13 C 47/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně e) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce všichni zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neexistence zástavního práva

I. Určuje se, že zástavní právo k nemovitostem v podílovém spoluvlastnictví žalobců a) až d), a to pozemku [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba, dům [adresa] a pozemku [parcelní číslo] (zahrada), zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], okres [okres], k. ú. [obec], [územní celek], v části C na [list vlastnictví], zapsané dle návrhu ze dne 12. 5. 2004 [stát. instituce], katastrálním pracovištěm v [obec] na základě řízení [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], neexistuje.

II. Určuje se, že zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalobce e), a to pozemku p. [číslo] (trvalý travní porost), pozemku [parcelní číslo] (orná půda), pozemku p. [číslo] (orná půda) a pozemku p. [číslo] (orná půda), zapsané v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], okres [okres], k. ú. [obec], [územní celek], v části C na [list vlastnictví], zapsané dle návrhu ze dne 12. 5. 2004 [stát. instituce], katastrálním pracovištěm v [obec] na základě řízení [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], neexistuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) až d) na náhradě nákladů řízení částku 125 656,58 Kč k rukám zástupkyně žalobců a) až d) Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci e) na náhradě nákladů řízení částku 36 794,19 Kč k rukám zástupkyně žalobce e) Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se domáhali určení neexistence zástavního práva (eventuálně jeho zrušení), přičemž žalobci a) až d) tak činili ve vztahu k pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] a žalobce e) ve vztahu k pozemkům p. [číslo] taktéž v [katastrální uzemí]. Žalobci vylíčili, že původní vlastnicí pozemků byla nyní již zesnulá paní [jméno] [příjmení] (dále také jen„ zesnulá“), která dne 12. 5. 2004 se žalovanou uzavřela jednak smlouvu o půjčce na částku 100 000 Kč a zároveň, k zajištění pohledávek žalované z této smlouvy o půjčce uzavřela smlouvu o zřízení zástavního práva a dohodu o oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnky. Žalobci tvrdili, že zesnulá svůj závazek ze smlouvy o půjčce beze zbytku splnila (platbou ve výši 108 000 Kč dne 16. 7. 2004 a platbou ve výši 16 000 Kč dne 27. 7. 2004) a z důvodu zániku zajištěné pohledávky došlo k zániku zástavního práva. Žalovaná však přes opakované výzvy žalobcům neposkytla součinnost potřebnou k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, a proto jim nezbylo než se obrátit na soud. Žalobci poukazovali též na to, že i pokud by k zániku zástavního práva nedošlo výše popsaným způsobem, bylo by již promlčeno a z tohoto důvodu eventuálně navrhovali, aby soud zástavní právo zrušil.

2. Žalovaná nárok žalobců neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že zajištěná pohledávka nezanikla, neboť půjčka nikdy nebyla zesnulou vrácena a tudíž nezaniklo zástavní právo tuto pohledávku zajišťující. Argumentovala též, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť i přes zápis zástavního práva v katastru nemovitostí mohou nemovitosti užívat i zcizit. Dva dny před jednáním (poté, co žalované bylo sděleno, že nebylo vyhověno její žádosti o odročení ze dne 21. 9. 2022, neboť žalovanou navržený důkaz byl již ve spise k dispozici) žalovaná opětovně žádala o odročení jednání. Žalovaná v podání jednak namítla podjatost„ soudu“, což odůvodnila tím, že nebylo vyhověno její žádosti o odročení jednání a žalované tak nebyl poskytnut„ oprávněný a odůvodněný čas na přípravu obhajoby a obstarání důkazů“. Žalovaná v podání tvrdila, že„ některá platba byla poukázána z jiného právního důvodu a nelze ji považovat za plnění vycházející z předmětné půjčky“, v této souvislosti poukazovala na odlišný variabilní symbol, pod nímž byla poukázána v pořadí druhá z plateb. Kromě námitky podjatosti, žalovaná bez jakéhokoli dalšího zdůvodnění namítla též věcnou a místní nepříslušnost soudu, navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Liberci a navrhla vstup nového účastníka do řízení na straně žalované, a to [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem v [anonymizována dvě slova].

