13 C 207/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 133 665,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 127 985,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127 985,30 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 659,73 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 2 495 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 495 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 29 345,83 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 713,83 Kč od 17. 10. 2023 do 20. 10. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 859,09 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 11 % ročně z částky 100 196,39 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 456,39 Kč od 17. 10. 2023 do 20. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 325,83 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 439,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 2 495 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 12. 3. 2019 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb, v jejímž rámci byl žalovanému zřízen běžný účet. Žalovanému vznikl na běžném účtu nepovolený debetní zůstatek, který ani přes výzvu neuhradil. Proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 9. 11. 2023 odstoupila od smlouvy. Kromě dlužné jistiny 2 495 Kč požadovala úrok z nepovoleného přečerpání zůstatku ve výši 25 % ročně z částky 2 495 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 495 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 29 713,83 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela dne 20. 12. 2022 smlouvu o půjčce na refinancování č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 8 % ročně právní předchůdkyni žalobkyně splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 572 Kč formou inkasa z jeho běžného účtu. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nehradil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16. 10. 2023. Celkem žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 1 145,26 Kč a zůstal jí dlužen 29 345,83 Kč na jistině, 368 Kč na poplatcích, 1 502,62 Kč na úrocích z úvěru (ke dni 16. 10. 2023) a 107,30 Kč na úrocích z prodlení (ke dni 16. 10. 2023). Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 8 % ročně z částky 29 345,83 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 345,83 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení.

3. Konečně žalobkyně požadovala zaplacení 101 456,39 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela dne 21. 12. 2022 smlouvu o půjčce na refinancování č. , hodnota, , na základě této smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 101 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 11 % ročně právní předchůdkyni žalobkyně splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 727 Kč formou inkasa z jeho běžného účtu. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nehradil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16. 10. 2023. Celkem žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 1 869,44 Kč a zůstal jí tak dlužen 100 196,39 Kč na jistině, 1 260 Kč na poplatcích, 8 052,99 Kč na úrocích z úvěru (ke dni 16. 10. 2023) a 316,90 Kč na úrocích z prodlení (ke dni 16. 10. 2023). Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 11 % ročně z částky 100 196,39 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 456,39 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení.

4. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smluv o zápůjčce posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v případě obou smluv uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které získala od žalovaného, nahlédla do veřejných registrů (neplatné doklady, BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR) a využila informací z interních zdrojů. Příjem žalovaného byl kontrolován na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně také v této souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Dále žalobkyně poukázala i na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9. 3. 2021, dle jehož závěrů je správné posoudit výdaje žalovaného dle ekonomického modelu v případě, kdy žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a rovněž, že je povinností žádajícího o úvěr uvést údaje v žádosti pravdivě.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

6. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 12. 3. 2019 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, . uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, v níž se strany dohodly, že předchůdkyně žalobkyně bude žalovanému poskytovat bankovní služby dle aktuální nabídky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro běžné účty, termínované vklady a debetní karty (dále jen „PP“), Úrokový lístek a Sazebník. Dle článku 2.2.

2. PP je s peněžními prostředky na účtu oprávněn klient nakládat do výše disponibilního zůstatku. V případě nepovoleného přečerpání disponibilního zůstatku na účtu je klient povinen výši tohoto nepovoleného přečerpání neprodleně uhradit včetně úroků, jejichž výše je stanovena v úrokovém lístku. Dle článku 2.4.

