13 C 220/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 10 375 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 375 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 995 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 12. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 670 Kč k rukám zástupce žalované , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 375 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o pohledávky ze smlouvy o poskytování monitorovacích služeb uzavřené se žalovanou dne , datum, , a to elektronicky prostřednictvím digitální podpisové platformy , Anonymizováno, . Žalobkyně vylíčila, že na základě této smlouvy byla žalovaná povinna dostavit se k montáži monitorovací jednotky a k její aktivaci, což ovšem ani přes výzvu neučinila a nebyla tedy schopna služby žalobkyně odebírat. Přesto však v souladu se smlouvou žalované vznikla povinnost uhradit sjednanou cenu v plné výši, tj. v částce 2 995 Kč. Na tuto částku byla žalované dne 31. 5. 2022 vystavena faktura se splatností dne 11. 6. 2022 a jelikož žalovaná dlužnou částku včas neuhradila, požadovala žalobkyně též zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 995 Kč za dobu od 12. 6. 2022 do zaplacení. S ohledem na prodlení požadovala žalobkyně též zaplacení smluvní pokuty, která byla ve smlouvě sjednána ve výši 10 Kč za každý den prodlení. Žalobkyně smluvní pokutu požadovala od prvního dne prodlení do dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a kapitalizovala ji částkou 7 380 Kč.

2. Žalovaná s uplatněnými nároky nesouhlasila, především namítla, že si není vědoma toho, že by tvrzenou smlouvou o poskytování monitorovacích služeb uzavřela. Vylíčila, že měla zájem pouze o koupi automobilu a na možnost využití služeb žalobkyně nebyla nikdy ani upozorněna a pokud by upozorněna byla, neměla by o tyto služby zájem, neboť nevidí důvod pro to, aby si za uvedenou sumu nechala monitorovat 14 let staré vozidlo. Dále uvedla, že monitorovací zařízení od žalobkyně nikdy nepřevzala a nedošlo ani k jeho instalaci, žádných služeb žalobkyně tedy nikdy nevyužila. Zároveň popírala, že by ji, kdy žalobkyně emailem či telefonicky kontaktovala. K tvrzenému způsobu uzavření smlouvy, tedy že smlouva měla být podepsána elektronicky namítla, že podpis na smlouvu byl připojen tzv. „vytěžením ID“, a to poté, co žalovaná v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy předložila svůj občanský průkaz za účelem identifikace. Žalovaná namítla, že podpis na smlouvu o poskytování monitorovací služeb byl připojen bez jejího vědomí a souhlasu (totéž uvedla také ve vztahu k všeobecným obchodním podmínkám a listině obsahující informace o zpracování osobních údajů). Namítla též, že obsah dotčené smlouvy je v rozporu s § 1811 občanského zákoníku.

3. Žalovaná doložila, že dne , datum, uzavřela se společností , právnická osoba, kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil Škoda Octavia II (jako rok první registrace je ve smlouvě uveden rok 2008). Smlouva byla uzavřena v listinné podobě, podle údajů na listině byla vytištěna uvedeného dne v 15:10 hodin, na předloženém stejnopise smlouvy je připojen pouze podpis prodávající a její razítko.

4. Žalobkyně doložila zmocnění ze dne 1. 1. 2021 pro společnost , právnická osoba, . k zastupování při uzavírání smluv o monitorování vozidel.

