13 C 46/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 67 574 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 574 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 67 574 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 67 574 Kč od 1. 1. 2024 do 10. 2. 2024, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 979 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení 67 574 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedenou sumu zaplatila , právnická osoba, , za žalovaného (svého syna), který byl v této nemocnici několikrát hospitalizovaný. Žalobkyně platby za žalovaného provedla proto, že žalovaný se opakovaně zadlužuje a zdržuje se na neznámém místě, a vzhledem k tomu, že nemocnice peníze vymáhala, měla žalobkyně obavu o rodinný dům, který má s žalovaným v podílovém spoluvlastnictví. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období od 1. 1. 2024 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že fakturou ze dne 26. 5. 2022 č. , Anonymizováno, splatnou dne 9. 6. 2022 vyúčtovala , právnická osoba, , žalovanému celkem k úhradě částku 19 438 Kč za provedené vyšetření. Z doloženého „Vyúčtování poskytnuté zdravotní péče samoplátci“ jsou patrné jednotlivé částky, které byly účtovány za konkrétní úkony. Dopisem ze dne 21. 6. 2022 upozornila , právnická osoba, , žalovaného na neuhrazenou fakturu č. , RČ, a vyzvala jej k úhradě na účet číslo , č. účtu, nejpozději do 30. 6. 2022. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 13. 4. 2023, č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit , právnická osoba, , částku 19 438 Kč vyplývající ze shora uvedené faktury a náhradu nákladů řízení ve výši 10 499 Kč. Dopisem ze dne 1. 8. 2023 vyzvala , právnická osoba, , prostřednictvím své advokátky žalovaného k úhradě dlužné částky 19 438 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 10 499 Kč do 10. 8. 2023 na účet , právnická osoba, č. , č. účtu, nebo v hotovosti, a upozornila žalovaného na možnost exekučního vymáhání. Dopisem ze dne 14. 8. 2023 oznámila žalobkyně , právnická osoba, , že se rozhodla uhradit dluh ve výši 19 438 Kč a náklady řízení ve výši 10 499 Kč za žalovaného, aby tak předešla exekuci na majetek (rodinný dům) v podílovém spoluvlastnictví. Poštovní poukázkou ze dne 14. 8. 2023 uhradila žalobkyně na bankovní účet číslo , č. účtu, částku 10 499 Kč. Další poukázkou z téhož dne uhradila žalobkyně na tentýž účet částku 19 438 Kč. Dopisem ze dne 31. 8. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celkové částky 29 937 Kč do 15. 9. 2023.Fakturou ze dne 15. 9. 2023 č. , Anonymizováno, splatnou dne 29. 9. 2023 vyúčtovala , právnická osoba, , žalovanému celkem k úhradě částku 37 636,83 Kč za poskytnutou zdravotní péči. Z doloženého „Vyúčtování péče“ je zřejmé, jaká konkrétní péče byla žalovanému poskytnuta a jaké konkrétní částky byly účtovány. Dopisem ze dne 23. 10. 2023 vyzvala , právnická osoba, , žalovaného k úhradě dluhu ve výši 37 636,83 Kč nejpozději do 3. 11. 2023, a to na účet , právnická osoba, , číslo , č. účtu, . Poštovní poukázkou ze dne 6. 12. 2023 uhradila žalobkyně na účet číslo , č. účtu, částku 37 637 Kč.Z dopisů žalované adresovaných Policii ČR, Obvodnímu oddělení , adresa, , konkrétně z trestního oznámení ze dne 30. 9. 2023 a z žádosti o pátrání po žalovaném ze dne 5. 10. 2023 vyplývá, že žalovaný se dlouhodobě nezdržuje v místě svého trvalého pobytu a nehradí své dluhy. Z doložených pohlednic je zřejmé, že tyto byly odeslané žalovaným 17. 12. 2022 a 30. 3. 2023 z Norska.Žalobkyně žalovaného k úhradě části dluhu vyzvala nejprve dopisem ze dne 31. 8. 2023 (odeslání tohoto dopisu však nebylo nijak doloženo). Předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2024, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z 15. 1. 2024, byl žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky 67 574 Kč do 10. 2. 