně, jak žalobkyně potvrdila). Z těchto listin soud žádná pro věc významná zjištění neučinil. Obdobně to platí pro důkazy předložené žalovaným v elektronické podobě, které soud z části vůbec neprovedl, neboť jejich význam pro věc byl buď nulový nebo zcela zanedbatelný (např. z hlediska předmětu řízení nemá význam, jakým způsobem žalovaný telefonicky zjišťoval, kde má žalobkyně umístněnou provozovnu apod.), případně se jednalo o důkazy duplicitní, které byly již do spisu založeny v listinné podobě.

31. Žalobkyně k důkazu navrhovala též výslech zaměstnance , právnická osoba, ., a to k ověření tvrzení žalovaného, že za účelem odtažení vozidla kontaktoval zaměstnance této pojišťovny. Jelikož soud toto tvrzení nepovažuje z hlediska předmětu řízení za relevantní, k provedení tohoto důkazu nepřistoupil. Žalobkyně též navrhovala, aby si soud vyžádal stanovisko společnosti , právnická osoba, . zastřešující stanice technických kontrol a činila tak se snahou zpochybnit závěr znalce ohledně provedeného měření emisí. Ani tento důkaz soud neprovedl, neboť s ohledem na další zjištění nepovažoval za nutné vést další dokazování k otázce, zda je či není možné, aby měření kouřivosti bylo provedeno s výsledkem nula.

32. Jak již bylo řečeno, jak pro žalobu, tak pro posouzení důvodnosti nároků uplatněných vzájemným návrhem bylo podstatné zjistit, zda žalovaný od smlouvy platně odstoupil.

33. Posouzení této otázky se odvíjí od úpravy nároků z odpovědnosti za vady. Otázky řádného plnění jsou obecně upraveny v § 1914 a následujících občanského zákoníku, v případě kupní smlouvy se zároveň použije speciální úprava obsažená v § 2099 a následujících občanského zákoníku a dále zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě obsažené v § 2158 a následujících občanského zákoníku.

34. Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že žalovaný ve vztahu vystupoval jako spotřebitel, a kromě výše citovaných ustanovení občanského zákoníku, na vztah dopadá i zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Pro žalobkyni z § 19 odst. 3 tohoto zákona (ve znění účinném do 5. 1. 2023) mimo jiné vyplývala následující povinnost: „(3) Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.“ Případné zamítnutí reklamace musí být podle odst. 1 téhož ustanovení písemně odůvodněno.

35. Žalovaný automobil reklamoval opakovaně, první reklamace ze srpna 2019 byla vyřešena opravou a dohodou o narovnání. O druhé reklamaci obsažené v dopise ze dne 24. 9. 2019 bylo žalobkyní rozhodnuto nepochybně včas, neboť na ni reagovala dopisem ze dne 30. 9. 2019. Ke třetí reklamaci obsažené v dopise ze dne 14. 10. 2019 (v níž žalovaný rozšířil okruh vytýkaných nedostatků o vady zjištěné autorizovaným autoservisem) však žalobkyně své stanovisko včas nedala (doložená písemná reakce žalobkyně je až dopis ze dne 23. 12. 2019). Žalobkyně namítala, že dopis ze dne 14. 10. 2019 jí nebyl doručen (a o odstoupení od smlouvy se měla dozvědět až z dopisu ze dne 30. 11. 2019). Soud má však z předložených důkazů za to, že žalovaný prokázal, že zásilka obsahující odstoupení od smlouvy se dostala do sféry žalobkyně. Žalovaný jednak doložil podací lístek s datem 14. 10. 2019, žalovaný též přesvědčivě vysvětlil rozpor mezi údaji, které mu pošta ohledně doručení zásilky poskytla a soud má za prokázané, že žalobkyně měla zásilku k dispozici již 21. 10. 2019, kdy byla podle textové zprávy pošty vydána příjemci a podle vysvětlení žalovaného ji jednatel žalobkyně odmítl převzít. Nicméně i pokud by soud vycházel z toho, že zásilka uvedeného dne vyzvednuta nebyla, pak i přesto je nutné setrvat na závěru, že do dispozice žalobkyně se dostala a skutečnost, že si ji po dobu běhu úložní lhůty (která končila 31. 10. 2019) nevyzvedla, nelze přičítat k tíži žalovaného. Žalobkyně tedy své písemné stanovisko k nově žalovaným uplatněným vadám ve stanovené třicetidenní lhůtě nedala a učinila tak až dopisem ze dne 23. 12. 2019, v němž svou odpovědnost odmítla. Navodila tak stav, kdy se ohledně těchto vad uplatní výše uvedená fikce, že (bez ohledu na závažnost vady a možnost jejího odstranění) jde o podstatné porušení smlouvy.

