13 C 216/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa o vrácení daru a vyklizení

I. Návrh žalobkyně, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí nacházejících se v [katastrální uzemí], a to pozemku parcelní číslo st. [číslo], jehož součástí je stavba garáže [adresa] a pozemku parcelní [číslo] návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost tyto nemovitosti vyklidit a předat žalobkyni, se zamítají.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 23 950 Kč k rukám zástupce žalovaného [titul]. [jméno] [jméno], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala jednak určení, že je vlastnicí nemovitých věcí (dále také jen„ nemovitosti“) označených ve výroku a zároveň též toho, aby žalovanému byla uložena povinnost je vyklidit. Žaloba vycházela z toho, že žalobkyně nemovitosti žalovanému darovala (část nemovitostí darovací smlouvou ze dne [datum] a část darovací smlouvou ze dne [datum]), nicméně od těchto smluv dne [datum] odstoupila a jelikož žalovaný neposkytl součinnost potřebnou pro zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí a nemovitosti i nadále užívá, nezbylo žalobkyni než se obrátit na soud. Žalobkyně uvedla, že k odstoupení od darovacích smluv přistoupila pro nevděk žalovaného, a to v návaznosti na události ze dne [datum], kdy byla ze strany žalovaného fyzicky napadena. Žalobkyně vylíčila, že žalovaný zhruba do poloviny roku užíval společně s ní část rodinného domu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], který je ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení] (syna žalobkyně a bratra žalovaného). Žalobkyně soužití popsala jako konfliktní, ze strany žalovaného mělo docházet k psychickému teroru, žalobkyně též uvedla, že již dříve byla ona i další členové rodiny žalovaným fyzicky napadeni. Incident ze dne [datum] v žalobě popsala tak, že žalovaný do ní strčil, ona upadla na sedačku, poté k ní žalovaný přistoupil, klekl si na její levou část hrudníku a několikrát ji udeřil pěstí do tváře.

2. Žalovaný nároky žalobkyně odmítl s tím, že incident ze dne [datum] se odehrál zcela jinak, než žalobkyně v žalobě vylíčila, v tomto směru poukázal na závěry trestního, resp. posléze přestupkového řízení. Namítal též, že stavbu garáže nezískal od žalobkyně darem, ale ve skutečnosti ji nabyl originárním způsobem, a sice zhotovením.

3. S výjimkou zmíněné stavby garáže nebylo mezi účastníky sporu o tom, že nemovitosti žalovaný získal darovacími smlouvami. První z nich byla ze dne [datum] a týkala se stavby garáže nacházející se na pozemku parcelní číslo st. [číslo] a tohoto pozemku. Druhá byla ze dne [datum] a předmětem byl pozemek parcelní [číslo].

4. Žalobkyně výzvu k vrácení daru realizovala ve vztahu k oběma smlouvám formou odstoupení od smlouvy, obě listiny jsou ze dne [datum], jejich obsah je s výjimkou označení dotčených darovacích smluv totožný. Důvod pro odstoupení je vymezen následovně:„ S ohledem na události ze dne [datum], kdy došlo k mému fyzickému napadení z Vaší strany, je zjevné, že tímto Vaším jednáním jste mi úmyslně ublížil a rovněž porušil dobré mravy a já jsem Vám do dnešního dne toto fyzické napadení neprominula.“ Dopisem ze dne [datum] koncipovaným jako předžalobní výzva žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení darů a sepisu souhlasného prohlášení. Žalovaný na tuto výzvu reagoval dopisem ze dne [datum], v němž odepsal, že důvody pro odstoupení neuznává.

5. S ohledem na vymezený důvod odstoupení od darovacích smluv je zřejmé, že rozhodnutí ve věci v prvé řadě odviselo od zjištění, zda žalovaný žalobkyni skutečně dne [datum] fyzicky napadl. Ve věci tvrzeného napadení byly zahájeny úkony trestního řízení, byl podán návrh na potrestání žalovaného, nicméně věc byla usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] postoupena k projednání jako přestupek a Městský úřad v Hodoníně usnesením [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], řízení o přestupku zastavil, neboť spáchání skutku nebylo obviněnému prokázáno. Žalobkyně i přesto trvala na své skutkové verzi a za účelem přezkoumání závěrů přestupkové komise navrhla provedení opětovného výslechu již dříve slyšených svědků (včetně výslechu svého). Obdobně žalovaný navrhl výslech svůj a výslech své tehdejší partnerky. Soud za účelem zjištění skutkového stavu provedl revizi výpovědí jednotlivých osob získaných jednak policí, následně soudem v rámci konaného hlavního líčení, posléze přestupkovou komisí a v neposlední řadě soudem v tomto řízení.

6. Dějový rámec, v němž se měl incident podle žalobkyně odehrát, byl ve stručnosti následující: Žalobkyně přišla do pokoje, kde družka žalovaného paní [jméno] [příjmení] natírala barvou plechy (rošty), žalobkyně s tímto vyjádřila nesouhlas s ohledem na zápach, který se při této činnosti šířil. V tomto okamžiku do pokoje přišel žalovaný, žalobkyně mu zopakovala, že si nepřeje, aby plechy v místnosti natírali. Žalobkyně nato odešla do obývacího pokoje, kam za ní následně zamířil i žalovaný a napadl ji. Žalobkyně pak utekla z domu přes ulici za synem panem [příjmení] [příjmení] požádat jej o pomoc, vrátila se zpět, opětovně došlo ke konfliktu, tentokrát mezi panem [příjmení] [příjmení] a žalovaným, při tomto konfliktu byl žalovaný panem [příjmení] [příjmení] (a později i druhým přivolaným bratrem panem [jméno] [příjmení]) násilím držen na podlaze a žalobkyně žalovanému svázala nohy provazem.