5. Samotná sporná smlouva je nazvána jako „Smlouva o poskytování monitorovacích služeb „, Anonymizováno, ““, žalovaná v ní vystupuje jako objednatel a žalobkyně jako poskytovatel. Ze záhlaví je patrné, že žalobkyně při sjednávání smlouvy byla zastoupena společností , právnická osoba, . Předmětem smlouvy je poskytování monitoringu vozidla, konkrétně vozidla Škoda Octavia II označeného stejně jako v kupní smlouvě z téhož dne. Služby monitoringu měly zahrnovat poskytování informace o okamžité pozici vozidla, podrobnou historii pohybu vozidla, možnost užívání mobilní aplikace a případně jiné souvisejících služby. Ve smlouvě je dále uvedeno, že „Součástí poskytovaných služeb není poskytnutí monitorovací jednotky, když objednatel je vlastníkem monitorovací jednotky, kterou nabyl na základě samostatné kupní smlouvy…“ Cena služeb je stanovena částkou 2 995 Kč za kalendářní rok s tím, že podmínky a způsob její úhrady jsou uvedeny ve všeobecných obchodních podmínkách, které tvoří přílohu a nedílnou součást smlouvy. Podle smlouvy měl objednatel povinnost dostavit se na pobočku zástupce poskytovatele 11. pracovní den po podpisu smlouvy ve 14:00 hodin, kde mu měla být provedena montáž monitorovací jednotky a její aktivace (případně bylo možné se dohodnout na jiném termínu). Pro případ, že se objednatel k montáži a aktivaci nedostaví byl ve smlouvě sjednán závazek objednatele „hradit cenu za poskytované služby , Anonymizováno, , v plné výši bez ohledu na skutečnost, že bez této své součinnosti nebude schopen tyto služby odebírat“. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na dobu „od uzavření smlouvy do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla tato smlouva uzavřena“. Zároveň bylo ve smlouvě sjednáno její automatické prodloužení o další kalendářní rok, „pokud do 60 dní před uplynutím této doby, kterákoli ze stran písemně neoznámí druhé straně smluvní, že na prodloužení smlouvy nemá zájem“. Podle údajů na smlouvě, byla smlouva vytištěna dne 15. 4. 2022 v 15:11 hodin. Na smlouvě se dále nachází časový údaj 15:27, a to u podpisu objednatele a 15:17 u podpisu poskytovatele. V souvislosti s podpisem žalované byla soudu k důkazu předložena kopie občanského průkazu žalované s vyobrazením podpisu žalované, z níž zástupce žalované dovozoval, že „podpis“ na smlouvě není podpisem, ale de facto pouze vyobrazením podpisu žalované převzatým (vytěženým) z jejího občanského průkazu. Vzhledem k tomu, že podpis žalované byl na smlouvě (stejně tak na dalších níže uvedených listinách) překryt údajem o datu, neučinil soud konkrétní závěr o tom, zda tvrzení žalované o „převzetí“ podpisu z občanského průkazu je či není pravdivé, a to i s ohledem na absenci bližších informací o způsobu fungování žalobkyní použité digitální platformy.

6. Všeobecné obchodní podmínky, na které smlouva odkazovala, v části nadepsané „Cena za služby“ stanoví, že nárok za zaplacení ceny za služby „vzniká poskytovateli patnáctým kalendářním dnem ode dne uzavření Smlouvy“. Splatnost je dohodnuta ve dvou splátkách následujícím způsobem: „První splátka odpovídající jednoletému úseku poskytování služeb je splatná po uzavření Smlouvy na základě faktury vystavené poskytovatelem objednateli se splatností nejméně 10 dnů. Druhá splátka odpovídající doplatku ceny za zbytek kalendářního roku do konce sjednané doby trvání Smlouvy je splatná v následujícím kalendářním roce po podpisu Smlouvy na základě faktury vystavené poskytovatelem objednateli se splatností nejméně 10 dnů.“ Pro případ prodlení objednatele s úhradou faktury je v obchodních podmínkách upravena smluvní pokuta ve výši 10 Kč za každý den prodlení. Podle údaje uvedeného na obchodních podmínkách byly tyto podmínky vytištěny dne 15. 4. 2022 v 15:11 hodin. Dále se na nich nachází časový údaj 15:29, a to u podpisu objednatele.

7. Vedle smlouvy a obchodních podmínek žalovaná předložila též listinu nadepsanou slovy „INFORMACE O ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ…“ i tato listina obsahuje údaj o tom, kdy byla vytištěna, a sice dne 15. 4. 2022 v 15:11 hodin a dále se na ní nachází časový údaj 15:29, a to u podpisu objednatele.

