13 C 295/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr Helenou Podveskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , příjmení , anonymizováno sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Určuje se, že vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemků pozemková parcela [číslo] orná půda, pozemková parcela [číslo] ostatní plocha a pozemková parcela [číslo] ostatní plocha, v [katastrální uzemí], zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], je žalobkyně Česká republika a příslušný hospodařit s majetkem státu je [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 346 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastnicí nemovitých věcí nacházejících se v [katastrální uzemí], a to pozemků parcelní [číslo] (dále také jen„ pozemky“). Žalobu podala s ohledem na duplicitní zápis vlastnického práva k těmto pozemkům, jelikož jako jejich vlastnice je v katastru nemovitostí vedle žalobkyně zapsána též žalovaná. Žalobkyně popsala, že pozemky parcelní [číslo] vznikly z částí parcel pozemkového katastru parcelní číslo [anonymizována dvě slova] a evidence nemovitostí parcelní číslo [anonymizováno] [číslo], poslední z pozemků parcelní [číslo] připadá za část původního pozemku pozemkového katastru parcelní číslo [anonymizována dvě slova]. Co se týče osudu pozemků, žalobkyně uvedla, že stát pozemky nabyl v roce 1949 výkupem od církevního subjektu a přídělovou listinou ze dne [datum] (resp. [datum]) byly pozemky odepsány do knihovní vložky pro [anonymizováno] [územní celek] a knihovního vlastníka Československý stát – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], národní podnik v [obec]. Následně byla podle ministerského výměru ze dne [datum] poznamenána změna operativní správy na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. V důsledku organizačních změn, pak s pozemky hospodařil státní podnik [anonymizováno] [obec] (zrušený ke dni [datum]). Ohledně zápisu vlastnického práva žalované žalobkyně uvedla, že dle zápisu v katastru nemovitostí měla být nabývacím titulem hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku [číslo] ze dne [datum], kterou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], závod [obec] převedly správu národního majetku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Žalobkyně tuto smlouvu označila za neplatnou a to z následujících důvodů. Za prvé poukazovala na to, že smlouva byla uzavřena v režimu § 347 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku (tedy jako smlouva, jejímž předmětem je převod správy národního majetku), ačkoli správně měla být uzavřena v režimu § 349 hospodářského zákoníku (tedy jako smlouva o převodu vlastnictví). Smlouvě dále vytýkala, že v rozporu se zmíněnou právní úpravou obsaženou v hospodářském zákoníku neobsahovala povinný údaj o hodnotě převáděných pozemků a výši úplaty za převáděné pozemky, neboť údaje, které byly ve smlouvě uvedeny, se vztahovaly pouze k porostům samotné vinice, nikoli k pozemkům jako takovým. Kromě toho žalobkyně neplatnost uzavřené hospodářské smlouvy dovozovala z vyhlášky č. 104/1966 Sb., o správě národního majetku, konkrétně z § 12 odst. 1 a § 15, které dle jejího názoru převod pozemků ve vlastnictví státu do vlastnictví družstva vylučovaly. Nad rámec toho žalobkyně ve své argumentaci vyložila, že nabývacím titulem nemůže být ani listina zapsaná na listu vlastnictví [číslo] v části nabývací tituly pod položkou výkazu změn [číslo], neboť v listinách založených k této položce se žádná zmínka o dotčených pozemcích (ani o původním pozemku, z něhož vznikly) nenachází.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a trvala na tom, že vlastnicí pozemků je ona s tím, že za (svůj) nabývací titul nejprve označila výše zmíněnou hospodářskou smlouvu a poté i listiny vedené pod položkou výkazu změn [číslo] konkrétně smlouvu o vkladu majetku do společnosti [číslo] ze dne [datum].

3. Duplicita vlastnického práva k dotčeným pozemků vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, kde na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] jsou jako vlastnice pozemků parcelní [číslo] vedle sebe zapsány obě účastnice řízení. Z listu vlastnictví lze též vyčíst, že došlo ke změně číslování parcel a také ke změně výměr obnovou operátu, tak jak to v žalobě popsala žalobkyně. Tomu odpovídají i údaje uvedené ve srovnávací sestavě parcel a porovnání parcel dřívější pozemkové evidence s parcelami evidence nemovitostí. Zápisy v pozemkové knize potvrzují též to, že v knihovní vložce [číslo] v níž byl zapsán původní pozemek parcelní číslo [anonymizována dvě slova], byla dne [datum] zaknihována poznámka provedení výkupu tohoto pozemku podle výměru ONV v [obec] ze dne [datum]. Následně byl pozemek odepsán do knihovní vložky [číslo] to na základě přídělové listiny KNV v [anonymizováno] ze dne [datum]. Žalobkyně předložila i tuto přídělovou listinu, z níž je patrné, že je ze dne [datum] (nikoli [datum]). Podle této listiny bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], národní podnik v [obec]. Výměrem Ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků ze dne [datum] došlo ke sloučení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s národním podnikem [anonymizována dvě slova].