36. K tomu, aby byly úvahy o odpovědnosti za vady naplněny, je pochopitelně zapotřebí, aby byla doložena existence vady a aby se zároveň jednalo o vadu, kterou pokrývá odpovědnost žalobkyně za vadné plnění.

37. V tomto směru znalec jednoznačně konstatoval, že jak vada spočívající v úniku spalin do chladicího okruhu, tak komplex vad (výztuha nárazníku, posunutá chladičová stěna, chybějící spodní plastový kryt, roztržené přední plastové podběhy), který je důsledkem poškození a následné neodborně provedené opravy přední části vozidla, jsou na automobilu přítomny. Kromě těchto vad znalec vymezil další vady, kterými automobil trpí, přičemž odlišil vady, které vznikly na automobilu v době, kdy byl odstaven v areálu žalobkyně (a to jednak v důsledku nabourání a dále v důsledku samotné doby, po kterou bylo odstaveno) a dále vymezil vady, které vznikly důsledkem neopatrného provozu, doby provozu a počtu ujetých kilometrů. Z provedeného vymezení a popisu příčin vad tak lze uzavřít, že žalovaným vytýkané vady nepředstavují vady, které by bylo možné zahrnout do kategorie vad vymezených § 2167 písm. c) občanského zákoníku, tedy vady „odpovídající míře používání nebo opotřebení“, za které by žalobkyně neodpovídala.

38. Pro rozhodnutí o tom, zda žalobkyně za vady odpovídá je pochopitelně významná i otázka doby jejich vzniku. Podle § 2161 odst. 1 občanského zákoníku „Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady.“ V témže ustanovení v odst. 5 (ve znění účinném do 5. 1. 2023) je zároveň zakotvena následující domněnka: (2) Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Jde o tzv. „domněnku vadnosti věci“ a kupující je povinen prokázat pouze výskyt vady a okolnost, že se projevila v době šesti měsíců od převzetí (což v projednávané věci splněno bylo). Důkazní břemeno ohledně vyvrácení domněnky vadnosti nese prodávající. Je povinností prodávajícího domněnku plně vyvrátit. Pouhé její zpochybnění není dostačující a prodávající musí dokázat, že věc v době převzetí byla bez vad. To se však žalobkyni nepodařilo. V případě vad, jež jsou výsledkem poškození a následné neodborné opravy znalec se znalec vyjádřil, že byly přítomny již v době prodeje. V případě vady chladicí soustavy připustil, že je možná jak varianta, že tato vada existovala již v době převzetí věci, tak varianta, že se objevila až bezprostředně po převzetí věci. Nicméně pouhá možnost, že tato vada mohla vzniknout až po převzetí věci, nepostačuje, a bylo na žalobkyni, aby nabídla další důkazy, které by s praktickou jistotou k tomuto závěru vedly. Žalobkyně se dovolávala provedené technické prohlídky a tvrdila, že pokud by automobil touto vadou trpěl, musela by se při prohlídce (měření emisí) projevit (což se nestalo). S ohledem na dobu, která mezi touto prohlídkou a prodejem uplynula (tři měsíce), zároveň tvrdila, že vada nemohla v tomto mezidobí teprve vzniknout, neboť automobil byl nabízen k prodeji a byl používán maximálně ke zkušebním jízdám. I pokud by soud připustil, že technická prohlídka proběhla korektně (což znalec vyloučil), nelze přehlédnout, že podle stavu tachometru bylo jen v období od 15. 4. 2019 (měření emisí) do 20. 6. 2019 (evidenční prohlídka) najeto 1 334 kilometrů (kilometrový nájezd v době prodeje není znám, neboť nebyl ve smlouvě uveden). Nelze tedy přijmout argument žalobkyně, že automobil nebyl v podstatě používán, navíc z popisu událostí udaného žalovaným na policii vyplývá, že žalobkyně automobil do prodeje získala až v červenci 2019 (žalovaný uvedl, že při první návštěvě žalobkyně automobil k dispozici neměla). Na absenci této vady v době prodeje nelze usuzovat ani z toho, že nebyla signalizována příslušnou kontrolkou, neboť se tak nestalo ani při prohlídce prováděné znalcem, přestože existence této vady byla znalcem následně potvrzena. Zároveň nelze ani přijmout argument žalobkyně, že pokud by vada existovala již v době prodeje, nebylo by možné s automobilem absolvovat cesty popisované žalovaným. Jednak, jak již bylo řečeno, znalec možnost existence vady v době prodeje připustil, navíc není vyloučeno (a popis žalovaného tomu i odpovídá), že vada (její projevy) se postupně zhoršovala. Soud se tedy domnívá, že existence vady chladicí soustavy v době prodeje nebyla vyloučena a platí zmíněná domněnka vadnosti věci.