2. PP částku představující úhradu dalších poplatků, případně výdajů a nákladů právní předchůdkyně žalobkyně, na jejichž úhradu vznikne právní předchůdkyni žalobkyně právo, odepíše právní předchůdkyně žalobkyně přímo z příslušného účtu, a to i v případě, že tím na účtu vznikne debetní zůstatek, tj. pokud na účtu není disponibilní zůstatek odpovídající výši poplatků. Z úrokového lístku platného od 30. 1. 2019 je zřejmá výše úrokové sazby pro nepovolené přečerpání zůstatku ve výši 25 % ročně. Dle sazebníku činil poplatek za odeslání písemné upomínky ke splnění smluvních podmínek 499 Kč. Dopisem ze dne 20. 3. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila žalovanému zřízení běžného účtu č. , č. účtu, . Z výpisů z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně účtovala žalovanému celkem v osmi případech poplatky za výzvu k zaplacení dlužné částky po 499 Kč, čímž vznikl žalovanému na účtu nepovolený debetní zůstatek v celkové výši 2 495 Kč. Totéž je patrné z doloženého přehledu zůstatků a transakční historie. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně účtovala tento poplatek dvakrát dne 27. 2. 2023 (za první výzvu k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru) a dne 3. 3. 2023 (za první výzvu k zaplacení dlužné částky), přičemž tyto poplatky byly žalovaným splaceny dne 13. 3. 2023. Dále právní předchůdkyně žalobkyně účtovala žalovanému poplatek ve výši 499 Kč dne 27. 3. 2023 (1. výzva k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru), dne 28. 3. 2023 (2. výzva k zaplacení spotřebitelského úvěru), dne 3. 4. 2023 (1. výzva k zaplacení dlužné částky), dne 4. 5. 2023 (2. výzva k zaplacení dlužné částky) a dne 5. 6. 2023 (3. výzva k zaplacení dlužné částky).

7. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2022 smlouvu o , Anonymizováno, č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaný elektronicky podepsal návrh smlouvy, který byl následně elektronicky podepsán právní předchůdkyní žalobkyně. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 8 % ročně a s poplatkem za pojištění ve výši 46 Kč měsíčně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 572 Kč. Úvěr byl poskytnut v částce 10 000 Kč jako účelový na předčasné splacení jiného závazku žalovaného vůči předchůdkyni žalobkyně, ve zbytku byl úvěr neúčelový. Nedílnou součástí této smlouvy byl Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby a Všeobecné obchodní podmínky. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s některou platební povinností, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné a od smlouvy o úvěru odstoupit. Ve smlouvě v souladu s Ceníkem bylo dále stanoveno, že poplatek za zaslání upomínky činí 499 Kč.

8. Z žádosti o úvěr ze dne 20. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 38 000 Kč měsíčně, je svobodný, bydlí v družstevním bytě. Své výdaje vyčíslil částkou 4 200 Kč jako výdaje na bydlení, částkou 8 000 Kč jako výdaje na živobytí a částkou 10 000 Kč jako výdaje na rodinné náklady a ostatní.

9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala aktuální dluhy žalovaného, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; dále čerpala informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS); zohlednila příjmy uvedené žalovaným ve výši 38 000 Kč měsíčně, které ověřila z doloženého výpisu z účtu. Žalovaným deklarované výdaje předchůdkyně žalobkyně z důvodu obezřetnosti navýšila, tedy zohlednila výdaje ve výši 24 903 Kč, z toho na splátky 2 703 Kč, na bydlení 4 200 Kč, na živobytí 8 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně provedla dále kontrolu insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrolu databáze neplatných dokladů (doklad nenalezený v databázi MV), kontrolu interního black listu (IBL) (bez záznamu), vyhodnocení externích úvěrových registrů - BRKI/NRKI (bez negativního záznamu, tj. jen pozitivní úvěrová historie), v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Z kreditního reportu bylo zjištěno, že žalovaný měl v době před uzavřením úvěrových smluv jeden existující úvěrový kontrakt a tři kreditní karty splátkové, tři jeho žádosti o úvěr byly odmítnuty, pět bylo odvoláno, dva kontrakty a dvě splátkové karty již byly ukončené, dva kontrakty předčasně ukončené. Z výpisů z běžného účtu žalovaného je patrné, že na účet žalovaného v období před uzavřením úvěrových smluv (tj. v období od června 2021 do prosince 2022) na tento účet nedošla žádná příjmová položka.

