13 C 3/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 21 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 729,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 729,32 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 011 Kč, se řízení zastavuje.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 270,68 Kč, úroku ve výši 21,90 % ročně z částky 21 000 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 15. 2. 2022 do 24. 3. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 270,68 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 21 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poveleném debetu ze dne 3. 9. 2014, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované kontokorentní úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala jej spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně řádně splácet. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně kontrolovala bankovní a nebankovní registr klientských informací (SOLUS), insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Vzhledem k tomu, že žalovaná nedostála svým povinnostem ze smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 12. 1. 2022. Kromě jistiny ve výši 21 000 Kč požadovala žalobkyně po žalované kapitalizovaný úrok ve výši 2 376 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 857,60 Kč, úrok ve výši 21,90 % ročně z částky 21 000 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 30. 11. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 6 011 Kč, představující v částce 4 233,60 Kč kapitalizované úroky a poplatky a v částce 1 777,40 Kč úrok se sazbou 21,90 % ročně. Důvodem zpětvtzetí byla skutečnost, že žalovaná uhradila po podání žaloby dne 28. 6. 2023 částku 1 000 Kč, dne 22. 7. 2023 částku 1 000 Kč, dne 28. 8. 2023 částku 1 000 Kč, dne 25. 9. 2023 částku 1 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částku 11 Kč, dne 25. 10. 2023 částku 1 000 Kč a dne 27. 11. 2023 částku 1 000 Kč.

3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do požadované částky ve výši 6 011 Kč zastavil.

4. Po částečném zpětvzetí tedy žalobkyně po žalované požadovala zaplatit jistinu ve výši 21 000 Kč s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 21 000 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení.

5. Žalovaná k žalobě uvedla, že se ke svým závazkům hlásí a bude se snažit se žalobkyní domluvit na splátkovém kalendáři. Dle vyjádření žalobkyně k tomu však do dnešního dne nedošlo.

6. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 16. 1. 2008 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, v níž si strany vytvořily podmínky k poskytování bankovních a dalších služeb, kdy se konkrétně dohodly, že předchůdkyně žalobkyně zřídí žalované běžný účet. Dne 3. 9. 2014 potom byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou elektronicky (prostřednictvím služby Přímého bankovnictví přes Mobilní Elektronický klíč žalované) uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve formě přečerpání (povoleného debetu) na běžném účtu do maximální výše 21 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z poskytnutého povoleného debetu ve výši 21,90 % ročně, poplatky a náklady dle Ceníku. Byla sjednána povinnost žalované udržovat na běžném účtu objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny dohodnuté výše úvěru. Žalovaná byla oprávněna povolený debet čerpat průběžně, a to i opakovaně s tím, že nesmí přesáhnout celkovou výši povoleného debetu. Žalovaná byla oprávněna čerpat povolený debet nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku, přičemž byla povinna povolený debet splatit (tj. zajistit na běžném účtu nulový nebo kreditní zůstatek) nejpozději v poslední den této roční lhůty a zajistit, že tento zůstatek na účtu zůstane alespoň do dne následujícího po dni takového úplného splacení. V případě, že, žalované vznikne nepovolený záporný zůstatek, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna s okamžitou účinností ukončit oprávnění žalované čerpat úvěr a již vyčerpanou částku úvěru prohlásit za splatnou. Součástí smlouvy byly Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu , právnická osoba, ., Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby.

8. Z výpisu z povoleného debetu je zřejmé, jaké částky v období od 27. 8. 2019 účtovala předchůdkyně žalobkyně na smluvní úroky a na úroky z prodlení. Je zřejmé, že ke dni 27. 8. 2019 byl kontokorent zcela splacen (tj. byla splacena jistina i úroky). Dále je z tohoto výpisu patrné, že ke dni 31. 12. 2021 činila výše neuhrazeného smluvního úroku 2 376 Kč.