7. Dějová verze žalovaného byla tato: Jeho družka paní [jméno] [příjmení] natírala v pokoji rošt, po chvíli přišla žalobkyně, vyjádřila s počínáním družky žalovaného nesouhlas a navrhla, aby rošt natírali nahoře u sebe, žalovaný jí sdělil, že to není možné, na to mu žalobkyně opáčila, že půjde za bratry žalovaného, žalovaný odešel na dvůr dělat jinou práci. Pak slyšel, jak jeho bratr pan [příjmení] [příjmení] křičí na jeho družku, žalovaný se vrátil zpět do domu, v obývacím pokoji nalezl bratra, který jej povalil na gauč, do toho přiběhla žalobkyně, která žalovanému začala svazovat nohy, a následně přišel ještě druhý bratr pan [jméno] [příjmení]. Zranění, s nimiž byla žalobkyně po incidentu ošetřena v nemocnici, měla žalobkyně utrpět při svazování žalovaného, kterému se bránil a kopal kolem sebe.

8. Zranění žalobkyně je dokumentováno lékařskou zprávou ze dne [datum] z [údaj o čase] hodin, v níž je mechanismus vzniku zranění popsán slovy„ udeřena do tváře“, podle lékařského nálezu byl přítomen otok levé tváře s hematomem, žalobkyni byl doporučen klid a ledování. Další lékařská zpráva je ze dne [datum] z [údaj o čase] hodin, kdy se žalobkyně dostavila k vyšetření s ohledem na nově objevenou bolestivost v oblasti hrudníku. Podle nálezu byla oblast bez jasných známek traumatu, nicméně při prohmatu výrazně citlivá až bolestivá.

9. Stav na místě samém policie po příjezdu (hlídka byla vyslána v 19:13 hodin) popsala tak, že žalovaného nalezla v domě na podlaze a na něm leželi další dva muži, kteří mu drželi ruce, nohy měl žalovaný svázané„ špagátem“. Jednoznačné vyhodnocení, toho co se stalo, bylo i pro policii zjevně obtížné:„ Celková situace na místě byla pro hlídku nepřehledná (každá osoba tvrdila na místě jiné skutečnosti, zvýšené emoce, řešení dalších rodinných sporů).“ (úřední záznam ze dne [datum])

10. První záznam obsahující popis napadení je z místa samého, podle úředního záznamu žalobkyně uvedla, že„ …když ležela na gauči, tak ji [celé jméno žalovaného] kopnul do oblasti hlavy a přinesla botu, kterou ji měl kopnout. Jednalo se o pracovní obuv s ocelovou špicí.“ (úřední záznam ze dne [datum]) Téhož dne večer byl se žalobkyní sepsán ještě úřední záznam na policii, v němž žalobkyně napadení popsala takto:„ [příjmení] zde ke mně přistoupil, rukama mne žduchl na sedačku a udeřil mne pěstí několikrát do obličeje, kdy já přesně nevím kolikrát.“ O kopnutí nohou do obličeje již nehovoří. (úřední záznam ze dne [datum] 20:25 hodin) Při dalším podání vysvětlení žalobkyně k způsobu napadení dodává„ …shodil na sedačku, kde mne několikrát udeřil pěstí do obličeje a zde si na mne při tomto i kleknul.“ K dotazu policie ohledně kopnutí do obličeje žalobkyně vysvětlila, že po napadení byla v šoku a myslela si, že ji žalovaný kopnul nohou, neboť„ K napadení došlo úplně nečekaně, kdy já jsem stála zprvu k němu zády a když jsem se k němu otočila, tak jsem hned dostala první úder. Proto jsem se zřejmě domnívala, že to bylo kopnutí nohou.“ Nově tedy udává, že žalovaný na ní klečel a opouští údajné kopnutí, z popisu útoku je zřejmé, že měl započít, když byla žalobkyně k žalovanému zády. (úřední záznam ze dne [datum] 20:11 hodin) Posledně uvedené je v rozporu s tím, co žalobkyně uvedla při podání dalšího vysvětlení, kdy naopak popis útoku odpovídá tomu, že žalobkyně byla v době jeho započetí obličejem k žalovanému:„ přistoupil ke mně a rukama mne žduchl na sedačku, kdy já jsem zády upadla na sedačku“. Pokud by žalobkyně byla otočena k žalovanému zády (jak udávala dříve), pak by poté, co do ní žalovaný strčil, stěží mohla upadnout na sedačku zády. Zcela nově (při tomto v pořadí třetím podání vysvětlení) žalobkyně uvádí, že její naříkání uslyšela družka žalovaného, která nato přišla do pokoje a na žalovaného křičela„ Prosím tě, nebij mamku.“ (úřední záznam ze dne [datum] 8:38 hodin) U hlavního líčení žalobkyně uvedla, že žalovaný ji do místnosti, kde probíhalo natírání, nechtěl pustit a dále situace eskalovala takto:„ To už jsme se tam dohadovali, já jsem mu řekla, že si to zařídím jinak, když poroučí mně, coby důchodkyni a odešla jsem do obýváku a tam už to začalo.“ Útok popsala slovy„ Obžalovaný do mě začal žduchat, shodil mě na sedačku, mlátil mě pěstmi,…“ (protokol o hlavním líčení ze dne [datum]) Obdobně útok popsala při ústním jednání v přestupkovém řízení, zde zároveň opět uvedla, že družka žalovaného na něj volala„ [jméno], nebij mamku, nebij mamku.“ V rámci své účastnické výpovědi žalobkyně znovu označila své původní tvrzení o tom, že jí žalovaný kopnul do obličeje, za omyl způsobený šokem, který si uvědomila, až když byla v klidu. (protokol o jednání ze dne [datum].

