13 C 246/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta 00 proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 120 494,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 120 494,58 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za dobu od 26. 1. 2022 do zaplacení s tím, že co do 60 000 Kč z uvedené částky jistiny je žalovaná povinna plnit společně a nerozdílně s , Jméno žalované, , narozenou 28. 6. 1965, bytem , adresa, , které byla povinnost k plnění uložena usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 24. 6. 2025.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31 975,19 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně soudní poplatek za řízení ve výši 6 025 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 120 494,58 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o škodu, která jí vznikla protiprávním jednáním žalované. Toto jednání spočívalo v tom, že žalovaná jako insolvenční dlužnice úmyslně a vědomě nevydala insolvenčnímu správci majetek v podobě částky 950 000 Kč získané účastí na hazardní hře. Tímto jednáním žalobkyni vznikla škoda v uvedené výši, neboť pokud by žalovaná částku insolvenčnímu správci vydala, byla by z ní (v rámci insolvenčního řízení) uspokojena pohledávka žalobkyně, kterou žalobkyně do insolvenčního řízení přihlásila. Konkrétně pohledávka ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , a.s. dne 5. 11. 2007. Pohledávka činila 178 493,65 Kč a pokud by nezákonného jednání žalované nebylo, byla by uspokojena co do částky 120 494,58 Kč. Tuto částku žalobkyně požadovala jednak po žalované, ale původně též po matce žalované paní , Jméno žalované, starší, která žalované umožnila zastřít původ peněžních prostředků. Vůči matce žalované bylo řízení skončeno smírem schváleným usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 24. 6. 2025. S ohledem na prodlení žalované s náhradou škody požadovala žalobkyně též úrok z prodlení, a to ve výši 11,75 % ročně za dobu od 26. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Z insolvenčního spisu soud zjistil, že žalovaná podala dne 8. 9. 2014 návrh na povolení oddlužení. Žalovaná svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila dne 16. 10. 2014. Z přihlášky je patrné, že se jednalo o pohledávku ve výši 178 493,65 Kč vzniklou ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , a.s. dne 5. 11. 2007. Ze zprávy o činnosti insolvenčního správce ze dne 12. 12. 2014 vyplývá, že jak správce, tak dlužnice přihlášenou pohledávku v celém rozsahu uznali. Pohledávka byla též předmětem přezkumného jednání konaného dne 14. 1. 2015, na kterém byla insolvenčním soudem zjištěna. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, -B-8 ze dne 20. 11. 2015 bylo schváleno oddlužení žalované, a to plněním splátkového kalendáře (do něhož byla zahrnuta též pohledávka žalované).

4. Z rozsudku zdejšího soudu , spisová značka, ze dne 25. 1. 2022, který nabyl právní moci téhož dne, vyplývá, že žalovaná byla pravomocně odsouzena za přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení a poškození věřitele. Z popisu skutku je patrné, že žalovaná vyhrála dne 12. 12. 2020 částku 250 000 Kč a dne 13. 12. 2020 částku 700 000 Kč, které jí byly vyplaceny dne 14. 12. 2020. Tyto finanční prostředky však insolvenčnímu správci nevydala a hrubě tak ztížila výkon funkce insolvenčního správce a ohrozila tak účel vedeného insolvenčního řízení, neboť částka 950 000 Kč nemohla být v důsledku úmyslného jednání žalované zahrnuta do majetkové podstaty a rozdělena mezi věřitele. Žalovaná tak vědomě a úmyslně zmařila uspokojení svých věřitelů a zatajením svého majetku je vědomě poškodila. Z trestního spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že výše škody uplatněná žalobkyní (tj. 120 494,58 Kč) odpovídá údaji uvedenému správcem konkurzní podstaty v podání ze dne 7. 6. 2021, který na žádost policie v rámci trestního řízení vyčíslil rozdíl mezi skutečným uspokojením věřitelů a uspokojením, k němuž by došlo, pokud by žalovaná prostředky získané výhrou insolvenčnímu správci vydala. Žalobkyně se se svým nárokem na náhradu škody připojila k trestnímu řízení, a to podáním ze dne 8. 7. 2021. O tom, že se tak stalo se žalovaná dozvěděla nejpozději z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 6. 2021, které jí bylo doručeno dne 25. 6. 2021. V samotném trestním rozsudku o povinnosti k náhradě škody rozhodnuto nebylo a žalovaná jako poškozená byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. V návaznosti na vydaný trestní rozsudek bylo usnesením Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, -B-22 ze dne 3. 6. 2022 rozhodnuto o tom, že dříve přiznané osvobození žalované (jako dlužnice) od zbytku placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, zaniká.

5. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 10. 5. 2024, která byla dle předloženého podacího archu odeslána téhož dne.

6. Jak již bylo řečeno, žalobkyně se zaplacení částky 120 494,58 Kč domáhala z titulu náhrady škody. V projednávané věci se jedná o závazek z deliktu a povinnost nahradit žalobkyni škodu vyplývá z § 2910 občanského zákoníku: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ Existence protiprávního jednání na straně žalované byla ustavena pravomocným trestním rozsudkem, kterým je soud v tomto řízení ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Přihlášená pohledávka žalobkyně byla v insolvenčním řízení zjištěna a byla tedy určena k uspokojení, pokud by prostředky získané výhrou byly použity v insolvenčním řízení, byly by použity k úhradě zjištěné pohledávky. Výše škody vyplývá ze samotného trestního rozsudku, který se opírá o údaje uvedené insolvenčním správcem. Soud má tedy za to, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu důvodný, a to včetně úroku z prodlení, na který žalobkyni vzniklo právo dle § 1970 občanského zákoníku.

7. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, zohlednil přitom, že žaloba byla původně podána i proti matce žalované (žalobkyně požadovala, aby žalovaným byla povinnost k zaplacení uložena společně a nerozdílně), která se smírem schváleným usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 24. 6. 2025 zavázala k úhradě částky 60 000 Kč. Co do této částky jsou tedy žalovaná a její matka zavázány společně a nerozdílně, ve zbytku se již jedná o výlučnou povinnost žalované. Co se týče lhůty k plnění soud v případě výroku I. opomněl tuto lhůtu výslovně uvést, nicméně v takovém případě se uplatní zákonná třídenní lhůta dle § 160 ve spojení s § 261a odst. 2 o. s. ř. (ostatně pro odchýlení od této zákonné lhůty soud neshledal žádný důvod). Žalovaná je tedy povinna splnit uvedenou povinnost ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

8. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů spojených s tím, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát žalobkyně v řízení učinil čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání dne 24. 6. 2025). Odměna za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu 5 940 Kč. Paušální náhrada za jednotlivé úkony činí dle § 13 advokátního tarifu 300 Kč za první tři úkony a za poslední z nich 450 Kč. V souvislosti s cestou k jednání uskutečněnou z , adresa, a zpět má advokát podle § 13 advokátního tarifu právo na náhradu cestovních nákladů za cestu uskutečněnou osobním automobilem s doloženou spotřebou pro kombinovaný provoz 8 litrů na 100 kilometrů. Advokát v souvislosti s vyúčtováním cestovného vycházel z délky jedné cesty 291 kilometrů, nicméně z vyúčtování není zřejmé, proč bylo nutné zvolit k cestě k jednání a zpět výrazně delší trasu vedoucí z větší části mimo dálnici D1, než trasu obvyklou, která činí přibližně 275 kilometrů. Soud tedy při výpočtu vycházel z údaje 275 kilometrů jako délky trasy (cesty jedním směrem) a dojezdového času 3 hodiny a 2 minuty. Výše cestovní náhrady činí při průměrné ceně pohonných hmot 35,80 Kč za litr a základní sazbě náhrady ve výši 5,80 Kč za kilometr částku 4 765,19 Kč. Podle § 14 advokátního tarifu má advokát též nárok na náhradu za čas promeškaný cestou k jednání a zpět, a to ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, což za 14 půlhodin činí 2 100 Kč. Celkem činí náklady žalobkyně 31 975,19 Kč.

9. Jelikož žalobkyně byla v řízení ze zákona osvobozena od povinnosti platit soudní poplatky, přešla tato povinnost dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích na žalovanou. Soudní poplatek v této věci činil dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku 6 025 Kč.