13 C 32/2026

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 68 142,78 Kč s příslušenstvím

I. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 42 000 Kč, se řízení zastavuje.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 37 245,28 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 66 297,10 Kč od 25. 8. 2025 do 21. 10. 2025, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 59 297,10 Kč od 22. 10. 2025 do 18. 11. 2025, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 52 297,10 Kč od 19. 11. 2025 do 12. 12. 2025, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 45 297,10 Kč od 13. 12. 2025 do 16. 01. 2026, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 38 297,10 Kč od 17. 1. 2026 do 17. 2. 2026, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 31 297,10 Kč od 18. 2. 2026 do 23. 3. 2026, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 24 297,10 Kč od 24. 3. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 68 142,78 Kč od 25. 8. 2025 do 21. 10. 2025, s úrokem z prodlení z částky 61 142,78 Kč od 22. 10. 2025 do 18. 11. 2025, s úrokem z prodlení z částky 54 142,78 Kč od 19. 11. 2025 do 12. 12. 2025, s úrokem z prodlení z částky 47 142,78 Kč od 13. 12. 2025 do 16. 1. 2026, s úrokem z prodlení z částky 40 142,78 Kč od 17. 1. 2026 do 17. 2. 2026, s úrokem z prodlení z částky 33 142,78 Kč od 18. 2. 2026 do 23. 3. 2026, s úrokem z prodlení z částky 26 142,78 Kč od 24. 3. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 207 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 10. 2025 domáhala zaplacení 68 142,78 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 14. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. Anonymizováno. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 20,40 % ročně v měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 744 Kč splatných k 17. dni měsíce počínaje 17. 4. 2023. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, lustrovala žalovanou v bankovních a nebankovních registrech (CBCB), provedla kontrolu přes systém CRIF. Dále vyhodnotila kreditní a debetní obraty žalované na běžném účtu. V rámci skóringového modelu žalobkyně využila též statistická data a vyhodnotila informace získané o žalované i z hlediska demografických dat (typ zaměstnání, rodinný stav, věk, bytové poměry atd.). Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila, proto žalobkyně prohlásila všechny pohledávky z této smlouvy za okamžitě splatné. Na předmětný úvěr žalovaná za období do 23. 7. 2024 uhradila celkem toliko 63 668,05 Kč. Kromě dlužné jistiny ve výši 66 297,10 Kč žalobkyně po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 882,77 Kč (ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od 25. 7. 2024 do 24. 8. 2025), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 219,73 Kč (z dlužné jistiny a poplatků za období od 26. 6. 2024 do 24. 8. 2025), úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 66 297,10 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 68 142,78 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 18. 2. 2026 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to co do částky 21 000 Kč, neboť tuto částku žalovaná uhradila žalobkyni po podání žaloby, konkrétně uhradila dne 21. 10. 2025 částku 7 000 Kč, dne 18. 11. 2025 částku 7 000 Kč a dne 12. 12. 2025 částku 7 000 Kč. Tyto platby byly započteny na částečnou úhradu jistiny. Podáním ze dne 16. 4. 2026 vzala žalobkyně svoji žalobu opět částečně zpět, a to opět co do částky 21 000 Kč, neboť žalovaná uhradila dne 16. 1. 2026 částku 7 000 Kč, dne 17. 2. 2026 částku 7 000 Kč a dne 23. 3. 2023 částku 7 000 Kč. I tyto platby byly započteny na částečnou úhradu jistiny.

3. Žalobkyně po obou částečných zpětvzetích požadovala zaplacení částky 26 142,78 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 882,77 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 219,73 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 66 297,10 Kč od 25. 8. 2025 do 21. 10. 2025, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 59 297,10 Kč od 22. 10. 2025 do 18. 11. 2025, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 52 297,10 Kč od 19. 11. 2025 do 12. 12. 2025, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 45 297,10 Kč od 13. 12. 2025 do 16. 01. 2026, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 38 297,10 Kč od 17. 1. 2026 do 17. 2. 2026, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 31 297,10 Kč od 18. 2. 2026 do 23. 3. 2026, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 24 297,10 Kč od 24. 3. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 142,78 Kč od 25. 8. 2025 do 21. 10. 2025, se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 142,78 Kč od 22. 10. 2025 do 18. 11. 2025, se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 142,78 Kč od 19. 11. 2025 do 12. 12. 2025, se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 142,78 Kč od 13. 12. 2025 do 16. 1. 2026, se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 142,78 Kč od 17. 1. 2026 do 17. 2. 2026, se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 142,78 Kč od 18. 2. 2026 do 23. 3. 2026, se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 142,78 Kč od 24. 3. 2026 do zaplacení.