8. Na žalovanou částku 2 995 Kč byla dne 31. 5. 2022 vystavena žalobkyní faktura splatná dne 11. 6. 2022, v níž je žalované účtován „monitorovací poplatek“, a to za období od 15. 4. 2022 do 14. 4. 2023.

9. O zaplacení částky 2 995 Kč byla žalovaná upomenuta dopisem ze dne 23. 2. 2023 (který je zároveň předžalobní výzvou), v němž byla zároveň vyčíslena aktuální výše úroku z prodlení a smluvní pokuty. Zároveň bylo žalobkyni nabídnuto, že v případě, že zaplatí dlužnou jistinu a částku 1 200 Kč jako náklady za upomínání nebude žalobkyně požadovat úhradu úroku z prodlení a smluvní pokuty.

10. Další předžalobní upomínka je obsažena v emailové zprávě ze dne 11. 5. 2023 zaslané žalované na adresu , e-mail, (tedy na adresu uvedenou jak v kupní smlouvě, tak ve smlouvě o monitorovacích službách).

11. Žalobkyně dále předložila výpisy ze svého systému, kterými dokládala, že žalovaná byla telefonicky kontaktována, aby si sjednala termín instalace monitorovacího systému a dále že byla opakovaně upomínána o zaplacení dlužné částky. Z těchto listiny soud pro věc žádná významná skutková zjištění neučinil.

12. Co se týče procesu uzavírání smlouvy, žalobkyně (která se z účasti u jednání omluvila) avizovala, že je schopna dodatečně obstarat výpis z digitální podpisové platformy, prostřednictvím níž byla smlouva podepsána. Žalovaná k procesu uzavírání smlouvy, zejména ke svému tvrzení, že jí ani nebyla učiněna nabídka k uzavření takovéto smlouvy, navrhla výslech svého syna, který měl být při koupi automobilu přítomen. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že nároky žalobkyně neobstojí ani pokud by řádné uzavření smlouvy bylo prokázáno, neprovedl navrhované důkazy, a to s ohledem na procesní ekonomii.

13. Žalobkyně své nároky odvozovala od smlouvy o poskytování služeb, která je svou povahou smlouvou inominátní ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž mezi stranami byl spor o to, zda smlouva byla vůbec uzavřena (žalovaná tvrdila, že podpis na smlouvu nepřipojila a ani jiným způsobem neprojevila vůli smlouvu uzavřít, neboť s nabídkou k uzavření smlouvy nebyla ani seznámena) a zda její obsah neodporuje požadavkům na ochranu spotřebitele.

14. Závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem jsou upraveny v díle 4 občanského zákoníku. Podle § 1811 odst. 1 veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně. Obsah smlouvy má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný tak, aby si mohl snadno udělat představu o hlavních parametrech smlouvy, zejména o předmětu plnění, o ceně, její splatnosti, době trvání smlouvy a případných sankcích či jiných pro spotřebitele nepříznivých dopadů smlouvy. Soud má za to, že dotčená smlouva, která má podobu smlouvy formulářové, v tomto směru selhává.

