13 C 297/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně za dobu od 26. 4. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 44 738,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 24. 4. 2018 se žalovaným jako s podnikatelem uzavřela smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutou zápůjčku řádně a včas, a proto žalobkyně celou zápůjčku zesplatnila, čímž vznikla nová jistina zápůjčky sestávající z nesplacené jistiny a běžného úroku, celkem ve výši 239 135 Kč. Žalovaný se mimo jiné ve smlouvě zavázal v případě prodlení se splacením nové jistiny uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 1. 2020, č. j. , spisová značka, byla žalovanému mimo jiné uložena povinnost uhradit žalobkyni tuto smluvní pokutu za dobu do 30. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že prodlení žalovaného trvalo i po 30. 9. 2019, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 187 155 Kč za období od 1. 10. 2019 do 27. 7. 2020, z částky 169 155 Kč od 28. 7. 2020 do 13. 1. 2021 a z částky 167 623,18 Kč od 14. 1. 2021 do 9. 4. 2024. Žalobou se žalobkyně domáhala smluvní pokuty v omezené výši, tedy pouze v částce 200 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. A s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu požadovala žalobkyně též zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to za období od 26. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.

4. Dne 24. 4. 2018 účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému, který ve smluvním vztahu vystupoval jako podnikatel, zápůjčku ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu se sjednaným úrokem žalobkyni vrátit v dohodnutých splátkách. V článku 8.3 b) bylo ujednáno, že v případě neuhrazení 2 splátek řádně a včas nebo v případě prodlení s úhradou splátky delším 60 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celé zápůjčky (tj. jak jistiny, tak úroku). V tom případě se dle článku 8.4 veškeré nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Pro případ nezaplacení nové jistiny zápůjčky ani v den následující po zesplatnění, byla v článku 8.7 ujednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, a to až do jejího úplného zaplacení.

5. Žalobkyně dopisem ze dne 5. 8. 2018 oznámila žalovanému, že v důsledku jeho prodlení s úhradou splátky zápůjčky o více než 60 dnů, došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části zápůjčky, běžných úroků a smluvních pokut v celkové výši 241 318 Kč. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud nebude dlužná částka uhrazena v den následující po zesplatnění, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou.

6. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 1. 2020, č. j. , spisová značka, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 236 126 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 30. 9. 2019 do zaplacení, a dále mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 074,78 Kč a částku 1 200 Kč. Z odůvodnění je patrné, že se jedná o nárok z titulu výše uvedené smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 4. 2018 č. , hodnota, , přičemž žalovaný žalované částky jako svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše uznal. Z žaloby ve věci sp. zn. , spisová značka, je pak zřejmé, že částka 236 126 Kč je tvořena aktuální zbývající novou jistinou zápůjčky (187 155 Kč), neuhrazenými smluvními pokutami dle článku 8.1 a) a b) smlouvy (2 183 Kč) a neuhrazenou smluvní pokutou dle článku 8.5 smlouvy. Částka 84 074,78 Kč je pak smluvní pokutou dle článku 8.7 smlouvy, tj. ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, počínaje dnem 7. 8. 2018, a to do dne sepsání žaloby, tj. do 30. 9. 2019.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny zápůjčky za období od 1. 10. 2019 do data sepsání této výzvy, která činila 283 219,20 Kč, avšak žalobkyně požadovala pouze 200 000 Kč, a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy. Dle podacího archu byla předžalobní upomínka odeslána 9. 4. 2024.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“. Žalovaný vystupoval v pozici podnikající fyzické osoby, na posuzovaný právní poměr se proto neaplikuje právní úprava týkající se ochrany spotřebitele vyplývající z § 1810 a násl. o. z. ani zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit ve lhůtě určené ve smlouvě, a to i s dohodnutým úrokem. Žalovaný se však v rozporu se smluvním ujednáním dostal do prodlení s plněním dluhu vůči žalobkyni, a ta proto zůstatek zápůjčky zesplatnila. Takto nově vzniklá jistina zápůjčky nebyla žalovaným uhrazena, proto žalobkyni vznikl mimo jiné nárok zaplacení smluvní pokuty ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z.: „(1) Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Nárok na smluvní pokutu má žalobkyně dle článku 8.7 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení až do jejího úplného zaplacení. Tedy vzhledem k tomu, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 1. 2020, č. j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o přiznání této smluvní pokuty za období do 30. 9. 2019 a dlužná nová jistina nebyla žalovaným dosud zcela uhrazena, má žalobkyně nárok i na zaplacení smluvní pokuty za období následující, tedy od 1. 10. 2019. Konkrétně má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 187 155 Kč od 1. 10. 2019 do 27. 7. 2020 ve výši 56 333,65 Kč, z částky 169 155 Kč od 28. 7. 2020 do 13. 1. 2021 ve výši 28 756,35 Kč a z částky 167 623,18 Kč od 14. 1. 2021 do 9. 4. 2024 ve výši 198 130,59 Kč, tj. celkem ve výši 283 220,59 Kč. Žalobkyně pak tuto smluvní pokutu za období do 9. 4. 2024 požadovala v částce nižší (200 000 Kč), než na jakou má nárok. Jelikož žalovaný dlužnou smluvní pokutu ani přes výzvu neuhradil, žalobkyni vznikl rovněž nárok na úhradu úroku z prodlení z této částky, a to podle ustanovení § 1970 o. z., podle něhož „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená“. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši za období od 26. 4. 2024 do zaplacení. Dále soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, na něž má žalobkyně vůči žalovanému nárok podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.: „Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.“9. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně, která byla v řízení zcela úspěšná. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši ve výši 8 000 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném ke dni provedení úkonu právní služby. Advokátka učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba a účast na jednání u soudu dne 19. 6. 2025). Při tarifní hodnotě 200 000 Kč činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon dle § 7 advokátního tarifu 9 100 Kč, celkem tedy 27 300 Kč (3 úkony x 9 100 Kč), a dále advokátce podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů učiněných v roce 2024 (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba), celkem tedy 600 Kč, a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 jí náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za účast na jednání soudu dne 19. 6. 2025. Advokátce náleží též náhrada cestovních výdajů za cestu na soudní jednání konané u Okresního soudu v , adresa, dne 19. 6. 2025, a to za cestu z , adresa, a zpět (celkem , hodnota, kilometrů). Tato cesta byla uskutečněna osobním automobilem s doloženou spotřebou pro kombinovaný provoz 10,1 litru na 100 kilometrů a při průměrné ceně pohonných hmot 35,80 Kč za litr a základní sazbě náhrady 5,80 Kč za kilometr činí cestovní náklady 1 412,40 Kč. Zároveň advokátce náleží i náhrada za promeškaný čas ve výši 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, která jí náleží za celkem , hodnota, půlhodiny ve výši 600 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 44 738,50 Kč.