4. Žalovaná uvedla, že se domnívala, že splnila veškeré kroky k uzavření smíru, k němuž však nedošlo. Dále žalovaná uvedla, že od října zasílá na svůj dluh pravidelně splátky ve výši 7 000 Kč.

5. Dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl dle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu zastavil; řízení tedy bylo zastaveno celkem ohledně částky 42 000 Kč.

7. Ve zbytku se soud žalobou věcně zabýval a za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") rozhodl bez nařízení jednání.

8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb Anonymizováno elektronického bankovnictví. Dále byla mezi žalovanou a žalobkyní dne 14. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. Anonymizováno. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet č. č. účtu neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč. Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 20,40 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 744 Kč (tj. bez poplatku za pojištění ve výši 248 Kč). Splatnost měsíčních splátek byla vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatky uvedené ve smlouvě (za pojištění a za případné upomínky/výzvy k úhradě). Pro případ prodlení žalované byla žalobkyně oprávněna účtovat jí úrok z prodlení v zákonné výši, dále zasílat upomínky a výzvy a účtovat za jejich zaslání poplatky, rovněž byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit.

9. Žalobkyně předložila soudu Záznam o podpisu klienta týkající se podpisu žádosti o úvěr a dále i Záznam o podpisu klienta týkající se Předsmluvní informace a náležitého vysvětlení k žádosti o úvěr; z obou těchto záznamů vyplývá, že podpisy byly realizovány sjednanou elektronickou formou dle Obchodních podmínek pro poskytování služeb Elektronického bankovnictví. Dále žalobkyně doložila Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru včetně Vysvětlení předsmluvních informací a dále doložila i Obchodní podmínky pro Anonymizováno spotřebitelské úvěry, Sazebník Anonymizováno pro fyzické osoby – občany a Všeobecné pojistné podmínky - Pojištění osob ze dne 1. 7. 2018.

10. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem 41 920 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 5 000 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí 13 010 Kč.

11. Z listiny označené Internal soud zjistil, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to přesně tak, jak žalobkyně uvedla v žalobě (v jejím upřesnění).

12. Z dokumentu Informace z Credit Bureau (CBCB informace) bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy aktivní 4 splátkové kontrakty a hypotéky (spotřebitelský úvěr ze dne 26. 8. 2021 s nesplacenou jistinou včetně úroku 9 478 Kč, osobní úvěr ze dne 29. 12. 2022 s nesplacenou jistinou včetně úroku 20 196 Kč, osobní úvěr ze dne 19. 1. 2023 s nesplacenou jistinou včetně úroku 21 924 Kč, osobní úvěr ze dne 19. 12. 2022 s nesplacenou jistinou včetně úroku 46 090 Kč, další 2 kontrakty měla již ukončené.

13. Z výstupu ze systému CRIF bylo zjištěno, že výsledek vyhodnocení žádosti žalované systémem žalobkyně bylo „schváleno“. Credit Burreau skóre žalované bylo 376, platební kapacita 8 705,93 Kč. Je zde dále uvedeno, že žalovaná je zaměstnána s měsíčním čistým příjmem 41 920 Kč a pravidelné měsíční výdaje žalované bez splátek úvěrů činí 5 000 Kč a měsíční splátky úvěrů činí 13 010 Kč. Dále jsou zde uvedeny zjištěné dříve poskytnuté úvěry žalované (jeden Poštovní účet – typ úvěru 4022 se zůstatkem 5 567,04 Kč, tři spotřební úvěry krátkodobé – ze dne 19. 12. 2022, ze dne 29. 12. 2022 a ze dne 19. 1. 2023 a jeden spotřební úvěr dlouhodobý ze dne 7. 3. 2023 ve výši 265 000 Kč).

14. Z výpisu z běžného účtu žalované (přijaté platby) za období od 11. 3. 2022 do 10. 3. 2023 soud zjistil, že žalované na účet pravidelně každý měsíc přicházela mzda od podezřelý výraz podezřelý výraz adresa v průměrné výši 30 800 Kč; dále bylo zjištěno, že dne 19. 12. 2022 žalovaná čerpala úvěr ve výši 45 000 Kč, dne 29. 12. 2022 čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč, dne 19. 1. 2023 čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč, dne 17. 2. 2023 čerpala úvěr ve výši 150 000 Kč a dne 7. 3. 2023 čerpala úvěr ve výši 265 000 Kč.