39. Žalobkyně v rámci své obrany poukazovala též na okolnost, že žalovaný tvrzené vady mohl a měl poznat již při provedení prohlídky a zkušební jízdy. Zdůrazňovala též okolnost, že žalovaný prohlídku uskutečnil se svým bratrem, který má vzdělání v oboru (automobilovou školu). Žalobkyně se tak dovolávala vyloučení práv z vadného plnění upraveného v § 2103 občanského zákoníku: „Kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.“40. V prvé řadě je nutné konstatovat, že okolnost, že při nákupu byla přítomna osoba vyučená v oboru, nemá vliv na práva a povinnosti stran, tedy žalobkyně jako podnikatelky a žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyni tato okolnost jejích povinností nezbavuje a práva žalovaného nijak nekrátí. V této souvislosti je významná též informační povinnost prodávajícího zakotvená v § 2084 občanského zákoníku: „Prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví.“41. V případě žalobkyně, která je podnikatelkou v oblasti prodeje ojetých automobilů, je přitom spravedlivé požadovat, aby jako profesionál, dostatečné informace o vozidle vyhledávala, neboť to patří k poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám poctivosti v této oblasti obchodu. Jinak by bylo možné ve všech případech prodeje ojetých vozidel podnikatelovou informační povinnost zúžit na pouhé konstatování, že „nemá dostatek informací“. To je však v případě ochrany spotřebitele vyloučeno, § 5a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele upravuje tzv. „klamavá opomenutí“ spočívající mimo jiné v tom, že podnikatel opomene uvést podstatné informace, zatají je nebo je poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem. Takovýto přístup je patrný i v případě uzavřené kupní smlouvy, kdy v protokole o předání automobilu se opakovaně u jednotlivých součástí automobilu objevují pouze vágní termíny „opotřebený“, „doporučená kontrola“, „možná netěsnost“, „možnost mechanického poškození v nezjistitelném rozsahu“ apod. Takovýto obecný popis a obecná doporučení nelze považovat za řádný popis vad, který by žalobkyni mohl zbavit odpovědnosti za vady v situaci, kdy vady byly následně zjištěny běžnou prohlídkou v autoservisu.