11. Žalovaný shodně jako žalobkyně uvedl, že na počátku celého incidentu stála rozepře ohledně toho, že jeho družka paní [jméno] [příjmení] natírala v pokoji rošty, s čímž žalobkyně nesouhlasila, a když jí žalovaný nevyhověl, řekla mu, že půjde za bratry (žalovaného). Žalovaný pak z domu odešel na dvůr, jeho družka nahoru do podkroví, pak slyšel jak jeho bratr pan [příjmení] [celé jméno žalovaného] křičí na jeho družka, aby se okamžitě odstěhovala. To bylo pro žalovaného popudem, aby se do domu vrátil, po vstupu do obývacího pokoje jej bratr [obec] chytil okolo krku a povalil na gauč, vzápětí přiběhla i žalovaná, která mu následně začala svazovat nohy provazem, čemuž se žalovaný bránil:„ Já jsem s těmito nohama kopal, aby mi je nemohla svázat, je možné, že jsem ji při tomto kopnul nohou někam do obličeje.“ Jako poslední přišel ještě druhý bratr [jméno], který měl žalovaného též fyzicky napadnout. Za důvod proč jej bratr [obec] napadl, označil to, že mu žalobkyně nepravdivě řekla, že ji žalovaný napadl. (úřední záznam ze dne [datum] 21:15 hodin) Obdobně žalovaný vypovídal při svém výslechu v přípravném řízení, hlavním líčení a v přestupkovém řízení (protokol o výslechu osoby podezřelé ze dne [datum] 9:18 hodin, protokol o hlavním líčení ze dne [datum], protokol o ústním jednání přestupkové komise ze dne [datum]) Ve své účastnické výpovědi žalovaný popsal, že při návratu ze dvora, kam odešel po slovní rozepři s žalobkyní, slyšel řev, dále uvedl:„ když jsem vstoupil do obýváku, viděl jsem jak bratr [anonymizováno] řve na mou přítelkyni, ať se zdekuje a ať vypadne. Když jsem procházel obývacím pokojem, [obec] mě svalil na sedačku…“ V době útoku na žalovaného byla jeho družka stále nahoře a on na ni volal, ať zavolá policii, ona pak sešla dolů, ale bratr [obec] ji zastrašil a ona utekla. (protokol o jednání ze dne [datum])

12. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný tvrzené napadení zcela odmítl, stejně vypovídala jak na policii, tak v přestupkovém řízení jeho družka paní [jméno] [příjmení]. Ta důvody počáteční rozepře popsala v zásadě obdobně jako žalobkyně, totiž, že důvodem byl nesouhlas žalobkyně s tím, že v obývacím pokoji natírala rošty. Na chodbě před pokojem si žalobkyně žalovanému začala stěžovat, družka žalovaného s natíráním přestala a odešla do podkroví. [jméno] pak za ní přišel bratr žalovaného pan [příjmení] [celé jméno žalovaného], který ji žádal, aby už z domu„ konečně vypadli“. Poté odešel a ona pak žalovaného slyšela něco volat, když sešla do pokoje, viděla jak pan [příjmení] [celé jméno žalovaného] drží žalovaného na gauči, žalobkyně žalovanému držela nohy a křičela„ dej mu hajzlovi co proto“. Ona sama poté odešla nahoru do podkroví pro syna, s ním vyšla na dvůr, kde zůstala až do příjezdu policie. (úřední záznam ze dne [datum]) Obdobně vypovídala i při dalším podání vysvětlení, v přestupkovém řízení a též jako svědkyně v tomto řízení (úřední záznam ze dne [datum] 8:27 hodin, protokol o jednání přestupkové komise ze dne [datum], protokol o jednání ze dne [datum])