15. Z výpisu z běžného účtu žalované (všechny platby) za období od 2. 3. 2022 do 13. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná provedla velké množství transakcí, především plateb kartou u obchodníků. Nebyly však zjištěny žádné pravidelné platby související s bydlením (platby energií, vodného a stočného, nájemného apod.).

16. Výpisem z účtu žalované bylo doloženo čerpání úvěru v plné výši 100 000 Kč dne 14. 3. 2023.

17. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023 bylo dále zjištěno, že dne 7. 3. 2023 žalované došla na účet částka 265 000 Kč, přičemž téhož dne byla částka 151 478,57 Kč poukázána na splátku spotřebitelského úvěru; dne 10. 3. 2023 jí na účet došla mzda od podezřelý výraz adresa ve výši 33 284 Kč; dne 17. 3. 2023 žalované odešla splátka úvěru ve výši 4 190 Kč, 1 836 Kč a 1 658,92 Kč a dne 19. 3. 2023 ve výši 168,08 Kč; počáteční zůstatek na účtu k 1. 3. 2023 činil 40,16 Kč a konečný zůstatek ke dni 31. 3. 2023 činil 10,92 Kč; celkové příjmy na účtu za toto období činily 433 162,57 Kč (včetně čerpání úvěru) a celkové výdaje z tohoto účtu činily 433 191,81 Kč.

18. Způsob, jakým byl úvěr žalovanou průběžně splácen (jaké částky byly účtovány na jistinu, poplatky, úroky a úroky z prodlení) vyplývá z předloženého historického výpisu z úvěrového účtu. Žalobkyně doložila v tabulce vývoj dlužné jistiny, obchodního úroku, sankčního úroku a sankčních poplatků. Dále doložila detailní transakční historii, z níž je patrné, jak žalovaná úvěr splácela a jak byly jednotlivé platby započteny. Zejména bylo z těchto listin zjištěno, že žalovaná ve splátkách celkem uhradila částku 63 668,05 Kč.

19. Dopisem ze dne 19. 7. 2024 oznámila žalovaná žalobkyni změnu zasílací adresy (nově adresa, Česká republika). 20. 1. upomínkou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 4 605,95 Kč, s níž byla k 4. 8. 2024 v prodlení. 1. výzvou ji žalobkyně vyzvala k úhradě částky 4 853,95 Kč, s níž byla v prodlení k 27. 8. 2024. Další výzvou (opakovaná 2. výzva) ji žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky 5 625,25 Kč a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru. Výzvou ze dne 14. 2. 2025 (poslední výzva k zaplacení dluhu) ji žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky 16 984,43 Kč a opětovně ji upozornila na možnost zesplatnění úvěru; výzva byla žalované dle podacího archu odeslána 14. 2. 2025. Dopisem ze dne 28. 4. 2025 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení celé dlužné částky ve výši 75 726,15 Kč; dopis byl žalované na poště 30. 4. 2025 uložen a následně žalovanou vyzvednut.

21. K úhradě dluhu pak žalobkyně žalovanou vyzvala též předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2025, v níž byla žalované k zaplacení stanovena lhůta do 5 dnů od doručení této výzvy. Dle potvrzení o podání byla předžalobní výzva odeslána dne 11. 9. 2025.

22. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 23. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

24. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 25. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 26. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 27. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ 28. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

29. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“ 30. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala na základě informací, které zjistila od žalované v žádosti o úvěr, lustrovala žalovanou v bankovních a nebankovních registrech (CBCB) a provedla kontrolu přes systém CRIF. Dále žalobkyně vycházela z výpisů z běžného účtu žalované a výši poskytnutého úvěru vyhodnotila na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na něm. V rámci skóringového modelu žalobkyně využila též statistická data a vyhodnotila informace získané o žalované i z hlediska demografických dat.

