13 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 110 150 Kč s příslušenstvím

I. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 50 150 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč, a to do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 508 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 110 150 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba. se žalovaným uzavřela dvě smlouvy o úvěru a na základě těchto smluv poskytla žalovanému dvakrát částku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit za podmínek stanovených ve smlouvě do 30 dnů od jejího poskytnutí. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr, žalobkyně v případě obou smluv uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala její právní předchůdkyně v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., kdy zejména provedla lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a dále vycházela z informací sdělených žalovaným ohledně svých příjmů a výdajů. Žalobkyně výslovně uvedla, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením obou úvěrů. Žalovaný na své dluhy neuhradil ničeho. Obě pohledávky byly smlouvou postoupeny nejprve na společnost právnická osoba a následně na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 800 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč, poplatků za upomínky formou písemných výzev ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 690 Kč. právnická osoba žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 800 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč, poplatků za upomínky formou písemných výzev ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 060 Kč.

2. Podáním ze dne 20. 2. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 23 890 Kč (úrok ve výši 900 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 800 Kč, poplatky za upomínky formou SMS a emailových zpráv ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 12 690 Kč), a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení. Dále vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 26 260 Kč (úrok ve výši 900 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 800 Kč, poplatky za upomínky formou SMS a emailových zpráv ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 12 060 Kč), a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrových smluv.

3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených částek s příslušenstvím zastavil.

4. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení dvou dlužných jistin v celkové výši 60 000 Kč (ve výši 30 000 Kč a 30 000 Kč).

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným byla dne 16. 7. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému na jeho účet č. č. účtu poskytnout částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 900 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 800 Kč do 15. 8. 2024. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně doložila i předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dále bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným byla dne 15. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou byla prodloužena splatnost předchozího spotřebitelského úvěru poskytnutého dle smlouvy č. hodnota do 25. 8. 2024. Současně byl nově vyčíslen úrok, který byl žalovaný povinen uhradit ve výši 300 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč. Konečně dne 23. 8. 2024 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou byla prodloužena splatnost úvěru do 24. 9. 2024 a současně byl nově vyčíslen úrok, který byl žalovaný povinen uhradit ve výši 900 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 800 Kč. Z potvrzení o platbě vystaveného právnická osoba. plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. č. účtu dne 16. 7. 2024 částku 30 000 Kč se zprávou pro příjemce Půjčka. Dopisy ze dne 10. 10. 2024 a ze dne 28. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to vždy do 5 dnů od doručení dané výzvy. Z přehledu upomínek plyne, že žalovanému bylo zasláno celkem hodnota SMS upomínek a 10 e-mailových upomínek. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. na společnost právnická osoba 7. Dále bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným byla dne 15. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému na jeho účet č. č. účtu poskytnout částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 900 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 800 Kč do 15. 10. 2024. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně doložila i předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dále bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným byla dne 15. 9. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou byla prodloužena splatnost předchozího spotřebitelského úvěru poskytnutého dle smlouvy č. hodnota do 15. 10. 2024. Z potvrzení o platbě vystaveného právnická osoba. plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. č. účtu dne 16. 8. 2024 částku 30 000 Kč se zprávou pro příjemce Půjčka. Dopisy ze dne 31. 10. 2024 a ze dne 18. 11. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to vždy do 5 dnů od doručení dané výzvy. Z přehledu upomínek plyne, že žalovanému bylo zasláno celkem hodnota SMS upomínek a 10 e-mailových upomínek. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. na společnost právnická osoba 8. Další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila společnost právnická osoba obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

9. K zaplacení dlužných částek byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 30. 10. 2025, která byla dle podacího archu následujícího dne odeslána.

10. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření dvou smluv o úvěru tak, jak tento institut upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 11. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by mu úvěry byly poskytovány v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

12. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 13. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ 16. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

17. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

19. Žalobkyně přitom ani přes výzvu soudu nepředložila žádné důkazy o tom, že původní věřitelkou byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv řádně zkoumána, když žalobkyně výslovně uvedla, že žádné takové důkazy nemá k dispozici. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smluv posoudit úvěruschopnost žalovaného.

20. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 21. Předmětné smlouvy (včetně jejich dodatků, jimiž byla prodloužena splatnost) tak je nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč a 30 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávky za žalovaným byly následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

22. Jelikož žalovaný na své dluhy nic neuhradil, soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení obou jistin celkem ve výši 60 000 Kč. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rejstříku zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalovanému byla v nedávné době zahájena další 2 civilní řízení, kde je rovněž žalován v důsledku nesplácení úvěrů či zápůjček, přičemž v jednom případě mu již byla pravomocně uložena povinnost k zaplacení částky 20 000 Kč (ve druhém případě je žalován o zaplacení 25 260 Kč). V jednom jiném případě již byla proti žalovanému zahájena i exekuce, kde je po něm vymáhána částka přes 42 000 Kč a dále náklady řízení a náklady exekuce. Jiné informace o majetkové situaci žalovaného nejsou soudu známy, jelikož žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. S ohledem na existenci dalších závazků žalovaného, které jsou předmětem soudních řízení včetně řízení exekučního, se při zohlednění výše dlužné částky soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta pěti měsíců od právní moci rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, ve spojení s § 146 odst. 2 větou první, dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, proto ta část řízení, v níž bylo řízení zastaveno, představuje její „neúspěch ve věci“. Při poměřování úspěchu a neúspěchu je tedy možné vycházet z toho, co žalobkyně požadovala v žalobě, což bylo celkem 123 720,88 Kč, přičemž přiznáno jí bylo 60 000 Kč (za účelem zjištění poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud kapitalizoval úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 14. 7. 2026). Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 49 % a z 51 % neúspěšná. Ve věci tak byl převážně úspěšný žalovaný a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Jelikož řízení bylo z části zastaveno bez toho, že by ve věci bylo jednáno, rozhodl soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Soudní poplatek z žaloby činil 5 508 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby činí soudní poplatek 3 000 Kč, rozdíl mezi uvedenými částkami je 2 508 Kč k vrácení tak žalobkyni náleží 1 508 Kč, neboť soudní poplatek se vrací snížený nejméně o 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.