13 C 46/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného, o zaplacení částky 67 574 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 574 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 67 574 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 67 574 Kč od 1. 1. 2024 do 10. 2. 2024, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 979 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení 67 574 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedenou sumu zaplatila právnická osoba, za žalovaného (svého syna), který byl v této nemocnici několikrát hospitalizovaný. Žalobkyně platby za žalovaného provedla proto, že žalovaný se opakovaně zadlužuje a zdržuje se na neznámém místě, a vzhledem k tomu, že nemocnice peníze vymáhala, měla žalobkyně obavu o rodinný dům, který má s žalovaným v podílovém spoluvlastnictví. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období od 1. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že fakturou ze dne 26. 5. 2022 č. Anonymizováno splatnou dne 9. 6. 2022 vyúčtovala právnická osoba, žalovanému celkem k úhradě částku 19 438 Kč za provedené vyšetření. Z doloženého „Vyúčtování poskytnuté zdravotní péče samoplátci“ jsou patrné jednotlivé částky, které byly účtovány za konkrétní úkony. Dopisem ze dne 21. 6. 2022 upozornila právnická osoba, žalovaného na neuhrazenou fakturu č. RČ a vyzvala jej k úhradě na účet číslo č. účtu nejpozději do 30. 6. 2022. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 13. 4. 2023, č. j. spisová značka, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit právnická osoba, částku 19 438 Kč vyplývající ze shora uvedené faktury a náhradu nákladů řízení ve výši 10 499 Kč. Dopisem ze dne 1. 8. 2023 vyzvala právnická osoba, prostřednictvím své advokátky žalovaného k úhradě dlužné částky 19 438 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 10 499 Kč do 10. 8. 2023 na účet právnická osoba č. č. účtu nebo v hotovosti, a upozornila žalovaného na možnost exekučního vymáhání. Dopisem ze dne 14. 8. 2023 oznámila žalobkyně právnická osoba, že se rozhodla uhradit dluh ve výši 19 438 Kč a náklady řízení ve výši 10 499 Kč za žalovaného, aby tak předešla exekuci na majetek (rodinný dům) v podílovém spoluvlastnictví. Poštovní poukázkou ze dne 14. 8. 2023 uhradila žalobkyně na bankovní účet číslo č. účtu částku 10 499 Kč. Další poukázkou z téhož dne uhradila žalobkyně na tentýž účet částku 19 438 Kč. Dopisem ze dne 31. 8. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celkové částky 29 937 Kč do 15. 9. 2023. Fakturou ze dne 15. 9. 2023 č. Anonymizováno splatnou dne 29. 9. 2023 vyúčtovala právnická osoba, žalovanému celkem k úhradě částku 37 636,83 Kč za poskytnutou zdravotní péči. Z doloženého „Vyúčtování péče“ je zřejmé, jaká konkrétní péče byla žalovanému poskytnuta a jaké konkrétní částky byly účtovány. Dopisem ze dne 23. 10. 2023 vyzvala právnická osoba, žalovaného k úhradě dluhu ve výši 37 636,83 Kč nejpozději do 3. 11. 2023, a to na účet právnická osoba, číslo č. účtu. Poštovní poukázkou ze dne 6. 12. 2023 uhradila žalobkyně na účet číslo č. účtu částku 37 637 Kč. Z dopisů žalované adresovaných Policii ČR, Obvodnímu oddělení adresa, konkrétně z trestního oznámení ze dne 30. 9. 2023 a z žádosti o pátrání po žalovaném ze dne 5. 10. 2023 vyplývá, že žalovaný se dlouhodobě nezdržuje v místě svého trvalého pobytu a nehradí své dluhy. Z doložených pohlednic je zřejmé, že tyto byly odeslané žalovaným 17. 12. 2022 a 30. 3. 2023 z Norska. Žalobkyně žalovaného k úhradě části dluhu vyzvala nejprve dopisem ze dne 31. 8. 2023 (odeslání tohoto dopisu však nebylo nijak doloženo). Předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2024, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z 15. 1. 2024, byl žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky 67 574 Kč do 10. 2. 2024. Z popsaných zjištění je zřejmé, že žalobkyně plnila věřiteli žalovaného (právnická osoba) a zapravila tak dluh žalovaného. Plnění za třetí osobu je upraveno v § 1936 občanského zákoníku a tomu, kdo takto plní dluh za jiného dává občanský zákoník možnost požadovat na věřiteli postoupení pohledávky, kterou má za dlužníkem. Z žaloby však nevyplývá, že by žalobkyně vůči právnická osoba, toto právo uplatnila. Při posouzení nároku žalobkyně je tedy namístě uvažovat o možném bezdůvodném obohacení žalovaného. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení vypočtených v § 2991 odst. 1 občanského zákoníku je právě i situace, kdy bylo za někoho plněno, co měl po právu plnit sám. V projednávané věci však nelze pominout, že žalobkyně si byla vědoma, že plní na dluh nikoli svůj, ale na dluh žalovaného. Přitom obecně platí, že vědomé plnění nedluhu je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení, toto pravidlo je zakotveno v § 2997 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku: „(1) … Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.“ Nicméně Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 208/2019 ze dne 3. 5. 2019 dospěl k následujícímu závěru: „Právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním za jiného (§ 2991 o. z.) není vyloučeno podle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. samotnou skutečností, že ochuzený (plnitel) vědomě poskytl plnění namísto obohaceného (dlužníka), ač k tomu nebyl povinen, ani tím, že si ochuzený na věřiteli nevymínil postoupení pohledávky dle § 1936 odst. 2 o. z.“ Z okolností projednávané věci je přitom zřejmé, že žalobkyně v žádném případě neměla v úmyslu poskytnutím plnění rozmnožit majetkovou sféru žalovaného bez založení jakékoli povinnosti k protiplnění či vypořádání prospěchu vyvolaného zánikem splněného dluhu. Naopak je patrné, že žalobkyně k plnění za žalovaného přistoupila, aniž by však měla v úmyslu od následného vymáhání dluhu po žalovaném upustit a dluh za něj uhradila pod tlakem okolností, kdy hrozilo, že dluh žalovaného bude vymáhán exekučně a bude uspokojen z prodeje rodinného domu, v němž žalobkyně bydlí a který má s žalovaným v podílovém spoluvlastnictví. V souladu s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu má soud za to, že na projednávanou věc pravidlo obsažené v § 2997 odst. 1 občanského zákoníku nedopadá a žalovaný je dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil. Žalobkyně v řízení doložila existenci dluhu žalovaného vůči právnická osoba, doložila též, že za něj tento dluh v plné výši (67 574 Kč) uhradila a soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Co se týče požadovaného úroku z prodlení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné na výzvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. spisová značka). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu, jejíž odeslání dne 15. 1. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem (odeslání dopisu ze dne 31. 8. 2023, v němž žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě části dluhu, nebylo doloženo). Žalovanému byla ve výzvě určena lhůta k plnění do 10. 2. 2024, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, ode dne následujícího, tj. ode dne 11. 2. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení žalobkyně požadovala již od 1. 1. 2024, soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení požadovaného za období od 1. 1. 2024 do 10. 1. 2024 jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Neúspěch žalobkyně ohledně části úroků z prodlení, je ve vztahu k požadované jistině marginální, a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Právo na náhradu nákladů řízení účastníka, jenž v řízení nebyl zastoupen advokátem, se řídí § 151 odst. 3 o. s. ř.: „Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.“ Zvláštním prováděcím předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Podle § 2 odst. 3 vyhlášky činí výše paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Žalobkyně učinila dva úkony (výzva k plnění, žaloba) a za každý z nich jí náleží 300 Kč, dále jí náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek, který činil 3 379 Kč. Celkem náklady žalobkyně činí 3 979 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.