13 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Podveské a přísedících Mgr. Pavly Svobodové a Zdeňky Hatalové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 261 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 261 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 4 261 Kč s tím, že se jedná o část náhrady mzdy za vyčerpanou dovolenou, která byla žalované jakožto zaměstnankyni vyplacena ze strany žalobkyně jakožto zaměstnavatelky. Na tuto část náhrady mzdy však žalované nevznikl nárok, neboť byla v období od 17. 3. 2020 do 31. 12. 2020 v dočasné pracovní neschopnosti, tudíž v průběhu roku 2020 neodpracovala zákonem předpokládané množství dnů pro vznik nároku na dovolenou ve vyčerpané délce. Celkově pak žalovaná čerpala sedm dnů dovolené, avšak vznikl jí nárok pouze na tři a půl dne dovolené. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení od 19. 1. 2021 do zaplacení.

1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oběma účastnicím byla zaslána výzva, aby se vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, a soud proto v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

2. Z doložené pracovní smlouvy ze dne 18. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla u žalobkyně zaměstnána na pozici pomocné kuchařky. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2020. Délka pracovní doby žalované činila dle smlouvy 40 hodin týdně a žalovaná měla nárok na 4 týdny dovolené v kalendářním roce. Jak plyne z doložené výplatní pásky za měsíc leden 2020, vyčerpala žalovaná v tomto měsíci celkem sedm dnů dovolené a výše náhrady mzdy za dovolenou činila 8 069 Kč. Dle doloženého sdělení České správy sociálního zabezpečení byla žalovaná od 17. 3. 2020 v dočasné pracovní neschopnosti. Ve výplatní pásce za měsíc prosinec 2020 byla vyčíslena náhrady mzdy za přečerpanou dovolenou, kterou je žalovaná povinna vrátit. Prostřednictvím e-mailu ze dne 17. 1. 2021 byla žalovaná ze strany žalobkyně upozorněna, že jí v důsledku její dlouhodobé pracovní neschopnosti nevznikl v roce 2020 plný nárok na dovolenou a byla vyzvána k vrácení části vyplacené náhrady za vyčerpanou dovolenou ve výši 4 261 Kč. K úhradě této částky byla žalovaná dále vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 13. 8. 2021.

3. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná byla v období od 18. 11. 2019 do 31. 12. 2020 zaměstnankyní žalobkyně, přičemž v lednu roku 2020 čerpala celkem sedm dnů dovolené a žalobkyně jí vyplatila náhradu mzdy za vyčerpanou dovolenou tak, jak to předpokládá věta první § 222 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ve znění účinném do 31. 12. 2020), která stanoví, že„ (1) Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.“ Následně byla žalovaná od 17. 3. 2020 až do konce trvání pracovního poměru v pracovní neschopnosti, v důsledku čehož neodpracovala v kalendářním roce 60 dnů tak, jak je vyžadováno v § 212 zákoníku práce (ve znění účinném do 31. 12. 2020) k tomu, aby jí mohl vzniknout nárok na dovolenou v čerpané výši. Žalované vznikl pouze nárok na dovolenou za odpracované dny v souladu s § 214 zákoníku práce (ve znění účinném do 31. 12. 2020):„ Zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů, přísluší dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Ustanovení § 212 odst. 1 věty druhé platí i zde.“ Žalobkyni tak vznikl vůči žalované nárok na vrácení vyplacené náhrady mzdy za část dovolené, a to dle § 222 odst. 4 zákoníku práce (ve znění účinném do 31. 12. 2020):„ (4) Zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí i zde.“ 1. Splatnost nároku na vrácení vyplacené náhrady mzdy nebo platu není zákonem stanovena a je tak třeba aplikovat obecnou úpravu § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu nejdříve prostřednictvím e-mailu ze dne 17. 1. 2021, dne následujícího, tj. dne 18. 1. 2021, byla povinna plnit a ode dne 19. 1. 2021 vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 1. Soud tedy shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a plně jí vyhověl.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 3 advokátního tarifu 1 000 Kč a dále advokátu podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 4 514 Kč.