13 C 280/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Podveské a přísedících Mgr. Hany Neničkové a JUDr. Marie Bůškové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 245 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 245 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 245 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 245 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 245 Kč s tím, že se jedná o náhradu škody, kterou žalovaný žalobkyni způsobil v pozici jejího zaměstnance. Konkrétně tato škoda spočívala v tom, že žalovaný špatně provedl přidělenou práci, která musela být poté, co ob jednatel uplatnil právo z odpovědnosti za vady, provedena opětovně na náklady žalobkyně. Vzniklá škoda byla s žalovaným v souladu se zákoníkem práce projednána, žalovaný škodu uznal co do důvodu i výše a mezi účastníky byla uzavřena dohoda o náhradě škody, na základě níž se žalovaný zavázal škodu ve výši 8 245 Kč uhradit jednorázově nejpozději do 15. 10. 2020. Této povinnosti však žalovaný ani přes výzvu žalobkyně nedostál a žalobkyni ničeho neuhradil. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení úroku z prodlení, a to od 16. 10. 2020, tj. ode dne následujícího po dni, k němuž měla být dle uzavřené dohody vzniklá škoda nahrazena, do zaplacení ve výši 10 % ročně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z doložené pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] soud zjistil, že na základě této smlouvy byl založen pracovní poměr žalovaného u žalobkyně (dříve [právnická osoba]) na pozici„ pomocný dělník“, přičemž jako den nástupu žalovaného do zaměstnání bylo ujednáno datum 9. 3. 2020. Pracovní poměr byl ukončen dohodou mezi účastníky ke dni [datum], což je zřejmé z doložené dohody o skončení pracovního poměru uzavřené právě dne [datum]. Jak plyne ze zápisu o projednání škody ze dne [datum], žalovaný způsobil žalobkyni v době trvání svého pracovního poměru škodu ve výši 8 245 Kč tím, že špatně provedl svěřenou práci, kterou zákazník žalobkyně reklamoval a která tak musela být opravena, což žalovaný uznal. Z dohody o náhradě škody uzavřené mezi účastníky rovněž dne [datum] bylo soudem dále zjištěno, že žalovaný se zavázal škodu ve výši 8 245 Kč žalobkyni nahradit do 15. 10. 2020. K úhradě vzniklé škody byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 19. 10. 2020.

4. Na základě předložených listin má soud za prokázané, že s účinností ke dni 9. 3. 2020 byl založen pracovní poměr žalovaného u žalobkyně ve smyslu § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, který zní:„ Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.“ V průběhu trvání pracovního poměru žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 8 245 Kč tím, že špatně odvedl svěřenou práci, v důsledku čehož musela žalobkyně na své náklady provést tuto práci z důvodu reklamace za strany zákazníka znovu. V souladu s § 250 odst. 1 zákoníku práce, který stanoví, že„ zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“, vznikla žalovanému povinnost žalobkyni způsobenou škodu nahradit. Žalobkyně přitom dostála své povinnosti uložené jí v § 263 odst. 1 zákoníku práce, dle kterého„ je výši požadované náhrady škody zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit.“ Žalovaný přitom uznal způsobenou škodu a její výši a mezi účastníky došlo k uzavření dohody o způsobu náhrady škody v souladu s § 263 odst. 2 zákoníku práce, který zní:„ Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.“ 5. Jelikož žalovaný své povinnosti z výše uvedené dohody nedostál a žalobkyni vzniklou škodu v dohodnuté lhůtě nenahradil, přiznal soud žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu této škody. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení žalobkyně požadovala ve výši 10 % ročně, nicméně zákonná výše úroku z prodlení k prvnímu dni prodlení žalovaného, tj. ke dni 16. 10. 2020, činila pouze 8,25 % ročně. Soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení pouze v zákonné výši a co do rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 245 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 245 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., a žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části týkající se úroku z prodlení, přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z nákladů spojených se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 4. advokátního tarifu 1 500 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně náleží podle § 13 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů. Celkem tak náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 6 626,50 Kč.