31. Co se týče příjmů žalované, zde tedy žalobkyně vycházela kromě údajů zjištěných od samotné žalované především z peněžních obratů na běžném účtu žalované. Pokud tedy jde o povinnost žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že ačkoli si žalobkyně nevyžádala přímo výplatní pásky ani pracovní smlouvu žalované, určitým způsobem (prostřednictvím výpisů z účtu žalované), prověřila, že žalované je vyplácena mzda ze zaměstnání, neboť tato skutečnost je z těchto výpisů zřetelná. Příjmy žalované ze zaměstnání (tedy pravidelné příjmy) sice nedosahovaly průměrné výše 41 920 Kč, jak uvedla žalovaná a jak žalobkyně kalkulovala, avšak, byť v částce o cca 10 000 Kč nižší, byly dle názoru soudu výpisem z účtu ověřeny. Co se však týče výdajové stránky, tuto žalobkyně podrobněji nezjišťovala a neověřovala (s výjimkou splátek jiných úvěrů zjištěných z příslušných registrů), tedy výdaje na bydlení, na jídlo, ošacení a další běžné výdaje nijak nezkoumala, přičemž přinejmenším výdaje žalované na bydlení byly objektivně zjistitelné (např. z dokladů SIPO, z faktur za energie, z nájemní smlouvy apod.). Z předložených výpisů z účtu však žádné takové pravidelné výdaje seznatelné nebyly. Ani postup, kdy žalobkyně vycházela z tvrzení žalované v kombinaci se statistickými daty není dostačující, neboť především náklady na bydlení, ale i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Výdaje spojené s bydlením přitom představují podstatnou a obtížně redukovatelnou část výdajů každého člověka, a je tedy nutné jim věnovat zvýšenou pozornost, což nelze nahradit ani pouhým zohledněním aktuální výše životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím údajů uvedených samotným žalovaným a statistických údajů. Žalobkyně však ani nezjišťovala, zda žalovaná bydlí ve vlastní nemovitosti či např. v nájmu. Je vždy nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. Pokud tedy jde o výdaje žalované, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly z její strany řádně prověřovány. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Navíc v situaci, kdy žalobkyni bylo známo, že žalovaná v krátkém období před uzavřením úvěrové smlouvy uzavřela několik jiných úvěrových kontraktů na nemalé částky, měla žalobkyně tím spíše její schopnost další úvěrový závazek řádně splatit důkladně prověřit, neboť jí muselo být zřejmé, že žalovaná se dostala do dluhové spirály a dochází u ní k řetězení úvěrů, kdy jsou stávající dluhy spláceny prostřednictvím dalších půjček. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně této své povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované řádně nedostála.

32. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 33. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ 34. Žalované byla poskytnuta částka 100 000 Kč a žalovaná celkem žalobkyni splatila již 105 668,05 Kč (částku 63 668,05 Kč ve splátkách do 23. 7. 2024 a částku 42 000 Kč v období od října 2025 do března 2026, o níž bylo řízení částečně zastaveno), tedy uhradila více, než kolik byla povinna, soud proto žalobu ve zbývající části (tedy v části, v níž nebylo řízení zastaveno) zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobě nebylo sice ani z části vyhověno, nicméně za úspěch žalobkyně je nutné považovat to, že řízení bylo zastaveno ohledně částky 35 000 Kč, kterou žalovaná uhradila po podání žaloby. Zbylých 7 000 Kč, ohledně nichž bylo řízení též zastaveno, bylo uhrazeno ještě před podáním žaloby (a sice 21. 10. 2025, přičemž žaloba byla podána 23. 10. 2025), ohledně této částky tedy byla „úspěšná“ žalovaná, stejně tak ohledně zbylé částky 37 245,28 Kč s příslušenstvím, neboť v této části byla žaloba zamítnuta. Celkem žalobkyně požadovala zaplacení 90 982,13 Kč (za účelem stanovení míry úspěchu soud kapitalizoval požadované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 7. 7. 2026), přičemž úspěšná byla ohledně částky 35 000 Kč. Její úspěch tedy odpovídá 38,5 %, ve zbylých 61,5 % byla úspěšná žalovaná a má proto nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, a to ve výši odpovídající rozdílu uvedených procentních hodnot (tj. 23 %). Právo na náhradu nákladů řízení účastníka, jenž v řízení nebyl zastoupen advokátem, se řídí § 151 odst. 3 o. s. ř.: „Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.“ Zvláštním prováděcím předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Podle § 2 odst. 3 vyhlášky činí výše paušální náhrady v této věci 300 Kč za každý úkon. Nicméně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 za použití analogie dovodil, že za účelem stanovení výše náhrady za úkony učiněné po 1. 1. 2025 je nutné aplikovat § 13 odst. 4 advokátního tarifu a účastníku přiznat náhradu ve výši 450 Kč. Soud proto žalované za podaný odpor a vyjádření ve věci ze dne 4. 3. 2026 přiznal náhradu ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč). Jelikož žalovaná má právo na náhradu 23 % nákladů, uložil soud žalobkyni, aby žalované nahradila 207 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.