2024.Z popsaných zjištění je zřejmé, že žalobkyně plnila věřiteli žalovaného (, právnická osoba, ) a zapravila tak dluh žalovaného. Plnění za třetí osobu je upraveno v § 1936 občanského zákoníku a tomu, kdo takto plní dluh za jiného dává občanský zákoník možnost požadovat na věřiteli postoupení pohledávky, kterou má za dlužníkem. Z žaloby však nevyplývá, že by žalobkyně vůči , právnická osoba, , toto právo uplatnila. Při posouzení nároku žalobkyně je tedy namístě uvažovat o možném bezdůvodném obohacení žalovaného. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení vypočtených v § 2991 odst. 1 občanského zákoníku je právě i situace, kdy bylo za někoho plněno, co měl po právu plnit sám. V projednávané věci však nelze pominout, že žalobkyně si byla vědoma, že plní na dluh nikoli svůj, ale na dluh žalovaného. Přitom obecně platí, že vědomé plnění nedluhu je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení, toto pravidlo je zakotveno v § 2997 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku: „(1) … Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.“ Nicméně Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 208/2019 ze dne 3. 5. 2019 dospěl k následujícímu závěru: „Právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním za jiného (§ 2991 o. z.) není vyloučeno podle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. samotnou skutečností, že ochuzený (plnitel) vědomě poskytl plnění namísto obohaceného (dlužníka), ač k tomu nebyl povinen, ani tím, že si ochuzený na věřiteli nevymínil postoupení pohledávky dle § 1936 odst. 2 o. z.“ Z okolností projednávané věci je přitom zřejmé, že žalobkyně v žádném případě neměla v úmyslu poskytnutím plnění rozmnožit majetkovou sféru žalovaného bez založení jakékoli povinnosti k protiplnění či vypořádání prospěchu vyvolaného zánikem splněného dluhu. Naopak je patrné, že žalobkyně k plnění za žalovaného přistoupila, aniž by však měla v úmyslu od následného vymáhání dluhu po žalovaném upustit a dluh za něj uhradila pod tlakem okolností, kdy hrozilo, že dluh žalovaného bude vymáhán exekučně a bude uspokojen z prodeje rodinného domu, v němž žalobkyně bydlí a který má s žalovaným v podílovém spoluvlastnictví. V souladu s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu má soud za to, že na projednávanou věc pravidlo obsažené v § 2997 odst. 1 občanského zákoníku nedopadá a žalovaný je dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil.Žalobkyně v řízení doložila existenci dluhu žalovaného vůči , právnická osoba, , doložila též, že za něj tento dluh v plné výši (67 574 Kč) uhradila a soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Co se týče požadovaného úroku z prodlení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné na výzvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. , spisová značka, ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu, jejíž odeslání dne 15. 1. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem (odeslání dopisu ze dne 31. 8. 2023, v němž žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě části dluhu, nebylo doloženo). Žalovanému byla ve výzvě určena lhůta k plnění do 10. 2. 2024, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, ode dne následujícího, tj. ode dne 11. 2. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení žalobkyně požadovala již od 1. 1. 2024, soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení požadovaného za období od 1. 1. 2024 do 10. 1. 2024 jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Neúspěch žalobkyně ohledně části úroků z prodlení, je ve vztahu k požadované jistině marginální, a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši.Právo na náhradu nákladů řízení účastníka, jenž v řízení nebyl zastoupen advokátem, se řídí § 151 odst. 3 o. s. ř.: „Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.“ Zvláštním prováděcím předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Podle § 2 odst. 3 vyhlášky činí výše paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Žalobkyně učinila dva úkony (výzva k plnění, žaloba) a za každý z nich jí náleží 300 Kč, dále jí náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek, který činil 3 379 Kč. Celkem náklady žalobkyně činí 3 979 Kč.