13. Jedinou další osobou, která měla útok žalovaného zaregistrovat, byl manžel žalobkyně pan [jméno] [příjmení]. Ten měl v přízemí ve svém pokoji slyšet hádku mezi žalobkyní, žalovaným a jeho družkou. Potom slyšel silný hlas křičet„ Nebij ji, nebij ji, nebij ji.“, což si dle úředního záznamu nejprve vysvětlil následovně:„ Myslel si, že jeho manželka křičí na syna [jméno], aby nebil svoji přítelkyni.“ Dále policii uvedl, že dveře od pokoje, v němž se nacházel, byly zavřené. (úřední záznam ze dne [datum] 10:00 hodin) U hlavního líčení uvedl, že slyšel„ [jméno], nebij mamku, nebij mamku.“, což činí nelogickým jeho původní tvrzení, že se nejprve domníval, že je bita družka žalovaného a na žalovaného křičí žalobkyně. (protokol o hlavním líčení ze dne [datum]) V přestupkovém řízení pak popsal, že opakovaně slyšel„ nebij ju“ a dále„ zavolej [jméno]“ a„ zavolej policii“, stejně jako v prvé výpovědi uvedl, že v první okamžik si myslel, že žalovaný napadl svou družku. Co se týče dveří od jeho pokoje, své původní jednoznačné tvrzení, že byly zavřené, modifikoval takto:„ Chci dodat, že dveře do pokoje byly zavřené, ale malinko pootevřené, nedovřené.“ (protokol o jednání přestupkové komise ze dne [datum])

14. Pro posouzení věrohodnosti první části výpovědi žalobkyně týkající se útoku samotného, považuje soud za významné též posouzení další části její výpovědi zahrnující děj po tvrzeném napadení žalovaným, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně útok žalovaného prokazovala i poukazem na výpověď bratrů žalovaného a [jméno] [celé jméno žalovaného], kteří v přestupkovém řízení tvrdili, že na tváři žalobkyně, ještě před tím, než došlo k následnému svázání žalovaného, viděli otok (podlitinu).

15. Žalobkyně po tvrzeném útoku žalovaného utekla přes ulici do domu obývaného rodinou jejího syna pana [příjmení] [celé jméno žalovaného] Tomu vylíčila, co se stalo a požádala ho, aby zavolal policii, on se oblekl a šel s žalobkyní zpět do domu, kde byl žalovaný. Žalobkyně se do domu [obec] [celé jméno žalovaného] ještě jednou vrátila„ pro dalšího syna [jméno] [příjmení]“. Ten přijel za chvíli a další události popisuje žalobkyně takto:„ Když jsme pak vešli k nám do domu, tak [obec] zde držel [jméno] rukama pod krkem a protože [jméno] stále kopal okolo sebe nohama, tak jsem mu je zavázala provázkem, který jsem vzala na dvorku, aby ještě někoho nezranil.“ Poté pokračuje: K tomu, co se stalo mezi synem [obec] a [celé jméno žalovaného], jsem neviděla, pouze jsem viděla, že ho drží [obec] v kravatě, kdy [jméno] jsem zavázala nohy, aby s nima nekopal a někoho nezranil.“ Shrnuto, žalobkyně odchází do domu pana [příjmení] [celé jméno žalovaného], hovoří s ním, následně s ním odchází, poté znovu odchází do jeho domu za účelem přivolání druhého syna pana [jméno] [příjmení], ten po chvíli přijíždí a ona se s ním vrací do domu, cestou na dvoře bere„ provázek“ a nachází pana [příjmení] [příjmení] držícího žalovaného pod krkem. (úřední záznam ze dne [datum] 20:25 hodin). Shodně žalobkyně popisuje události při podání dalšího vysvětlení, k dotazu policie výslovně vyloučila, že by ji žalovaný kopnul při tom, když mu svazovala nohy (úřední záznam ze dne [datum] 8:38 hodin) Obdobně vypovídala u hlavního líčení, k důvodům, proč syn [obec] držel pod krkem (na zemi), žalovaného uvedla:„ Syn [obec] na moji žádost hned přiběhl, kde v obýváku obžalovaného zpacifikoval, protože jsme nevěděli, jestli nebude ještě pokračovat.“ Žalobkyně zde tedy na rozdíl od předešlé výpovědi, podle které neviděla, co se mezi nimi stalo, připouští jakousi povědomost o tom, proč syn [obec]„ zpacifikoval“ žalovaného. (protokol o hlavním líčení ze dne [datum]) Odlišný popis událostí žalobkyně poskytla v přestupkovém řízení. Žalobkyně vypověděla, že utíkala pro syna [obec]:„ Vstupní dveře otevřela manželka mého syna [jméno] [příjmení] ([celé jméno žalovaného]), kterou jsem požádala, aby zavolala policii. Já jsem se vrátila zpět do domu na ul. [ulice a číslo], po nějaké chvíli k nám přišel i syn [obec], který čekal na syna [jméno]. Asi za 15 min. se [jméno] vrátil ze dvora do domu a [obec], který vzápětí zpacifikoval [jméno] tak, že ho pravděpodobně pravou rukou shodil na sedačku a tam ho držel, protože už jsem měla zprávu, že už jede policie, zprávu jsem měla od manželky syna.“ Nově tedy žalobkyně neodchází zpět do domu na ulici [ulice a číslo] společně se synem [obec], ale odchází sama ještě před ním (přestože dále v protokole uvádí, že z žalovaného měla strach a bála se o život), navíc popisuje průběh, jakým měl být žalovaný„ zpacifikován“ a důvody, proč k tomu došlo (slovní výpady) ačkoli dříve uváděla, že tomuto přítomna nebyla. Dále uvedla:„ Přišla jsem k místu, kde ležel syn [jméno] s modrým silonovým provázkem o délce zhruba 1 metr a přitom, když můj syn [jméno] kopal nohama, se mně podařilo nějakým způsobem svázat obě nohy k sobě v místě u kotníků. Poté jsem požádala manželku syna [příjmení] [jméno], aby zavolala telefonem dalšího syna [anonymizováno] Když vstoupil syn [jméno] do domu na ul. [ulice] v [obec], já jsem v domě nebyla, nevím, co syn [jméno] v domě dělal.“ Žalobkyně tedy podlé této výpovědi do domu nevstoupila se synem [jméno], tak jak to uváděla dříve, ale syn [jméno] tam vstoupil sám a žalobkyně čekala před domem na příjezd policie. (protokol o ústním jednání přestupkové komise ze dne [datum]) Ve své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že zpět do domu odešla bez toho, že by vyčkala na syna [obec], k dotazu soudu dodala:„ asi jsem si myslela, že už mě žalovaný nenapadne“, z výpovědi je také patrné, že byla přítomna již na začátku konfliktu mezi žalovaným a synem [obec], neboť s ním na žalovaného čekala v obývacím pokoji. Zároveň ve výpovědi zdůraznila, že když šla pro syna [obec], podlitina pod okem byla natolik výrazná, že si jí všimli. (protokol o jednání ze dne [datum])