10. Dále bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 21. 12. 2022 smlouvu o , Anonymizováno, č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaný elektronicky podepsal návrh smlouvy, který byl následně elektronicky podepsán právní předchůdkyní žalobkyně. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 101 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 11 % ročně a s poplatkem za pojištění ve výši 140 Kč měsíčně v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 727 Kč. Úvěr byl poskytnut v částce 81 000 Kč jako účelový na předčasné splacení jiného závazku žalovaného vůči předchůdkyni žalobkyně (31 000 Kč) a dále závazku žalovaného vůči společnosti COFIDIS (50 000 Kč), ve zbytku byl úvěr neúčelový. Nedílnou součástí této smlouvy byl Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby a Všeobecné obchodní podmínky. Ve smlouvě bylo dále sjednáno že v případě prodlení žalovaného s některou platební povinností, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné a od smlouvy o úvěru odstoupit. Ve smlouvě v souladu s Ceníkem bylo dále stanoveno, že poplatek za zaslání upomínky činí 499 Kč.

11. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 38 000 Kč měsíčně, je svobodný, bydlí v družstevním bytě. Své výdaje vyčíslil částkou 4 200 Kč jako výdaje na bydlení, částkou 8 000 Kč jako výdaje na živobytí a částkou 6 000 Kč jako výdaje na rodinné náklady a ostatní.

12. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala aktuální dluhy žalovaného, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; dále čerpala informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS); zohlednila příjmy uvedené žalovaným ve výši 38 000 Kč měsíčně, které ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Žalovaným deklarované výdaje předchůdkyně žalobkyně z důvodu obezřetnosti navýšila, tedy zohlednila výdaje ve výši 25 332 Kč, z toho na splátky 3 132 Kč, na bydlení 4 200 Kč, na živobytí 8 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně provedla dále kontrolu insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrolu databáze neplatných dokladů (doklad nenalezený v databázi MV), kontrolu interního black listu (IBL) (bez záznamu), vyhodnocení externích úvěrových registrů - BRKI/NRKI (bez negativního záznamu, tj. jen pozitivní úvěrová historie), v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Z kreditního reportu bylo zjištěno, že žalovaný měl v době před uzavřením úvěrových smluv jeden existující úvěrový kontrakt a tři kreditní karty splátkové, tři jeho žádosti o úvěr byly odmítnuty, pět bylo odvoláno, dva kontrakty a dvě splátkové karty již byly ukončené, dva kontrakty předčasně ukončené. Z výpisů z běžného účtu žalovaného je patrné, že na účet žalovaného v období před uzavřením úvěrových smluv (tj. v období od června 2021 do prosince 2022) na tento účet nedošla žádná příjmová položka.

13. Z výpisu z běžného účtu za období 1. 12. 2022 – 31. 12. 2022 bylo zjištěno, že dne 20. 12. 2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a následně dne 21. 12. 2022 ve výši 101 000 Kč. Z výpisů z účtu za následující období je patrné, jak žalovaný úvěr postupně splácel a celkem, že právní předchůdkyni splatil na dluh ze smlouvy č. , hodnota, částku 1 145 Kč a na dluh ze smlouvy č. , hodnota, částku 1 869,44 Kč. Totéž je patrné z doložených přehledů zůstatků a transakčních historií.

14. Dopisem ze dne 16. 10. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že prohlásila úvěr ze smlouvy č. , hodnota, za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celkové dlužné částky ve výši 31 323,75 Kč. Dle přehledu podacích čísel byl dopis odeslán téhož dne.

15. Dopisem ze dne 16. 10. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že prohlásila úvěr ze smlouvy č. , hodnota, za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celkové dlužné částky ve výši 109 826,28 Kč. Dle přehledu podacích čísel byl dopis odeslán téhož dne.

16. Dopisem ze dne 25. 10. 2023 odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 9. 11. 2023 od smlouvy, na jejímž základě vedla žalovanému běžný účet, a to pro podstatné porušení dohodnutých smluvních podmínek, konkrétně pro vznik nepovoleného záporného zůstatku na účtu, který nebyl uhrazen ani v přiměřené době po svém vzniku. Dopis byl odeslán téhož dne, jak plyne z doloženého přehledu podacích čísel.

17. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byly pohledávky za žalovaným postoupeny ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni, jak vyplynulo z předložené smlouvy a její přílohy č. 1 (seznam postupovaných pohledávek), a to za úplatu, což je patrné z doloženého potvrzení. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisy z 11. 12. 2023, které byly odeslány 8. 12. 2023, což bylo doloženo podacím archem. K úhradě celkové dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2024, která byla žalobkyní odeslána 27. 2. 2024, jak plyne z podacího lístku.

18. Soud má na základě shora uvedeného za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o účtu v souladu s § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle něhož „Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet“. Na základě této smlouvy se předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného účet a prováděla na něm platební transakce. Žalovanému však, přestože byl oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu pouze do výše disponibilního zůstatku, vznikl na jeho účtu zůstatek záporný. Přitom tento debetní zůstatek vznikl v důsledku toho, že si předchůdkyně žalobkyně účtovala poplatky za výzvy k zaplacení dlužných částek, a to mimo jiné dlužných částek spotřebitelských úvěrů z výše uvedených smluv o úvěru.

19. Dále je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smluv o úvěru, tak jak tento institut upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“20. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně (i její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěry byly poskytovány v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

21. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“22. Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“23. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“24. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“25. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

26. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“27. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Povinnost poskytovatele prověřovat informace sdělené spotřebitelem a vyžadovat doklady k jeho tvrzení konstatoval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015.

28. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně zkoumala na základě údajů, které získala od žalovaného, nahlédla do veřejných registrů a využila informací z interních zdrojů. Příjem žalovaného měl být kontrolován na běžném účtu žalovaného. V obou protokolech o ověření úvěruschopnosti klienta je uveden příjem žalovaného 38 000 Kč. Pokud měl být tento příjem kontrolován na běžném účtu žalovaného, doloženými výpisy z běžného účtu žalovaného tento příjem ověřen nebyl, neboť v období bezprostředně předcházejícím uzavření úvěrových smluv na uvedený účet žádný pravidelný (ani jakýkoli jiný) příjem nebyl poukázán. Totéž platí o výdajové stránce žalovaného, ani zde nebyly soudu doloženy žádné listiny osvědčující, že by právní předchůdkyně žalobkyně jejich výši řádně ověřovala. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Pro úplnost soud podotýká, že se neztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Českých Budějovicích o tom, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici pouze ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, neboť tento závěr je v rozporu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, který v odst. 2 pod písm. b) poskytovateli výslovně ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti. Nelze pominout ani to, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru již jiné úvěrové závazky, zároveň mu bylo několik jiných žádostí o úvěr jinými poskytovateli úvěrů odmítnuto; není zřejmé, zda a případně jak tato skutečnost, která může vzbuzovat pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, byla předchůdkyní žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohledněna. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně finanční situaci žalovaného důkladně neprověřila, a tedy řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

29. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“30. Obě smlouvy o úvěru tak je nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč a 101 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávky za žalovaným byly následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

31. Na dluh ve výši 30 000 Kč žalovaný uhradil částku 1 145,26 Kč (tj. zbývá uhradit 28 854,74 Kč) a na dluh ve výši 101 000 Kč uhradil 1 869,44 Kč (tj. zbývá uhradit 99 130,56 Kč); proto soud žalobkyni přiznal částku 127 985,30 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané zesplatňující dopisy, které byly oba žalovanému odeslány 16. 10. 2023 a jejichž obsahem byly i výzvy k úhradě dlužných pohledávek. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku „právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Ustanovení § 573 občanského zákoníku obsahuje domněnku doby dojití a podle tohoto ustanovení se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byly žalovanému výzvy doručeny dne 19. 10. 2023. Jelikož ve výzvě nebyla žalovanému stanovena žádná lhůta, byl povinen provést úhradu bez zbytečného odkladu, splatnost tak nastala dnem následujícím (20. 10. 2023), a ode dne následujícího, tj. ode dne 21. 10. 2023, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši 15 % ročně. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127 985,30 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení.

