13 C 317/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 950 Kč od 4. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím s tím, že požadovaná částka představuje náklady na pobyt a ošetření žalovaného v Protialkoholní záchytné stanici obec dne 1. 2. 2019, kterou provozuje žalobkyně. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal, avšak doposud žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného požadovala také zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to za období od 4. 3. 2019, tj. od dne následujícího po dni splatnosti vystavené faktury, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že fakturou číslo ze dne 1. 2. 2019 žalobkyně žalovanému vyúčtovala za pobyt v Protialkoholní a záchytné stanici obec částku 1 950 Kč, která byla splatná dne 3. 3. 2019. Žalovaný zároveň dne 1. 2. 2019 svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal a zavázal se žalobkyni dlužnou částku uhradit do 30 dnů ode dne uznání. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 30. 1. 2020.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovanému vznikla povinnost podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici provozované žalobkyní, a to na základě § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, dle kterého„ osoba, která pod vlivem alkoholu nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici.“ Jelikož výsledky tohoto vyšetření potvrdily, že žalovaný byl skutečně pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, byl povinen uhradit žalobkyni náklady na pobyt v protialkoholní záchytné stanici, a to v souladu s § 89e zákona o specifických zdravotních službách, který stanoví, že„ prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta.“ Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyně stvrdil svým uznáním ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který říká, že„ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ 6. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok pak žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši.

7. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.