13 C 231/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 950,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 950,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 98,99 Kč od 6. 3. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 543,99 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140 Kč od 6. 5. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 140 Kč od 6. 6. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 Kč od 6. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky 4 950,98 Kč s tím, že se co do výše 448 Kč jedná o cenu za pronájem dvou přijímacích zařízení, které právní předchůdce žalobkyně (společnost právnická osoba) žalované přenechal k užívání za účelem přijímání služeb elektronických komunikací poskytovaných žalované na základě smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, co do výše 98,99 Kč se jedná o připojovací poplatek, co do výše 403,99 Kč o poplatek účtovaný za marný výjezd servisního technika, kterého si žalovaná objednala a konečně co do výše 4 000 Kč se jedná o smluvní pokutu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit v důsledku porušení povinnosti vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutá přijímací zařízení. Shora specifikované pohledávky za žalovanou byly následně postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení ze všech žalovaných částek vyjma smluvní pokuty, a to vždy ode dne následujícího po splatnosti každého jednotlivého vyúčtování do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalované internet a televizi na adrese adresa. Tento poplatek byl žalované vyúčtován fakturou číslo ze dne 15. 2. 2017 splatnou k 5. 3. 2017. Za účelem přijímání těchto služeb se právní předchůdce žalobkyně dále zavázal žalované pronajmout MODEM WIFI ED3 0 za cenu 70 Kč měsíčně a HD BOX rovněž za cenu 70 Kč měsíčně. Jak plyne z doloženého zakázkového listu, žalované byla předmětná zařízení dodána dne 18. 1. 2017. Ve smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu dle ceníku v případě, že nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku, přičemž výše této smluvní pokuty činila 2 000 Kč za každé zařízení. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena další smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalované internet a televizi tentokrát na adrese adresa. Za účelem přijímání těchto služeb se právní předchůdce žalobkyně i zde zavázal žalované pronajmout MODEM WIFI ED3 0 za cenu 70 Kč měsíčně a HD BOX rovněž za cenu 70 Kč měsíčně a i v této smlouvě se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu dle ceníku v případě, že nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Z doloženého zakázkového listu plyne, že si žalovaná objednala připojení služeb technikem, avšak nebyla z jeho strany v dohodnutý čas zastižena.

4. Fakturou číslo ze dne 15. 3. 2017 splatnou k 5. 4. 2017, fakturou číslo ze dne 15. 4. 2017 splatnou k 5. 5. 2017, fakturou číslo ze dne 15. 5. 2017 splatnou k 5. 6. 2017 a fakturou číslo ze dne 15. 6. 2017 splatnou k 5. 7. 2017 byla žalované mimo jiné vyúčtována měsíční cena za pronájem přijímacích zařízení vždy v částce 140 Kč (z titulu posledního vyúčtování pak žalobkyně požadovala pouze zaplacení částky 28 Kč).

5. Dopisem ze dne 9. 8. 2017 právní předchůdce žalobkyně odstoupil od všech smluv o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřených se žalovanou s účinností ke dni 20. 8. 2017, a to v souladu s článkem 2.7.3.2 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti právnická osoba pro domácnosti, dle kterého byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn od smlouvy odstoupit mimo jiné, pokud žalovaná neuhradí přes upozornění v průběhu trvání smlouvy jakákoli tři vyúčtování. Zároveň právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě nedoplatku za jednotlivá vyúčtování a požádal o vrácení pronajatých zařízení do 3. 9. 2017 s tím, že v opačném případě jí může být naúčtována smluvní pokuta dle ceníku ve výši 4 000 Kč.

6. Na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovanou vzniklé z titulu výše uvedených smluv postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum.

7. Konečně byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2019.

8. Na základě shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdce žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a v souvislosti s nimi dále také nájemní smlouva (jejímž předmětem byla přijímací zařízení) tak, jak to předpokládá § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ Jelikož žalovaná řádně nehradila dohodnuté nájemné, došlo ze strany právního předchůdce žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami k odstoupení od smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací tak, jak to umožňuje § 2001 občanského zákoníku:„ Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.“ Pohledávky za žalovanou z této smlouvy byly následně v souladu s ustanovením § 1 879 občanského zákoníku, který stanoví, že„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání. Soud proto žalovanou k úhradě dlužného nájemného v celkové výši 448 Kč zavázal. Jako oprávněný shledal soud rovněž požadavek na zaplacení připojovacího poplatku ve výši 98,99 Kč a poplatku za výjezd servisního technika ve výši 403,99 Kč, neboť tyto poplatky byly řádně dohodnuty v ceníku právního předchůdce žalobkyně. Konečně vznikl žalobkyni vůči žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty, jež byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednána za porušení povinnosti vrátit pronajatá přijímací zařízení tak, jak to umožňuje § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.“ Soud tuto smluvní pokutu posoudil jako platně sjednanou, neboť byla sjednána přímo v textu smlouvy s jasným odkazem na ceník právního předchůdce žalobkyně, kde byla uvedena její konkrétní výše. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo požadovat z přiznaných nároků úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení je pak požadován vždy od prvního dne prodlení v zákonné výši.

9. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Žalobkyně v průběhu řízení vyslovila přesvědčení, že v daném případě nelze aplikovat § 14b advokátního tarifu upravující sazbu nákladů pro soudní řízení zahájená návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem, neboť se dle jejího názoru o takový návrh nejedná, když nejde o žalobu, v níž by se měnila pouze identifikace žalovaného a žalovaná částka. Zdůraznila, že ve svém návrhu uvedla zcela konkrétní a určitá tvrzení týkající se vzniku uplatněného nároku. Uvedla, z jakého právního titulu se domáhá zaplacení pohledávky, co je předmětem smluvního vztahu, na základě kterého pohledávka vznikla, jaké služby byly žalované poskytovány, v jakém období nebyla uhrazena cena za poskytnuté služby, z čeho konkrétně sestává žalovaná pohledávka, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné pohledávky apod. a musela také posoudit, které pohledávky je možno uplatnit v rámci soudního řízení. S výše uvedeným názorem žalobkyně se zdejší soud nemůže ztotožnit. Skutečnost, že se v tomto případě jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem, totiž svědčí další obdobné návrhy podané ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu například pod sp. zn. 4 C 9/2021, sp. zn. 6 C 226/2020 či sp. zn. 6 C 180/2020, jejichž struktura je obdobná jako v tomto případě a v nichž žalobkyně uplatňuje své nároky z totožného právního důvodu. Soud nepopírá, že žalobkyně uvedla konkrétní a určitá tvrzení, nicméně jejich podstata byla prakticky totožná jako v jiných výše uvedených případech a sepis další žaloby tak nemohl představovat úkon náročný z hlediska právního posouzení věci. Údaje jako je datum uzavření smlouvy, výše požadovaných nároků či data splatnosti faktur se zcela logicky budou lišit v případě jakékoli individuálně podávané žaloby a aplikace § 14b advokátního tarifu by tak byla vyloučena téměř ve všech případech, což zřejmě nebylo úmyslem zákonodárce. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon tedy činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právní zástupkyni žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.