13 C 51/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 20 968 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 968 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 680 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 20 968 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba. se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit za podmínek stanovených ve smlouvě. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomu žalobkyně uvedla, že k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nemá k dispozici žádné doklady. Žalobkyně nejprve požadovala jistinu ve výši 12 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 360 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 360 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 320 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za upomínky ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 288 Kč. Podáním ze dne 8. 4. 2025 vzala žalobkyně žalobu z části zpět, a to pro úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 360 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 360 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 320 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za upomínky ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 200 Kč, a smluvní pokutu ve výši 3 288 Kč. Důvodem pro částečné zpětvzetí žaloby byla změna právní kvalifikace nároku žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Dle § 96 o. s. ř platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. S ohledem na žalobkyní učiněné částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení částečně zastavil, a to pro úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 360 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 360 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 320 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, poplatek za upomínky ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 288 Kč.

5. Řízení tak bylo nadále vedeno již jen pro žalobkyní požadovanou jistinu ve výši 12 000 Kč.

6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. a žalovaným byla dne 20. 1. 2024 za použití prostředků komunikace na dálku (formuláře na webovém portálu www.Anonymizováno.cz) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal celkovou částku ve výši 16 680 Kč (tj. jistinu spolu s úrokem ve výši 360 Kč a poplatkem za úvěr ve výši 4 320 Kč) splatit do 19. 2. 2024 způsobem stanoveným ve Všeobecných obchodních podmínkách. Žalobkyně předložila soudu také Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecné obchodní podmínky. Z potvrzení o platbě je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 1. 2024 zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě (tj. číslo účtu: č. účtu) částku 12 000 Kč. Dopisy ze dne 6. 3. 2024 a ze dne 24. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to vždy do pěti dnů od doručení dané výzvy. Z přehledů upomínek plyne, že žalovanému bylo zasláno celkem deset SMS upomínek a deset e-mailových upomínek. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. na společnost právnická osoba, která další smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne postoupila pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba, jež konečně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Ke smlouvám o postoupení pohledávek byly předloženy i příslušné seznamy postupovaných pohledávek.

7. Předžalobní výzvou ze dne 7. 11. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Výzva byla odeslána 8. 11. 2024, což plyne z podacího archu.

8. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 9. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

10. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 11. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 12. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 13. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-49/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ 14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

15. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Žalobkyně uvedla, že ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje žádnými doklady, soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

18. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 19. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Jelikož žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, soud žalobkyni přiznal jistinu v plné výši 12 000 Kč.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí, ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř., dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady. Za účelem zjištění poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud kapitalizoval úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku (tj. k 12. 6. 2025). Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, proto ta část řízení, v níž bylo řízení zastaveno, představuje její „neúspěch ve věci“. Při poměřování úspěchu a neúspěchu je tedy možné vycházet z toho, co žalobkyně požadovala v žalobě, což bylo celkem 24 196,72 Kč, přičemž jí bylo přiznáno celkem 12 000 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 50 % a z 50 % neúspěšná (z 50 % byl úspěšný žalovaný). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.