15. Povaha monitorovacích služeb zjevně vyžaduje, aby ve vozidle byla instalována „monitorovací jednotka“. Podle obsahu smlouvy v době uzavření smlouvy měl být objednatel již vlastníkem monitorovací jednotky, a to na základě samostatné kupní smlouvy. Z obsahu smlouvy není zřejmé, kdy a od koho měl objednatel tuto jednotku zakoupit, žalovaná popřela, že by takovouto smlouvu uzavřela a stala se vlastnicí monitorovací jednotky, ani z listin předložených žalobkyní na existenci takovéto kupní smlouvy nelze usuzovat a ostatně ani sama žalobkyně netvrdila, že by k uzavření kupní smlouvy došlo. Lze se tedy domnívat, že v rozporu s prohlášením předepsaným ve smlouvě o poskytování monitorovací služeb mělo ke prodeji monitorovací jednotky dojít až při samotné montáži, aniž by byl objednatel dopředu srozuměn s tím, že vedle ceny za poskytované služby bude muset vynaložit další náklady (v neznámé výši) na pořízení monitorovací jednotky. Možnost zvážit výhodnost nabízených služeb se tak pro objednatele výrazně snižuje, neboť si včas (před uzavřením smlouvy o monitorovacích službách) nemůže udělat představu o finálních nákladech spojených s poskytovanou službou, do kterých je nutné zahrnout i náklady na pořízení monitorovací jednotky. Zároveň se však smlouvou zavazuje k úhradě ceny za monitorovací služby, a to i pro případ, že k montáži jednotky nedojde (např. i pro to, že objednatel nebude ochoten vynakládat další částku na její pořízení) a služby nebudou vůbec poskytovány. Soud též podotýká, že za ne zcela jasnou a srozumitelnou považuje samotnou informaci o ceně plnění a době trvání smlouvy. Ve smlouvě se uvádí cena 2 995 Kč za kalendářní rok, nicméně smlouva není uzavřena na dobu trvání jednoho roku, smlouva poněkud krkolomně stanoví, že je uzavřena na dobu „do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla tato smlouva uzavřena“. Cena plnění pro daný konkrétní vztah (jehož trvání je vymezeno nikoli uvedením časové jednotky typu týden/měsíc/rok, či konkrétními daty, nýbrž citovanou definicí) tedy ve smlouvě uvedena není a je možné ji získat pouze přepočtem za použití udané roční ceny plnění.

16. Ve světle uvedeného má soud za to, že ujednání, které poskytovateli zakládá právo na zaplacení ceny bez toho, že by z jeho strany bylo cokoli plněno je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a zakládá významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Soud zdůrazňuje, že úvaha o nepřiměřenosti takového ujednání se vztahuje na konkrétní projednávanou shora popsanou situaci, neboť obecně jistě není vyloučeno, aby právo na zaplacení sjednané ceny vzniklo i tehdy, kdy služba (z důvodů na straně objednatele) nebyla poskytnuta, to platí obzvlášť tam, kde poskytovateli již před započetím poskytování služby vznikly nějaké náklady. Vznik takovýchto nákladů u žalobkyně se však z povahy poskytovaných služeb nepodává a nevyplývá ani z tvrzení žalobkyně či předložených důkazů.

17. Soud má tedy za to, že dotčené ujednání, o které žalobkyně svůj nárok na zaplacení částky 2 995 Kč opřela představuje zakázané ujednání ve smyslu § 1813 a podle § 1815 občanského zákoníku se k němu nepřihlíží (ledaže se jej spotřebitel dovolá).

18. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 995 Kč není důvodný. Žalobkyni tedy ani nemohl vzniknout nárok na zaplacení požadované smluvní pokuty, a žalobu proto v celém rozsahu zamítnul. Bez ohledu na to, co již bylo uvedeno pro úplnost soud dodává, že smluvní pokutu nepovažuje za řádně sjednanou, neboť nebyla součástí samotné smlouvy, ale obchodních podmínek. Ty ovšem nesmějí sloužit k tomu, aby do nich byla skryta ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná, o kterých dodavatel předpokládá, že pozornosti spotřebitele takto snáze uniknou.

19. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaná, která byl ve věci zcela úspěšná. Žalované vznikly náklady v souvislosti s tím, že v řízení byla zastoupena advokátem. Soud při určení jejich výše postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 14. 1. 2025). Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu 1 540 Kč. Dále advokátu náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 advokátního tarifu. Tato náhrada činí za úkony provedené do 31. 12. 2024 (tedy za první dva úkony) částku 300 Kč, za úkony provedené po tomto datu částku 450 Kč (což je účast u jednání). Cestovní náhrady ani náhradu za ztrátu času cestou k jednání a zpět advokát nepožadoval a celková výše nákladů žalobkyně tedy činí 5 670 Kč.