14 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 13 627,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 627,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 838,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 604,35 Kč, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 13 627,53 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 627,53 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 627,53 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě [číslo] ze dne [datum], na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmů (20 000 Kč) a výdajů (7 044 Kč) žalovaného, z jeho úvěrového historie, z interních hodnotících systému žalobkyně a z externích informačních databází. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok 21,9 % ročně, který byl k 1. 12. 2017 snížen na 19,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami, následně se však dostal opakovaně do prodlení a žalobkyně proto dne 25. 11. 2018 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se nyní domáhá po žalovaném zaplacení vyčerpané jistiny 13 627,53 Kč, úroku ve výši 3 838,85 Kč, úroku z prodlení 1 604,35 Kč, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 13 627,53 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 627,53 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] sjednali smlouvu o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěru, který mohl žalovaný čerpat od téhož dne, a to až do výše sjednaného úvěrového limitu 20 000 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 21,9 % ročně s tím, že žalobkyně byla oprávněna úrokovou sazbu měnit; pokud s novou výší žalovaný nesouhlasil, byl oprávněn smlouvu vypovědět. Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky pro [anonymizováno] kartu a sazebník poplatků. Dle bodu 4.3 těchto obchodních podmínek, úrok i úrok z prodlení budou účtovány vždy v den následující po dni splatnosti a stanou se součástí vyčerpané částky úvěru. Žalovaný se v souladu s čl. 5 obchodních podmínek zavázal úvěr splácet v pravidelných minimálních měsíčních splátkách 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně ve výši 500 Kč. Dle bodu 5.9, v případě, že žalovaný překročí úvěrový limit, částka, o kterou byl úvěrový limit překročen, musí být za příslušné měsíční období zaplacena v plné výši. Dle bodu 9 obchodních podmínek, pokud bude žalovaný v prodlení se splacením jakékoliv částky, byla žalobkyně oprávněna jistinu zesplatnit k datu uvedenému v oznámení o zesplatnění všech pohledávek z poskytnutého úvěru.

5. Na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne [datum] byla žalovanému vydána kreditní karta, což žalovaný rovněž stvrdil svým podpisem dne [datum]. Žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru.

6. Ve výpisu z účtu za dobu od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 bylo žalovanému sděleno snížení úroku z vyčerpaného úvěru na 19,9 % ročně.

7. Z listiny označené jako Stav dlužné listiny a příslušenství soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal po částech a následně se dostal do prodlení, když nesplácel splátky řádně a včas a překročil povolený limit. Ke dni [datum] zůstal dlužen na jistině 13 627,53 Kč, na smluvním úroku 3 838,85 Kč (počítaný za dobu od 26. 11. 2018 do 23. 2. 2020) a úroku z prodlení 1 604,35 Kč (účtovaný za dobu od 25. 12. 2017 do 23. 2. 2020).

8. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkou ze dne 30. 8. 2018. Dopisem ze dne 27. 11. 2018 žalobkyně informovala žalovaného, že využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 25. 11. 2018 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 3. 2020, odeslanou dne 12. 3. 2020, byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě svého dluhu.

9. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

10. Dle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Dle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

12. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud má z žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané, že účastníci dne [datum] platně uzavřeli smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč vedený na úvěrovém účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem uvedeným ve smlouvě a smluvních podmínkách a to i s úrokem z úvěru sjednaným v přiměřené výši, který žalobkyně byla oprávněna měnit. Žalovaný úvěr postupně čerpal, avšak posléze se dostal do prodlení s úhradou splátek a žalobkyně tak u něj evidovala nepovolený debetní zůstatek. Žalobkyně proto v souladu se svým smluvním i zákonným ustanovením zesplatnila celý zůstatek úvěru a vznikl jí tím nárok na dlužnou částku jistiny 13 627,53 Kč a rovněž smluvní úrok, sjednaný v přiměřené výši, a který žalobkyně požadovala jednak k 23. 2. 2020 v kapitalizované výši 3 838,85 Kč a jednak z částky dlužné jistiny 13 627,53 Kč za dobu od 24. 2. 2020 do zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení, který požadovala v zákonné výši jednak za dobu k 23. 2. 2020 v kapitalizované výši 1 604,35 Kč a jednak z částky dlužné jistiny 13 627,53 Kč za dobu od 24. 2. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.

14. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, jednak z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba včetně jejího doplnění a sepis předžalobní výzvy). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále mu za ně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč.

15. Žalobkyně se v žalobě domáhala toho, aby o nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 7 advokátního tarifu. Soud se s názorem žalobkyně neztotožňuje a naopak konstatuje, že v dané věci je namístě aplikovat § 14b advokátního tarifu, neboť žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla soudem přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho rozhodovací praxe známo, že žalobkyně podává obdobné návrhy opakovaně, přičemž struktura skutkového děje i žalobní argumentace je v žalobách v zásadě obdobná. V žalobě z titulu smlouvy o úvěru žalobkyně vždy zpravidla uvádí konkrétní označení smluvního produktu, údaj, kdy byla smlouva uzavřena, kdy žalovaný dlužník začal čerpat finanční prostředky, jaká byla výše úvěru či úvěrového limitu a úrokové sazby, příp. poplatků sjednaných ve smlouvě, kdy došlo k zesplatnění a jakou částku zůstal žalovaný dlužen. Jednotlivé případy ze smluv o úvěru se tedy nijak zásadně neliší ani co do skutkového základu ani právní kvalifikace. Soud nezpochybňuje, že ne každá žaloba podaná žalobkyní spadá do režimu § 14b advokátního tarifu, to ovšem není posuzovaný případ, jak bylo vyloženo shora. Soud závěrem uvádí, že není vázán žalobkyní poukazovaným rozhodnutím Městského soudu v Praze.