3. Co se týče procesního postupu soudu, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, a to přes vznesené námitky a návrhy žalované, o nichž z následujících důvodů nerozhodoval (ani je nepředkládal nařízenému soudu k rozhodnutí). Žalované byla poskytnuta dostatečná lhůta k přípravě na jednání, neboť předvolání obdržela již dne 8. 9. 2022, desetidenní lhůta stanovená v § 115 odst. 2 o. s. ř. byla tedy nejen zachována, ale byla dvounásobná a soud tudíž neviděl žádný důležitý důvod ve smyslu § 119 odst. 1 o. s. ř. pro to, aby jednání k žádosti žalované odročil. Žalovaná v podání namítla též podjatost soudu, a to právě v návaznosti na postup soudu spočívající v tom, že žádosti o odročení nebylo vyhověno. Ve vztahu k této námitce soud konstatuje, že žalovaná tak učinila z důvodů, které § 14 odst. 4 o. s. ř. jako důvody podjatosti výslovně vylučuje. V této souvislosti soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 81/2018 ze dne 24. 5. 2018, v němž Nejvyšší soud uzavírá, že takováto námitka„ není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany“. Zároveň se soud domnívá, že obstrukční charakter mají i žalovanou vznesené námitky místní nepříslušnosti a věcné nepříslušnosti a rovněž návrh na delegaci vhodnou a návrh na vstup nového subjektu do řízení na místo žalované. Žádný z těchto procesních úkonů není žalovanou nijak zdůvodněn a ani spis neobsahuje žádné informace, které by mohly vést k závěru, že ze strany žalované se jedná o návrhy procesně relevantní. Naopak kumulace těchto neodůvodněných procesních úkonů v podání bezprostředně navazujícím na neúspěšnou žádost o odročení jednání svědčí pro to, že žalovaná těchto procesních institutů využívá v rozporu s jejich účelem ve snaze o umělé vytvoření důvodu pro odročení jednání a zmaření řádného postupu řízení. Soud proto nepředkládal věc nadřízenému soudu k rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou ani k rozhodnutí o námitce věcné nepříslušnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 201/2008 ze dne 15. 7. 2008) a zároveň dle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlížel k námitce místní nepříslušnosti (která byla navíc vznesena opožděně, srov. § 105 odst. 1 o. s. ř.) a k návrhu na vstup do řízení (který přísluší pouze žalobci, srov. § 107a o. s. ř.) a věc projednal a rozhodl.

4. Vlastnické právo žalobců k jednotlivým nemovitostem nacházejícím se v [katastrální uzemí] mezi účastníky sporné nebylo a též výpisy z katastru nemovitostí potvrzují, že žalobci a) až d) jsou vlastníky pozemků p. [číslo] (list vlastnictví [číslo]) a žalobce e) vlastníkem pozemků p. [číslo] (list vlastnictví [číslo]). Z předložených výpisů a vyrozumění o provedeném vkladu je také zřejmé, že žalobci pozemky získali jako pozůstalost po [jméno] [příjmení], zesnulé dne 11. 11. 2020 (to vyplývá též z předloženého usnesení zdejšího soudu č. j. 31 D 1880/2020-103 ze dne 20. 8. 2021). Z výpisů je také patrné, že dotčené pozemky jsou zatíženy zástavním právem k zajištění částky 100 000 Kč, a to pro žalovanou jako oprávněnou, přičemž listinou o níž se tento zápis opírá, je smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 12. 5. 2004.

5. Žalobci předložili smlouvu o půjčce ze dne 12. 5. 2004, kterou uzavřela zesnulá jako dlužnice a žalovaná jako věřitelka, předmětem smlouvy bylo poskytnutí půjčky ve výši 100 000 Kč. Celá částka měla být vrácena do 12. 9. 2004, a to na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol]. Mezi stranami byl zároveň dohodnut úrok, a to ve výši 4 % měsíčně, který měl být placen„ měsíčně vždy k dvanáctému dni toho kterého měsíce zpětně za předešlý měsíc“, a to na tentýž účet pod týmž variabilním symbolem jako jistina. Ve smlouvě je také konstatováno, že první úhradu úroků ve výši 4 000 Kč dlužník uskuteční dne 12. 6. 2004 Smlouva obsahuje též ujednání, že v případě prodlení se splátkou úroků,„ je celá půjčka splatná prvním dnem prodlení s úhradou splátky úroků“. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána možnost žalované požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z dlužných úroků, případně z dlužné půjčky. Zároveň bylo sjednáno pořadí, v němž bude poskytnuté plnění započítáváno, a sice nejprve na smluvní pokutu, pak na úrok z prodlení, úrok a na jistinu. Ve smlouvě je také uvedeno, že k zajištění všech závazků z této smlouvy bude uzavřena zástavní smlouva a při podpisu smlouvy bude dlužnicí vystavena blankosměnka.

6. Smlouva o zřízení zástavního práva byla uzavřena téhož dne jako smlouva o půjčce, zesnulá v ní vystupuje jako zástavkyně a žalovaná jako zástavní věřitelka. Předmětem zástavního práva jsou výše zmiňované nemovitosti v [katastrální uzemí]. Zajišťovanou pohledávkou jsou všechny pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 5. 2004, jmenovitě vedle jistiny též úroky, úroky z prodlení a pohledávky smluvní pokuty. Žalobci předložili též dohodu o oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnky, na níž odkazovala smlouva o půjčce.

7. K prokázání zaplacení dlužné pohledávky ze smlouvy o půjčce žalobci předložili dva příkazy k úhradě, první vystavený na částku 108 000 Kč (s platbou určenou na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol]) a druhý na částku 16 000 Kč (s platbou na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol]). Provedení těchto úhrad je patrné též z výpisu z účtu vedeného na jméno žalobce a), v němž jsou obě úhrady zaznamenány, první dne 16. 7. 2004 a druhá dne 27. 7. 2004. K návrhu žalované si soud vyžádal též zprávu společnosti [právnická osoba], která potvrdila, že peněžní prostředky byly připsány na účet patřící žalované, a to dne 19. 7. 2004 částka 108 000 Kč a dne 28. 7. 2004 částka 16 000 Kč. [právnická osoba], k dotazu soudu potvrdila, že žalobci předložené příkazy k úhradě byly realizovány a peněžní prostředky byly převedeny na účet číslo [bankovní účet]. Kromě žalobci zmíněných plateb ze dne 16. 7. 2004 a 27. 7. 2004 je ve zprávě spořitelny uvedena ještě jedna platba určená na tentýž účet, a sice ze dne 6. 9. 2004 ve výši 16 000 Kč. Žalobci dále předložili emailovou zprávu ze dne 25. 5. 2010 určenou k rukám insolvenčního správce, v níž žalobce a) uvádí, že posílá potvrzení o platbě ve prospěch žalované a dále si stěžuje, že žalovanou není možné kontaktovat. V této souvislosti žalobci předložili též vrácenou nedoručenou zásilku z přelomu ledna a února roku 2018 určenou žalované.

8. Žalobci žalovanou k poskytnutí součinnosti za účelem provedení výmazu zástavního práva a vrácení blankosměnky vyzvali předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021, v níž požadovali též úhradu nákladů právního zastoupení ve výši 18 150 Kč. Žalovaná na tuto výzvu reagovala dopisem ze dne 15. 11. 2021, v němž uvádí, že výzva je pro ni„ překvapující, neboť toto již bylo učiněno v minulosti. Dlužnice obdržela vše oč nyní žádáte, na její žádost ji byly předány listiny do její dispozice, tedy návrh na výmaz zástavního práva a blankosměnka.“ Dále se v textu uvádí, že s výmazem zástavního práva žalovaná nemá problém, nicméně není ochotna hradit částku 18 150 Kč jako náklady žalobců. V závěru předestírá možné varianty„ řešení situace“, v první požaduje prokázání provedení úhrady všech závazků ze smlouvy o půjčce se slovy, že žalobcům„ prokážeme možnost doúčtování“. Dále žalovaná uvádí, že„ při závěrečné kontrole byly zjištěny nesrovnalosti v úhradě“, které považovali za„ marginální a uzavřenou věc“ a dodává, že„ s ohledem na vaše postoje je můžeme doúčtovat a považovat půjčku za stále neuhrazenou s důsledkem oprávněnosti existence váznoucí zástavy.“ V druhé navrhované variantě žalovaná uvádí, že„ již podruhé poskytne podepsaný návrh na výmaz zástavního práva“, a to za podmínky, že žalobci zruší„ požadavek na kompenzaci domnělé škody.“ 9. O poskytnutí součinnosti za účelem provedení výmazu zástavního práva žalobci požádali žalovanou ještě jednou dopisem ze dne 15. 12. 2021, v němž vyjádřili ochotu vzdát se práva na náhradu nákladů právního zastoupení, případně vzniklé škody, pokud bude součinnost poskytnuta do 23. 12. 2021. Znovu se žalobci na žalovanou obrátili dopisem ze dne 25. 1. 2022, v němž uvádí, že pokud bude součinnost poskytnuta do 31. 1. 2022, nebudou po žalované požadovat náhradu škody ani náklady právního zastoupení.

