13 C 85/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 722,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 722,57 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 781,10 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 646,77 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 977,57 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 745 Kč od 24. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 722,57 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 31. 8. 2005 smlouvu o postžirovém účtu, a následně smlouvu o povoleném přečerpání tohoto účtu. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat jeho účet do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, dne 30. 3. 2015 byl tento limit navýšen na 10 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zajistit na svém běžném účtu dostatek disponibilních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a poplatků. Dále se žalovaný smlouvou zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Čerpané peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně. Částka, o kterou byl úvěrový limit překročen pak byla úročena debetní úrokovou sazbou. Žalovaný svůj postžirový účet nepovoleně přečerpal a dlužnou přečerpanou částku neuhradil. Žalobkyně proto veškeré závazky žalovaného zesplatnila ke dni 29. 11. 2021 a následně žalovanému dne 2. 9. 2022 účet zrušila. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, částky ve výši 1 977,57 Kč představující nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, poplatků ve výši 1 745 Kč (za správu a vedení povoleného přečerpání účtu, za výzvy k úhradě dlužných částek), kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 781,10 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 646,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 977,57 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 745 Kč od 24. 10. 2022 do zaplacení.

2. K tomu, jakým způsobem byla před navýšením úvěrového limitu posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného byl zjišťován výpisem z účtu, který je veden u žalobkyně. Na základě transakcí na běžném účtu dospěla žalobkyně k mediánu příjmů za 5 měsíců ve výši 14 024 Kč. Co se týče výdajů zde žalobkyně zohlednila transakce na běžném účtu žalovaného spolu s informacemi uvedenými v žádosti o navýšení úvěrového limitu, přitom posuzovala pravidelné výdaje (inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy) a nepravidelné výdaje (transakce debetní kartou, výběry z bankomatů). Dále vzala v úvahu informace ohledně stávajícího splátkového zatížení žalovaného získané z interních systémů a z bankovních a nebankovních registrů. Rovněž z běžného účtu žalovaného bylo ověřeno, že tento nevykazuje nestandardní transakce indikující riziko možnosti nedostát svým závazkům. Žalobkyně také kontrolovala databázi neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí. Výdaje žalovaného zjištěné z obratů na běžném účtu a z příslušných databází pak žalobkyně porovnávala s údaji o životním minimu a s průměrnými výdaji obyvatelstva (údaje Českého statistického úřadu). Vnitřním systémem žalobkyně pak bylo vyhodnoceno, že u žalovaného je dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru v částce 500 Kč měsíčně (5 % z limitu).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 31. 8. 2005 uzavřena smlouva o postžirovém účtu číslo účtu: , č. účtu, . Dne 29. 3. 2010 pak strany uzavřely dodatek ke smlouvě o postžirovém účtu - povolené přečerpání, dle něhož se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr výši 5 000 Kč formou povoleného přečerpání postžirového účtu do záporného zůstatku. K tomuto žalobkyně doložila rovněž oznámení o poskytnutí povoleného přečerpání postžirového účtu z 29. 3. 2010. Z tohoto oznámení je zřejmá sjednaná výše úrokové sazby 16,90 % ročně a dohodnutá sazba výše úroku z prodlení 15 % ročně. Dne 30. 3. 2015 (s účinností od 17. 4. 2015) byl žalovanému úvěrový limit na základě jeho žádosti navýšen na částku 10 000 Kč, jak vyplývá z doložené žádosti o navýšení úvěrového limitu a z oznámení o změně kontokorentu. Nedílnou součástí smlouvy byly dále Podmínky pro postžirové účty, Podmínky pro povolené přečerpání postžirového účtu formou dodatku ke smlouvě o postžirovém účtu (dále jen „Podmínky“), Sazebník poplatků , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „Sazebník“). Dle čl. 12 Podmínek jsou čerpané finanční prostředky až do výše úvěrového limitu úročeny úrokovou sazbou sjednanou při uzavření smluvního vztahu. V případě překročení úvěrového limitu bude částka, o kterou byl překročen, úročena debetní úrokovou sazbou uplatňovanou pro postžirové účty. Částky, s jejichž splacením se žalovaný ocitne v prodlení budou úročeny výše uvedenou úrokovou sazbou navýšenou o úrok z prodlení, jehož sazba je sjednána při uzavření dodatku smlouvy. V souladu s článkem 18 Podmínek je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému poplatky dle Sazebníku. Dle Sazebníku činí poplatek za správu a vedení povoleného přečerpání postžirového účtu 9 Kč měsíčně a poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky 500 Kč za první a druhou výzvu, 1 000 Kč za třetí a každou další výzvu. Dle čl. 21 Podmínek byl žalovaný povinen zajistit na účtu k poslednímu dni v měsíci dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a případných úroků z prodlení. Dle č.l. 27 Podmínek je žalobkyně oprávněna v případě porušení závazků žalovaného písemným oznámením prohlásit veškeré pohledávky za splatné.