16. Syn žalobkyně pan [příjmení] [celé jméno žalovaného] ve své první výpovědi policii potvrdil, že pro něj přišla žalobkyně domů a řekla mu, že ji zbil žalovaný:„ …že ji udeřil do obličeje, kdy já jsem viděl, že se jí dělá podlitina pod levým okem. Já jsem tedy šel s ní k ní domů, kdy jsem si chtěl o tomto s bratrem promluvit.“ Podle této výpovědi tedy pan [příjmení] [celé jméno žalovaného] mluvil se žalobkyní a šel zároveň s ní, což je v rozporu s tím, co posléze žalobkyně uváděla v přestupkovém řízení (viz shora). V rozporu s tím, co uváděla dříve žalobkyně, je také to, že podle pana [příjmení] [celé jméno žalovaného] byla žalobkyně přítomna ještě před tím, než žalovaného povalil na zem:„ Mamka s ním mluvila, kdy on si stoupl blízko k ní, a já jsem viděl, že ji chce napadnout, protože šel přímo rychle k ní. Já, protože jsem měl obavu, že ji znovu napadne, tak jsem ho chytil rukou pod krkem a svalil jsem ho na sedačku. Bylo to jen proto, abych mamku chránil. Zde jsem ho držel pod krkem, kdy on kopal nohama, které mu mamka chtěla podržet, a při tomto ji kopnul.“ Zároveň uvedl, že žalobkyně žalovanému svázala nohy, aby kolem sebe nekopal. (úřední záznam ze dne [datum] 16:30 hodin) Obdobně vypovídal při dalším podání vysvětlení, rozvedl, že„ [celé jméno žalovaného] stál poblíž matky, asi tak od ní 1,5 m, když na něho mluvila, kdy já jsem po [jméno] [celé jméno žalovaného] viděl, že k matce natahuje ruce, pojal jsem dojem, že chce matku opět napadnout, neboť udělal rychlý pohyb k její osobě.“ Co se týče dříve jím udávaného kopnutí žalobkyně, od tohoto tvrzení částečně ustoupil:„ Zda při tomto, jak kopal nohama, mohl kopnout matku, to přesně nevím, já jsem měl co dělat, abych bratra [jméno] udržel, neměl jsem čas sledovat dění kolem sebe.“ (úřední záznam ze dne [datum] 15:50 hodin) Výpověď u hlavního líčení byla v zásadě obdobná jako předchozí výpovědi, za významnou soud považuje okolnost, že žalobkyně, když pro pana [příjmení] [celé jméno žalovaného] přišla do jejich domu, mu měla říct, že ji žalovaný mlátil pěstmi. (protokol o hlavním líčení ze dne [datum]) Žalobkyně totiž tvrdila, že policii údaj o tom, že ji žalovaný kopnul do obličeje, sdělila v rozrušení, kdy situaci mylně vyhodnotila, a ve skutečnosti se o kopnutí nejednalo, což si uvědomila až později. Pokud by toto vysvětlení mělo být pravdivé, pak je s podivem, že panu [příjmení] [celé jméno žalovaného] bezprostředně po tvrzeném útoku situaci popsala jako napadení pěstmi a po příjezdu policie tvrdila (a s botou v ruce demonstrovala), že jí žalovaný do obličeje kopnul. V přestupkovém řízení nově zmínil, že žalobkyni, která k nim domů přišla žádat o pomoc, otevřela jeho manželka (paní [jméno] [celé jméno žalovaného]); na rozdíl od předchozích výpovědí, kdy výpad proti žalovanému odůvodňoval obavou, že zaútočí na matku, zde uvedl, že žalovaný„ měl agresivní pohyby, jak kdyby na mne útočil“. V rozporu se svou první výpovědí na policii, kde uvedl, že žalovaný žalobkyni při svazování kopnul, nyní odpověděl„ že si nepamatuje, že by [jméno] kopnul matku, a že by mu nohy svazovala provázkem“ (protokol o jednání přestupkové komise ze dne [datum]) U jednání, k němuž byl pan [příjmení] [celé jméno žalovaného] předvolán jako svědek v této věci, vypovídat odmítl.