42. Žalobkyně též namítala, že žalovaný svá práva z odpovědnosti neuplatnil řádně a včas. Pomine-li soud první reklamaci, která byla vyřešena dohodou o narovnání, k druhé reklamaci žalovaný přistoupil dopisem ze dne 24. 9. 2019, kdy v návaznosti na opakovaný výskyt vady chladicí soustavy zjistil další poškození vozidla; k třetí reklamaci přistoupil dopisem ze dne 14. 10. 2019, v němž žalované v návaznosti na prohlídku v autorizovaném servisu uskutečněnou dne 8. 10. 2019 oznámil existenci dalších vad. Na straně žalovaného tedy soud nevidí žádné prodlení s oznámením zjištěných vad žalobkyni. Co se týče otázky doručení odstoupení od smlouvy obsaženého v dopise ze dne 14. 10. 2019, k tomu se soud vyjádřil již výše a má za to, že i toto odstoupení se do sféry žalobkyně včas dostalo. Nemohlo tedy dojít k prekluzi práva od smlouvy odstoupit (§ 2111 občanského zákoníku) ani nemohlo být založeno právo žalobkyně bránit se námitkou opožděné notifikace vad (§ 2112 občanského zákoníku). Co se týče námitky žalobkyně, že žalovaný žalobkyni neposkytl potřebnou součinnost k vyřízení reklamace, neboť automobil nepřistavil, pak z dopisu žalobkyně ze dne 30. 9. 2019 (který je reakcí na reklamaci ze dne 24. 9. 2019) vyplývá, že žalobkyně dala jednoznačně najevo, že věc považuje za vyřízenou a přistavení vozidla po žalovaném nežádala. V případě odstoupení ze dne 14. 10. 2019 je situace obdobná, žalobkyně nejenže přistavení automobilu nežádala, ale naopak se mu aktivně bránila.

43. Jednotlivá práva z odpovědnosti za vady upravuje § 2169 občanského zákoníku (ve znění účinném do 5. 1. 2023) takto: „(1) Nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady. (2) Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit. (3) Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.

44. Obecně primárním nárokem při koupi zboží v obchodě je právo na výměnu vadné věci (součásti) za bezvadnou, což v tomto případě s ohledem na předmět plnění a povahu vad nepřichází do úvahy. Nastupuje tedy právo kupujícího od smlouvy odstoupit, které by mohlo být vyloučeno pouze tehdy, pokud by to bylo vzhledem k povaze vady „neúměrné“, což zákon dále rozvádí slovy „zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu“ (v takovéto situaci má pak kupující právo na bezplatné odstranění vady). V projednávané věci soud nárok žalovaného na odstoupení od smlouvy neúměrným neshledal. Za prvé, lze o odstranitelnosti vady vyslovit pochybnosti, neboť cena opravy (zahrnující opravu chladicího systému a opravu následků poškození přední části vozidla) by podle závěrů znalce přesáhla kupní cenu vozidla. Z hlediska ekonomického je tedy provedení takovéto opravy neracionální. Za druhé, zákon ve vztahu k neúměrnosti odstoupení a možné opravě hovoří o možnosti vadu odstranit bez zbytečného odkladu a klade tak důraz na rychlost, s níž se má kupujícímu dostat řádného (bezvadného) plnění. V tomto směru nelze pominout, že vyjma první opravy chladicího systému žalobkyně žalovanému sdělila, že další reklamace považuje za nedůvodné a v situaci, kdy takto dala najevo, že k odstranění vad přistoupit nehodlá, není důvod žalovanému právo od smlouvy odstoupit odepřít, neboť odstoupení od smlouvy v takové situaci nelze považovat za „neúměrné“, a to tím spíše s ohledem na již zmiňovanou fikci podstatného porušení smlouvy nastolenou v důsledku opožděného vyřízení reklamace ze dne 14. 10. 2019.

45. Na základě výše popsaných úvah soud dospěl k závěru, že žalovaný od kupní smlouvy odstoupil a nastal tudíž následek předvídaný § 2004 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.“ Vlastníkem automobilu je tedy žalobkyně (nikoli žalovaný) a její požadavek, aby žalovanému byla uložena povinnost automobil z pozemku žalobkyně odvézt, není důvodný, a soud proto žalobu zamítnul.

46. Co se týče vzájemného návrhu žalovaného, vypořádání práv vzniklých v situaci, kdy bylo plněno z neplatného (zrušeného) závazku upravuje § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ Žalovaný má tedy právo na vrácení kupní ceny, která činila 49 000 Kč.