5. Žalobkyně doložila žádost o navýšení úvěrového limitu na 10 000 Kč podepsanou žalovaným ze dne 30. 3. 2015. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době navýšení úvěrového limitu zaměstnán na dobu určitou jako manuálně pracující u společnosti , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem 11 899 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že je svobodný a bydlí sám ve vlastním domě/bytě. Žalovaný zde dále uvedl, že měsíčně splácí úvěry v částce 1 843 Kč a na kontokorentech a kreditních kartách má celkový limit 20 000 Kč.

6. Dále žalobkyně doložila úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací (CBCB Informace), z CRIF registru a informace ze Solusu. Z těchto dokumentů bylo zjištěno, že žalovaný v době před poskytnutím navýšení úvěrového limitu měl jeden „existující“ splátkový úvěr, kde výše měsíční splátky činila 1 843 Kč a nesplacená jistina činila 14 744 Kč (resp. 13 964,45 Kč). Dále měl žalovaný jeden „existující“ úvěr z karty, kde úvěrový limit činil 15 000 Kč. A pak měl zřízen již jen stávající kontokorentní úvěr zatím s limitem 5 000 Kč. Všechny tyto úvěry byly řádně spláceny.

7. Z historického výpisu z běžného účtu jsou zřejmé veškeré transakce na běžném účtu žalovaného za celé období od jeho zřízení (první vklad 2. 9. 2005) až do jeho zrušení 2. 9. 2022. Z doloženého výpisu z běžného účtu – pouze příjmy za období 8 měsíců před navýšením úvěrového limitu jsou patrné příjmy žalovaného od zaměstnavatele v průměrné výši 12 760 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu – všechny transakce za období 8 měsíců před navýšením úvěrového limitu jsou pak patrné veškeré pohyby na účtu žalovaného, kdy výdaje se přibližně rovnají příjmům.

8. Z historického výpisu bylo rovněž zjištěno, jak žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu úvěr čerpal a splácel, že úvěrový limit překročil, a vznikl mu tak nepovolený debetní zůstatek.

9. Historický výpis z kontokorentního účtu dokládá, že žalovaný se opakovaně dostal do prodlení se splácením úvěru.

10. Z dokumentu „Stav dlužné jistiny a příslušenství“ (důvěrné) je patrné, jak se postupně vyvíjely dlužné částky jistiny, úroků, úroků z prodlení a poplatků. Konečný dluh na jistině činil 10 000 Kč, na úrocích 1 781,10 Kč, na úrocích z prodlení 646,77 Kč a na poplatcích 1 745 Kč.

11. Z interního výstupu z databáze žalobkyně (informace o běžném účtu) vyplývá rovněž výše dluhu na jistině 10 000 Kč, na úrocích 1 781,10 Kč, na úrocích z prodlení 646,77 Kč, na poplatcích 1 745 Kč, a zároveň je zde vyčíslen nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu v částce 1 977,57 Kč.

12. Žalobkyně informovala žalovaného 1. upomínkou o tom, že na jeho účtu nebylo dost peněz, a neproběhla tak v plné výši úhrada kontokorentu. K 11. 7. 2021 tak byla v prodlení částka 136,04 Kč. Dalších 194,20 Kč činil nepovolený záporný zůstatek včetně úroků z prodlení.13. 1. výzvou k zaplacení dluhu byl žalovaný informován, že k 18. 7. 2021 je stále v prodlení se splácením svého úvěru. Pokud dluh dosud nevyrovnal, má to udělat co nejdříve.

14. Opakovanou výzvou k zaplacení dluhu (2. výzva) bylo žalovanému opět sděleno, že je v prodlení se splácením svého úvěru a byl vyzván k zaplacení dluhu.

15. Dopisem z 9. 9. 2021 (Poslední výzva k zaplacení dluhu) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 9. 10. 2021, v opačném případě bude úvěr zesplatněn.

16. Dalším dopisem z 9. 9. 2021 žalobkyně žalovaného upozornila na neplnění podmínek kontokorentu, konkrétně zajistit každý měsíc na svém účtu kreditní obrat minimálně ve výši 50 % limitu sjednaného kontokorentu.

17. Dopisem z 7. 10. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k dodržování podmínek kontokorentu, tj. aby každý měsíc na svém účtu zajistil kreditní obrat minimálně ve výši 50 % limitu sjednaného kontokorentu.

18. Dopisem ze dne 1. 12. 2021 žalobkyně žalovanému oznámila, že prohlašuje k 29. 11. 2021 všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 12 704,86 Kč do 8. 12. 2021.