9. Z výpisu z osobního účtu žalované za období od 27. 8. 2019 vyplývá, že žalovaná kontokorentní úvěr čerpala, přičemž opakovaně překročila úvěrový limit, a vznikl jí tak nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, dále je zřejmé, jak byl úvěr úročen a jaké byly žalované účtovány poplatky.

10. Z doloženého mimořádného výpisu z běžného účtu žalované byly zjištěny veškeré pohyby na běžném účtu žalované za období od 6. 2. 2008 do 10. 2. 2022 a především bylo zjištěno, že na smluvním úroku z kontokorentního úvěru za celé období bylo žalované předepsáno uhradit celkem 12 635,68 Kč.

11. Dopisem ze dne 12. 1. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr za splatný ke dni 12. 1. 2022; celkovou dlužnou částku ve výši 27 733,60 Kč měla žalovaná okamžitě uhradit. Odeslání tohoto dopisu bylo doloženo potvrzením o odeslání z 20. 3. 2022.

12. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala aktuální dluhy žalované, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; dále čerpala informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS); zohlednila příjmy uvedené žalovanou ve výši 21 963 Kč měsíčně a žalovanou uvedené pravidelné výdaje, když žalovaná prohlásila, že tyto údaje jsou pravdivé a úplné. Nákladové složky předchůdkyně žalobkyně stanovila porovnáním žalovanou deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů se zohledněním místa bydliště, přičemž do výpočtu použila vyšší z obou částek. Dále předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila rizika na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod o kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.). Celkový skóring žalované byl proveden na základě aplikačního skóre (primárně sociodemografický profil) nebo integrovaného score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ), transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) a BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů). Předchůdkyně žalobkyně provedla dále kontrolu insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrolu databáze neplatných dokladů (doklad nenalezený v databázi MV), kontrolu interního black listu (IBL) (bez záznamu), vyhodnocení externích úvěrových registrů - BRKI/NRKI (bez negativního záznamu, tj. jen pozitivní úvěrová historie), v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované původní věřitelka porovnávala její příjem a výdaje, výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně dále doložila sdělení právní předchůdkyně žalobkyně ve věci CBL s výsledkem, že o žalované nebyla nalezena negativní informace.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno, jak vyplynulo z předložené smlouvy včetně její přílohy č. 1 (seznam postupovaných pohledávek). O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 9. 3. 2022. Další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti , Anonymizováno, . na žalobkyni, jak vyplynulo z předložené smlouvy a seznamu postupovaných pohledávek. O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 9. 5. 2022, který byl odeslán 10. 5. 2022, což bylo doloženo poštovním podacím archem. Tímto dopisem byla žalovaná zároveň vyzvána k neprodlené úhradě dlužné pohledávky. K úhradě dlužné částky ve výši 32 300,02 Kč pak byla žalovaná vyzvána i předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2022, která byla žalobkyní odeslána téhož dne, jak plyne z poštovního podacího archu.

14. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“15. Na zamýšlený smluvní vztah (s ohledem na datum uzavření smluv) dopadá úprava obsažená v zákoně číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelkou a žalovaná ve smlouvě vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

16. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“17. Výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

18. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

19. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, pojem odborné péče představuje péči vyšší intenzity než „péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž „odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností. Pokud má být tedy zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

20. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně zkoumala na základě údajů, které zjistila v bankovním a nebankovním registru klientských informací (SOLUS), v insolvenčním rejstříku a v evidenci MVČR. Pokud jde o příjem žalované, je v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta uveden příjem žalované 21 963 Kč. Žalobkyně však nepředložila soudu žádné doklady o ověření tohoto příjmu ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a příjem žalované tak zůstal pouze v rovině nepodložených tvrzení. Ani z doloženého mimořádného výpisu z běžného účtu není zřejmé, že by žalované na tento účet docházel pravidelný příjem ze zaměstnání či podnikání, pouze nepravidelně jí sem byly zasílány různé částky z účtu pana , jméno FO, . Totéž platí o výdajové stránce žalované, ani zde nebyly soudu doloženy žádné listiny osvědčující, že by právní předchůdkyně žalobkyně jejich výši řádně ověřovala. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmy žalované a její pravidelné výdaje. Soudu tak nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované.

21. Shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti obsažené v občanském zákoníku. Ohledně neplatnosti právního jednání § 580 odst. 1 občanského zákoníku stanoví následující: „(1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ Nový občanský zákoník již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti, srov. § 586 odst. 1 občanského zákoníku: „(1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.“ Přesto pro určité situace zachovává neplatnost absolutní; tyto situace jsou vymezeny v § 588 občanského zákoníku: „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka-spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

22. Předmětnou smlouvu o povoleném debetu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze vyčerpanou jistinu 21 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 o. z.: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1879 o. z., který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

23. Žalobkyně kromě jistiny úvěru ve výši 21 000 Kč před částečným zpětvzetím požadovala po žalované i kapitalizovaný smluvní úrok v částce 2 376 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o povoleném debetu však na tento úrok neměla nárok, přesněji na smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně z čerpané jistiny neměla nárok ani v průběhu trvání tohoto neplatného smluvního vztahu (tj. neměla na něj nárok od samého počátku). Proto je částky uhrazené na úrok (tedy částky inkasované žalobkyní vždy k poslednímu dni v měsíci z běžného účtu žalované jako „úročení úvěru“) nutno zohlednit a odečíst z jistiny. Vzhledem k tomu, že na úrok za celé období trvání smlouvy bylo žalované předepsáno uhradit celkem 12 635,68 Kč a neuhrazeno ke dni ukončení smlouvy zůstalo 2 376 Kč, je zřejmé, že uhrazená částka, která byla žalobkyní (její právní předchůdkyní) účtována na smluvní úrok je 10 259,68 Kč a tuto částku je třeba od požadované jistiny odečíst. Rovněž je pak třeba od požadované jistiny odečíst částku 6 011 Kč, kterou žalovaná uhradila po podání žaloby a ohledně níž bylo řízení výrokem II. částečně zastaveno, když žalobkyně si tuto částku započetla na plnění, na které nemá nárok (v částce 4 233,60 Kč na kapitalizovaný úrok a na kapitalizovaný úrok z prodlení, v částce 1 777,40 Kč na úrok ve výši 21,90 % ročně z částky 21 000 Kč od 15. 2. 2022 do 6. 7. 2022).

24. S ohledem na shora uvedené soud vycházel z toho, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 16 270,68 Kč (10 259,68 Kč + 6 011 Kč) a žalobkyni proto přiznal právo na zaplacení zbývající části vyčerpané jistiny ve výši 4 729,32 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslaný dopis ze dne 12. 1. 2022, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky a jehož odeslání žalované dne 20. 3. 2022 žalobkyně prokázala potvrzením o odeslání. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku „právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Ustanovení § 573 občanského zákoníku obsahuje domněnku doby dojití a podle tohoto ustanovení se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalované výzva doručena dne 23. 3. 2022. Jelikož dle výzvy byla žalovaná povinna provést úhradu okamžitě, tj. do druhého dne (24. 3. 2022), tak ode dne následujícího, tj. ode dne 25. 3. 2022, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši 11,75 % ročně, soud tedy žalobkyni přiznal sazbu úroku z prodlení v požadované výši. Na úroky z prodlení běžící od 15. 2. 2022 do 24. 3. 2022 z částky 21 000 Kč žalobkyně nemá nárok, stejně jako na úroky z prodlení od 25. 3. 2022 do zaplacení z částky 16 270,68 Kč.

25. Soud tedy žalobu zamítl co do části požadované jistiny ve výši 16 270,68 Kč, co do úroku ve výši 21,90 % ročně z částky 21 000 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 15. 2. 2022 do 24. 3. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 270,68 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měla žalovaná, neboť její úspěch ve věci (při zohlednění žalobkyní požadovaného příslušenství) převažuje nad úspěchem žalobkyně (a to i za situace, kdy za úspěch žalobkyně soud považoval zastavení řízení ohledně částky 6 011 Kč). Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.