10. Žalobci se domáhali určení neexistence zástavního práva, eventuálně jeho zrušení. Předpokladem úspěchu žaloby na určení je existence naléhavého právního zájmu, tak jak to žádá § 80 o. s. ř. Žalobci tento naléhavý právní zájem nepochybně mají, neboť bez požadovaného rozsudku nejsou s to (bez součinnosti žalované, kterou jim ani přes opakované výzvy neposkytla) dosáhnout výmazu zástavního práva (o němž tvrdí, že zaniklo) z katastru nemovitostí.

11. Dotčené zástavní právo vzniklo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále také jen. obč. z.) a i k jeho zániku mělo dojít ještě za účinnosti tohoto právního předpisu. Zástavní právo je upraveno v § 152 a násl. obč. z. Zánik zástavního práva upravuje § 170 obč. z., přičemž jedním z důvodů zániku zástavního práva je zánik zajištěné pohledávky (§170 odst. 1 písm. a) obč. z.). Podle § 559 odst. 1 obč. z. zaniká dluh splněním.

12. Žalobci tvrdili, že zesnulá uhradila své závazky ze smlouvy, a to dvěma platbami v červenci roku 2004. Z předložených listin je patrné, že na účet žalované byly skutečně připsány platby 108 000 Kč a následně 16 000 Kč (celkem tedy 124 000 Kč). Závazky ze smlouvy přitom představovala jistina ve výši 100 000 Kč a dále sjednaný úrok ve výši 4 % měsíčně (ze smlouvy přitom není patrné, zda se sjednaný úrok počítá z částky jistiny či pouze z částky dlužné jistiny), jehož první splátka ve výši 4 000 Kč měla být uhrazena 12. 6. 2004. Jestliže soud vyjde z toho, že první úhradou určenou na závazky ze smlouvy o půjčce byla úhrada 108 000 Kč připsaná na účet žalované dne 19. 7. 2004, je nutné konstatovat, že zesnulá se s úhradou úroku za měsíc květen (splatného dne 12. 6. 2004) a úroku za měsíc červen (splatného dne 12. 7. 2004) ocitla v prodlení. V důsledku tohoto prodlení došlo k datu 13. 6. 2004 k zesplatnění jistiny a zesnulá se ocitla v prodlení jednak s úhradou úroků za měsíce květen a červen a dále v prodlení s úhradou jistiny. Zesnulé tudíž vznikla povinnost uhradit žalované úrok z prodlení (jehož zákonná výše k 13. 6. 2004 činila 2 % ročně), a to z částky 100 000 Kč za období od 13. 6. 2004 do 19. 7. 2004, čemuž odpovídá částka 202,73 Kč a dále z této částky (tj. z částky 202,73 Kč, což je zbylá část jistiny, která nebyla uhrazena platbou z 19. 7. 2004, neboť v souladu se smlouvou byla platba započtena nejprve na úhradu úroku z prodlení a splatných smluvních úroků) za období od 20. 7. 2004 do 28. 7. 2004, čemuž odpovídá částka 0,09 Kč. Co se týče smluvního úroku, jelikož k úhradě (zbylé části) jistiny došlo 28. 7. 2004, vzniklo žalované právo na úhradu úroku za období od 12. 5. do 28. 7. 2004. I pokud by soud vycházel z toho, že smluvní úrok ve výši 4 % měsíčně byl sjednán nikoli z dlužné části jistiny ale z částky 100 000 Kč, pak za první dva měsíce (tj. za období od 12. 5. do 12. 7. 2004) činil 8 000 Kč, za zbylých 7 dní by šlo o 903,23 Kč (soud podotýká, že ze smlouvy nevyplývá, že by smluvní úrok měl běžet i poté, co byla jistina v celé výši uhrazena). Závazky žalované ze smlouvy o půjčce tedy činily 100 000 Kč jistina, 202,82 Kč úrok z prodlení, 8 903,23 Kč smluvní úrok, tj. celkem 109 106,05 Kč. Ve prospěch žalované byla ve smlouvě sjednána možnost požadovat zaplacení smluvní pokuty, žalovaná však netvrdila, že by toto své právo vůbec uplatnila (ať již z důvodu prodlení s úhradou jistiny, či z důvodu prodlení s úhradou úroku), nároky vyčíslila a zesnulou k jejich úhradě vyzvala.