19. Dopisem ze dne 1. 8. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy o osobním účtu, neboť tento účet vykazuje nepřetržitý debetní zůstatek, který k tomuto dni činil 1 957,99 Kč, a dlužný zůstatek na Kontokorentu (nesplacený úvěr) ve výši 14 075,37 Kč. Celková dlužná částka tak činila 16 033,36 Kč. Žalovanému bylo oznámeno, že dnem doručení tohoto odstoupení od smlouvy smluvní vztah zaniká.

20. Dopisem ze dne 2. 9. 2022 žalobkyně žalovanému oznámila, že jeho účet byl zrušen ke dni 2. 9. 2022 a vyzvala jej k úhradě dlužných částek (debetní zůstatek ve výši 1 977,57 Kč a dluh na kontokorentu ve výši 14 172,87 Kč).

21. K úhradě celkové dlužné částky 16 150,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení byl žalovaný vyzván i předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2022, a to do sedmi dnů od zaslání této výzvy. Odeslání výzvy dne 22. 11. 2022 žalobkyně prokázala podacím archem.

22. Dle přechodného ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé od dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 3 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

23. S ohledem na výše uvedené má soud na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 31. 8. 2005 smlouvu o běžném účtu v souladu s § 711 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Následně uzavřeli 29. 3. 2010 smlouvu o úvěru dle § 497 obch. zák., který stanoví, že „smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru“. Dle § 497 obch. zák. „se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Dne 30. 3. 2015 byl potom mezi účastníky uzavřen ke smlouvě o úvěru dodatek, dle něhož došlo k navýšení peněžních prostředků, které byly předmětem úvěru.

24. Na uvedený smluvní vztah dopadá právní úprava týkající se spotřebitelského úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

25. Dle přechodného ustanovení § 164 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že „Není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy.“ Proto soud aplikoval na právní vztah stran založený na základě smlouvy ze dne 29. 3. 2010 (první úvěr ve výši 5 000 Kč) zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, kde povinnost posuzovat úvěruschopnost před uzavřením smlouvy není upravena. Co se pak týče této povinnosti založené na základě článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, tak tato směrnice, která je založena na principu úplné harmonizace, se ve smyslu jejího článku 27 měla používat až od 12. 5. 2010.

26. Na právní vztah stran založený na základě smlouvy ze dne 30. 3. 2015 (dodatek ke smlouvě, dle něhož byla výše úvěru navýšena na 10 000 Kč) pak soud aplikoval ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016, který stanoví, že „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“27. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč formou přečerpání účtu do záporného zůstatku, kdy před sjednáním této smlouvy neměla povinnost posuzovat úvěruschopnost žalovaného, neboť zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru byl účinný až od 1. 1. 2011 a předchozí zákon (ani jiný právní předpis) tuto povinnost neukládal. Následně, již za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., byla výše kontokorentního úvěru navýšena na 10 000 Kč, došlo tedy ke změně smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru.

28. Žalobkyně tak před schválením tohoto významného navýšení byla povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splatit v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Dle názoru soudu této své povinnosti dostála, když zejména s ohledem na doložený pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání, stabilní výdaje a nepříliš velké dosavadní splátkové zatížení, a i s ohledem na výši poskytovaného úvěru neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úroky a náklady. Žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy splnila, neboť žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky v dohodnuté výši, avšak žalovaný řádně poskytnuté peněžní prostředky nesplácel a v rozporu s Podmínkami přečerpal účet do nepovoleného debetního zůstatku, a proto žalobkyně v souladu s Podmínkami učinila celý úvěr splatným ke dni 29. 11. 2021. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes řadu upomínek žalobkyně neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2022, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, když žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné jistiny (povolené přečerpání) ve výši 10 000 Kč, částky 1 977,57 představující nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, poplatků za správu a vedení povoleného přečerpání účtu a za výzvy k úhradě dlužných částek v celkové výši 1 745 Kč a úroku ve výši 1 781,10 Kč. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví, že „po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Oprávněným je proto nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ve výši 646,77 Kč, na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 977,57 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení a na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 745 Kč od 24. 10. 2022 do zaplacení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 714,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Co se týče podání ze dne 19. 5. 2023 a 6. 12. 2023 jedná se o podání, v nichž žalobkyně k výzvě soudu doplnila základní tvrzení potřebná k posouzení důvodnosti nároku a soud se domnívá, že žalobkyni nic nebránilo v tom, aby tato tvrzení (ohledně zkoumání úvěruschopnosti a bližší identifikace jednotlivých složek nároku) uvedla již v samotné žalobě. Tyto úkony proto soud při výpočtu náhrady nákladů řízení za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. nezohlednil, neboť takovýto postup nepovažuje za účelný. V projednávané věci jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 213/2015, 5 C 232/2019, 14 C 205/2020, 14 C 10/2021). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon proto činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále advokátu podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč.