13 C 29/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 564 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 900 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 19 031,66 Kč a s úrokem z prodlení ročně z částky 20 900 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 26. 5. 2022 ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 23 664 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 22 112,42 Kč a úroku z prodlení ročně z částky 23 664 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2022 do 26. 5. 2022 ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 44 564 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřel 17. 11. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalované finanční prostředky ve výši 34 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 34 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 23 664 Kč. Celková částka měla být uhrazena v 53 týdenních splátkách po 1 088 Kč, z nichž poslední byla splatná ke dni 22. 11. 2008. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze 13 100 Kč a zůstala tak právnímu předchůdci žalobkyně dlužna 26 275,94 Kč na jistině a 18 288,06 Kč na souhrnném poplatku. Pohledávka za žalovanou vzniklá z titulu předmětné smlouvy o půjčce byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Vedle neuhrazené části jistiny a souhrnného poplatku požadovala žalobkyně s ohledem na prodlení žalované ještě zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 41 144,08 Kč vyčísleného za období od 4. 2. 2009, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do 18. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne 17. 11. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 34 000 Kč, které jí byly předány v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 23 664 Kč splatit v 53 týdenních splátkách po 1 088 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky. Dle článku 5. smluvních podmínek měly být jakékoli splátky uhrazené žalovanou započítány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení souhrnného poplatku na jistinu. Dále bylo v článku 8. smluvních podmínek ujednáno, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní svou povinnost uhradit splátku, vznikne právnímu předchůdci žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou vzniklá z titulu výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem z 6. 1. 2021, v němž byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky a jehož odeslání 1. 2. 2021 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní upomínkou z 29. 7. 2021, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem z 30. 7. 2021.

5. Vzhledem k datu uzavření smlouvy mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je nutno při právním posouzení věci aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník), a to s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že„ (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.“ 6. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce tak, jak ji upravoval § 657 občanského zákoníku:„ Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Je pak nepochybné, že se mělo jednat o tzv. spotřebitelský úvěr, na nějž dopadal zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Právní předchůdce žalobkyně pak byl na základě ujednání mezi účastníky oprávněn požadovat po žalované předčasné splacení celé půjčky tak, jak to předpokládá § 565 občanského zákoníku:„ Jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ 7. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce sjednat úroky. V tomto případě byl ve smlouvě sjednán tzv.„ souhrnný poplatek“, který nebyl ani částečně rozčleněn na dílčí položky představující úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby jako je například administrativní zpracování půjčky, hotovostní inkaso splátek apod. Lze proto tento„ souhrnný poplatek“ v plné výši považovat za úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 869/2012 ze dne 19. 3. 2013, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 1401/2014 ze dne 24. 7. 2014 či komentář Fiala, J., Kindl, M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 1262). I v případě, že by byla celá jistina poskytnuta na dobu 53 týdnů, odpovídala by výše úroků 69,6 % jistiny. Vzhledem k postupnému splácení jistiny byl roční úrok ještě vyšší, což odráží výše roční procentní sazby nákladů, jež činí 206,8 %.

8. K přípustnosti výše sjednaného úroku se vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, kde dospěl k závěru, že za nepřiměřenou je zpravidla třeba považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V této souvislosti Nejvyšší soud konstatoval:„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Nejvyšší soud zde konkrétně považoval za rozpornou s dobrými mravy výši úroků, která přesahovala horní hranici úrokových sazeb uplatňovaných bankami téměř čtyřnásobně. Z měnové statistiky [obec] národní banky týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami v jednotlivých letech dostupné na www.cnb.cz přitom plyne, že průměrná výše úrokových sazeb v měsíci listopadu 2007, kdy byla žalované předmětná půjčka poskytnuta, činila u půjček splatných do jednoho roku 16,04 % ročně.

9. V souladu s citovaným rozhodnutím soud dospěl k závěru, že výše ve smlouvě sjednaného kapitalizovaného úroku označeného jako„ souhrnný poplatek“ je nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Takové ujednání příčící se dobrým mravům je dle § 39 občanského zákoníku neplatné. Jde o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, neboť neplatnost z důvodu rozporu s dobrými mravy není uvedena v taxativním výčtu § 40a občanského zákoníku uvádějícím důvody relativní neplatnosti.

10. Jako neplatné je třeba vyhodnotit rovněž ustanovení článku 5 smluvních podmínek stanovující, že uhrazené splátky budou primárně započítány na souhrnný poplatek (ačkoli ze strany právního předchůdce žalobkyně toto ujednání dodrženo nebylo, neboť úhrady byly započítávány jak na souhrnný poplatek, tak na jistinu). Jde totiž o ujednání, které nelze ve smyslu § 41 občanského zákoníku oddělit od ujednání o souhrnném poplatku.

11. Z výše uvedeného důvodu mohly být úhrady žalované započítávány pouze na jistinu půjčky. Po tomto započtení celkových úhrad v částce 13 100 Kč činí zbývající část jistiny, kterou je žalovaná povinna uhradit, 20 900 Kč. Co do této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky požadovaného v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku:„ Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ Na tento úrok vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok ode dne následujícího po splatnosti celého úvěru, k níž došlo dle ujednání účastníku v důsledku řádného nesplácení půjčky za strany žalované předtím, než se staly splatnými všechny ujednané splátky. Soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 19 031,66 Kč a na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20 900 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

12. Ve zbývající části, tj. co do částky 23 664 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 22 112,42 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 23 664 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

13. Právo na část náhrady nákladů řízení by měla dle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovaná, která byla ve věci z větší části úspěšná. Žalované však žádné náklady nevznikly, a soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.