47. Vedle vrácení kupní ceny žalovaný požadoval též zaplacení částky 914 Kč představující náklady vynaložené na prohlídku automobilu v autorizovaném servisu za účelem uplatnění nároků z titulu odpovědnosti za vady. Tyto náklady jsou dle § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky, a i na jejich náhradu má žalovaný nárok.

48. Posledním vzájemným nárokem byl požadavek na zaplacení 9 186 Kč s tím, že se jedná o pojistné uhrazené z titulu uzavřené smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V této části se nejedná o nárok z odpovědnosti za vady (ani o jeho příslušenství), ale o samostatný nárok na náhradu škody, přičemž souběh těchto nároků není podle § 1925 občanského zákoníku vyloučen: „Právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.“ Obecnými předpoklady odpovědnosti za škodu (újmu na jmění) jsou protiprávní jednání, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a škodou a posledním předpokladem je zavinění. Žalobkyně, která plnila z kupní smlouvy, měla v souladu s § 1914 odst. 1 občanského zákoníku plnit řádně: „(1) Kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy.“ Porušení povinnosti plnit řádně (bez vad), lze tedy kvalifikovat jako protiprávní jednání, které může vést ke vzniku škody. Povinnost k náhradě takto vzniklé škody zakotvuje § 2913 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.“ Soud má za to, že mezi porušením povinnosti žalobkyně plnit řádně a škodou ve formě zaplaceného pojistného existuje příčinná souvislost, neboť žalovaný, ačkoli od smlouvy řádně odstoupil byl i nadále evidován jako vlastník vozidla a bez součinnosti žalobkyně nemohl dosáhnout změny údajů v registru vozidel. Zároveň mu tak svědčila zákonná povinnost mít uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů), neboť zákon při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vychází z domněnky, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem (§ 4 odst. 2 písm. a) 2 zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů). Žalovanému nezbývalo než tuto povinnosti plnit, ačkoli ve skutečnosti z důvodu odstoupení od smlouvy vlastníkem vozidla nebyl (v této souvislosti soud podotýká, že § 2004 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku). Co se týče posledního předpokladu odpovědnosti za škodu, a sice zavinění, v případě porušení právní povinnosti jej § 2911 občanského zákoníku presumuje (ve formě nedbalosti): „Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.“ Žalovaný pojistné požadoval za období od 24. 7. 2019 do 31. 3. 2022, a to ve výši 9 186 Kč, přičemž z předložených dokladů plyne, že pojistné za toto období činilo 10 399 Kč (žalovaný tedy požadoval o 1 133 Kč méně), soud proto shledal nárok žalovaného oprávněným a ve výši požadované žalovaným mu jej přiznal.

49. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaný, neboť byl úspěšný jak v řízení o žalobě, tak v řízení o vzájemném návrhu. Žalovaný v průběhu řízení učinil ve věci šest úkonů (podání ze dne 24. 2. 2020, 27. 3. 2021, 1. 4. 2021, účast u jednání dne 29. 7. 2021, podání ze dne 16. 9. 2021 a 3. 11. 2021), přičemž za každý z těchto úkonů mu náleží paušální náhrada 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celkem náklady žalovaného činí 1 800 Kč, první úkon učinil pouze v rámci řízení o žalobě, dalších pět úkonů se již vztahuje k oběma spojeným řízením a náhradu za tyto úkony proto soud rozdělil mezi spojená řízení rovným dílem. Náklady řízení o žalobě tedy činí 1 050 Kč a náklady řízení o vzájemném návrhu 750 Kč.

50. V průběhu řízení vznikly též náklady sátu, a to v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku. Znalečné činilo celkem 32 200 Kč, z toho 20 000 Kč bylo vyplaceno ze zálohy složené žalobkyní, zbylých 12 200 Kč bylo uhrazeno z prostředků státu, a soud proto neúspěšné žalobkyni v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady státu nahradila.