4. Hospodářská smlouva zapsaná v katastru nemovitostí jako nabývací titul pro žalovanou je ze dne [datum], je označena [číslo] sepsána je na tiskopise nadepsaném slovy„ Hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku (§ 347 hospodářského zákoníku)“. Jako předávající organizace jsou uvedeny [anonymizována čtyři slova] závod [obec] a jako přejímající [anonymizována tři slova] [obec]. Majetek, jehož se smlouva týká, je označen jako vinice„ [anonymizována tři slova]“ v [obec], parcelní čísla [číslo] až [číslo]. Zůstatková hodnota porostů rozlišených na plodné a mateční je určena částkou 75 004 Kčs a této částce odpovídá i sjednaná úplata, za kterou se„ správa“ porostů převádí, a to (zpětně) k datu [datum]. Tato smlouva pak byla zemědělským družstvem předložena Středisku geodézie v [obec] společně s průvodním dopisem ze dne [datum], v němž družstvo žádalo o zápis vlastnického práva k vinici [anonymizována dvě slova].

5. Žalobkyně soudu předložila též dokumenty uložené v katastru nemovitostí v položce výkazu změn [číslo] vztahující se k listu vlastnickému [číslo] na němž jsou pozemky vedeny. Z těchto listin je patrné, že se tyto dokumenty týkaly zápisu smlouvy o prodeji (části) podniku – konkrétně Státního statku [obec], závodu [obec] – žalované. Jednalo se o smlouvu [číslo] ze dne [datum] uzavřenou v rámci privatizace, součástí smlouvy je i příloha obsahující výčet prodávaného majetku, pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, však v tomto výčtu uvedeny nejsou, a to ani v dodatku ke smlouvě ze dne [datum].

6. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastnicí dotčených pozemků a na její straně je nepochybně na požadovaném určení dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť v situaci, kdy žalovaná nárok žalobkyně odmítá, nelze bez soudního rozhodnutí dosáhnout odstranění duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí.

7. Žalobkyně podrobně popsala a též doložila, jakým způsobem stát získal vlastnické právo k pozemkům (v této části žalovaná tvrzení žalobkyně ani nerozporovala) a soudu tak zbývalo posoudit, zda žalovanou uváděné nabývací tituly mohly vést k převodu vlastnického práva ze státu na žalovanou.

8. Co se týče hospodářské smlouvy ze dne [datum] jako možného nabývacího titulu pro žalovanou, soud má za to, že k převodu vlastnictví ze státu na žalovanou (družstvo) touto smlouvou dojít nemohlo. I kdyby soud pominul zpochybňované splnění formálních náležitostí smlouvy (zavádějící označení smlouvy jako smlouvy o převodu správy nikoli vlastnictví, nesrovnalosti ve vymezení předmětu převodu, kdy hodnota majetku odráží pouze cenu porostů a nikoli samotných pozemků), případný převod dotčených pozemků z národního majetku do vlastnictví jiné než státní organizace právní předpisy účinné v tehdejší době skutečně zapovídaly.