32. Zbylé nároky uplatněné žalobkyní byly soudem zamítnuty, neboť jistina z první úvěrové smlouvy byla ve výši 491,09 Kč již uhrazena a na poplatky ve výši 368 Kč, na kapitalizované úroky ve výši 1 502,62 Kč ani na úrok ve výši 8 % ročně z částky 29 345,83 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení nevzniklo žalobkyni právo, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou. Co se týče nároků z druhé úvěrové smlouvy, tak zde byla jistina v částce 1 065,83 Kč uhrazena a na poplatky ve výši 1 260 Kč, na kapitalizované úroky ve výši 8 052,99 Kč ani na úrok ve výši 11 % ročně z částky 100 196,39 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení nevzniklo žalobkyni právo z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru.

33. Co se týká požadavků žalobkyně na úroky z prodlení, pak soud připomíná, že se žalovaný dostal v obou případech do prodlení až dne 21. 10. 2023, a to celkem pouze částkou 127 985,30 Kč (28 854,74 Kč a 99 130,56 Kč), tudíž na kapitalizované úroky z prodlení ve výši 107,30 Kč a ve výši 316,90 Kč a dále na úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 713,83 Kč od 17. 10. 2023 do 20. 10. 2023, úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 859,09 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 456,39 Kč od 17. 10. 2023 do 20. 10. 2023 a úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 325,83 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl.

34. Konečně co se týče žalobkyní uplatněného nároku na částku 2 495 Kč s příslušenstvím z titulu nepovoleného debetu, neshledal soud tento nárok žalobkyně důvodným, a to s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru. Vzhledem k tomu, že debetní zůstatek na běžném účtu žalovaného vznikl v důsledku právní předchůdkyní žalobkyně účtovaných poplatků za výzvy k zaplacení dlužných částek, na které neměla právo, když se jednalo mimo jiné o poplatky za výzvy k zaplacení dlužných částek spotřebitelských úvěrů plynoucích z výše uvedených neplatných smluv o úvěru; přímo s označením výzva k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru byl poplatek ve výši 499 Kč účtován celkem čtyřikrát. Pokud pak poplatek ve výši 499 Kč byl v ostatních (celkem v dalších čtyřech) případech účtován pouze s označením výzva k zaplacení dlužné částky, pak se lze domnívat, že se jednalo o výzvu k uhrazení nepovoleného debetního zůstatku, přičemž pokud tento debetní zůstatek vznikl tak, že si právní předchůdkyně žalobkyně nárokovala položky, na něž vzhledem k absolutně neplatným smlouvám neměla nárok, pak soudu nezbylo než žalobu v této části zamítnout.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně požadovala celkem 206 535,24 Kč a přiznáno jí bylo 163 278,08 Kč. Vyjádřeno v procentech činí úspěch žalobkyně 79 % a úspěch žalovaného 21 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu uvedených hodnot, tj. 58 % nákladů. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 347 Kč a z nákladů spojených s tím, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát v řízení učinil tři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast u jednání. Co se týče podání ze dne 28. 8. 2024, to obsahuje pouze nesouhlas s rozhodnutím bez jednání a soud má za to, že se nejedná o úkon právní služby, za který by náležela odměna. V případě podání ze dne 6. 9. 2024 a 27. 11. 2024 se jedná o doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti a žalovaným uhrazených částek, soud se domnívá, že žalobkyni nic nebránilo v tom, aby potřebná skutková tvrzení, která jsou pro uplatnění nároku ze spotřebitelského úvěru zcela základní, uvedla již do žaloby. Pokud tak neučinila a soud ji musel za tímto účelem vyzývat, je soud toho názoru, že se nejedná o účelně vynaložené náklady a náhrada za ně tedy žalobkyni nenáleží. V projednávané věci činí odměna podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu částku 6 460 Kč za úkon. Dále má podle § 13 advokátního tarifu advokát nárok na paušální náhradu hotových výdajů, která činí 300 Kč za každý z prvních dvou úkonů a za poslední úkon činí 450 Kč. Celkem náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 30 067,30 Kč. Žalobkyně má právo na náhradu 58 % nákladů, čemuž odpovídá částka 17 439,03 Kč.