13. Žalovaná na podporu své obrany, že„ některá“ z plateb (žalovaná v žádném z podání nespecifikovala která, případně v jaké výši) byla určena na jiný dluh, poukazovala na skutečnost, že druhá z plateb ve výši 16 000 Kč byla uhrazena pod jiným variabilním symbolem než tím, který byl uveden ve smlouvě. Tato námitka žalované by nepochybně mohla být relevantní v situaci, kdy by žalovaná tvrdila, o jaký jiný dluh se jednalo. V tomto směru však žalovaná žádné konkrétní tvrzení nenabídla (a neunesla tak břemeno tvrzení plynoucí z § 101 o. s. ř.). Samotná okolnost, že bylo plněno pod jiným variabilním symbolem, než uvedeným ve smlouvě není překážkou pro to, aby poskytnuté plnění vedlo k zániku závazku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3065/2009 ze dne 16. 1. 2013, v němž Nejvyšší soud dovodil, že i plnění poskytnuté na jiný účet věřitele, nikoli tedy jen pod jiným variabilním symbolem jako je tomu v projednávané věci, může být řádným plněním:„ Jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval; v takovém případě zanikne dlužníkův závazek (neplyne-li z uzavřené smlouvy něco jiného) dnem připsání poukázané částky na účet věřitele.“ 14. Soud má tedy za to, že žalobci prokázali, že došlo k zániku zajištěného dluhu splněním a v návaznosti na to i k zániku zástavního práva. Bez ohledu na výše uvedené však soud zároveň podotýká, že i v případě, že by žalobci neprokázali, že došlo k zániku závazku splněním, je přiléhavá jejich argumentace spočívající v námitce promlčení zástavního práva. Zástavní právo je právem, které podléhá promlčení, přičemž promlčecí doba je tříletá a podle § 101 obč. z. běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (v projednávané věci by to tedy bylo od prvního dne prodlení, kterým byl 13. 6. 2004). Jestliže zástavní věřitel neuplatnil právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy včas a jestliže se zástavní dlužník dovolal promlčení zástavního práva, má to mimo jiné za následek, že zástavní věřitel se nemůže úspěšně domoci ani zpeněžení zástavy, ani uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Obrana zástavního věřitele pak může spočívat nejen v obraně proti případnému návrhu zástavního věřitele na zpeněžení zástavy, ale také v obraně vedené prostřednictvím žaloby o určení, že tu zástavní právo není (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2185/2009 ze dne 21. 12. 2010, obdobně také rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 810/2013 ze dne 10. 6. 2014).

15. Na základě toho, co bylo uvedeno, se proto soud domnívá, že nárok uplatněný žalobci je po právu a žalobě na určení neexistence zástavního práva vyhověl (o nároku na zrušení zástavního práva, který byl uplatněn v žalobě jako eventuální, soud nerozhodoval, neboť bylo vyhověno nároku uvedenému na prvním místě).

16. Právo na náhradu nákladů řízení mají podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, kteří byli ve věci úspěšní. Náklady žalobců představuje zaplacený soudní poplatek a dále náklady spojené s tím, že žalobci byli zastoupeni advokátkou. Pro rozhodnutí o nákladech řízení je podstatné zmínit, že s ohledem na skutečnost, že nemovitosti, jichž se žaloba týkala, nemají stejné vlastníky, došlo v rámci žaloby ke spojení dvou nároků (ve smyslu § 112 o. s. ř.), jednak nároku žalobců a) až d) jako vlastníků nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo] dále nároku žalobce e) jako vlastníka nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [číslo]. Tato okolnost proto našla odraz jednak v tom, že o nákladech řízení bylo ohledně každého z nároků rozhodnuto samostatným výrokem (přestože žalobci byli všichni zastoupeni jednou advokátkou) a má též vliv na stanovení výše odměny advokátky. Výše odměny a náhrad advokátky se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

17. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu se při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Tarifní hodnota v každé z jednotlivých spojených věcí vychází z § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a činí 50 000 Kč, celkem 100 000 Kč. Sazba odměny za jeden úkon dle § 7 bodu 5. tedy činí 5 100 Kč. V projednávané věci je ovšem nutné pamatovat též na § 12 odst. 4 advokátního tarifu, který pro případ společných úkonů při zastupování dvou nebo více osob stanoví, že advokátovi odměna náleží za každou ze zastupovaných osob, a to ve výši snížené o 20 %, tj. v projednávané věci 4 080 Kč za osobu. Advokátka zastupovala pět osob, proto odměna za jednotlivé společné úkony činí 5 x 4 080 Kč, tj. 20 400 Kč. Advokátka ve věci učinila šest úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, porada s klienty přesahující jednu hodinu dne 9. 5. 2022, vyjádření ve věci ze dne 9. 5. 2022, účast u jednání dne 29. 9. 2022 (sepsání dopisů ze dne 15. 12. 2021 a 25. 1. 2022 nepovažuje soud za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu a za tyto úkony soud advokátce právo na odměnu nepřiznal). Za šest úkonů učiněných společně za žalobce tedy advokátce náleží odměna ve výši 122 400 Kč. Zároveň advokátce dle § 13 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů, a to ve výši 300 Kč za každý z úkonů, celkem za šest úkonů 1 800 Kč. V souvislosti s účastí u jednání má advokátka podle § 13 advokátního tarifu nárok na náhradu cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět (o celkové délce 170 kilometrů). Tato náhrada činí při doložené spotřebě pro kombinovaný provoz 5,2 litru na 100 kilometrů, průměrné ceně pohonných hmot 44,50 Kč za litr a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za kilometr částku 1 192,38 Kč. Zároveň advokátce podle § 14 advokátního tarifu náleží náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání a zpět, a to ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, což za šest půlhodin činí 600 Kč Celkem tedy náklady zastoupení činí 125 992,38 Kč, společně s daní z přidané hodnoty ve výši 21 % pak činí 152 450,77 Kč.

18. Na řízení vedené o nároku žalobců a) až d) připadá právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, dále poloviny z náhrady cestovného (596,19 Kč), poloviny z náhrady za promeškaný čas (300 Kč) a poloviny z paušálních náhrad hotových výdajů (900 Kč). Na rozdíl od těchto nákladů zastoupení, které soud mezi spojená řízení rozdělil rovným dílem (neboť počet zastoupených účastníků nemá na výši těchto nákladů vliv), v případě odměny za jednotlivé úkony soud zohlednil, že v řízení o tomto nároku na straně žalobců vystupovaly čtyři osoby a z odměny za úkony, proto na toto řízení připadají 4/5 (97 920 Kč). Celkem tedy náklady žalobců a) až d) (po připočtení daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 125 656,58 Kč p 19. Na žalobce e) připadá právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku 5 000 Kč, poloviny z náhrady cestovného (596,19 Kč), poloviny z náhrady za promeškaný čas (300 Kč), poloviny z paušálních náhrad hotových výdajů (900 Kč) a 1/5 z odměny za úkony (24 480 Kč). Celkem tedy náklady žalobce e) (po připočtení daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 36 794,19 Kč.