17. Pan [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] ve svém vysvětlení na policii uvedla, že žalobkyně k nim přišla do domu a požádala pana [příjmení] [celé jméno žalovaného], aby šel s ní a jí řekla, ať zavolá policii. Dále ve vysvětlení uvedla:„ jakým způsobem měl [celé jméno žalovaného] tchyni napadnout, to ona vůbec neví, a to ani jestli slovně, či fyzicky, ona na místě nebyla“ (úřední záznam ze dne [datum] 20:20 hodin) Zcela v rozporu s tímto vysvětlením, které podala bezprostředně po incidentu, v přestupkovém řízení naopak uvedla, že jí žalobkyně po příchodu oznámila, že ji žalovaný fyzicky napadl, že ji„ bouchl pěstí pod oko“ (protokol o jednání přestupkové komise ze dne [datum]) Ve své svědecké výpovědi podané v této věci uvedla, že žalobkyně po příchodu k nim měla podlitiny pod okem a i po konfrontaci s úředním záznamem police setrvala na tom, že na žalobkyni bylo patrné zranění oka. Rozpor s původní výpovědí vysvětlila tím, že byla rozrušená. Zároveň podle její výpovědi s ní žalobkyně zůstala asi hodinu doma až do příjezdu policie. (protokol o jednání ze dne [datum])

18. Pan [příjmení] [příjmení] na policii uvedl, že jej přivolala paní [jméno] [celé jméno žalovaného], když vešel dovnitř do domu, bratr žalovaného [příjmení] držel žalovaného na zemi, uvedl též, že žalovaný měl již svázané nohy, na dotaz, kdo mu je svázal, odpověděl, že neví. (úřední záznam ze dne [datum] 20:58). Obdobně vypověděl i při následujícím podání vysvětlení, dodal, že si nevybavuje, zda žalovaná v době jeho příchodu byla přítomna v obývacím pokoji. (úřední záznam ze dne [datum] 9:02 hodin) Před soudem pak uvedl, že mu paní [jméno] [celé jméno žalovaného] do telefonu sdělila, že pan [příjmení] [celé jméno žalovaného] již žalovaného„ zpacifikoval“. Zda již v době jeho příchodu do domu měl žalovaný svázané nohy, si nebyl jist, nebyl si také jistý, zda již byla na místě přítomna žalovaná anebo přišla až později. Co se týče zranění žalované, uvedl:„ Pokud jsem dotazován, zda jsem si nějakých zranění na matce všiml po příjezdu policie, tak uvádím, že já jsem strašně klidný člověk a i tady toto mě dost rozrušuje, si na to vzpomínat, takže si úplně nevybavuji nějaké viditelné zranění. Matku jsem ten večer vezl na pohotovost. Nevím, co matku mělo bolet.“ (protokol o hlavním líčení ze dne [datum]) Ve své svědecké výpovědi v tomto řízení popsal, že mu volala bratrova manželka a žádala, aby přijel, neboť žalobkyni žalovaný zbil, do domu vstoupil sám, bratra [obec] nalezl, jak klečí na žalovaném. Svědek také uvedl, že při odvozu žalobkyně do nemocnice měla na obličeji podlitinu, nicméně připustil, že je možné, že toto si dovodil až následně. (protokol o jednání ze dne [datum])

19. Žalobkyně líčila žalovaného jako násilníka, který v minulosti napadl ji i ostatní členy rodiny, na podporu svých tvrzení soudu předložila lékařskou zprávu ze dne [datum], kde se uvádí„ napadena vlastním synem“, rukou je dopsáno„ [příjmení] [příjmení]“, obdobně je tomu na lékařské zprávě ze dne [datum] navazující na první ošetření (opět rukou dopsáno jméno žalovaného). Dále lékařskou zprávu ze dne [datum] týkající se pana [jméno] [příjmení], v níž se uvádí„ napaden synem své přítelkyně – p. [celé jméno žalovaného]“ a konečně písemné vyjádření své dcery paní [jméno] [celé jméno žalovaného], v němž popisuje napadení, k němuž mělo dojít v roce 2008, dokládá toto napadení fotografiemi zranění, která jí žalovaný měl způsobit. O těchto útocích se ve svých výpovědích zmínili též slyšení svědkové (paní [jméno] [celé jméno žalovaného], pan [jméno] [celé jméno žalovaného]). (protokol o jednání ze dne [datum])

20. Žalobkyni její syn pan [jméno] [příjmení] popsal jako výbornou matku, nicméně připustil, že je na tom„ s nervama špatně“, je výbušná a nechá se snadno vyprovokovat (protokol o jednání ze dne [datum]). V této souvislosti považuje soud za podstatné zmínit, že žalobkyně se nevhodně chovala při hlavním líčení:„ S ohledem na skutečnost, že svědkyně na opakované výzvy, aby opustila jednací síň, toto neučinila, byla do jednací síně povolána justiční stráž.“ (protokol o hlavním líčení ze dne [datum]) Obdobně nevhodně žalobkyně vystupovala u jednání nařízeného v této věci, kdy nepatřičně komentovala dotazy zástupce žalovaného a po napomenutí ze strany soudu reagovala tak, že na soudkyni začala křičet a nadávat jí a teprve po přerušení jednání, o něž zástupkyně žalobkyně požádala, bylo možné v jednání pokračovat. (protokol o jednání ze dne [datum])

21. Právní základ žaloby se opírá o možnost žalobkyně jako dárkyně dovolat se vrácení daru (dle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013), resp. v případě druhé darovací smlouvy od ní odstoupit (dle § 2072 občanského zákoníku). Žalobkyně v případě obou smluv postupovala stejně a projev své vůle označila jako odstoupení od smlouvy, ovšem v případě smlouvy z roku 2009 je nutné při posuzování možnosti vrácení daru postupovat dle tehdy platné a účinné právní úpravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 ze dne dne 31. 3. 2020). Nicméně skutečnost, že žalobkyně své jednostranné právní jednání, jímž se domáhala vrácení daru, označila i v případě prvé smlouvy jako odstoupení od smlouvy, nemá dle soudu v projednávané věci žádný význam, neboť z obsahu úkonu je zřejmé, čeho jím žalobkyně chtěla docílit a jaké právní následky hodlala navodit. Pro rozhodnutí ve věci je však zásadní, jak žalobkyně vymezila závadné jednání, pro které se vrácení daru domáhá. Žalobkyně v případě obou smluv jako důvod pro odstoupení označila (výlučně) fyzické napadení ze dne [datum]. Soud proto v řízení zkoumal výhradně to, zda k tomuto napadení (které by v obecné rovině bylo způsobilé přivodit zamýšlené následky jak podle původní úpravy, tak dle nové úpravy) skutečně došlo. K ostatním tvrzeným útokům či vzájemným vztahům mezi účastníky mohl přihlížet jen případně v rámci hodnocení věrohodnosti a uvěřitelnosti jednotlivých výpovědí.

22. Již výše bylo zmíněno, že přestupková komise rozhodla o zastavení řízení, neboť dospěla k závěru, že spáchání přestupku nebylo žalovanému prokázáno. Ve smyslu § 134 o. s. ř. je toto rozhodnutí veřejnou listinou, s níž je spojena domněnka pravdivosti jejího obsahu, tj. správnosti skutkových zjištění v ní obsažených. Jelikož se jedná o domněnku vyvratitelnou, nebylo vyloučeno, aby žalobkyně v projednávané věci podala důkaz opaku.

23. Soud má však za to, že se tohoto cíle žalobkyni dosáhnout nepodařilo. Žalobkyně poukazovala na nedostatky odůvodnění rozhodnutí přestupkové komise, zejména na skutečnost, že se komise nijak nevypořádala s tím, že paní [jméno] [celé jméno žalovaného] a pánové [obec] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalovaného] na žalobkyni viděli následky napadení žalovaným ještě před tím, než došlo k druhé části incidentu, při níž žalobkyně žalovanému svazovala nohy. Žalovaný zranění žalobkyně dával do souvislosti právě s uvedenou aktivitou žalobkyně a toto vysvětlení policii sdělil dne [datum]. Teprve poté přichází manželé [celé jméno žalovaného] s tvrzením o tom, že podlitinu pod okem žalobkyně viděli ještě před započetím druhého incidentu. Navíc u paní [jméno] [celé jméno žalovaného] jde o zcela zásadní obrat, neboť bezprostředně po přivolání policie uvedla, že neví ani to, zda se mělo jednat o slovní či fyzické napadení (pokud by podlitinu viděla, lze předpokládat, že by v tomto směru netápala). [příjmení] to pan [jméno] [celé jméno žalovaného], který žalobkyni ještě večer po incidentu vezl na pohotovost, také nejprve udával, že si viditelné zranění u žalobkyně nevybavuje. Ovšem i on, dodatečně tuto výpověď změnil. Tyto okolnosti staví výpovědi zmíněných osob do značně nevěrohodného světla a soud jako spolehlivější zdroj informací o tom, jak se události udály, shledává vysvětlení poskytnutá jednotlivými aktéry bezprostředně po činu. Toto v zásadě platí i pro výpověď žalobkyně, která po příjezdu policie udala, že žalovaný ji do obličeje kopnul, byť na rozdíl od žalovaného, tvrdila, že ji kopnul již v prvé části incidentu, tedy v rámci tvrzeného napadení, kterému jiné osoby přítomny nebyly. Posléze (opět až poté, co žalovaný kopnutí spojil se svým svazováním) žalobkyně kopnutí do obličeje odvolala a začala tvrdit, že o kopnutí hovořila v důsledku omylu způsobeného šokem. I toto vysvětlení o příčinách postupného vybavování„ správné“ verze popisu událostí, považuje soud za nevěrohodné. Jednak soud zastává názor, že není běžné, aby průměrný člověk byl jinou stojící osobu schopen kopnout do oblasti hlavy, a není tedy namístě se domnívat, že by žalobkyni skutečně jako první vysvětlení překvapivého útoku napadlo, že byla žalovaným kopnuta. Žalobkyně sice nejprve hovořila o tom, že byla kopnuta, když ležela na sedačce, ovšem posléze, když své tvrzení o kopnutí odvolala, již hovořila o tom, že za kopnutí (mylně) považovala první ránu, kterou měla dostat hned, když se k žalovanému otočila. Navíc, i pokud by soud akceptoval, že žalobkyně skutečně v důsledku šoku policii nabídla nesprávnou verzi, bylo by namístě klást si otázku, proč (následně) manželé [celé jméno žalovaného] uváděli, že jim žalobkyně sdělila, že ji žalovaný mlátil pěstmi do tváře, neboť by se dalo očekávat, že žalobkyně v důsledku přetrvávajícího šoku stejnou verzi (kopnutí), kterou (v šoku) uvedla policii, uvedla (před příjezdem policie) i manželům [celé jméno žalovaného]. Další nekonzistentnosti se objevují i v popisu toho, zda žalobkyně po přivolání syna [obec] odešla zpět do domu sama, či s ním (v tomto směru se zcela vymyká poslední výpověď paní [jméno] [celé jméno žalovaného], z níž naopak vyplývá, že s ní žalobkyně v domě zůstala). Navíc pokud žalobkyně udávala, že se do domu vrátila sama, je to zarážející, neboť by se po tvrzené fyzické agresi ze strany žalovaného dalo očekávat, že z něj bude mít obavy (ostatně kvůli těmto tvrzeným obavám šla přivolat syna [obec]). Nesrovnalosti ve výpovědích panují i ohledně důvodů pro„ pacifikaci“ žalovaného bratrem [obec]. Žalobkyně nejprve tvrdila, že neví, co se mezi bratry přesně stalo (tedy nebyla přítomna), pan [příjmení] [celé jméno žalovaného] však nutnost zákroku vůči žalovanému odůvodňoval tím, že žalovaný učinil„ rychlý pohyb k žalobkyni“ (žalobkyně podle této verze tedy musela být přítomna), opět až posléze žalobkyně připustila, že byla přítomna již na začátku. Obdobně nekonzistentní je i výpověď pana [jméno] [příjmení], který nejprve hovořil o zavřených dveřích, z nichž se pak staly dveře nedovřené a pootevřené.

24. V širších okolnostech jistě nelze zcela pominout tvrzené předchozí konflikty žalovaného s ostatními členy rodiny (z nichž některé žalovaný ani nepopíral a pouze relativizoval svůj podíl na jejich vzniku), zároveň je však nutné vzít do úvahy, že žalobkyni lze nepochybně označit přinejmenším za prchlivou, přehnaně reagující na situace, které se nevyvíjí dle jejích představ a lze tedy uvažovat o tom, že i reakce na pro ni nevyhovující situaci ohledně natírání roštů, byla přehnaná, zveličující proběhlou slovní rozepři (sama žalobkyně připouští, že žalovanému při odchodu z místnosti, kde byly rošty natírány sdělila, že si věci„ zařídí jinak“) a bez toho, že by nutně došlo k jejímu napadení žalovaným, vyústila v následný incident, při němž byl žalovaný bratrem povalen na zem a takto držen až do příjezdu policie.

25. S ohledem na nastíněné rozpory ve výpovědích, které měly podporovat verzi žalobkyně, musí soud i s vědomím toho, že vztahy v rodině zjevně nebyly ideální a není vyloučeno, že k tomu přispělo i chování žalovaného, konstatovat, že závěr přestupkové komise o tom, že nebylo prokázáno, že by k fyzickému napadení žalobkyně ze strany žalovaného skutečně došlo, považuje za správný. To samozřejmě neznamená, že za správnou, resp. prokázanou, verzi automaticky považuje verzi nabídnutou žalovaným. Soud nevylučuje, že události se odehrály jinak, než žalovaný vylíčil, nicméně jak již bylo zmíněno výše, důkazní břemeno v tomto směru leželo na žalobkyni a soud má za to, že provedené důkazy k tomu, aby soud mohl s praktickou jistotou uzavřít, že k napadení žalobkyně skutečně došlo, nepostačovaly. Žalobkyně byla v tomto směru též poučena, nicméně další důkazy soudu nenabídla, a soudu proto nezbývá než konstatovat, že žalobkyně břemeno důkazní neunesla. Od toho se pak nevyhnutelně odvíjí výsledek tohoto řízení, neboť nebylo-li prokázáno, že byly naplněny důvody, pro které žalobkyně od darovacích smluv odstoupila, nelze uvažovat o tom, že by bylo obnoveno její vlastnické právo k darovaným nemovitostem a nelze též uvažovat o tom, že by z titulu vlastnice mohla žádat o jejich vyklizení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

26. Žalovaný byl v řízení úspěšný a má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů spojených s jeho zastupováním advokátem. Advokát žalovaného ve věci učinil čtyři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 6. 10. 2020 (jednání trvalo přes pět hodin), účast u jednání dne 9. 3. 2021. Předmětem řízení byly dva nároky, a to určení vlastnictví k nemovitým věcem a vyklizení. Za účelem stanovení tarifní hodnoty vycházel soud z § 9 odst. 1 a odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. u nároku na určení vlastnického práva k nemovitostem vzal za tarifní hodnotu částku 50 000 Kč, u nároku na vyklizení pak částku 10 000 Kč. Samotná výše odměny tedy z tarifní hodnoty 60 000 Kč (určené dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu) činí dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu 3 500 Kč za úkon, v případě jednání ze dne 6. 10. 2020 činí odměna 3 x 3 500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Podle § 13 advokátního tarifu zároveň advokátu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z výše uvedených čtyř úkonů. Mimo to náleží advokátu podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí u jednání nařízeného na den 14. 5. 2020, které bylo odročeno bez projednání věci. Tato náhrada mu náleží ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. ve výši 1 750 Kč Celkem tedy náklady žalovaného činí 23 950 Kč.