9. Režim převodů vlastnictví upravoval zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, konkrétně § 69 hospodářského zákoníku (ve znění účinném k datu uzavření hospodářské smlouvy). Jelikož zamýšlený převod pozemků není převodem, k němuž by docházelo při obvyklém hospodaření, vztahoval se na něj odst. 3 zmíněného ustanovení:„ (3) Jiné převody vlastnictví k věcem, které jsou v národním majetku, jsou možné, jen pokud to připouštějí prováděcí předpisy. V těchto případech převody do vlastnictví družstevních nebo jiných socialistických organizací než státních se provádějí smlouvou podle ustanovení § 349; převody do vlastnictví občanů se provádějí podle ustanovení občanského zákoníku“ 10. Prováděcím předpisem k výše citovanému ustanovení byla vyhláška číslo 104/1966 Sb., o správě národního majetku, která v § 15 (opět ve znění účinném k datu uzavření hospodářské smlouvy) upravovala převod vlastnictví národního majetku na jiné než státní subjekty. Možnost převést vlastnictví k pozemku vymezoval odst. 1 zmíněného ustanovení:„ (1) Vlastnictví k pozemku lze převést jen, jde-li a) o spoluvlastnický podíl pozemku, převádí-li se současně do vlastnictví občana i podíl na stavbě, která může být předmětem osobního vlastnictví a která je na tomto pozemku postavena, b) o části pozemků, které v rámci drobné asanace mají být přičleněny k jiným parcelám do vlastnictví občanů, popřípadě jiných socialistických organizací než státních, c) o části pozemků, které na základě dispozic územního plánu, popřípadě územně plánovacích podkladů mají být přičleněny k dosavadním pozemkům ve vlastnictví občanů, jež jsou určeny pro stavbu rodinných domků, chat a zahrádek, nebo k dosavadním pozemkům ve vlastnictví socialistických organizací jiných než státních; předpokladem pro převod části pozemků na občany je, že takové části pozemků není vhodné použít ke zřízení samostatného práva osobního užívání pozemku, d) o pozemky převáděné výměnou mezi socialistickými organizacemi, e) o převod pozemků na podniky a organizace zřízené ministrem zahraničního obchodu podle zákona č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství.“ Z provedeného výčtu je patrné, že zamýšlený převod pozemků vtělený do dotčené hospodářské smlouvy nelze podřadit pod žádnou z kategorií. Důsledek absence způsobilého důvodu převodu pozemku v národním majetku vyplývá z odst. 6 téhož ustanovení, který výslovně uvádí, že„ V jiných případech než uvedených v předchozích odstavcích je převod vlastnictví národního majetku nepřípustný.“ Nelze tedy než uzavřít, že uzavřená hospodářská smlouva nemohla vést k převodu vlastnického práva, neboť takovýto převod tehdejší právní úprava vylučovala, a hospodářská smlouva ze dne [datum] není způsobilým nabývacím titulem.

11. Žalovaná dodatečně doplnila svou argumentaci a za nabývací titul označila smlouvou o převodu podniku ze dne [datum], nicméně jak je z jejího obsahu patrné, dotčené pozemky nebyly součástí převáděné části podniku a ani tato smlouva tudíž nemohla vést k převodu vlastnického práva na žalovanou.

12. S ohledem na výše uvedená zjištění je namístě konstatovat, že žalovaná se svou obranou nebyla úspěšná, neboť na základě výše zmíněných titulů (hospodářská smlouva, smlouva o převodu podniku) nemohlo dojít k převodu vlastnického práva ze státu na žalovanou. Soud proto žalobu shledal důvodnou a určil, že vlastnicí pozemků je žalobkyně.

13. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů řízení účastníka, jež v řízení nebyl zastoupen advokátem, se řídí § 151 odst. 3 o. s. ř.:„ Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.“ Zvláštním prováděcím předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Podle § 2 odst. 3 vyhlášky činí výše paušální náhrady v této věci 300 Kč za každý úkon. Žalobkyně ve věci učinila tři úkony ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky: návrh ve věci samé (žaloba), příprava na jednání, účast u jednání (co se týče žalobkyní účtovaného úkonu„ převzetí věci“ takovýto úkon zmíněný § 1 odst. 3 vyhlášky nezahrnuje). Za prvé dva úkony žalobkyně výši nákladů nedoložila a náleží jí tedy zmíněná paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý z nich. Co se týče účasti u jednání, žalobkyně v souvislosti s cestou z Vyškova do Hodonína a zpět doložila technický průkaz vozidla, jímž cestu uskutečnila, a náklady na tuto cestu vyúčtovala částkou 746 Kč. Za tento úkon jí tedy byla přiznána náhrada skutečně vynaložených nákladů, nebyla jí však přiznána paušální náhrada ve výši 300 Kč, neboť není možné tyto nároky (tj. nárok na náhradu skutečně vynaložených nákladů a nárok na zaplacení paušální náhrady nákladů) kumulovat a za týž úkon (účast u jednání) žádat obé. Ujetá vzdálenost činila celkem 138 kilometrů, cestovní náklady žalobkyně činí při doložené spotřebě pro kombinovaný provoz ve výši 3,7 litru na 100 kilometrů, průměrné ceně pohonných hmot 27,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady za 1 kilometr ve výši 4,40 Kč, žalobkyní požadovanou částku 746 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 346 Kč.

14. Jelikož žalobkyně je dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od soudních poplatků, přešla poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 tohoto zákona na žalovanou, která ve věci nebyla úspěšná. Výše soudního poplatku za žalobu činí dle položky 4 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků 5 000 Kč.